Jeruzalemská utiereň 8.4.

Ornament

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

psalóm 19. Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, zaščítit ťá ímja Bóha Iákovľa.- 3 Póslet tí pómošč ot Svjatáho i ot Sijóna zastúpit ťá.- 4 Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, i vsesožžénije tvojé túčno búdi.- 5 Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú i vés sovít tvój ispólnit.- 6 Vozrádujemsja o spaséniji tvojém i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.- Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. 7 Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,- uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, v sílach spasénije desnícy Jehó.- 8 Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.- 9 Tíji spjáti býša i padóša, mý že vostáchom i isprávichomsja.- 10 Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, vóňže ášče déň prizovém Ťá.

psalóm 20. Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló. -3 Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.- 4 Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.- 5 Životá prosíl jésť u Tebé, i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.- 6 Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, slávu i veleľípije vozložíši na nehó.- 7 Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.- 8 Jáko cár upovájet na Hóspoda, i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.- 9 Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.- 10 Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.- 11 Plód ích ot zemlí pohubíši, i símja ích ot synóv čelovíčeskich.- 12 Jáko ukloníša na Ťá zlája, pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.- 13 Jáko položíši já chrebét, vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.- 14 Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju,* vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár: hlás 1. Spasí Hóspodi ľúdi Tvojá, i blahosloví dostojánije Tvojé, pobídy cérkvi Tvojeja na soprotívnyja dáruja, i Tvojá sochraňaja krestóm Tvojím ľúdi.

Sláva, kondák, hlás 4: Voznesýjsja na krést vóleju, tezoimenítomu Tvojemú nóvomu žíteľstvu, ščedrótý Tvojá dáruj Christé Bóže: vozveselí síloju Tvojéju cérkov Tvojú, pobídy dajá jej na supostáty, posóbije imúščej Tvojé orúžije míra, nepobidímuju pobídu.

I nýňi: Predstáteľnice strášnaja i nepostýdnaja, ne prézri, blahája, molítv nášich, vsepítaja Bohoródice: utvrdí pravoslavných žíteľstvo, i spasí, ímže poveľíla jesí deržávstvovati, i podážď ím z nebesé pobídu, zané rodíla jesí Bóha, jedína blahoslovénaja.

Jekténija:

Jerej.: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslyší i pomíluj:

Hóspodi pomíluj 6x

Jéšče mólimsja o blahovírňim nároďi nášem o prederžáščech vlástech nášich i vsém vójinstvi.

Jáko milostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno i víki vikóv.

Amíň. Ímenem Hóspodnim blahosloví, ótče.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (2. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

tropár, hlás 2: Blahoobráznyj Jósif, s dréva sném prečístoje ťílo tvojé, plaščaníceju čístoju obvív, i voňámi vo hróbi nóvi pokrýv položí.

Sláva: Jehdá snizšél jesí k smérti, životé bezsmértnyj, tohdá ád umertvíl jesí blistánijem Božestvá. Jehdá že i uméršyja ot preispódnich voskrésíl jesí, vsjá síly nebésnyja vzyváchu: žiznodávče Christé Bóže náš, sláva tebí.

I nýňi: Mironósicam ženám, pri hróbi predstáv ánhel vopijáše: mv́ra mértvym súť prilíčna, Christós že istľínija javísja čúžď.

I načinájem píti neporóčny so sladkopínijem, tákožde po stichú, i pochvalý vozhlašájet pivéc, vo hlás 5:

Blahoslovén jesí Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

[1] Blažéni neporóčniji v púť, choďáščiji v zakóňi Hospódni.

I pochvalý, vo hlás 5: Žízň vo hróbi položílsja jesí Christé, i ánheľskaja vóinstva užasáchusja, snizchoždénije slávjašče tvojé.

[2] Blažéni ispytájuščiji sviďínija jehó, vsím sérdcem vzýščut jehó.

Životé, káko umiráješi? Káko i vo hróbi obitáješi? Smérti že cárstvo razrušáješi, i ot áda mértvyja vozstavľáješi?

[3] Ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch jehó chodíša.

Veličájem ťá Iisúse carjú, i čtém pohrebénije i stradánija tvojá, ímiže spásl jesí nás ot istľínija.

[4] Tý zapovídal jesí zápovidi tvojá sochraníti ziló.

Míry zemlí položívyj, v málom obitáješi Iisúse vsecarjú hróbi dnés, ot hrobóv mértvyja vozstavľájaj.

[5] Dabý isprávilisja putijé mojí, sochraníti opravdánija tvojá.

Iisúse Christé mój, carjú vsích, čtó iščjá k súščym vo áďi prišél jesí? Ilí ród otrišíti čelovíčeskij?

[6] Tohdá ne postyžúsja, vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi tvojá.

Vladýka vsích zrítsja mértv, i vo hróbi nóvim polahájetsja, istoščívyj hróby mértvych.

[7] Ispovímsja tebí v právosti sérdca, vnehdá naučíti mi sja suďbám právdy tvojejá.

Životé, vo hróbi položílsja jesí Christé, i smértiju tvojéju smérť pohubíl jesí, i istočíl jesí mírovi žízň.

[8] Opravdánija tvojá sochraňú, ne ostávi mené do zilá.

So zloďíji jáko zloďíj Christé vminílsja jesí, opravdája nás vsích, ot zloďíjstva drévňaho zapináteľa.

[9] V česóm isprávit juňíjšij púť svój? Vnehdá sochraníti slovesá tvojá.

Krásnyj dobrótoju páče vsích čelovík, jáko bezzráčen mértv javľájetsja, jestestvó ukrasívyj vsích.

[10] Vsím sérdcem mojím vzyskách tebé, ne otríni mené ot zápovidej tvojích.

Ád káko sterpít Spáse prišéstvije tvojé, a ne páče boľíznujet omračájem, blistánija svíta tvojehó zaréju osľiplén.

[11] V sérdci mojém skrých slovesá tvojá, jáko da ne sohrišú tebí.

Iisúse sládkij mój, i spasíteľnyj svíte, vo hróbi káko témnom skrýlsja jesí? O neskazánnaho i neizrečénnaho terpínija!

[12] Blahoslovén jesí Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Nedoumivájet i jestestvó úmnoje, i mnóžestvo bezplótnoje Christé, táinstva neskazánnaho, i neizrečénnaho tvojehó pohrebénija.

[13] Ustnáma mojíma vozvistích vsjá suďbý úst tvojích.

O čudés stránnych! O veščéj nóvych! dychánija mojehó podáteľ bezdychánen nósitsja, pohrebájem rukáma Jósifovyma.

[14] Na putí sviďínij tvojích nasladíchsja, jáko o vsjákom bohátstvi.

I vo hrób zašél jesí, i ňídr Christé Otéčeskich nikákože otlučílsja jesí: sijé stránnoje i preslávnoje kúpno.

[15] V zápovidech tvojích pohlumľúsja, i urazumíju putí tvojá.

Ístinnyj nebesé i zemlí carjú, ášče i vo hróbi maľíjšem zakľučílsja jesí, poználsja jesí vséj tvári Iisúse.

[16] Vo opravdánijich tvojích poučúsja, ne zabúdu slovés tvojích.

Tebí položénu vo hróbi sozdáteľu Christé, ádskaja podvizášasja osnovánija, i hróbi otverzóšasja čelovíkov.

[17] Vozdážď rabú tvojemú, živí mjá, i sochraňú slovesá tvojá.

Zémľu soderžáj dlániju, umerščvlén plótiju pod zemléju nýňi soderžítsja, mértvyja izbavľája ádova soderžánija.

[18] Otkrýj óči mojí, i urazumíju čudesá ot zakóna tvojehó.

Iz istľínija vozšél jesí životé Spáse mój, tebí uméršu, i k mértvym prišédšu, i slomívšu ádovy verejí.

[19] Prišléc áz jésm na zemlí, ne skrýj ot mené zápovidi tvojá.

Jákože svíta svitíľnik, nýňi plóť Bóžija, pod zémľu jáko pod spúd krýjetsja, i othoňájet súščuju vo áďi ťmú.

[20] Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý tvojá na vsjákoje vrémja.

Úmnych stekájetsja vóinstv mnóžestvo so Jósifom i Nikodímom, pohrebstí ťa nevmistímaho vo hróbi máľi.

[21] Zapretíl jesí hórdym, prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej tvojích.

Umerščvlén vóleju, i položén pod zemléju, žiznotóčne Iisúse mój, oživíl jesí umerščvléna mjá prestuplénijem hórkim.

[22] Otimí ot mené ponós i uničižénije, jáko sviďínij tvojích vzyskách.

Izmiňášesja vsjá tvár strástiju tvojéju, vsjá bo tebí, Slóve sostradáchu, soderžíteľa ťá vídušče vsích.

[23] Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu: ráb že tvój hlumľášesja vo opravdánijich tvojích.

Životá kámeň vo črévi prijém ád vsejádec, izblevá, ot víka jáže pohlotí mértvyja.

[24] Íbo sviďínija tvojá poučénije mojé jésť, i sovíti mojí opravdánija tvojá.

Vo hróbi nóvi položílsja jesí Christé, i jestestvó čelovíčeskoje obnovíl jesí, voskrés Bohoľípno iz mértvych.

[25] Priľpé zemlí dušá mojá, živí mjá po slovesí tvojemú.

