Šiesta kráľovská hodinka 24.12.
Jeréj: Blahoslovén Boh náš vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)
I mý: Amíň.
Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.
Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.
Psalóm 71.
Bóže, súd tvój carévi dážď, i právdu tvojú sýnu carévu: * sudíti ľúdem tvojím v právďi, i níščym tvojím v suďi. - Da vospriímut hóry mír ľúdem, * i chólmi právdu. - Súdit níščym ľudskím, i spasét sýny ubóhich, * i smirít klevetniká. - I prebúdet so sólncem, * i préžde luný róda rodóv. * Snídet jáko dóžď na runó, * i jáko kápľa kápľuščaja na zémľu. - Vozsijájet vo dnéch jehó právda i mnóžestvo míra, * dóndeže otímetsja luná. - I obladájet ot mórja do mórja, * i ot rík do konéc vselénnyja. - Pred ním pripadút Jethijópľane, * i vrazí jehó pérsť polížut. - Cárije Tharsíjstiji i óstrovi, * dáry prinesút. - Cárije arávstiji i Savá, * dáry privedút. - I poklóňatsja jemú vsí cárije zémstiji, * vsí jazýcy porabótajut jemú. - Jáko izbávi níšča ot sílna, i ubóha, * jemúže ne bí pomóščnika. - Poščadít níšča i ubóha, * i dúšy ubóhich spasét. - Ot líchvy i ot neprávdy izbávit dúšy ích: * i čéstno ímja jehó pred ními. - I žív búdet, i dástsja jemú ot zláta aravíjska, * i pomóľatsja o ném výnu: vés déň blahoslovját jehó. - Búdet utveržénije na zemlí na versích hór: * prevoznesétsja páče livána plód jehó. - I procvitút ot hráda, * jáko travá zemnája. - Búdet ímja jehó blahoslovénno vo víki, * préžde sólnca prebyvájet ímja jehó: - i blahoslovjátsja v ném vsjá koľína zemnája, * vsí jazýcy ublažát jehó. - blahoslovén Hospóď Bóh Izráilev, * tvorjáj čudesá jedín. - I blahoslovéno ímja slávy jehó vo vík, i v vík víka: * i ispólnitsja slávy jehó vsjá zemľá: búdi, búdi.
Psalóm 131.
Pomjaní, Hóspodi, Davída, * i vsjú krótosť jehó. - Jáko kľátsja Hóspodevi, obiščásja Bóhu iákovľu: * ášče vnídu v selénije dómu mojehó, ilí vzýdu na ódr postéli mojejá: - ášče dám són očíma mojíma, i víždoma mojíma dremánije, * i pokój skranijáma mojíma, dóndeže obrjášču místo Hóspodevi, selénije Bóhu Jákovľu. - Sé slýšachom já vo Jevfráthi: * obritóchom já v poľách dubrávy. - Vnídem v selénija jehó, * poklonímsja na místo, iďíže stojásťi nózi jehó. - Voskresní, Hóspodi, v pokój tvój, * tý i kivót svjatýni tvojejá. - Svjaščénnicy tvojí oblekútsja právdoju, * i prepodóbniji tvojí vozrádujutsja. - Davída rádi rabá tvojehó * ne otvratí licé pomázannaho tvojehó. - Kľátsja Hospóď Davídu ístinoju, i ne otvéržetsja jejá, * ot plodá čréva tvojehó posaždú na prestóľi tvojém. * Ášče sochraňát sýnove tvojí zavít mój, i sviďínija mojá sijá, * ímže naučú já: i sýnove ích do víka sjádut na prestóľi tvojém. - Jáko izbrá Hospóď Sijóna, * izvóli i v žilíšče sebí. - Séj pokój mój vo vík víka, * zdé vseľúsja, jáko izvólich í. - Lovítvu jehó blahoslovľájaj blahoslovľú, * níščyja jehó nasyščú chľíby. - Svjaščénniki jehó oblekú vo spasénije, * i prepodóbniji jehó rádostiju vozrádujutsja. - Támo vozraščú róh Davídovi, * uhotóvach svitíľnik pomázannomu mojemú. - Vrahí jehó oblekú studóm, * na némže procvitét svjatýňa mojá.
Psalóm 90.
