Veľká večiereň 8.4.

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. )

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 103.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.

Molítva pérvaja.

Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva vtorája.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.

Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva trétija.

Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva četvértaja.

Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.

Molítva pjátaja.

Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva šestája.

Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.

Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.

Molítva sedmája.

Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.

Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva osmája.

Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hóspodi, vozzvách: hlás 1.

Psalóm 140.

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**

Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141.

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.

~~Stích 7: ~~Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.

Hlás 1: Vsjá tvár izmiňášesja stráchom, zrjášči ťá na kresťí vísima Christé: sólnce omračášesja, i zemlí osnovánija sotrjasáchusja, vsjá sostradáchu sozdávšemu vsjá. Vóleju nás rádi preterpívyj, Hóspodi sláva tebí.

Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

Vsjá tvár izmiňášesja stráchom, zrjášči ťá na kresťí vísima Christé: sólnce omračášesja, i zemlí osnovánija sotrjasáchusja, vsjá sostradáchu sozdávšemu vsjá. Vóleju nás rádi preterpívyj, Hóspodi sláva tebí.

Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.

Hlás 2: Ľúdije zločestíviji i bezzakónniji, vskúju poučájutsja tščétnym? Vskúju životá vsích na smérť osudíša? Vélije čúdo, jáko sozdáteľ míra v rúki bezzakónnych predajétsja, i na drévo vozvyšájetsja čelovikoľúbec, da jáže vo áďi júzniki svobodít, zovúščyja: dolhoterpilíve Hóspodi, sláva tebí.

Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.

Dnés zrjášči ťá neporóčnaja Ďíva, na kresťí Slóve vozvyšájema, rydájušči Máterneju utróboju, ujazvľášesja sérdcem hórci, i steňášči boľíznenno iz hlubiný duší, licé so vlasý terzájušči. Ťímže i pérsi bijúšči vzyváše žálostno: uvý mňí, Božéstvennoje čádo! uvý mňí, svíte míra, čtó zašél jesí ot óčiju mojéju, áhnče Bóžij? Ťímže vóinstva bezplótnych, trépetom soderžími bjáchu, hlahóľušče: nepostižíme Hóspodi, sláva tebí.

Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.

Na drévi víďašči vísima Christé, tebé vsích ziždíteľa i Bóha, bezsímenno róždšaja ťá vopijáše hórko: Sýne mój, hďí dobróta zájde zráka tvojehó? Ne terpľú zríti ťá neprávedno raspinájema. Potščísja úbo vostáni, jáko da vížu i áz tvojé iz mértvych tridnévnoje voskresénije.

Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Hlás 6: Dnés Vladýka tvári predstojít Pilátu, i krestú predajétsja ziždíteľ vsích, jáko áhnec privodím svojéju vóleju: hvozďmí prihvoždájetsja, i v rébra probodájetsja, i húboju napojájetsja mánnu odoždívyj, po laníťi zaušájetsja izbáviteľ míra, i ot svojích ráb poruhájetsja sozdáteľ vsích. O Vladýčňaho čelovikoľúbija! o raspinájuščich moľáše svojehó Otcá, hlahóľa: Ótče, ostávi ím hrích séj: ne víďat bo bezzakónniji, čtó neprávednoje soďivájut.

Sláva, hlás tójže:

O káko bezzakónnoje sónmišče, carjá tvári osudí na smérť, ne ustyďívsja blahoďijánija, jáže vospominája predutverždáše, hlahóľa k ním: ľúdije mojí, čtó sotvorích vám? Ne čudés li ispólnich Judéju? Ne mertvecý li voskresích jedíňim slóvom? Ne vsjákuju li boľízň iscilích i nedúh? Čtó úbo mí vozdajeté? Vskúju ne pómnite mjá? Za iscelénija rány mňí naložívše, za živót umerščvľájušče, víšajušče na drévi, jáko zloďíja, blahoďíteľa: jáko bezzakónna, zakonodávca: jáko osuždénna, vsích carjá. Dolhoterpilíve Hóspodi, sláva tebí.