Na zémľu sšél jesí, da spaséši Adáma, i na zemlí ne obrít sehó Vladýko, dáže do áda snizšél jesí iščjáj.

[26] Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Sotrjasésja stráchom, Slóve, vsjá zemľá, i denníca lučý skrý, veličájšemu v zemlí sokrovénnomu tvojemú svítu.

[27] Púť opravdánij tvojích vrazumí mi, i pohlumľúsja v čudesích tvojích.

Jáko čelovík úbo umiráješi vóleju Spáse, jáko Bóh že smértnyja vozstávil jesí ot hrobóv, i hlubiný hrichóvnyja.

[28] Vozdremá dušá mojá o unýnija, utverdí mjá v slovesích tvojích.

Slezotóčnaja rydánija, na tebí čístaja Máterski, o Iisúse nakrapľájušči vopijáše: káko pohrebú ťa Sýne?

[29] Púť neprávdy otstávi ot mené, i zakónom tvojím pomíluj mjá.

Jákože pšeníčnoje zérno, zašéd v ňídra zemnája, mnohopérstnyj vozdál jesí klás, vozstáviv čelovíki, jáže ot Adáma.

[30] Púť ístiny izvólich, i suďbý tvojá ne zabých.

Pod zemléju skrýlsja jesí jáko sólnce nýňi, i nóščiju smértnoju pokrovén býl jesí: no vozsijáj svitľíjše Spáse.

[31] Priľipíchsja sviďínijem tvojím, Hóspodi, ne posramí mené.

Jákože sólnečnyj krúh luná Spáse sokryvájet, i tebé nýňi hrób skrý, skončávšahosja smértiju plótski.

[32] Púť zápovidej tvojích tekóch, jehdá razširíl jesí sérdce mojé.

Živót smérti vkusívyj Christós, ot smérti smértnyja svobodí, i vsím nýňi dárujet živót.

[33] Zakonopoloží mňí Hóspodi púť opravdánij tvojích, i vzyščú í výnu.

Umerščvléna drévle Adáma zavístno, vozvódiši k životú umerščvlénijem tvojím, nóvyj, Spáse, vo plóti javléjsja Adám.

[34] Vrazumí mjá, i ispytáju zakón tvój, i sochraňú í vsím sérdcem mojím.

Úmniji ťá číni, prostérta mértva zrjášče nás rádi, užasáchusja, pokryvájemi krilý Spáse.

[35] Nastávi mjá na stezjú zápovidej tvojích, jáko túju voschoťích.

Sném ťá Slóve ot dréva mértva, vo hróbi Jósif nýňi položí: no vostáni spasájaj vsjá jáko Bóh.

[36] Prikloní sérdce mojé vo sviďínija tvojá, a ne v lichojímstvo.

Ánheľskaja Spáse rádosť býv, nýňi i pečáľi sím býl jesí vinóven, vídim plótiju bezdychánen mértv.

[37] Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, v putí tvojém živí mjá.

Voznéslsja jesí na drévi, i živúščyja čelovíki sovoznósiši: pod zemléju že býv, ležáščyja pod néju voskrešáješi.

[38] Postávi rabú tvojemú slóvo tvojé v strách tvój.

Jákože lév Spáse usnúv plótiju, jáko ňíkij skímen mértv vostajéši, otložív stárosť plotskúju.

[39] Otimí ponošénije mojé, jéže nepščevách, jáko suďbý tvojá bláhi.

V rébra probodén býl jesí, rebró vzémyj Adámle, ot nehóže Jévu sozdál jesí, i istočíl jesí tóki čistíteľnyja.

[40] Sé vozželách zápovidi tvojá, v právďi tvojéj živí mjá.

Tájno úbo drévle žrétsja áhnec: tý že jávi žrén býv nezlóbive, vsjú tvár očístil jesí Spáse.

[41] I da prijídet na mjá mílosť tvojá Hóspodi, spasénije tvojé po slovesí tvojemú.

Któ izrečét óbraz strášnyj voístinnu nóvyj? Vladýčestvujaj bo tváriju, dnés strásť prijémlet, i umirájet nás rádi.

[42] I otviščáju ponošájuščym mí slóvo, jáko upovách na slovesá tvojá.

Životá sokróvišče, káko zrítsja mértvyj? Užasájuščesja ánheli vzyváchu: káko že vo hróbi zakľučájetsja Bóh?

[43] I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, jáko na suďbý tvojá upovách.

Kopijém probodénnaho Spáse iz rebrá tvojehó, živót životóm iz životá spásšaho mjá iskápaeši, i živíši mjá s ním.

[44] I sochraňú zakón tvój výnu vo vík, i vo vík víka.

Rasprostért na drévi, sobrál jesí čelovíki: v rébra že probodén, životóčnoje vsím ostavlénije istočáješi Iisúse.

[45] I choždách v široťí, jáko zápovidi tvojá vzyskách.

Blahoobráznyj Spáse obrazújet strášno, i pohrebájet ťá jáko mértva blahoobrázno, i užasájetsja tvojehó óbraza strášnaho.

[46] I hlahólach o sviďínijich tvojích pred carí, i ne styďáchsja.

Pod zemléju choťínijem nizšéd jáko mértv, vozvódiši ot zemlí k nebésnym, ottúdu pádšyja Iisúse.

[47] I poučáchsja v zápovidech tvojích, jáže vozľubích ziló.

Ášče i mértv víďin býl jesí, no živýj jáko Bóh, vozvódiši ot zemlí k nebésnym, ottúdu pádšyja Iisúse.

[48] I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem tvojím, jáže vozľubích.

Ášče i mértv víďin býl jesí, no žív jáko Bóh, umerščvlényja čelovíki oživíl jesí, mojehó umertvív umertvíteľa.

[48] I hlumľáchsja vo opravdánijich tvojích.

O rádosti ónyja! o mnóhija sládosti! íchže vo áde napólnil jesí, vo dnách mráčnych svít vozsijáv.

[49] Pomjaní slovesá tvojá rabú tvojemú, íchže upovánije dál mí jesí.

Poklaňájusja strásti, vospiváju pohrebénije, veličáju tvojú deržávu čelovikoľúbče, ímiže svobodíchsja strastéj tletvórnych.

[50] Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, jáko slóvo tvojé živí mjá.

Na ťá méč obnažísja Christé, i méč krípkaho úbo pritupľájetsja, i méč že obraščájetsja Jedémskij.

[51] Hórdiji zakonoprestupováchu do zilá, ot zakóna že tvojehó ne ukloníchsja.

Áhnica Áhnca zrjášči v zakoléniji, óstrijem probodájema rydáše, spodvíhši i stádo vopíti.

[52] Pomjanúch suďbý tvojá ot víka Hóspodi, i uťíšichsja.

Ášče i vo hróbi pohrebáješisja, ášče i vo ád ídeši: no i hróby istoščíl jesí, i ád obnažíl jesí Christé.

[53] Pečáľ priját mjá ot hríšnik, ostavľájuščich zakón tvój.

Vóleju snizšél jesí Spáse, pod zémľu, umerščvlényja čelovíki oživíl jesí, i vozvél jesí vo slávi Ótčej.

[54] Píta bjáchu mňí opravdánija tvojá na mísťi prišéľstvija mojehó.

Tróicy jedín vo plóti, nás rádi ponósnuju preterpí smérť, užasájetsja že sólnce, i trepéščet zemľá.

[55] Pomjanúch v noščí ímja tvojé Hóspodi, i sochraních zakón tvój.

Jáko ot istóčnika hórkaho, Júdova koľína isčádija v róvi položíša, pitáteľa mannodávca Iisúsa.

[56] Séj býsť mňí, jáko opravdánij tvojích vzyskách.

Sudijá jáko sudím pred Pilátom sudijéju, i predstá, i smértiju neprávednoju osuždén býsť, drévom kréstnym.

[57] Čásť mojá jesí, Hóspodi: réch sochraníti zakón tvój.

Hórdyj Izráiľu, ubíjstvenniji ľúdije, čtó postradávše, Varávvu svobodíste, i Spása predáste krestú?

[58] Pomolíchsja licú tvojemú vsím sérdcem mojím: pomíluj mjá po slovesí tvojemú.

Rukóju tvojéju sozdávyj Adáma ot zemlí, tohó rádi jestestvóm býl jesí čelovík, i raspjálsja jesí vóleju tvojéju.

[59] Pomýslich putí tvojá i vozvratích nózi mojí vo sviďínija tvojá.

Poslúšav Slóve, Otcá tvojehó, dáže do áda ľútaho sošél jesí, i voskrésíl jesí ród čelovíčeskij.

[60] Uhotóvichsja i ne smutíchsja sochraníti zápovidi tvojá.

Uvý mňí svíte míra! Uvý mňí svíte mój, Iisúse mój vozžeľínnyj! vopijáše Ďíva, rydájušči hórko vzyváše.

[61] Úžja hríšnik objazášasja mňí, i zakóna tvojehó ne zabých.

Zavístliviji, ubíjstvenniji i hórdiji ľúdije, poné plaščanícy i sudarjá samahó da styďátsja, voskrésšu Christú.

[62] Polúnošči vostách ispovídatisja tebí o suďbách právdy tvojejá.

Prijidí úbo skvérnyj ubíjce učeničé, i nráv zlóby tvojejá pokaží mi, ímže býl jesí predáteľ Christóv.

[63] Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja tebé i chraňáščym zápovidi tvojá.

