Deviata kráľovská hodinka a obednica 24.12.

Jeréj: Blahoslovén Boh náš vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)

I mý: Amíň.

Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.

Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 109.

Rečé Hospóď Hóspodevi mojemú: * sidí odesnúju mené, dóndeže položú vrahí tvojá podnóžije nóh tvojích. - Žézl síly póslet tí Hóspodi ot Sijóna, * i hospóďstvuj posreďí vrahóv tvojích. - S tobóju načálo v déň síly tvojejá, * vo svítlostech svjatých tvojích. - Iz čréva préžde dennícy rodích ťá. * Kľátsja Hospóď i ne raskájetsja, tý ijeréj vo vík, po čínu Melchisedékovu. - Hospóď odesnúju tebé, * sokrušíl jésť v déň hňíva svojehó carí. - Súdit vo jazýcich, ispólnit padénija, * sokrušít hlavý na zemlí mnóhich. - Ot potóka na putí pijét, * sehó rádi voznesét hlavú.

Psalóm 110.

Ispovímsja tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * v sovíťi právych i sónmi. - Vélija ďilá Hospódňa, * izýskana vo vsích vóľach jehó. - Ispovídanije i velikoľípije ďílo jehó, * i právda jehó prebyvájet v vík víka. - Pámjať sotvoríl jésť čudés svojích: mílostiv i ščédr Hospóď: * píšču dadé bojáščymsja jehó, pomjanét v vík zavít svój. - Kríposť ďíl svojích vozvistí ľúdem svojím, * dáti ím dostojánije jazýk. - Ďilá rúk jehó, ístina i súd: vírny vsjá zápovidi jehó, * utveržény v vík víka, sotvorény vo ístiňi i pravoťí. * Izbavlénije poslá ľúdem svojím, zapovída v vík zavít svój, * svjáto i strášno ímja jehó. - Načálo premúdrosti strách Hospódeň, * rázum že bláh vsím tvorjáščym í. - Chvalá jehó prebyvájet v vík víka.

Psalóm 85.

Prikloní, Hóspodi, úcho tvojé, i uslýši mjá, * jáko níšč i ubóh jésm áz. - Sochraní dúšu mojú, jáko prepodóben jésm: * spasí rabá tvojehó, Bóže mój, upovájuščaho na ťá. - Pomíluj mjá, Hóspodi, * jáko k tebí vozzovú vés déň. - Vozveselí dúšu rabá tvojehó, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - jáko tý, Hóspodi, bláh i krótok, * i mnohomílostiv vsím prizyvájuščym ťá. - Vnuší, Hóspodi, molítvu mojú * i vonmí hlásu molénija mojehó. - V déň skórbi mojejá vozzvách k tebí, * jáko uslýšal mjá jesí. - Ňísť podóben tebí v bozích, Hóspodi, * i ňísť po ďilóm tvojím. - Vsí jazýcy, jelíki sotvoríl jesí, * priídut, i poklóňatsja pred tobóju, Hóspodi, i proslávjat ímja tvojé: - jáko vélij jesí tý i tvorjáj čudesá, * tý jesí Bóh jedín. - Nastávi mjá, Hóspodi, na púť tvój, * i pojdú vo ístiňi tvojéj: da vozveselítsja sérdce mojé bojátisja ímene tvojehó. - Ispovímsja tebí, Hóspodi Bóže mój, vsím sérdcem mojím: * i proslávľu ímja tvojé vo vík. - Jáko mílosť tvojá vélija na mňí, * i izbávil jesí dúšu mojú ot áda preispódňijšaho. - Bóže, zakonoprestúpnicy vostáša na mjá, * i sónm deržávnych vzyskáša dúšu mojú, i ne predložíša tebé pred sobóju. - I tý, Hóspodi Bóže mój, ščédryj i mílostivyj, * dolhoterpilívyj i mnohomílostivyj i ístinnyj, - prízri na mjá, i pomíluj mjá, * dážď deržávu tvojú ótroku tvojemú, i spasí sýna rabý tvojejá. - Sotvorí so mnóju známenije vo bláho, * i da víďat nenavíďaščiji mjá, - i postyďátsja, jáko tý, Hóspodi, * pomóhl mí i uťíšil mjá jesí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva, tropár, hlás 4:

