Prvá kráľovská hodinka 24.12.
V načáľi vtoráho časá známenujet v kampán. I sobrávšymsja vo chrám, oblačítsja jeréj v felóň, dijákon že v stichár. I postavľáet paraekklisiárch analóhij ukrášen prjámo cárskich vrát, i vžihájet sveščú na svíščnici. ijeréj že ischódit so Jevánhelijem vo chrám, ilí v trapézu, cárskimi vratý, predchoďášču jemú diákonu s kadílom. I polaháet ijeréj svjatóe Jevánhelije na analóhiji, i stáv pred analóhom, tvorít načálo po obýčaju. I po načáľi čtéc: Sláva tebé, Bóže náš, sláva tebí. I carjú Nebésnyj: i próčaja. I po vozhlási kadít svjaščénnik svjatóje Jevánhelije na analóhiji ókrest: i próčija ikóny, i chrám vés, i nastojáteľa, i brátiju. Čtéc že čtét:
Jeréj: Blahoslovén Boh náš vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)
I mý: Amíň.
Sláva Tebí Bože náš, sláva Tebí.
Carjú nebésnyj, uťišiteľu, dúše ístiny, íže vezďí sýj i vsjá ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu, priidí i vselísja v ný, i očísti ný ot vsjákija skvérny, i spasí, bláže, dúšy náša.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Hóspodi, pomíluj. (6x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.
Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.
Psalóm 5.
Hlahóly mojá vnuší, Hóspodi, * razumíj zvánije mojé. - Vonmí hlásu molénija mojehó, cárjú mój i Bóže mój, * jáko k tebí pomoľúsja, Hóspodi. - Zaútra uslýši hlás mój: * Zaútra predstánu tí, i úzriši mjá: - jáko Bóh ne choťáj bezzakónija, tý jesí: * ne preselítsja k tebí lukávnujaj, - Nižé prebúdet bezzakónnicy pred očíma tvojíma. * Voznenavíďil jesí vsjá ďílajuščyja bezzakónije: - Pohubíši vsjá hlahóľuščyja lžú, * múža krovéj i ľstíva hnušájetsja Hospóď. - Áz že mnóžestvom mílosti tvojejá, vnídu v dóm tvój, * pokloňúsja ko chrámu svjatómu tvojemú v strási tvojém. - Hóspodi, nastávi mjá právdoju tvojéju, * vráh mojích rádi isprávi pred tobóju púť mój. - Jáko ňísť vo usťích ích ístiny, sérdce ích sújetno, * hrób otvérst hortáň ích, jazýki svojími ľščáchu. - Sudí ím, Bóže, da otpadút ot mýslej svojích: * po mnóžestvu nečéstija ích izríni já, jáko preohorčíša ťá, Hóspodi. - I da vozveseľátsja vsí upovájuščiji na ťá, * vo vík vozrádujutsja, i vselíšisja v ních. - i pochváľatsja o tebí * ľúbjaščiji ímja tvojé. - Jáko tý blahoslovíši právednika, Hóspodi, * jáko orúžijem blahovolénija vinčál jesí nás.
Psalóm 44.
Otrýhnu sérdce mojé slóvo bláho, hlahóľu áz ďilá mojá carévi: * jazýk mój trósť knížnika skoropísca. - Krasén dobrótoju páče synóv čelovíčeskich, izlijásja blahodáť vo ustnách tvojích: * sehó rádi blahosloví ťa Bóh vo vík. - Prepojáši méč tvój * po bedrí tvojéj, síľne. - Krasotóju tvojéju i dobrótoju tvojéju: i naľacý, i uspiváj, i cárstvuj, ístiny rádi i krótosti i právdy: * i nastávit ťá dívno desníca tvojá. * Stríly tvojá izoščrény, Síľne: * ľúdije pod tobóju padút v sérdci vráh carévych. - Prestól tvój, Bóže, v vík víka žézl právosti, * žézl cárstvija tvojehó: - Vozľubíl jesí právdu, i voznenavíďil jesí bezzakónije: * sehó rádi pomáza ťá, Bóže, Bóh tvój jeléjem rádosti, páče pričástnik tvojích. - Smírna i stákti i kassíja ot ríz tvojích, * ot ťážestej slonóvych, iz níchže vozveselíša ťá dščéri caréj v čésti tvojéj: - Predstá caríca odesnúju tebé * v rízach pozlaščénnych oďíjana, preispeščréna. - Slýši, dščí, i vížď, i prikloní úcho tvojé, * i zabúdi ľúdi tvojá, i dóm otcá tvojehó, - i vozželájet cár dobróty tvojejá: * zané tój jésť Hospóď tvój, i pokloníšasja jemú. - I dščí tírova s dáry: * licú tvojemú pomóľatsja bohátiji ľúdstiji. - Vsjá sláva dščére cárévy vnútr: * rjásny zlatými oďíjana i preispeščréna. - Privedútsja carjú ďívy v sľíd jejá. * Ískrennija jejá privedútsja tebí: privedútsja v veséliji i rádovaniji, vvedútsja v chrám carév. - Vmísto otéc tvojích býša sýnove tvojí: * postáviši já kňázi po vséj zemlí. - Pomjanú ímja tvojé vo vsjákom róďi i róďi. * Sehó rádi ľúdije ispovíďatsja tebí vo vík, i vo vík víka.