Jáko čelovikoľubív ňíkto pritvorjáješisja búje, i sľípe vsehubíteľňijšij, nevírnyj, míro prodávyj na ciňí.

[64] Mílosti tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: opravdánijem tvojím naučí mjá.

Nebésnaho míra kúju imíl jesí cínu mnohocínnaho? Kóje prijál jesí protivodostójnoje? Neístovstvo obríl jesí prokľáťijšij satanó.

[65] Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm tvojím Hóspodi, po slovesí tvojemú.

Ášče niščeľúbec jesí, i o míri pečáľuješi istoščájemom vo očiščénije duší, káko na zláťi prodajéši svitozárna?

[66] Bláhosti i nakazániju i rázumu naučí mjá, jáko zápovidem tvojím vírovach.

O Bóžij Slóve! o rádoste mojá! káko preterpľú tridnévnoje tvojé pohrebénije? Nýňi terzájusja utróboju Máterski.

[67] Préžde dáže ne smiríti mi sja, áz prehriších, sehó rádi slóvo tvojé sochraních.

Któ dást mí vódu i sléz istóčniki, Bohonevístnaja Ďíva vzyváše, da vospláču sládkaho mí Iisúsa?

[68] Bláh jesí tý Hóspodi, i bláhostiju tvojéju naučí mjá opravdánijem tvojím.

O hóry i chólmi, i čelovíkov mnóžestva! vospláčitesja, i vsjá rydájte so mnóju Bóha vášeho Máteriju!

[69] Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi tvojá.

Kohdá víždu ťá Spáse, bezľítnaho svíta, rádosť i sládosť sérdca mojehó? Ďíva hórko vopijáše.

[70] Usyrísja jáko mlekó sérdce ích, áz že zakónu tvojemú poučíchsja.

Ášče i jáko kámeň Spáse, krajesikómyj, tý prijál jesí sičénije, no istočíl jesí živúju strujú, jáko istóčnik sýj žízni.

[71] Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, jáko da naučúsja opravdánijem tvojím.

Jáko ot istóčnika jedínaho suhúboju rikóju rébrom tvojím izlivájuščym napajájuščesja, bezsmértnuju priobritájem žízň.

[72] Bláh mňí zakón úst tvojích, páče týsjašč zláta i srebrá.

Vóleju javílsja jesí Slóve vo hróbi mértv, no živéši, i čelovíki, jákože predrékl jesí, voskresénijem tvojím Spáse mój, vozdvizáješi.

Sláva: Vospivájem Slóve, tebé vsích Bóha, so Otcém i svjatým tvojím Dúchom, i slávim Božéstvennoje tvojé pohrebénije.

I nýňi, Bohoródičen: Blážím ťá Bohoródice čístaja, i počitájem tridnévnoje pohrebénije Sýna tvojehó i Bóha nášeho vírno.

I páki pérvyj pripív óba líka vkúpi.

Blahoslovén jesí Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko blahoslovísja tvojé ímja, i proslávisja tvojé cárstvo, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

I pokadív, načinájet vtorúju statijú.

[Statijá vtorája]

Načinájet lévyj lík blahočínno tropár:

Dostójno jésť veličáti ťá žiznodávca, na kresťí rúci prostéršaho, i sokrúššaho deržávu vrážiju.

[73] Rúci tvojí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem tvojím.

Dostójno jésť veličáti ťá vsích ziždíteľa: tvojími bo stradáňmi ímamy bezstrástije, izbávľšesja tľínija.

[74] Bojáščijisja tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, jáko na slovesá tvojá upovách.

Užasésja zemľá, i sólnce Spáse skrýsja, tebí nevečérnemu svítu Christé, zašédšu vo hróbi plótski.

[75] Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý tvojá, i voístinnu smiríl mjá jesí.

Usnúl jesí Christé, jestestvennoživótnym snóm vo hróbi, i ot ťážkaho sná hrichóvnaho vozdvíhl jesí ród čelovíčeskij.

[76] Búdi že mílosť tvojá, da utéšit mjá, po slovesí tvojemú rabú tvojemú.

Jedína žén, kromí boľíznej rodích ťá čádo, boľízni že nýňi terpľú strástiju tvojéju nesterpímyja, hlahólaše čístaja.

[77] Da prijídut mňí ščedróty tvojá, i žív búdu, jáko zakón tvój poučénije mojé jésť.

Horí ťa Spáse, nerazlúčno so Otcém súšča, dóľi že mértva prostérta na zemlí, užasájutsja zrjášče Serafími.

[78] Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, áz že pohlumľúsja v zápovidech tvojích.

Razdirájetsja cérkóvnaja zavísa tvojím raspjátijem, pokryvájut svitíla Slóve svít, tebí skrývšusja sólncu pod zémľu.

[79] Da obraťát mjá bojáščijisja tebé, i víďaščiji sviďínija tvojá.

Zemlí iznačála jedíňim mánijem vodruzívyj krúh, bezdychánen jáko čelovík zájde pod zémľu: užasnísja viďínijem nébo.

[80] Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich tvojích, jáko da ne postyžúsja.

Zašél jesí pod zémľu, rukóju tvojéju sozdávyj čelovíka, da vozdvíhneši ot padénija sobóry čelovíčeskija vsesíľnoju deržávoju.

[81] Isčezájet vo spasénije tvojé dušá mojá, na slovesá tvojá upovách.

Pláč svjaščénnyj prijidíte vospojím Christú uméršemu, jáko drévle žený mironósicy, da i rádujsja uslýšim s ními.

[82] Isčezóša óči mojí v slóvo tvojé, hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?

Míro voístinnu jesí tý Slóve neistoščímoje: ťímže tí i míra prinošáchu, jáko mértvu živómu, žený mironósicy.

[83] Zané bých jáko mích na sláňi, opravdánij tvojích ne zabých.

Ádova úbo pohrebén cárstvija Christé sokrušáješi, smértiju že smérť umerščvľáješi, i tľínija svoboždáješi zemnoródnyja.

[84] Kolíko jésť dnéj rabá tvojehó? Kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?

Tóki žízni prolivájuščaja Bóžija premúdrosť, vo hrób zachoďášči, životvorít súščyja v nezachodímych ádovych mísťich.

[85] Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, no ne jáko zakón tvój Hóspodi.

Da čelovíčeskoje obnovľú sokrušénnoje jestestvó, ujázvlen jésm smértiju choťá plótiju: Máti mojá, ne terzájsja rydáňmi.

[86] Vsjá zápovidi tvojá ístina, neprávedno pohnáša mjá, pomozí mi.

Zašél jesí pod zémľu svitonósec právdy, i mértvyja jákože ot sná vozdvíhl jesí, othnáv vsjákuju ťmú súščuju vo áďi.

[87] Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: áz že ne ostávich zápovidej tvojích.

Zérno dvojeráslennoje jestestvenožíznennoje, v boká zemnája síjetsja so slezámi dnés: no prozjábše, mír radostnosotvorít.

[88] Po mílosti tvojéj živí mjá, i sochraňú sviďínija úst tvojích.

Ubojásja Adám, Bóhu choďášču v rají: rádujetsja že, ko ádu sošédšu, padýj préžde, i nýňi vozdvizájem.

[89] Vo vík Hóspodi, slóvo tvojé prebyvájet na nebesí.

Žrét tebí žértvy sléznyja róždšaja ťá Christé, plótiju položénu vo hróbi, vopijúšči: vostáni čádo, jákože predrékl jesí.

[90] V ród i ród ístina tvojá, osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.

Vo hróbi Jósif blahohovíjno ťá nóvim sokryvája písni ischódnyja Bohoľípnyja pojét tebí, smišényja rydáňmi Spáse.

[91] Učinénijem tvojím prebyvájet déň, jáko vsjáčeskaja rabótna tebí.

Hvozďmí ťa krestú prihvoždéna, Máti tvojá Slóve zrjášči, hvozďmí pečáľi hórkija pronzájet, i strilámi dúšu.

[92] Jáko ášče by ne zakón tvój poučénije mojé býl, tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.

Ťá vsích naslaždénije Máti zrjášči, pitijém napajájema hórkim, slezámi licé omakájet hórci.

[93] Vo vík ne zabúdu opravdánij tvojích, jáko v ních oživíl mjá jesí.

Ujazvľájusja ľúťi, i rasterzájusja utróboju Slóve, zrjášči neprávednoje tvojé zakolénije, hlahólaše prečístaja s pláčem.

[94] Tvój jésm áz, spasí mjá, jáko opravdánij tvojích vzyskách.

Óko sládkoje, i ustňí tvojí káko zakľučú Slóve? Káko že ťá mertvoľípno pohrebú? Užasájusja, vopijáše Jósif.

[95] Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, sviďínija tvojá razumích.

Písni Jósif i Nikodím nadhróbnyja pojút Christú uméršemu nýňi, pojút že s ními i Serafími.

[96] Vsjákija končíny víďich konéc, široká zápoviď tvojá ziló.

Zachódiši pod zémľu Spáse, sólnce právdy: ťímže róždšaja ťá luná pečáľmi oskuďivájet, vída tvojehó lišájema.

[97] Kóľ vozľubích zakón tvój Hóspodi, vés déň poučénije mojé jésť.

Užasésja ád Spáse, zrjá ťa žiznodávca, bohátstvo ónaho upraždňájušča, i jáže ot víka mértvyja vozstavľájušča.