Napisovášesja inohdá so stárcem Jósifom, jáko ot símene Davídova, vo Vithlejémi Marijám, črevonosjášči bezsímennoje roždénije: nastá že vrémja roždestvá, i místo ni jedínože bé obitálišču: no jákože krásnaja paláta, vertép caríci pokazášesja. Christós raždájetsja, préžde pádšij voskresíti óbraz.

I nýňi, Bohoródičen:

Íže nás rádi roždéjsja ot Ďívy, i raspjátije preterpív blahíj, isprovérhij smértiju smérť, i voskresénije javléj jáko Bóh, ne prézri jáže sozdál jesí rukóju tvojéju. javí čelovikoľúbije tvojé, mílostive. Priimí róždšuju ťá Bohoródicu, moľáščujusja za ný. I spásí, spáse náš, ľúdi otčájannyja.

Táže troparí sijá, hlás 7:

Udivľášesja Írod, zrjá volchvóv blahočéstije, i hňívom pobiždájem, ľíta ispytáše razstojánija: máteri bezčádstvujemy byváchu, i bezvrémennyj vózrast mladéncev hórci požinášesja, soscý ssycháchusja, i istóčnicy mléčniji uderžaváchusja, vélije bjáše ľútoje. Ťímže blahočéstno, vírniji, sošédšesja, poklonímsja Christóvu roždestvú. Dváždy.

Táže stích: Bóh ot júha priídet, i svjatýj iz horý priosinénnyja čášči.

Tropár, hlás 2: Jehdá Jósif, Ďívo, pečáliju ujazvľášesja, k Vithlejému iďá, vopijála jesí k nemú: čtó mja zrjá neprázdnu drjáchluješi i smuščáješisja, ne vídyj vsjáko jéže vo mňí strášnaho tájinstva? Próčeje otloží strách vsják, preslávnoje poznavája: Bóh bo nizchódit na zémľu mílosti rádi, vo črévi mojém nýňi, ášče i plóť priját. Jehóže raždájema úzriši, jákože blahoizvóli, i rádosti ispólnivsja pokloníšisja jáko ziždíteľu tvojemú, jehóže ánheli pojút neprestánno, i slavoslóvjat so Otcém i Dúchom svjatým.

Stích: Hóspodi, uslýšach slúch tvój, i ubojáchsja: Hóspodi, razumích ďilá tvojá, i užasóchsja.

Páki tójže tropár.

Táže stáv posreďí cérkve kanonárch, pročitáet velehlásno vsjú stichíru sijú.

Hlás 6: Dnés raždájetsja ot Ďívy, rukóju vsjú soderžáj tvár, pelenámi jákože zémen povivájetsja, íže suščestvóm neprikosnovénen Bóh. V jáslech vozležít, utverdívyj nebesá slóvom v načáľich: ot soscév mlekóm pitájetsja, íže v pustýni mánnu odoždívyj ľúdem: volchvý prizyvájet ženích cérkóvnyj, dáry sích prijémlet Sýn Ďívy. Poklaňáemsja roždestvú tvojemú, Christé: poklaňájemsja roždéstvú tvojemú, Christé. Poklaňáemsja roždestvú tvojemú, Christé. Pokaží nám i Božéstvennaja tvojá Bohojavlénija. I tvorím trí poklóny.