I nýňi, hlás tójže:

Strášnoje i preslávnoje tájinstvo dnés ďíjstvujemo zrítsja: neosjazájemyj uderžavájetsja: vjážetsja, razrišájaj Adáma ot kľátvy: ispytújaj serdcá i utróby, neprávedno ispytújetsja: v temníci zatvorjájetsja, íže bézdnu zatvorívyj: Pilátu predstojít, jemúže trépetom predstoját nebésnyja síly: zaušájetsja rukóju sozdánija sozdáteľ: na drévo osuždájetsja, suďáj živým i mértvym: vo hróbi zakľučájetsja razoríteľ áda. Íže vsjá terpjáj milosérdno, i vsích spásýj ot kľátvy, nezlóbive Hóspodi, sláva tebí.

Diákon: Premúdrosť, prósti.

Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Razďilíša rízy mojá sebí, i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Stích: Bóže Bóže mój, vonmí mi, vskúju ostávil mjá jesí?

Ischóda čténije.

[Hlavá 33, st. 11-23]. Hlahóla Hospóď k Moiséju licém k licú, jákože ášče by któ vozhlahólal k svojemú drúhu, i otpuščášesja v pólk: sluhá že Isús sýn Navín, júnoša ne ischoždáše iz skíniji. I rečé Mojséj ko Hóspodu: sé tý mňí hlahóleši, izvedí ľúdi sijá, tý že ne javíl mí jesí, kohó pósleši so mnóju. Tý že mňí rékl jesí: vím ťá páče vsích, i blahodáť ímaši u mené. Ášče úbo obritóch blahodáť pred tobóju, javí mi tebé samáho, da razúmno víždu ťá: jáko da obrít búdu blahodáť pred tobóju, i da poznáju, jáko ľúdije tvojí jazýk velík séj. I hlahóla [jemú Hospóď] áz sám predidú pred tobóju, i upokóju ťá. I rečé k nemú Mojséj: ášče sám tý ne ídeši s námi, da ne izvedéši mjá otsjúdu. I káko vídomo búdet voístinnu, jáko obritóch blahodáť u tebé, áz že i ľúdije tvojí, tóčiju idúšču tí s námi? i proslávlen búdu, áz že i ľúdije tvojí, páče vsích jazýk, jelícy súť na zemlí? Rečé že Hospóď k Moiséju: i sijé tebí slóvo, jéže rékl jesí, sotvorjú: obríl bo jesí blahodáť predo mnóju, i vím ťá páče vsích. I hlahóla Mojséj: pokaží mi slávu tvojú. I rečé [Hospóď k Moiséju]: áz predidú pred tobóju slávoju mojéju, i vozzovú o ímeni mojém, Hospóď pred tobóju: i pomíluju, jehóže ášče míluju: i uščédrju, jehóže ášče ščédrju. I rečé: ne vozmóžeši víďiti licá mojehó, ne bó úzrit čelovík licé mojé, i žív búdet. I rečé Hospóď: sé místo u mené, i stáneši na kámeni. Jehdá že préjdet sláva mojá, i položú ťa v razsíliňi kámene, i pokrýju rukóju mojéju nad tobóju, dóndeže mimoidú. I otimú rúku mojú, i tohdá úzriši zádňaja mojá: licé že mojé ne javítsja tebí.

Prokímen, hlás 4: Sudí Hospóď obíďaščyja mjá, poborí borjúščyja mjá.

Stích: Prijimí orúžije i ščít, i vostáni v pómošč mojú.

Jova čténije.

[Hlavá 42, st. 12-20.] Hospóď blahosloví posľídňaja Jovľa, néže préžňaja: bjáchu že skóti jehó, ovéc četyrenádesjať týsjašč, veľbľúdov šésť týsjašč, suprúh volóv týsjašča, oslíc stádnych týsjašča. Rodíša že sja jemú sýnove sédm, i dščéri trí. I narečé pérvuju úbo, déň: vtorúju že kassíju: trétiju že, amalthéjev róh. I ne obritóšasja podóbniji v ľípoťi dščérem Jovlevym v podnebésňij: dadé že ím otéc nasľídije v brátiji ích. Poživé že Jóv po jázvi ľít stó sédmdesjat: vsích že ľít poživé dvésti četýredesjať ósm. I víďi Jóv sýny svojá, i sýny synóv svojích, dáže do četvértaho róda: I skončásja Jóv stár, i ispólň dnéj. Písano že jésť páki, vostáti jemú, s nímiže Hospóď vozstávit í: táko tolkújetsja ot sírskija kníhi. V zemlí úbo živýj avsitidíjsťij, na preďíľich Iduméji i Aravíji: préžde že bjáše ímha jemú Jováv. Vzém že ženú arávľanyňu, rodí sýna, jemúže íma Jennón. Bí že tój otcá úbo Zaréfa, Isávovych synóv sýn, mátere že Vosórry, jákože býti jemú pjátomu ot Avraáma.