[98] Páče vráh mojích umudríl mjá jesí zápovidiju tvojéju, jáko vo vík mojá jésť.

Sólnce svít vozsijavájet po nóšči Slóve: i tý že voskrés, prosijaváješi po smérti jásno, jáko ot čertóha.

[99] Páče vsích učáščich mjá razumích, jáko sviďínija tvojá poučénije mojé jésť.

Zemľá ťa sozdáteľu, v ňídra prijémši, trépetom soderžíma Spáse trjasétsja, uspívši mértvyja trjasénijem.

[100] Páče stárec razumích, jáko zápovidi tvojá vzyskách.

Míry ťá Christé, Nikodím i Blahoobráznyj, nýňi novoľípno pomazújušče, užasnísja, vopijáchu, vsjá zemľá.

[101] Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, jáko da sochraňú slovesá tvojá.

Zašél jesí svitotvórče, i s tobóju zájde svít sólnca: trépetom že tvár soderžítsja, vsích ťá propovídajušči tvorcá.

[102] Ot sudéb tvojích ne ukloníchsja, jáko tý zakonopoložíl mí jesí.

Kámeň uhlaždénnyj, krajeuhóľnyj pokryvájet kámeň: čelovík že smértnyj jáko smértna, Bóha pokryvájet nýňi vo hróbi: užasnísja zemlé.

[103] Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá tvojá, páče méda ustóm mojím.

Vížď učeniká, jehóže ľubíl jesí, i tvojú Máter čádo, i viščánije dážď sladčájšeje, vzyváše pláčušči čístaja.

[104] Ot zápovidej tvojích razumích, sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.

Tý Slóve, jáko sýj životá dáteľ, Judéov, na kresťí prostrýjsja, ne umertvíl jesí, no voskresíl jesí i sích mértvyja.

[105] Svitíľnik noháma mojíma zakón tvój, i svít stezjám mojím.

Dobróty Slóve préžde ne imíl jesí, nižé vída, jehdá stradál jesí, no voskrés provozsijál jesí, udobrív čelovíki božéstvennymi zarjámi.

[106] Kľáchsja, i postávich sochraníti suďbý právdy tvojejá.

Zašél jesí plótiju v zémľu nevečérnij svitonósec, i ne terpjá zríti sólnce pomérče, polúdni ješčé súšču.

[107] Smiríchsja do zilá Hóspodi, živí mjá po slovesí tvojemú.

Sólnce vkúpi i luná pomérkše Spáse, rabóm blahorazúmnym obrazováchusja, íže v čérnyja odéždy oblačátsja.

[108] Vóľnaja úst mojích blahovolí že Hóspodi, i suďbám tvojím naučí mjá.

Víďi ťá Bóha sótnik, ášče i umertvílsja jesí: káko ťá úbo Bóže mój, osjažú rukáma? Užasájusja, vopijáše Jósif.

[109] Dušá mojá v rukú tvojéju výnu, i zakóna tvojehó ne zabých.

Usnú Adám, no smérť iz rébr izvódit: tý že nýňi usnúl jesí Slóve Bóžij, istočáješi ot rébr tvojích mírovi žízň.

[110] Položíša hríšnicy síť mňí, i ot zápovidej tvojích ne zabludích.

Usnúl jesí málo, i oživíl jesí uméršyja, i voskrés, voskresíl jesí spjáščyja ot víka bláže.

[111] Nasľídovach sviďínija tvojá vo vík, jáko rádovanije sérdca mojehó súť.

Vzját jesí ot zemlí, no istočíl jesí spasénija vinó, životóčnaja lozó: proslavľáju strásť i krest.

[112] Prikloních sérdce mojé, sotvoríti opravdánija tvojá vo vík za vozdajánije.

Káko úmnaja činonačálija ťá Spáse pojút, náha, okrovavléna, osuždéna, terpjášče dérzosť raspinátelej?

[113] Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, zakón že tvój vozľubích.

Obručénnyj, stropótňijšij róde jevréjskij, vídal jesí vozdvižénije chráma, počtó osudíl jesí Christá?

[114] Pomóščnik mój, i zastúpnik mój jesí tý, na slovesá tvojá upovách.

Vo odéždu poruhánija ukrasíteľa vsích oblekáješi, íže nébo utverdí, i zémľu ukrasí čúdno.

[115] Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.

Jákože nejásyť ujázvlen v rébra tvojá Slóve, ótroki tvojá uméršyja oživíl jesí, iskápav živótnyja ím tóki.

[116] Zastupí mjá po slovesí tvojemú: i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.

Sólnce préžde ustávi Isús, inopleménniki sikíj: tý že skrýlsja jesí nizlahája ťmý načáľnika.

[117] Pomozí mi, i spásúsja, i poučúsja vo opravdánijich tvojích výnu.

Ňídr Otéčeskich neischóden prebýv ščédre, i čelovík býti blahovolíl jesí, i vo ád snizšél jesí Christé.

[118] Uničižíl jesí vsjá otstupájuščyja ot opravdánij tvojích, jáko neprávedno pomyšlénije ích.

Vzjátsja raspnýjsja, íže na vodách zémľu povíšej, i jáko bezdychánen v néj nýňi vozlehájet: jáže ne terpjášči trjasášesja ľúťi.

[119] Prestupájuščyja nepščevách vsjá hríšnyja zemlí: sehó rádi vozľubích sviďínija tvojá.

Uvý mňí, o Sýne, neiskusomúžnaja rydáše hlahóľušči: jehóže bo jáko carjá naďíjachsja, osuždéna zrjú nýňi na kresťí.

[120] Prihvozdí stráchu tvojemú plóti mojá, ot sudéb bo tvojích ubojáchsja.

Sijá Havrijíl mňí vozvistí, jehdá sleťí, íže cárstvo víčnoje rečé, Sýna mojehó Iisúsa.

[121] Sotvorích súd i právdu, ne predážď mené obíďaščym mjá.

Uvý, Simeónovo soveršísja proróčestvo: tvój bo méč prójde sérdce mojé, Jemmanúile.

[122] Vosprijimí rabá tvojehó vo bláho, da ne oklevetájut mené hórdiji.

Poné súščich ot mértvych postydítesja, o Judéje! íchže životodávec vozstávi, jehóže vý ubíste zavístno.

[123] Óči mojí isčezósťi vo spasénije tvojé, i v slóvo právdy tvojejá.

Užasésja víďivšeje, nevídimyj Svíte, tebé Christé mój vo hróbi sokryvájema, bezdychánna že, i pomračí sólnce svít.

[124] Sotvorí s rabóm tvojím po mílosti tvojéj, i opravdánijem tvojím naučí mjá.

Plákaše hórko preneporóčnaja Máti tvojá Slóve, jehdá vo hróbi víďi tebé neizrečénnaho i beznačáľnaho Bóha.

[125] Ráb tvój jésm áz, vrazumí mjá, i uvím sviďínija tvojá.

Mértvosť tvojú netľínnaja Christé, Máti tvojá zrjášči, hórko k tebí veščáše: ne kosní životé v mértvych.

[126] Vrémja sotvoríti Hóspodevi, razoríša zakón tvój.

Ád ľútyj potrepetá, jehdá ťa víďi sólnce slávy bezsmértne, i izdaváše júzniki tščáteľno.

[127] Sehó rádi vozľubích zápovidi tvojá páče zláta i topázija.

Vélije i užásnoje viďínije nýňi zrítsja: životá sýj vinóvnyj, smérť podját, oživíti choťá vsích.

[128] Sehó rádi ko vsím zápovidem tvojím napravľáchsja, vsják púť neprávdy voznenavíďich.

Probodáješisja v rébra, i prihvoždáješisja Vladýko rukámi, jázvu ot rebrá tý isciľája, i nevozderžánije rúk práotec.

[129] Dívna sviďínija tvojá, sehó rádi ispytá já dušá mojá.

Préžde Rachílina sýna plákaše vsják íže v domú, i Sýna Ďívyja rydáchu učeník lík s Máteriju.

[130] Javlénije slovés tvojích prosviščájet, i vrazumľájet mladéncy.

Udarénije rúk dáša Christóvoj laníťi, rukóju čelovíka sozdávšaho, i čéľusti zvírja sokrušívšaho.

[131] Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, jáko zápovidej tvojích želách.

Písňmi tvojé Christé, nýňi raspjátije i pohrebénije, vsí vírniji prázdnujem, izbávľšesja smérti pohrebénijem tvojím.

Sláva, Tróičen: Beznačáľne Bóže, soprisnosúščne Slóve, i Dúše svjatýj, ľúdi pravoslávnyja vo víri ukripí na rátnyja jáko bláh.

I nýňi, Bohoródičen: Žízň róždšaja, preneporóčnaja čístaja Ďívo, utolí cerkóvnyja soblázny, i podážď mír jáko blahája.

I páki pérvyj tropár óba líka.

Dostójno jésť veličáti ťá žiznodávca, na kresťí rúci prostéršaho, i sokrúššaho deržávu vrážiju.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svját jesí Bóže náš, íže na prestóľi slávy cheruvímsťim počivájaj, i tebí slávu vozsylájem so beznačáľnym tvojím Otcém, i s presvjatým, i blahím, i životvorjáščim tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

I načinájem trétiju statijú, kaďášču svjaščénniku.

[Statijá trétija]

Načinájet páki so sladkopénijem desnýj, sírič pérvyj lík na hlás 3-j.