Sláva, i nýňi, hlás 6: Dnés raždájetsja ot Ďívy, rukóju vsjú soderžáj tvár, pelenámi jákože zémen poviváetsja, íže suščestvóm neprikosnovénen Bóh. v jáslech vozležít, utverdívyj nebesá slóvom v načáľich: ot soscév mlekóm pitájetsja, íže v pustýni mánnu odoždívyj ľúdem: volchvý prizyváet ženích cérkóvnyj, dáry sích prijémlet Sýn Ďívy. Poklaňájemsja roždestvú tvojemú, Christé: poklaňáemsja roždestvú tvojemú, Christé: poklaňájemsja roždestvú tvojemú, Christé: pokaží nám i Božéstvennaja tvojá Bohojavlénija.

Na devjátom časí kadít dijákon vés chrám.

Táže prokímen, hlás 4: Máti Sijón, rečét čelovík, i čelovík rodísja v ném.

Stích: Osnovánija jehó na horách svjatých.

Proróčestva Isáiina čténije.

[Hlavá 9] Otročá rodísja nám, Sýn, i dadésja nám, jehóže načáľstvo býsť na rámi jehó. I naricájetsja ímja jehó, velíkaho sovíta ánhel, čúden sovítnik, Bóh krípok, vlastíteľ, načáľnik míra, Otéc búduščaho víka: privedét bo mír na načáľniki, i zdrávije jehó. I vélije načáľstvo jehó, i míra jehó ňísť preďíla. Na prestól Davídov, i na cárstvo jehó, ispráviti jé, i zastupíti jé suďbóju i právdoju ot nýňi i do víka. Révnosť Hóspoda savaótha sotvorít sijá.

K jevréem poslánija svjatáho apóstola Pávla čténije.

[Zač: 306] Brátije, svjáťáj i osvjaščájemii, ot jedínaho vsí, jejáže rádi viný ne stydítsja brátiju naricáti ích, hlahóľa: vozviščú ímja tvojé brátiji mojéj: posreďí cérkve vospojú ťa. I páki: áz búdu naďíjasja náň. I páki: sé áz i ďíti, jáže mí dál jésť Bóh. Ponéže úbo ďíti priobščíšasja plóti i króvi, i tój priískrenňi priobščísja ťíchže, da smértiju uprazdnít imúščaho deržávu smérti, síreč dijávola: i izbávit sích, jelícy stráchom smérti črez vsé žitijé povínni bíša rabóťi. Ne ot ánhel úbo kohdá prijémlet, no ot símene Avraámova prijémlet: otňúduže dólžen bí po vsemú podóbitisja brátiji, da mílostiv búdet i víren pervosvjaščénnik v ťích, jáže k Bóhu, vo jéže očístiti hrichí ľudskíja. V némže bo postradá sám iskušén býv, móžet i iskušájemym pomoščí.

ot Matféa svjatáho Jevánhelia čténije.

[Zač: 4] otšédšym volchvóm, sé ánhel Hospódeň vo sňí javísja Jósifu hlahóľa: vostáv, poimí otročá i Máter jehó, i biží vo Jehípet, i búdi támo, dóndeže rekú ti: chóščet bo Írod iskáti otročáte, da pohubít jé. Ón že vostáv, poját otročá i Máter jehó nóščiju, i otíde vo Jehípet. I bí támo do umértvija Írodova, da sbúdetsja rečénnoje ot Hóspoda prorókom, hlahóľuščim: ot Jehípta vozzvách Sýna mojehó. Tohdá Írod víďiv, jáko porúhan býsť ot volchvóv, razhňívasja ziló, i posláv, izbí vsjá ďíti súščyja v Vithlejémi, i vo vsích preďiľich jehó, ot dvojú ľítu i nižájše, po vrémeni, jéže izvístno ispytá ot volchvóv. Tohdá sbýstsja rečénnoje Jeremíjem prorókom, hlahóľuščim: hlás v Rámi slýšan býsť, pláč, i rydánije, i vópľ mnóh. Rachíľ pláčuščisja čád svojích, i ne choťáše uťíšitisja, jáko ne súť. Uméršu že Írodu, sé ánhel Hospódeň vo sňí javísja Jósifu vo Jehípťi, hlahóľa: vostáv, poimí otročá i Máter jehó, i idí v zémľu Izráilevu: izomróša bo íščuščiji duší otročáte. Ón že vostáv, poját otročá i Máter jehó, i priíde v zémľu Izráilevu. Slýšav že, jáko Archeláj cárstvujet vo judéi, vmísto Íroda otcá svojehó, ubojásja támo ití. Vísť že prijém vo sňí, otíde v preďíly haliléjskija. I prišéd vselísja vo hráďi naricájemim Nazarét: jáko da sbúdetsja rečénnoje proróki, jáko Nazoréj narečétsja.