Živýj v pómošči výšňaho, * v króvi Bóha nebésnaho vodvorítsja. - Rečét Hóspodevi: zastúpnik mój jesí, i pribížišče mojé, * Bóh mój, i upováju na nehó. - Jáko tój izbávit ťá ot síti lóvči, * i ot slovesé mjatéžna. - Pleščmá svojíma osinít ťá, * i pod kriľí jehó naďíješisja, orúžijem obýdet ťá ístina jehó. - Ne ubojíšisja ot strácha noščnáho, * ot strilý leťáščija vo dní, ot véšči vo tmí prechoďáščija, ot srjášča i bísa polúdennaho. - Padét ot straný tvojejá týsjašča, i tmá odesnúju tebé, * k tebí že ne priblížitsja. - Obáče očíma tvojíma smótriši, * i vozdajánije hríšnikov úzriši. - Jáko tý, Hóspodi, upovánije mojé, * výšňaho položíl jesí pribížišče tvojé. - Ne priídet k tebí zló, * i rána nepriblížitsja ťilesí tvojemú. * Jáko ánhelom svojím zapovísť o tebí, * sochraníti ťá vo vsích putéch tvojích. - Na rukách vózmut ťá, * da ne kohdá pretknéši o kámeň nóhu tvojú. - Na áspida i vasilíska nastúpiši, * i poperéši ľvá i zmíja. - Jáko na mjá upová, i izbávľu í: * pokrýju í, jáko pozná ímja mojé. - Vozzovét ko mňí, i uslýšu jehó: * s ním jésm v skórbi, izmú jehó, i proslávľu jehó. - Dolhotóju dnéj ispólňu jehó, * i javľú jemú spasénije mojé.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva, tropár, hlás 4:
Napisovášesja inohdá so stárcem Jósifom, jáko ot símene Davídova, vo Vithlejémi Marijám, črevonosjášči bezsímennoje roždénije: nastá že vrémja roždestvá, i místo ni jedínože bé obitálišču: no jákože krásnaja paláta, vertép caríci pokazášesja. Christós raždájetsja, préžde pádšij voskresíti óbraz.
I nýňi, Bohoródičen:
Jáko ne ímamy derznovénija za premnóhija hrichí náša: tý íže ot tebé róždšahosja molí, Bohoródice Ďívo, mnóho bo móžet molénije Máterneje ko blahosérdiju Vladýki. Ne prézri hríšnych moľbý, vsečístaja, jáko mílostiv jésť, i spastí mohíj, íže i stradáti o nás izvólivyj.
Táže troparí sijá, hlás 1:
Priidíte, vírniji, vozvedémsja božéstvenňi, i vídim schoždénije Božéstvennoje svýše, vo Vithlejémi k nám javlénňi: i umóm očístivšesja žitijé prinesém dobroďíteli, vmísto míra preduhotovľájušče vírno roždéstvennyja vchódy, ot dušévnych sokróvišč zovúšče: vo výšnich sláva Bóhu, súščemu v Tróici: jehóže rádi v čelovícich blahovolénije javísja, Adáma izbavľája pervoródnyja kľátvy, jáko čelovikoľúbec. Dváždy.
Stích: Bóh ot júha priídet, i svjatýj iz horý priosinénnyja čášči.
Hlás 4: Slýši, nébo, i vnuší, zemlé, da podvížatsja osnovánija, da priímut trépet preispódňaja: jáko Bóh že i tvoréc v plotskóje oďíjasja zdánije, i íže deržávnoju rukóju sozdávyj tvár, utróby zrítsja zdánije. O hlubiná bohátstva, i premúdrosti, i rázuma Bóžija! Jáko neispýtany suďbý jehó, i neizsľídovani putijé jehó.
Stích: Hóspodi, uslýšach slúch tvój, i ubojáchsja: Hóspodi, razumích ďilá tvojá, i užasóchsja.
I páki tójže.
Sláva, hlás 5: Priidíte Christonósniji ľúdije, da vídim čúdo, vsjákij rázum užasájuščeje i obderžáščeje: i blahočéstno vospivájušče vírniji, poklonímsja. Dnés k Vithlejému neprázdna súšči Ďíva prichódit rodíti Hóspoda: lícy že ánheľstiji predtekút. I sijá víďiv, vopijáše Jósif obrúčnik: čtó jéže v tebí stránnoje táinstvo, Ďívo? I káko chóščeši rodíti, neiskusobráčnaja júnice?