Ródi vsí písň pohrebéniju tvojemú prinósjat, Christé mój.

[132] Prízri na mjá, i pomíluj mjá, po sudú ľúbjaščich ímja tvojé.

Sném s dréva íže ot Arimathéja, plaščaníceju obvív vo hróbi ťá pohrebájet.

[133] Stopý mojá naprávi po slovesí tvojemú, i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.

Mironósicy prijidóša, míra tebí Christé mój nosjáščyja premúdro.

[134] Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, i sochraňú zápovidi tvojá.

Hrjadí vsjá tvár, písni ischódnyja prinesém ziždíteľu.

[135] Licé tvojé prosvití na rabá tvojehó i naučí mjá opravdánijem tvojím.

Jáko mértva živáho s mironósicami, vsí miropomážem múdrenno.

[136] Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, ponéže ne sochraních zakóna tvojehó.

Jósife treblažénne, pohrebí ťílo Christá žiznodávca.

[137] Práveden jesí Hóspodi, i právi sudí tvojí.

Íchže vospitá mánnoju, vozdvihóša pjátu na blahoďíteľa.

[138] Zapovídal jesí právdu, sviďínija tvojá, i ístinu ziló.

Íchže vospitá mánnoju, prinósjat spásu žélč kúpno i ócet.

[139] Istájala mjá jésť révnosť tvojá, jáko zabýša slovesá tvojá vrazí mojí.

O prebezúmija, i Christoubíjstva prorokoubíjc!

[140] Razžžéno slóvo tvojé ziló, i ráb tvój vozľubí jé.

Jákože bezúmnyj služíteľ, predadé učeník bézdnu premúdrosti.

[141] Juňíjšij áz jésm i uničižén, opravdánij tvojích ne zabých.

Izbáviteľa ostáviv, pľínnik ostávisja ľstívyj Júda.

[142] Právda tvojá právda vo vík, i zakón tvój ístina.

Po Solomónu, róv hlubókij, ustá jevréj bezzakónnych.

[143] Skórbi i núždi obritóša mjá, zápovidi tvojá poučénije mojé.

V stropótnych šéstvijich jevréjov bezzakónnych, volčcý i síti.

[144] Právda sviďínija tvojá vo vík: vrazumí mjá, i žív búdu.

Jósif pohrebájet s Nikodímom mertvoľípno ziždíteľa.

[145] Vozzvách vsím sérdcem mojím, uslýši mjá Hóspodi, opravdánija tvojá vzyščú.

Žiznodávče Spáse, sláva deržávi tvojéj, ád razóršej.

[146] Vozzvách tí, spasí mjá, i sochraňú sviďínija tvojá.

Ležášča ťá prečístaja víďašči, Slóve, materoľípno plákaše.

[147] Predvarích v bezhódiji, i vozzvách, na slovesá tvojá upovách.

O sladčájšaja mojá vesnó, sladčájšeje mojé čádo! Hďí tvojá zájde dobróta?

[148] Predvarísťi óči mojí ko útru, poučítisja slovesém tvojím.

Pláč spodvizáše vsečístaja tvojá Máti, tebí Slóve uméršu.

[149] Hlás mój uslýši Hóspodi, po mílosti tvojéj, po suďbí tvojéj živí mjá.

Žený s míry prijidóša pomázati Christá Božéstvennaho míra.

[150] Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, ot zakóna že tvojehó udalíšasja.

Smérť smértiju tý umerščvľáješi Bóže mój, Božéstvennoju síloju tvojéju.

[151] Blíz jesí tý Hóspodi, i vsí putijé tvojí ístina.

Preľstísja preléstnik, preľstívyjsja izbavľájetsja, premúdrostiju tvojéju Bóže mój.

[152] Ispérva poznách ot sviďínij tvojích, jáko vo vík osnovál já jesí.

Vo dnó ádovo nizvedén býsť predáteľ, v kládenec istľínija.

[153] Vížď smirénije mojé, i izmí mjá, jáko zakóna tvojehó ne zabých.

Volčcý i síti putijé treokajánnaho bezúmnaho Júdy.

[154] Sudí súd mój, i izbávi mjá, slovesé rádi tvojehó živí mjá.

Vsí spohibájut raspinátelije tvojí Slóve, Sýne Bóžij vsecarjú.

[155] Daléče ot hríšnik spasénije, jáko opravdánij tvojích ne vzyskáša.

V kládenec istľínija vsí spohibájut múžije krovéj.

[156] Ščedróty tvojá mnóhi Hóspodi, po suďbí tvojéj živí mjá.

Sýne Bóžij vsecarjú Bóže mój, sozdáteľu mój, káko strásť podjál jesí?

[157] Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, ot sviďínij tvojích ne ukloníchsja.

Júnica teľcá na drévi povíšena vzyváše zrjášči.

[158] Víďich nerazumivájuščyja i istájach, jáko slovés tvojích ne sochraníša.

Ťílo živonósnoje Jósif pohrebájet s Nikodímom.

[159] Vížď, jáko zápovidi tvojá vozľubích Hóspodi, po mílosti tvojéj živí mjá.

Vzyváše otrokovíca tépľi slézy točášči, utróboju probodájema.

[160] Načálo slovés tvojích ístina, i vo vík vsjá suďbý právdy tvojejá.

Svíte óčiju mojéju, sladčájšeje mojé čádo, káko vo hróbi nýňi pokryváješisja?

[161] Kňázi pohnáša mjá túne, i ot slovés tvojích ubojásja sérdce mojé.

Adáma i Jévu svobodíti, Máti ne rydáj, sijá straždú.

[162] Vozrádujusja áz o slovesích tvojích, jáko obritájaj korýsť mnóhu.

Proslavľáju tvojé, Sýne mój, krájneje blahoutróbije, jehóže rádi sijá stráždeši.

[163] Neprávdu voznenavíďich i omerzích zakón že tvój vozľubích.

Óctom napojén býl jesí i žélčiju ščédre, drévneje razrišája vkušénije.

[164] Sedmeríceju dném chvalích ťá, o suďbách právdy tvojejá.

Na kresťí prihvozdílsja jesí, drévle ľúdi tvojá stolpóm óblačnym pokryvájaj.

[165] Mír mnóh ľúbjaščym zakón tvój, i ňísť ím soblázna.

Mironósicy Spáse ko hróbu prišédšyja, míra prinesóša tebí.

[166] Čájach spasénija tvojehó Hóspodi, i zápovidi tvojá vozľubích.

Vostáni ščédre, ot própastej ádskich vozstavľájaj nás.

[167] Sochraní dušá mojá sviďínija tvojá, i vozľubí já ziló.

Voskresní žiznodávče, róždšaja ťá Máti slézy točášči hlahólet.

[168] Sochraních zápovidi tvojá i sviďínija tvojá, jáko vsí putijé mojí pred tobóju Hóspodi.

Potščísja voskrésnuti, pečáľ razrišája Slóve, čísto róždšija ťá.

[169] Da priblížitsja molénije mojé pred ťá Hóspodi, po slovesí tvojemú vrazumí mjá.

Nebésnyja síly užasóšasja stráchom, mértva ťá zrjášče.

[170] Da vnídet prošénije mojé pred ťá Hóspodi, po slovesí tvojemú izbávi mjá.

Ľubóviju že i stráchom strásti tvojá počitájuščym, dážď prehrišénij razrišénije.

[171] Otrýhnut ustné mojí pínije, jehdá naučíši mjá opravdánijem tvojím.

O užásnaho i stránnaho viďínija, Bóžij Slóve! Káko zemľá ťa spokryvájet?

[172] Proviščájet jazýk mój slovesá tvojá, jáko vsjá zápovidi tvojá právda.

Nosjáj ťá drévle Spáse, Jósif bíhaet, i nýňi ťá inýj pohrebájet.

[173] Da búdet ruká tvojá jéže spastí mjá, jáko zápovidi tvojá izvólich.

Pláčet i rydájet ťá prečístaja Máti tvojá, Spáse mój umerščvlénaho.

[174] Vozželách spasénije tvojé Hóspodi, i zakón tvój poučénije mojé jésť.

Užasájutsja umý stránnaho, i užásnaho tebé vsích sozdáteľa, pohrebénija.

[175] Živá búdet dušá mojá, i voschválit ťá, i suďbý tvojá pomóhut mňí.

Izlijáša na hrób mironósicy mv́ra, ziló ráno prišédšyja.

[176] Zabludích jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá tvojehó, jáko zápovidej tvojích ne zabých.

Mír cérkvi, ľúdem tvojím spasénije dáruj vostánijem tvojím.

Sláva: O Tróice Bóže mój, Ótče, Sýne i Dúše, pomíluj mír.

I nýňi: Víďiti tvojehó Sýna voskresénije, Ďívo, spodóbi tvojá rabý.

I ábije pojém troparí sijá, vo hlás 5:

Blahoslovén jesí Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ánheľskij sobór udivísja, zrjá tebé v mértvych vminívšasja, smértnuju že Spáse kríposť razorívša, i s sobóju Adáma vozdvíhša, i ot áda vsjá svobóždša.

Blahoslovén jesí Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mv́ra s mílostivnymi slezámi, o učenícy rastvorjájete? Blistájajsja vo hróbi ánhel mironósicam viščáše: vídite vý hrób, i urazumíjte, Spás bo voskrése ot hróba.