Táže: Ne predážď nás do koncá ímene tvojehó rádi, i nerazorí zavíta tvojehó, i ne otstávi mílosti tvojejá ot nás, Avraáma rádi vozľúblennaho ot tebé, i za Isaáka rabá tvojehó i Izráiľa svjatáho tvojehó.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Kondák, hlás 3: Ďíva dnés prevíčnoje Slóvo v vertépi hrjadét rodíti neizrečénno: likúj vselénnaja uslýšavši, proslávi so ánhely i pástyrmi choťáščaho javítisja otročá mládo, prevíčnaho Bóha.

Hóspodi, pomíluj, (40x) I molítva:

Íže na vsjákoje vrémja, i na vsjákij čás, na nebesí i na zemlí, poklaňájemyj i slávimyj, Christé Bóže, dolhoterpilíve, mnohomílostive, mnohoblahoutróbne, íže právednyja ľubjáj i hríšnyja mílujaj, íže vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich bláh. Sám, Hóspodi, priimí i náša v čás séj molítvy, i isprávi živót náš k zápovidem tvojím, dúšy náša osvjatí, ťilesá očísti: pomyšlénija isprávi, mýsli očísti: i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej: ohradí nás svjatými tvojími ánhely, da opolčénijem ích sobľudájemi i nastavľájemi, dostíhnem v sojedinénije víry, i v rázum nepristúpnyja tvojejá slávy, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amíň.

Hóspodi, pomíluj, tríždy.

Sláva i nýňi:

Čestňíjšuju Cheruvím, i slávňijšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Ímenem Hospódnim blahosloví, ótče.

Svjaščénnik vozhlašájet: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.

Táže molítva velíkaho Vasílija.

Vladýko Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, dolhoterpívyj o nášich sohrišénijich, i dáže do nýňišňaho časá privedýj nás, v óňže na životvorjáščem drévi vísja, blahorazúmnomu razbójniku, íže v ráj putesotvoríl jesí vchód, i smértiju smérť razrušíl jesí: očísti nás hríšnych, i nedostójnych ráb tvojích, sohrišíchom bo i bezzakónnovachom, i ňísmy dostójni vozvestí očesá náša, i vozzríti na vysotú nebésnuju: zané ostávichom púť právdy tvojejá, i chodíchom v vóľach serdéc nášich. No mólim tvojú bezmírnuju bláhosť: poščadí nás, Hóspodi, po mnóžestvu mílosti tvojejá, i spasí nás ímene tvojehó rádi svjatáho, jáko isčezóša v sujeťí dníje náši: izmí nás iz rukí soprotívnaho, i ostávi nám hrichí náša, i umertví plotskóje náše mudrovánije, da vétchaho otložívše čelovíka, v nóvaho oblecémsja: i tebí poživém nášemu Vladýci i bláhoďíteľu. I táko tvojím posľídujušče poveľínijem, vo víčnyj pokój dostíhnem: iďíže jésť vsích veseľáščichsja žilíšče. Tý bo jesí voístinnu ístinnoje vesélije i rádosť ľúbjaščich ťá, Christé Bóže náš: i tebé slávu vozsylájem, so beznačáľnym tvojím Otcém, i presvjatým, i blahím, i životvorjáščim tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Posém

Psalóm 102.

Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. - Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťá mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i suďbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Moiséovi, * synovóm Izráilevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášim sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ: * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, * uščédri Hospóď bojáščichsja jehó. - Jáko tój pozná sozdánije náše, * pomjanú, jáko pérsť jesmý. - Čelovík jáko travá dníje jehó, * jáko cvít séľnyj, táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka i do víka * na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv chraňáščich zavít jehó, * i pómňaščich zápovidi jehó tvoríti já. - Hospóď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí ánheli jehó, * síľniji krépostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síly jehó, * sluhí jehó, tvorjáščiji vóľu jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó: * na vsjákom mísťi Vladýčestva jehó, blahosloví, dušé mojá, Hóspoda.

Sláva otcú, i Sýnu, i svjátómu Dúchu.

Psalóm 145.

Chvalí, dušé mojá, Hóspoda, * voschvaľú Hóspoda v živoťí mojém. - Pojú Bóhu mojemú, * dóndeže jésm. - Ne naďíjtesja na kňázi, na sýny čelovíčeskija, * v níchže ňísť spasénija. - Izýdet dúch jehó, i vozvratítsja v zémľu svojú, * v tój déň pohíbnut vsjá pomyšlénija jehó. - Blažén, jemúže Bóh jiákovl pomóščnik jehó, * upovánije jehó na Hóspoda Bóha svojehó, - sotvóršaho nébo i zémľu, * móre i vsjá, jáže v ních, - chraňáščaho ístinu vo vík, Tvorjáščaho súd obídimym, * dajúščaho píšču álčuščym. - Hospóď rišít okovánnyja, Hospóď umudrjáet sľipcý, * Hospóď vozvódit nizvéržennyja, Hospóď ľúbit právedniki, - Hospóď chranít prišéľcy, * síra i vdovú priímet, i púť hríšnych pohubít. - Vocarítsja Hospóď vo vík, * Bóh tvój, Sijóne, v ród i ród.

I nýňi, i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Jedinoródnyj Sýne, i Slóve Bóžij, bezsmérten sýj, i izvólivyj spasénija nášeho rádi voplotítisja ot svjatýja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji, neprelóžno vočelovíčivyjsja, raspnýjsja že, Christé Bóže, smértiju smérť poprávyj, jedín sýj svjátýja Tróicy, sproslavľáemyj Otcú, i svjatómu Dúchu, spasí nás.

Táže: Vo cárstviji tvojém pomjaní nás, Hóspodi, jehdá priídeši vo cárstviji tvojém.

Blažéni níščiji Dúchom, jáko ťích jésť cárstvo nebésnoje.

Blažéni pláčuščiji, jáko tíi uťíšatsja.

Blažéni krótcyji, jáko tíji nasľíďat zémľu.

Blažéni álčuščiji i žážduščiji právdy, jáko tíji nasýťatsja.

Blažéni mílostiviji, jáko tíji pomílovani búdut.

Blažéni čístiji sérdcem, jáko tíji Bóha úzrjat.

Blažéni mirotvórcy, jáko tíji sýnove Bóžiji narekútsja.

Blažéni izhnáni právdy rádi, jáko ťích jésť cárstvo nebésnoje.

Blažéni jesté, jehdá ponósjat vám, i izženút, i rekút vsják zól hlahól na vý, lžúšče mené rádi.

Rádujtesja i veselítesja, jáko mzdá váša mnóha na nebesích.

Ne hlahólem že na blažénnach písnej, jáže v minéji, ni apóstola, ni Jevánhelia.

Sláva, i nýňi:

Pomjaní nás, Hóspodi, jehdá priídeši vo cárstviji tvojém.

Pomjaní nás, Vladýko, jehdá priídeši vo cárstviji tvojém.

Pomjaní nás, svjatýj, jehdá priídeši vo cárstviji tvojém.