proróčestva Isáijina čténije.

[Hlavá 52, st. 13- 15, hlavá 53, st. 1-12, hlavá 54, st. 1.] Táko hlahólet Hospóď: sé urazumíjet ótrok mój, i voznesétsja i proslávitsja ziló. Jákože užásnutsja o tebí mnózi, táko obezslávitsja ot čelovík víd tvój, i sláva tvojá ot synóv čelovíčeskich. Táko udivjátsja jazýcy mnózi o ném, i zahraďát cárije ustá svojá. Jáko ímže ne vozvistísja o ném, úzrjat, i íže ne slýšaša, urazumíjut. Hóspodi, któ vírova slúchu nášemu? I mýšca Hospódňa komú otkrýsja? Vozvistíchom, jáko otročá pred ním, jáko kóreň v zemlí žážduščej, ňísť vída jemú, nižé slávy: i víďichom jehó, i ne imjáše vída, ni dobróty: No víd jehó bezčésten, umálen páče vsích synóv čelovíčeskich: čelovík v jázvi sýj, i vídyj terpíti boľízň, jáko otvratísja licé jehó, bezčéstno býsť i ne vminísja. Séj hrichí náša nósit, i o nás boľíznujet, i mý vminíchom jehó býti v truďí, i v jázvi ot Bóha, i vo ozlobléniji. Tój že jázven býsť za hrichí náša, i múčen býsť za bezzakónija náša, nakazánije míra nášeho na ném, jázvoju jehó mý isciľíchom. Vsí jáko óvcy zabludíchom: čelovík ot putí svojehó zabludí, i Hospóď predadé jehó hrích rádi nášich. I tój, zané ozlóblen býsť, ne otverzájet úst svojích: jáko ovčá na zakolénije vedésja, i jáko áhnec pred strihúščim jehó bezhlásen, táko ne otverzájet úst svojích. Vo smiréniji jehó súd jehó vzjátsja, ród že jehó któ ispovísť? Jáko vzémletsja ot zemlí živót jehó, rádi bezzakónij ľudéj mojích vedésja na smérť. I dám lukávyja vmísto pohrebénija jehó. I bohátyja vmísto smérti jehó: jáko bezzakónija ne sotvorí, nižé obrítesja lésť vo usťích jehó. I Hospóď chóščet očístiti jehó ot jázvy: ášče dástsja o hrisí, dušá váša úzrit símja dolhoživótnoje. I chóščet Hospóď rukóju svojéju otjáti boľízň ot duší jehó, javíti jemú svít, i sozdáti rázumom, opravdáti právednaho blahoslužášča mnóhim, i hrichí ích tój ponesét. Sehó rádi tój nasľídit mnóhich, i krípkich razďilít korýsti: zané predaná býsť na smérť dušá jehó, i so bezzakónnymi vminísja, i tój hrichí mnóhich voznesé, i za bezzakónija ích prédan býsť. Vozveselísja neplódy neraždájuščaja, vozhlasí i vozopíj nečrevoboľívšaja, jáko mnóha čáda pustýja páče, néželi imúščija múža.

Prokímen apóstola, hlás 6: Položíša mjá v róvi preispódňim, v témnych i síni smértňij.

Stích: Hóspodi Bóže spasénija mojehó, vo dní vozzvách i v noščí pred tobóju.

Apóstol k korínthanom, začálo 125: Brátije, slóvo krestnoje: Konéc: I sehó ráspjata.