Blahoslovén jesí Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno mironósicy tečáchu ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, no predstá k ním ánhel i rečé: rydánija vrémja prestá, ne pláčite: voskresénije že apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Mironósicy žený, s míry prišédšyja ko hróbu tvojemú Spáse, rydáchu: ánhel že k ním rečé, hlahóľa: čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? Jáko Bóh bo voskrése ot hróba.

Sláva, Tróičen: Poklonímsja Otcú, i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, svjaťíj Tróici vo jedínom suščeství, so Serafímy zovúšče: svját, svját, svját jesí Hóspodi.

I nýňi, Bohoródičen: Žiznodávca róždši, hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, rádosť že Jévi v pečáľi mésto podalá jesí: pádšyja že ot žízni k séj naprávi, iz tebé voplotívyjsja Bóh i čelovík.

Allilúija, tríždy.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Tý bo jesí cár míra, Christé Bóže náš, i tebí slávu vozsylájem, so beznačáľnym tvojím Otcém, i s presvjatým, i blahím, i životvorjáščim tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

I pojém sidálen dné, hlás 1. Podóben: Hrób tvój Spáse: Plaščaníceju čístoju, i aromáty božéstvennymi ťílo čestnóje, isprosív u Piláta miropomazújet, i polahájet Jósif v nóvom hróbi. Ťímže uránše mironósicy žený, vozopíša pokaží nám, jákože predrékl jesí Christé, voskresénije.

Sláva, konéc. jákože predrékl jesí Christé, voskresénije.

I nýňi, druhíj podóben: Užasóšasja lícy ánheľstiji, zrjášče siďáščaho v ňídrich Ótčich: káko vo hrób polahájetsja jáko mértv bezsmértnyj! Jehóže číni ánheľstiji okružájut i slávjat s mértvymi vo áďi, jáko ziždíteľa i Hóspoda.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

I pojém kanón, irmós po dváždy, a troparí na 12. I páki posľidí irmós óba líka vkúpi. jésť že kanón, ot pérvyja písni do šestýja, tvorénije Márka monácha, jepískpa idrúitskaho: irmosý že tvorénije žený ňíkija, Kassíi imenújemyja. ot 6-j že písni do koncá tvorénije hospodína Kosmý. Kraehranésije že kanóna: Kaí símeron dé sávvaton mélpo méha. Síjesť: I dnés že subbótu pojú velíkuju.

Hlás 6. Písň 1.

irmós: Volnóju morskóju skrývšaho drévle, honíteľa mučíteľa pod zemléju skrýša spasénnych ótrocy: no mý jáko otrokovícy, Hóspodevi pojím, slávno vo proslávisja.

[K] Hóspodi Bóže mój, ischódnoje pínije, i nadhróbnuju tebí písň vospojú, pohrebénijem tvojím žízni mojejá vchódy otvérzšemu, i smértiju smérť i ád umertvívšemu.

[A] Horí ťa na prestóľi i dóľi vo hróbi, premírnaja i podzémnaja, pomyšľájuščaja Spáse mój, zýbľachusja umerščvlénijem tvojím: páče umá bo víďin býl jesí mértv, živonačáľniče.

[I] Da tvojejá slávy vsjá ispólniši, sšél jesí v nížňaja zemlí: ot tebé bo ne skrýsja sostáv mój íže vo Adámi, i pohrebén, istľivša mjá obnovľáješi čelovikoľúbče.

irmós: Volnóju morskóju skrývšaho drévle, honíteľa mučíteľa pod zemléju skrýša spasénnych ótrocy: no mý jáko otrokovícy, Hóspodevi pojím, slávno vo proslávisja.

Písň 3.

irmós: Tebé na vodách povísivšaho vsjú zémľu neoderžímo, tvár víďivši na lóbňim vísima, úžasom mnóhim sodrohášesja, ňísť svját, rázvi tebé Hóspodi, vzyvájušči.

[S] Óbrazy pohrebénija tvojehó pokazál jesí, viďínija umnóživ: nýňi že sokrovénnaja tvojá Bohomúžno ujasníl jesí, i súščym vo áďi Vladýko, ňísť svját, rázvi tebé Hóspodi, vzyvájuščym.

[I] Prostérl jesí dláni, i sojediníl jesí drévle razstojáščajasja: oďijánijem že Spáse, jéže v plaščaníci i vo hróbi, okovánnyja razrišíl jesí, ňísť svját, rázve tebé Hóspodi, vzyvájuščyja.

[M] Hróbom i pečáťmi, nevmistíme, soderžím býl jesí choťínijem: íbo sílu tvojú ďíjstvy pokazál jesí, Bohoďíjstvenno pojúščym: ňísť svját, rázvi tebé Hóspodi, čelovikoľúbče.

irmós: Tebé na vodách povísivšaho vsjú zémľu neoderžímo, tvár víďivši na lóbňim vísima, úžasom mnóhim sodrohášesja, ňísť svját, rázvi tebé Hóspodi, vzyvájušči.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 1: Hrób tvój Spáse, vóini strehúščiji, mértvi ot oblistánija jávľšahosja ánhela býša, propovídajušča ženám voskresénije. Tebé slávim tlí potrebíteľa: tebí pripádaem voskrésšemu iz hróba, i jedínomu Bóhu nášemu.

Sláva, i nýňi, tójže. Hrób tvój Spáse, vóini strehúščiji, mértvi ot oblistánija jávľšahosja ánhela býša, propovídajušča ženám voskresénije. Tebé slávim tlí potrebíteľa: tebí pripádaem voskrésšemu iz hróba, i jedínomu Bóhu nášemu.

Písň 4.

irmós: Na kresťí tvojé Božéstvennoje istoščánije províďa Avvakúm, užássja, vopijáše: tý síľnych presíkl jesí deržávu bláže, priobščájasja súščym vo áďi, jáko vsesílen.

[E] Seďmýj déň dnés osvjatíl jesí, jehóže drévle blahoslovíl jesí upokojénijem ďíl: prevódiši bo vsjáčeskaja i obnovľáješi, subbótstvuja Spáse mój, i nazidája.

[R] Síloju lúčšaho, pobidívšaho tebé, ot plóti dušá tvojá razďilísja: rasterzájušči bo obojá úzy, smérti i áda, Slóve, deržávoju tvojéju.

[O] Ád Slóve srít ťá ohorčísja, čelovíka zrjá obožéna, ujázvlena ránami, i vsesiľnoďíteľa, strášnym že zrákom pohíbe.

Písň 5.

irmós: Bohojavlénija tvojehó Christé, k nám mílostivno bývšaho, Isáija svít víďiv nevečérnij, iz nóšči útrenevav vzyváše: voskrésnut mértviji, i vostánut súščiji vo hrobích, i vsí zemnoródniji vozrádujutsja.

[N] Novotvoríši zemnýja sozdáteľu, pérsten býv, i plaščaníca i hrób javľájut jéže v tebí Slóve, tájinstvo: Blahoobráznyj bo sovítnik, tebé róždšaho sovít obrazújet, v tebí veleľípno novotvorjáščaho mjá.

[D] Smértiju smértnoje, pohrebénijem tľínnoje prelaháješi, netľínno tvoríši bo, Bohoľípno bezsmértno tvorjá prijátije: plóť bo tvojá istľínija ne víďi Vladýko, nižé dušá tvojá vo áďi strannoľípno ostávlena býsť.

[E] Iz nebráčnyja prošéd, i probodén v rébra Soďíteľu mój, iz nejá soďílal jesí obnovlénije Jévino, Adám býv, usnúv páče jestestvá snóm jestéstvennym, i žízň vozdvíhnuv ot sná i tľínija, jáko vsesílen.

Písň 6.

[S] irmós: Ját býsť, no ne uderžán v pérsich kítovych Jóna: tvój bo óbraz nosjá, stradávšaho, i pohrebéniju dávšahosja, jáko ot čertóha ot zvírja izýde: prihlašáše že kustodíji, chraňáščiji sújetnaja i lóžnaja, mílosť sijú ostávili jesté.

[A] Bijén býl jesí, no ne razďilílsja jesí Slóve, jejáže pričastílsja jesí plóti: ášče bo i razorísja tvój chrám vo vrémja strásti, no i táko jedín bí sostáv Božestvá i plóti tvojejá. Vo obojích bo jedín jesí Sýn, Slóvo Bóžije, Bóh i čelovík.

[V] Čelovikoubíjstvenno, no ne Bohoubíjstvenno býsť prehrišénije Adámovo: ášče bo i postradá tvojejá plóti pérstnoje suščestvó, no Božestvó bezstrástno prebýsť: tľínnoje že tvojé na netľínije preložíl jesí, i netľínnyja žízni pokazál jesí istóčnik voskresénijem.

[V] Cárstvujet ád, no ne víčnujet nad ródom čelovíčeskim: tý bo polóžsja vo hróbi deržávne, živonačáľnoju dlániju, smérti kľučí razvérhl jesí, i propovídal jesí ot víka támo spjáščym, izbavlénije nelóžnoje býv Spáse, mértvym pérvenec.

irmós: Ját býsť, no ne uderžán v pérsich kítovych Jóna: tvój bo óbraz nosjá, stradávšaho, i pohrebéniju dávšahosja, jáko ot čertóha ot zvírja izýde: prihlašáše že kustodíji, chraňáščiji sújetnaja i lóžnaja, mílosť sijú ostávili jesté.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 6: Bézdnu zakľučívyj, mértv zrítsja, i smírnoju i plaščaníceju obvívsja, vo hróbi polahájetsja jáko smértnyj bezsmértnyj: žený že priidóša pomázati jehó mírom, pláčuščyja hórko i vopijúščyja: sijá subbóta jésť preblahoslovénnaja, v néjže Christós usnúv, voskrésnet tridnéven.