Lík nebésnyj pojét ťá, i hlahólet: svját, svját, svját Hospóď savaóth, ispólň nébo i zemľá slávy tvojejá.

Pristupíte k nemú, i prosvitítesja, i licá váša ne postyďátsja.

Lík Nebésnyj pojét ťá, i hlahólet: svját, svját, svját Hospóď savaóth, ispólň nébo i zemľá slávy tvojejá.

Sláva: Lík svjatých ánhel i archánhel, so vsími nebésnymi sílami, pojét ťá, i hlahólet: svját, svját, svját Hospóď savaóth, ispólň nébo i zemľá slávy tvojejá.

I nýňi:

Ispovídanije pravoslávnyja víry, pérvaho sobóra.

[Ášče jésť liturhía, zďí ne hlahólem, no po I nýňi, hlahólem: oslábi, ostávi: i próčaja.]

Víruju vo jedínaho Bóha otcá vsederžíteľa, tvorcá Nébu i zemlí, vídimym že vsím i nevídimym. I vo jedínaho Hóspoda Iisúsa Christá, Sýna Bóžija, jedinoródnaho, íže ot Otcá roždénnaho préžde vsích vík. Svíta ot svíta, Bóha ístinna, ot Bóha ístinna, roždénna, ne sotvorénna, jedinosúščna Otcú, ímže vsjá býša. Nás rádi čelovík, i nášeho rádi spasénija, sšédšaho s nebés, i voplotívšahosja ot Dúcha svjáta i Maríji Ďívy, i vočelovíčšasja. Raspjátaho že za ný, pri Pontíjsťim Piláťi, i stradávša, i pohrebénna, i voskrésšaho v trétij déň, po pisánijem. I vozšédšaho na nebesá, i siďášča odesnúju Otcá. I páki hrjadúščaho so slávoju, sudíti živým i mértvym, jehóže cárstviju ne búdet koncá.

Vtoráho sobóra.

I v Dúcha svjatáho, Hóspoda, životvorjáščaho, íže ot Otcá ischoďáščaho, íže so Otcém i Sýnom spoklaňájema, i soslávima hlahólavšaho proróki. Vo jedínu svjatúju, sobórnuju i apóstoľskuju cérkov. Ispovíduju jedíno kreščénije vo ostavlénije hrichóv. Čáju voskresénija mértvych: I žízni búduščaho víka, amíň.

Táže molítva:

Oslábi, ostávi, prostí, Bóže, prehrišénija náša, vóľnaja i nevóľnaja, jáže v slóvi i v ďíľi, jáže v víďiniji i ne v víďiniji, jáže vo dní i v noščí, jáže vo umí i v pomyšlénii, vsjá nám prostí, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Kondák, hlás 3: Ďíva dnés previčnoje Slóvo v vertépi hrjadét rodíti neizrečénno: likúj vselénnaja uslýšavši, proslávi so ánhely i pástyrmi choťáščaho javítisja otročá mládo, prevíčnaho Bóha.

Hóspodi, pomíluj, (40x)

Táže molítvu sijú:

Vsesvjátája Tróice, jedinosúščnaja deržávo, nerazďíľnoje cárstvo, vsích blahích viná: blahovolí že i o mňí hríšňim. utverdí, vrazumí sérdce mojé, i vsjú mojú otimí skvérnu. prosvití mojú mýsľ, da výnu slávľu, pojú, i poklaňájusja, i hlahóľu: jedín svját, jedín Hospóď, Iisús Christós, vo slávu Bóha Otcá, amíň.

Táže, Dostójno jésť jáko vo ístinu blažíti ťá Bohoródicu, prisnoblažénnuju i preneporóčnuju i Máter Bóha nášeho. Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju bez srávnenija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

I otpúst dné.

Jeréj: Sláva tebí, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Sláva i nýňi: Hóspodi pomíluj (3x) blahosloví:

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojeá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vcsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Amíň.