I nýňi, páki tójže.
Táže prokímen, hlás 4: Iz čréva préžde desnícy rodích ťá, kľátsja Hospóď i ne raskájetsja.
Stích: Rečé Hospóď Hóspodevi mojemú: sidí odesnúju mené.
Proróčestva Isáiina čténije.
[Hlavá 7] Priloží Hospóď hlahólati ko Acházu, hlahóľa: prosí sebé známenija u Hóspoda Bóha tvojehó, vo hlubinú, ilí v vysotú. I rečé Acház: ne ímam prosíti, nižé iskusíti Hóspoda. I rečé Isáia: uslýšite úbo, dóme Davídov: jedá mál vám trúd dajáti čelovíkom, i káko Hóspodu trúd dajeté? Sehó rádi dást Hospóď sám vám známenije. sé Ďíva vo črévi priímet, i rodít Sýna, i narekút ímja jehó Jemmanúil: máslo i méd ímať sňísti, préžde néže uvíďiti jemú, ilí izvóliti lukávoje, izberét blahóje: Zané préžde néže razumíti otročáti blahóje ilí zlóe, otrínet lukávaja, izberét blahóje. [Hlavá 8] I rečé Hospóď ko mňí: priimí sebí svítok nóv, velík, i napiší v ném pisálom čelovíčeskim, jéže skóro pľinénije sotvoríti korýstej, nastoját bo. I sviďíteli mňí sotvorí vírny čelovíki, Uríju ijeréa, i Zacháriju sýna Varachíjina. I pristupích ko proróčici, i vo črévi priját, i rodí sýna. I rečé mňí Hospóď: narcý ímja jemú, skóro pľiní, i naprásno isprovérzi. Zané préžde néže razumíti otročáti nazváti otcá ilí máter, priímet sílu Damáskovu, i korýsti Samaríjskija, prjámo carjú Asiríjskomu. S námi Bóh, razumíjte jazýcy, i pokarjájtesja. Uslýšite dáže do posľídnich zemlí, mohúščiji pokarjájtesja: ášče bo páki vozmóžete, i páki pobiždéni búdete. I íže ášče sovít soviščavájete, razorít Hospóď: i Slóvo, jéže ášče vozhlahólete, ne prebúdet v vás, jáko s námi Bóh.
K jevréem poslánija svjatáho apóstola Pávla čténije.
[Zač: 304] V načáľi tý, Hóspodi, zémľu osnovál jesí, i ďilá rukú tvojéju súť nebesá. Tá pohíbnut, tý že prebyváješi, i vsjá jákože ríza obetšájut: I jáko odéždu svijéši ích, i izmiňátsja: tý že tójžde jesí, i ľíta tvojá ne oskuďíjut. Komú že ot ánhel rečé kohdá: sidí odesnúju mené, dóndeže položú vrahí tvojá podnóžije nóh tvojích? Ne vsí li súť služébniji dúsi, v služénije posylájemi za choťáščich nasľídovati spasénije? Sehó rádi podobájet nám líšše vnimáti slýšannym, da ne kohdá otpádnem. Ášče bo hlahólannoje ánhely slóvo býsť izvístno, i vsjáko prestuplénije i oslušánije, právednoje priját mzdovozdajánije: Káko mý ubižím o tolícim neradívše spaséniji, jéže začálo prijémše hlahólatisja ot Hóspoda, slýšavšimi v nás izvistísja?
ot matféa svjatáho Jevánhelia čténije.