íkos: Soderžáj vsjá na krest voznesésja, i rydájet vsjá tvár, tohó víďašči náha vísjašča na drévi, sólnce lučý sokrý, i zvízdy otložíša svít: zemľá že so mnóhim stráchom pokolebásja, i móre pobižé, i kámenije raspadésja, hróbi že mnózi otverzóšasja, i ťilesá vostáša svjatých mužéj. Ád nízu sténet, i Judéje sovítujut oklevetáti Christóvo voskresénije. Źený že vzyvájut: sijá subbóta jésť preblahoslovénnaja, v néjže Christós usnúv, voskrésnet tridnéven.

Sinaksár. Stichí:

Vsúje chraníši hrób kustodíje:

Ne bó soderžít ráka samoživótija.

Vo svjatúju i velíkuju subbótu, Bohoťilésnoje pohrebénije Hóspoda Bóha i Spása nášeho Iisúsa Christá, i jéže vo ád sošéstvije prázdnujem: ímiže ot tlí náš ród vozzván býv, k víčnoj žízni préjde. Vsích bo dnéj svjatája četyredesjátnica prevoschódit: sejá že páki, sijá svjatája i velíkaja sedmíca bóľši: i velíkija sedmícy páki bóľši sijá velíkaja i svjatája subbóta. Hlahóletsja že velíkaja sedmíca, ne jáko bóľši súť dníje síji, ilí časý, no jáko velíkaja i prejestéstvennaja čudesá, i izrjádnaja Spása nášeho ďilá v néj soďíjašasja, i naipáče dnés. Jákože bo v pérvom mirotvoréniji, vsjákoje ďílo soďílav Bóh, i posľidí Hospóďstvenňijšeje v šestýj déň sozdáv čelovíka, v sedmýj počí ot vsích ďíl svojích, i osvjatí jehó, subbótu imenováv, jáže úbo upokojénije tolkújetsja: síce i vo úmnaho míra ďilaniji izrjádňi vsjá soďílavyj, i v šestýj nazdáv páki istľívšaho čelovíka, i obnovív živonósnym krestóm i smértiju, v nastojáščij páki sedmýj déň upokóji, soveršénnym ďíl upokojénijem, životojestéstvennym i spasíteľnym usnúv snóm. Snizchódit úbo Bóžije Slóvo s plótiju vo hrób, schódit že i vo ád s netľínnoju i Božéstvennoju svojéju dušéju, razďíľšejusja smértiju ot ťilesé, júže i v rúci predadé Otcú, jemúže i svojú króv prinesé, ne prosívšu, izbavlénije náše bývšuju. Ne bó vo áďi Hospódňa dušá, jákože druhích svjatých dúšy, uderžána. káko bo? Ničtóže prarodíteľňij nanosími kľátvi, jákože óny. No ni króvi že vzját vráh náš dijávol, ášče i nás deržáše, jéjuže kúpleni býchom. Káko bo ášče ne tóčiju ot Bóha, no i Bóha jehó razbójnik dijávol játi imjáše? Obáče ťilésňi i s Bóžestvóm vselísja vo hrób Hospóď náš Iisús Christós, krájňi plóti sojedinívšimsja. Bjáše že s razbójnikom i v rají, i vo áďi bjáše, jákože rečésja, so obožénnoju svojéju dušéju. Prejestéstvenno že i so Otcém bí, i Dúchu sosiďáj, jáko Bóh neopísannyj, vezďí že bí, ničtóže Božestvú vo hróbi stráždušču, jákože nižé na kresťí. I tľínije úbo Hospóďskoje ťílo preterpí, jéže jésť razrišénije duší ot ťíla: rastľínija že, sírič razrušénija plóti i udés, soveršénnaho pohublénija nikákože. No Jósif úbo svjatóje ťílo Hospódne sném, vo hróbi nóvi pohrebájet, i blíz iudéj vo vertohráďi kámeň vélij ziló nad vchódom hróba položí. Judéje že úbo po pjatcí, pristupívše hlahóľut Pilátu: hóspodi, pomjanúchom, jáko ľstéc ónyj rečé, jehdá žív bí, jáko po trijéch dnéch vostánu: mnítsja úbo nám dobró býti, da tvojá vlásť povelít vóinstvu zatverdíti hrób. otviščá Pilát: ášče úbo ľstéc, čtó o hlahóľich jehó pečétesja? Jehdá bí žív, jáko ispovídajemyj úmre. Kohdá že rečé, vostánu? Néhli ot Jónina ukazánija sobiráchu tó. Vsjáko že ášče utverdítsja hrób, ne ukrádetsja. Ole káko bezúmniji, jelíka o sebí tvorjáchu, na sjá ďíjušče ne razumiváchu! Pilátu že poveľívšu, sámi s vóinskim čínom, i opásnym zapečatľínijem zatverdíša hrób, da ne čuždéj súščej stráži i pečáti, voskresénije Hospódne obólhano býlo by. No ád otséľi sovraščájetsja i izumivájetsja, tverďíjšuju sílu oščuščája: izbľújet úbo pomáľi neprávednym pohloščénijem, Christá tverďíjšaho i krajeuhóľnaho kámene: i jáže ot víka položí vo črévi, sňíď sotvorív. Neizrečénnym snizchoždénijem tvojím, Christé Bóže náš, pomíluj nás, amíň.

Písň 7.

[A] irmós: Neizrečénnoje čúdo, v peščí izbávivyj prepodóbnyja ótroki iz plámene, vo hróbi mértv bezdychánen polahájetsja, vo spasénije nás pojúščich: izbáviteľu Bóže blahoslovén jesí.

[T] Ujazvísja ád, v sérdci prijém ujázvenaho kopijém v rébra, i vozdychájet ohném božéstvennym iždivájem, vo spasénije nás pojúščich: izbáviteľu Bóže blahoslovén jesí.

[O] Bohát hrób, v sebí bo prijím jáko spjášča soďíteľa, žízni Božéstvennoje sokróvišče pokazásja, vo spasénije nás pojúščich: izbáviteľu Bóže, blahoslovén jesí.

[N] Zakónom uméršich jéže vo hróbi položénije, vsích prijémlet žízň, i sehó istóčnika pokazújet vostánija, vo spasénije nás pojúščich: izbáviteľu Bóže, blahoslovén jesí.

[M] Jedíno bjáše nerazlúčnoje, jéže vo áďi, i vo hróbi, i vo Jedémi, Božestvó Christóvo, so Otcém, i Dúchom, vo spasénije nás pojúščich: izbáviteľu Bóže, blahoslovén jesí.

irmós: Neizrečénnoje čúdo, v peščí izbávivyj prepodóbnyja ótroki iz plámene, vo hróbi mértv bezdychánen polahájetsja, vo spasénije nás pojúščich: izbáviteľu Bóže blahoslovén jesí.

Písň 8.

[E] irmós: Užasnísja bojájsja nébo, i da podvížatsja osnovánija zemlí: sé bo v mertvecích vmiňájetsja vo výšnich živýj, i vo hrób mál strannoprijémletsja. Jehóže ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

[L] Razrušísja prečístyj chrám, pádšuju že sovozstavľájet skíniju: Adámu bo pérvomu vtorýj, íže vo výšnich živýj, sníde dáže do ádovych sokróvišč. Jehóže ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

[P] Prestá dérzosť učenikóv, Arimathéj že izrjádstvujet Jósif: mértva bo i náha zrjá, nad vsími Bóha, prósit i pohrebájet, zovýj: ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

[O] O čudés nóvych! o bláhosti! o neizrečénnaho terpínija! vóleju bo pod zemléju pečatľíjetsja, íže vo výšnich živýj, i jáko ľstéc, Bóh oklevetájetsja. Jehóže ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

irmós: Užasnísja bojájsja nébo, i da podvížatsja osnovánija zemlí: sé bo v mertvecích vmiňájetsja vo výšnich živýj, i vo hrób mál strannoprijémletsja. Jehóže ótrocy blahoslovíte, svjaščénnicy vospójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

Písň 9.

[M] irmós: Ne rydáj mené Máti, zrjášči vo hróbi, jehóže vo črévi bez símene začalá jesí Sýna: vostánu bo i proslávľusja i voznesú so slávoju, neprestánno jáko Bóh, víroju i ľubóviju ťá veličájuščyja.

[E] V stránňim tvojém roždeství, boľíznej izbižávše páče jestestvá, ublážíchsja beznačáľne Sýne: nýňi že ťá Bóže mój, bezdychánna zrjášči mértva, orúžijem pečáľi rasterzájusja ľúťi: no voskresní, jáko da vozvelíčusja.

[H] Zemľá pokryvájet mjá choťášča, no ustrašájutsja ádovy vrátnicy, oďíjana víďašče odéždeju okrovavlénoju, Máti, otmščénija: vrahí bo krestóm porazív jáko Bóh, voskrésnu páki, i vozvelíču ťá.