Allilúija, hlás 1: Spasí mjá Bóže, jáko vnidóša vódy do duší mojejá.

Stích: Ponošénije čájaše dušá mojá i strásť.

Stích: Da pomračátsja óči ích, jéže ne víďiti.

Jevánhelije ot Matféja, začálo 110: Vo vrémja óno, sovít sotvoríša vsí archijeréje: Konéc: Prjámo hróba.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (40x)

Sláva, i nýňi: )

Rcím vsí ot vsejá duší, i ot vsehó pomyšlénija nášeho rcím.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Hóspodi vsederžíteľu, Bóže otéc nášich, mólimtisja, uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Spodóbi, Hóspodi:

Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.

Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Stichiry na stichovnych:

Hlás 2: Jehdá ot dréva ťá mértva, Arimathéj sňát vsích životá, smírnoju i plaščaníceju ťá Christé obvív, i ľubóviju podvizášesja, sérdcem i ustnámi ťílo netľínnoje tvojé oblobyzáti. Obáče oderžím stráchom, rádujasja vopijáše tí: sláva snizchoždéniju tvojemú, čelovikoľúbče.

Stích: Hospóď vocarísja, v ľípotu oblečésja.

Jehdá vo hróbi nóvi za vsích položílsja jesí, izbáviteľu vsích, ád vsesmichlívyj víďiv ťá užasésja, verejí sokrušíšasja, slomíšasja vratá, hróbi otverzóšasja, mértviji vostáša. Tohdá Adám blahodárstvenno rádujasja vopijáše tebí: sláva snizchoždéniju tvojemú, čelovikoľúbče.

Stích: Íbo utverdí vselénnuju, jáže ne podvížitsja.

Jehdá vo hróbi plótski choťá zakľučílsja jesí, íže jestestvóm Božestvá prebyvájaj neopísannyj, i neopreďilénnyj, smérti zakľučíl jesí sokróvišča, i ádova vsjá istoščíl jesí Christé cárstvija: tohdá i subbótu sijú Božéstvennaho blahoslovénija i slávy, i tvojejá svítlosti spodóbil jesí.

Stích: Dómu tvojemú podobájet svjatýňa Hóspodi, v dolhotú dníj.

Jehdá síly zrjáchu ťá Christé, jáko preléstnika ot bezzakónnych oklevetájema, užasáchusja neizhlahólannomu dolhoterpíniju tvojemú, i kámeň hróba rukámi zapečátannyj, ímiže tvojá netľínnaja rébra probodóša. Obáče nášemu spaséniju rádujuščesja vopijáchu tí: sláva snizchoždéniju tvojemú, čelovikoľúbče.

Sláva, i nýňi, hlás 5: Tebé oďíjuščahosja svítom jáko rízoju sném Jósif s dréva s Nikodímom, i víďiv mértva náha nepohrebéna, blahosérdnyj pláč vosprijím, rydája hlahólaše: uvý mňí sladčájšij Iisúse, jehóže vmáľi sólnce na kresťí vísima uzrívšeje mrákom oblahášesja, i zemľá stráchom kolebášesja, i razdirášesja cerkóvnaja zavísa: no sé nýňi vížu ťá, mené rádi vóleju podjémša smérť. Káko pohrebú ťa Bóže mój, ilí kakóju plaščaníceju obvijú? Kóima li rukáma prikosnúsja netľínnomu tvojemú ťílu? Ilí kíja písni vospojú tvojemú ischódu ščédre, veličáju strásti tvojá, pisnoslóvľu i pohrebénije tvojé so voskresénijem, zovýj: Hóspodi sláva tebí.

Táže:

Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár, hlás 2: Blahoobráznyj Jósif s dréva sném prečístoje ťílo tvojé, plaščaníceju čístoju obvív, i voňámi vo hróbi nóvi pokrýv položí.

Druhíj tropár: Mironósicam ženám pri hróbi predstáv ánhel vopijáše: mv́ra mértvym súť prilíčna, Christós že istľínija javísja čúžď.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Nás rádi čelovík, i nášeho rádi spasénija strašnyja strasti, i životvorjaščij krést i vóľnoje pohrebénije plótiju prijáti izvólivyj, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.