[Zač: 3] Iisúsu róždšusja v Vithlejémi iudéjsťim, vo dní Íroda carjá, sé volsví ot vostók priidóša vo Jerusalím, hlahóľušče: hďí jesť roždéjsja cár iudéjskij? Víďichom bo zvizdú jehó na vostóci, i priidóchom poklonítisja jemú. Slýšav že Írod cár, smutísja, i vés Jerusalím s ním. I sobráv vsjá pervosvjaščénniki i knížniki ľudskíja, voprošáše ot ních: hďí Christós raždájetsja? Oní že rekóša jemú: Vo Vithlejémi iudéjstem, táko bo písano jésť prorókom: i tý, Vithlejéme, zemlé iúdova, ničímže méňši jesí vo vladýkach iúdovych: iz tebé bo izýdet vóžď, íže upasét ľúdi mojá Izráiľa. Tohdá Írod táj prizvá volchvý, i ispýtovaše ot ních vrémja jávľšijasja zvizdý. I posláv ích vo Vithlejém, rečé: šédše ispytájte izvístno o otročáti: jehdá že obrjáščete, vozvistíte mí, jáko da i áz šéd pokloňúsja jemú. Oní že poslúšavše carjá, idóša. I sé zvizdá, júže víďiša na vostóci, iďáše pred ními, dóndeže prišédši stá verchú, iďíže bí otročá. Víďivše že zvizdú, vozrádovašasja rádostiju vélijeju ziló. I prišédše v chráminu, víďiša otročá s Maríeju, Máteriju jehó: i pádše pokloníšasja jemú: i otvérzše sokróvišča svojá, prinesóša jemú dáry, zláto, i liván, i smírnu. I vísť prijémše vo sňí ne vozvratítisja ko Írodu, iným putém otidóša vo stranú svojú.
Táže: Skóro da predvarját ný ščedróty tvojá, Hóspodi, jáko obniščáchom ziló: pomozí nám, Bóže Spáse náš, slávy rádi ímene tvojehó, Hóspodi, izbávi nás, i očísti hrichí náša, ímene rádi tvojehó.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Kondák, hlás 3. Ďíva dnés prevíčnoje Slóvo v vertépi hrjadét rodíti neizrečénno: likúj vselénnaja uslýšavši, proslávi so ánhely i pástyrmi choťáščaho javítisja otročá mládo, prevíčnaho Bóha.
Hóspodi, pomíluj, (40x) I molítva:
Íže na vsjákoje vrémja, i na vsjákij čás, na nebesí i na zemlí, poklaňájemyj i slávimyj, Christé Bóže, dolhoterpilíve, mnohomílostive, mnohoblahoutróbne, íže právednyja ľubjáj i hríšnyja mílujaj, íže vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich bláh. Sám, Hóspodi, priimí i náša v čás séj molítvy, i isprávi živót náš k zápovidem tvojím, dúšy náša osvjatí, ťilesá očísti: pomyšlénija isprávi, mýsli očísti: i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej: ohradí nás svjatými tvojími ánhely, da opolčénijem ích sobľudájemi i nastavľájemi, dostíhnem v sojedinénije víry, i v rázum nepristúpnyja tvojejá slávy, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amíň.
Hóspodi, pomíluj, tríždy.
Sláva i nýňi:
Čestňíjšuju Cheruvím, i slávňijšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá veličájem.
Ímenem Hospódnim blahosloví, ótče.
Svjaščénnik vozhlašájet: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.
Posém molítva velíkaho Vasílija.
Bóže i Hóspodi síl i vsejá tvári soďíteľu, íže za milosérdije bezprikládnyja mílosti tvojejá, jedinoródnaho Sýna tvojehó, Hóspoda nášeho Iisúsa Christá, nizposlávyj na spasénije róda nášeho, i čestným jehó krestóm rukopisánije hrích nášich rasterzávyj, i pobidívyj ťím načála i vlásti tmý. Sám, Vladýko čelovikoľúbče, priimí i nás hríšnych, blahodárstvennyja sijá i molébnyja molítvy, i izbávi nás ot vsjákaho vsehubíteľnaho i mráčnaho prehrišénija, i vsích ozlóbiti nás íščuščich, vídimych i nevídimych vráh. Prihvozdí stráchu tvojemú plóti náša, i ne ukloní serdéc nášich v slovesá ilí pomyšlénija lukávstvija: po ľubóviju tvojéju ujazví dúšy náša, da k tebí vsehdá vzirájušče, i jéže ot tebé svítom nastavľájemi, tebé nepristúpnaho i prisnosúščnaho zrjášče svíta, neprestánnoje tebí ispovídanije i blahodarénije vozsylájem, beznačáľnomu Otcú, so jedinoródnym tvojím Sýnom, i vsesvjatým, i blahím i životvorjáščim tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
(Ášče sľidújet čás 9: Priidíte, poklonímsja: tríždy. I pročaja)
Jeréj: Sláva Tebí, Christé Bóže upovánije náše, sláva Tebí.
Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.
Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.
Lík: Amíň.
ášče molítsja mírjan molítvu, netvorít otpúst sícevyj, no hlahólet tókmo:
Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.