[A] Da rádujetsja tvár, da veseľátsja vsí zemnoródniji, vráh bo pľinísja ád: s míry žený da sritájut, Adáma so Jévoju izbavľáju vseródna, i v trétij déň voskrésnu.

irmós: Ne rydáj mené Máti, zrjášči vo hróbi, jehóže vo črévi bez símene začalá jesí Sýna: vostánu bo i proslávľusja i voznesú so slávoju, neprestánno jáko Bóh, víroju i ľubóviju ťá veličájuščyja.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jexapostilárij, hlás 2. Svját Hospóď Boh náš. (3x)

(Hlás 2.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan: sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Na chvalítech postávim stichí 4,

i pojém stichíry samohlásny

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

hlás 2: Dnés soderžít hrób soderžáščaho dlániju tvár, pokryvájet kámeň pokrývšaho dobroďíteliju nebesá: spít živót, i ád trepéščet, i Adám ot úz razrišájetsja. Sláva tvojemú smotréniju, ímže soveršív vsé upokojénije víčnoje, darovál jesí nám Bóže, vsesvjátóe iz mértvych tvojé voskresénije.

Stích: Chvalíte jehó vo hlási trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húsľich.

Čtó zrímoje viďínije? Kóje nastojáščeje upokojénije? Cár vikóv, íže strástiju soveršív smotrénije, vo hróbi subbótstvujet, nóvoje nám podajá subbótstvo. Tomú vozopijím: voskresní Bóže, suďáj zemlí, jáko tý cárstvuješi vo víki, neizmírnuju imíjaj véliju mílosť.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

Prijidíte vídim Živót náš vo hróbi ležášč, da vo hrobích ležáščyja oživít. Prijidíte dnés íže iz Júdy spjášča zrjášče, proróčeski jemú vozopijím: vozléh usnúl jesí jáko lév, któ vozdvíhnet ťá carjú? No vostáni samovlástno, dávyj sebé o nás vóleju, Hóspodi sláva tebí.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľih dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

Hlás 6: Prosí Jósif ťílo Iisúsovo, i položí jé v nóvim svojém hróbi: podobáše bo jemú iz hróba, jáko iz čertóha proití. Sokrušívyj deržávu smérti, i otvérzyj vratá rájskaja čelovíkom, Hóspodi sláva tebí.

Sláva, hlás 6: Dnéšnij déň tájno velíkij Mojséj proobrazováše, hlahóľa: i blahosloví Bóh déň seďmýj, sijá bo jésť blahoslovénnaja subbóta. Séj jésť upokojénija déň, vóňže počí ot vsích ďíl svojích jedinoródnyj Sýn Bóžij, smotrénijem jéže na smérť, plótiju subbótstvovav: i vo jéže bí, páki vozvráščsja voskresénijem, darová nám živót víčnyj, jáko jedín bláh i čelovikoľúbec.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomiluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, príbížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, pomiluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

svjaščénnik že oblačítsja vo vsjú svjaščénničeskuju odéždu, i vchódit so svjatým Jevánhelijem.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Po trisvjatóm že hlahólet svjaščénnik: Vónmim. Mír vsím. Premúdrosť.

I mý tropár jedínoždy: Blahoobráznyj Jósif s dréva sném prečístoje ťílo tvojé, plaščaníceju čístoju obvív, i voňámi vo hróbi nóvi pokrýv položí.

I hlahólem tropár proróčestva, hlás 2: Soderžáj koncý, hróbom soderžátisja izvólil jesí Christé, da ot ádova pohloščénija izbáviši čelovíčestvo i voskrés oživíši nás, jáko Bóh bezsmértnyj.

Sláva, konéc. i voskrés oživíši nás, jáko Bóh bezsmértnyj.

I nýňi, vés. Soderžáj koncý, hróbom soderžátisja izvólil jesí Christé, da ot ádova pohloščénija izbáviši čelovíčestvo i voskrés oživíši nás, jáko Bóh bezsmértnyj.

Táže prokímen, hlás 4: Voskresní Hóspodi, pomozí nám, i izbávi nás ímene rádi tvojehó.

Stích: Bóže, ušíma nášima uslýšachom i otcý náši vozvistíša nám.

Proróčestva Jezekíileva čténije.

[Hlavá 37, st. 1-14] Býsť na mňí ruká Hospódňa, i izvedé mjá v Dúsi Hospódni, i postávi mjá sreďí póľa, sé že bjáše pólno kostéj čelovíčeskich. I obvedé mjá ókrest ích ókolo, i sé mnóhi ziló na licý póľa, i sé súchi ziló. I rečé ko mňí: sýne čelovíč, oživút li kósti sijá? I rekóch: Hóspodi Bóže, tý vísi sijá. I rečé ko mňí: sýne čelovíč, prorcý na kósti sijá, i rečéši ím: kósti suchíja, slýšite slóvo Hospódne. Sé hlahólet adonaí Hospóď kostém sím: sé áz vvedú v vás Dúch živóten. I dám na vás žíly, i vozvedú na vás plóť, i prostrú po vám kóžu, i dám Dúch mój vo vás, i oživeté, i uvíste, jáko áz jésm Hospóď. I prorekóch, jákože zapovída mí Hospóď: i býsť hlás vnehdá mi proróčestvovati, i sé trús, i sovokupľáchusja kósti, kósť k kósti, kájaždo k sostávu svojemú. I víďich, i sé býša ím žíly, i plóť rasťáše, i voschoždáše, [i proťažésja] ím kóža verchú, Dúch že ne bjáše v ních. I rečé ko mňí: prorcý o Dúsi, prorcý sýne čelovíč, i rcý Dúchovi: sijá hlahólet adonaí Hospóď, ot četýrech vítrov prijidí Dúše, i vdúni na mértvyja sijá, i da oživút. I prorekóch, jákože poveľí mí: i vníde v ňá Dúch žízni, i ožíša, i stáša na nohách svojích, sobór mnóh ziló. I rečé Hospóď ko mňí, hlahóľa: sýne čelovíč, sijá kósti vés dóm Izráilev jésť, tíji bo hlahóľut: súchi býša kósti náša, pohíbe nadéžda náša, ubijéni býchom. Tohó rádi prorcý [sýne čelovíč], i rcý k ním, sijá hlahólet adonaí Hospóď: sé áz otvérzu hróby váša, i izvedú vás ot hrób vášich, ľúdije mojí, i vvedú vý v zémľu Izráilevu. I uvíste, jáko áz jésm Hospóď, vnehdá otvérsti mí hróby váša, jéže vozvestí mi vás ot hrobóv vášich, ľúdije mojí: i dám Dúch mój vo vás, i žívi búdete. I postávľu vý na zemlí vášej, i uvíste, jáko áz Hospóď: hlahólach, i sotvorjú, hlahólet adonaí Hospóď.

Prokímen, hlás 7: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Apóstol, k korínthanom,

začálo 133. Brátije, mál kvás vsé smišénije kvásit. Očístite úbo vétchij kvás, da búdete nóvo smišénije, jákože jesté bezkvásni: íbo páscha náša za ný požrén býsť, Christós. Ťímže da prázdnujem, ne v kvási vétsi, ni v kvási zlóby i lukávstva, no v bezkvásijich čistotý i ístiny. Christós ný iskupíl jésť ot kľátvy zakónnyja, býv po nás kľátva. Písano bo jésť: prókľat vsják vísjaj na drévi: Da v jazýcich blahoslovénije Avraámle búdet o Chrisťí Iisúsi, da obitovánije Dúcha prijímem víroju.

Allilúija, hlás 5: Da voskrésnet Bóh, i rastočátsja vrazí jehó, i da bižát ot licá jehó nenavíďaščiji jehó.

Stích: Jáko isčezájet dým, da isčéznut, jáko tájet vósk ot licá ohňá.

Stích: Táko da pohíbnut hríšnicy ot licá Bóžija, a právednicy da vozveseľátsja.

Premúdrosť, prósti, uslýšim svjatáho jevanhélia. Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Matthéja svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Jevánhelije ot matféja, začálo 114: Vo útrij déň, íže jésť po pjatcí: Konéc: S kustodíjeju.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Nás rádi čelovík, i nášeho rádi spasénija, vóleju položívyjsja vo hróbi plótiju, i vozšédyj na áda, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

I byvájet cilovánije plaščanícy, a iďíže ňísť plaščanícy, cilújut óbraz: pivcý že pojút stichíru,

hlás 5: Prijidíte ublážím Jósifa prisnopámjatnaho, v noščí k Pilátu prišédšaho, i životá vsích isprosívšaho: dážď mí sehó stránnaho, íže ne imíjet hďí hlavý podkloníti: Dážď mí sehó stránnaho, jehóže učeník lukávyj na smérť predadé: dážď mí sehó stránnaho, jehóže Máti zrjášči na kresťí vísjašča, rydájušči vopijáše, i Máterski vosklicáše: uvý mňí, čádo mojé! uvý mňí, svíte mój, i utróba mojá vozľúblennaja! Simeónom bo predrečénnoje v cérkvi dnés sbýstsja: mojé sérdce orúžije prójde, no v rádosť voskresénija tvojehó pláč preloží. Poklaňájemsja strastém tvojím Christé, poklaňájemsja strastém tvojím Christé, poklaňájemsja strastém tvojím Christé, i svjatómu voskreséniju.

Ornament

Texty projektu Časoslov sú určené na vnútornú potrebu. Ďakujeme, že nás podporujete! www.casoslov.sk