Psalóm 45.
Bóh nám pribížišče i síla, * pomóščnik v skórbich obrítšich ný ziló. - Sehó rádi ne ubojímsja, vnehdá smuščájetsja zemľá, * i prelahájutsja hóry v serdcá morskája. - Vozšumíša i smjatóšasja vódy ích, * smjatóšasja hóry krípostiju jehó. - Ríčnaja ustremlénija veseľát hrád Bóžij: * osvjatíl jésť selénije svojé výšnij. * Bóh posreďí jehó, i ne podvížitsja: * pomóžet jemú Bóh útro zaútra. - Smjatóšasja jazýcy, ukloníšasja cárstvija, * dadé hlás svój výšnij, podvížesja zemľá. - Hospóď síl s námi, * zastúpnik náš Bóh Jákovľ. - Priidíte i vídite ďilá Bóžija, * jáže položí čudesá na zemlí: - otjémľa bráni do konéc zemlí, lúk sokrušít, * i slómit orúžije, i ščitý sožžét ohném. - Upraznítesja i razumíjte, jáko áz jésm Bóh: * voznesúsja vo jazýcich, voznesúsja na zemlí. - Hospóď síl s námi, * zastúpnik náš Bóh iákovľ.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva, tropár predprázdnstva, hlás 4:
Napisovášesja inohdá so stárcem Jósifom, jáko ot símene Davídova, vo Vithlejémi Marijám, črevonosjášči bezsímennoje roždénije: nastá že vrémja roždéstvá, i místo ni jedínože bé obitálišču: no jákože krásnaja paláta, vertép caríci pokazášesja. Christós raždájetsja, préžde pádšij voskresíti óbraz.
I nýňi, Bohoródičen:
Čtó ťa narečém, o blahodátnaja? Nébo, jáko vozsijála jesí sólnce právdy. Ráj, jáko prozjablá jesí cvít netľínija. Ďívu, jáko prebylá jesí netľínna. čístuju Máter, jáko imíla jesí na svjatých tvojích objátijach Sýna, vsích Bóha: tohó molí spastísja dušám nášym.
Táže troparí sijá po dváždy pojém. Tvorénije Sofrónia, patriárcha ijerusalímskaho,
hlás 8: Viflejéme, uhotóvisja, blahoukrasítesja jásli: vertépe, priimí, ístina priíde: síň mimotečé, i Bóh čelovíkom ot Ďívy javísja, voobrazívsja jákože mý, i obožív plóť. Ťím Adám obnovľájetsja, so Jévoju zovúšče: na zemlí blahovolénije javísja spastí ród náš.
Vtorýj lík, tójže tropár, bez pripíva.
Posém stích: Bóh ot júha priídet, i svjatýj iz horý priosinénnyja čášči.
Hlás 3: Nýňi proróčeskoje proricánije ispólnitisja hrjadét, tájno hlahóľuščeje: i tý Vithlejéme, zemlé júdova, nikákože narečéšisja ménši vo vladýkach, preduhotovľájušči vertép: iz tebé bo mí izýdet ihúmen jazýkov vo plóti, ot Ďívy otrokovícy Christós Bóh, íže upasét ľúdi svojá nóvaho Izráiľa: dadím jemú vsí velíčije.
Stích: Hóspodi, uslýšach slúch tvój, i ubojáchsja: Hóspodi, razumích ďilá tvojá i užasóchsja.
Páki tójže tropár.
Táže: Sláva, hlás 8: Sijá hlahólet Jósif k Ďívi: Maríje, čtó ďílo sijé, jéže v tebí zrjú? Nedoumíju i udivľájusja, i umóm užasájusja: ótaj úbo ot mené búdi vskóri. Maríje, čtó ďílo sijé, jéže v tebí vížu? Za čésť, sramotú: za vesélije, skórb: vmísto jéže chvalítisja, ukoríznu mí prineslá jesí. Ktomú ne terpľú užé ponošénij čelovíčeskich: íbo ot jeréj iz cérkve Hospódni jáko neporóčnu ťá prijách, i čtó vídimoje?
I nýňi, páki tójže.
Posém prokímen, hlás 4: Hospóď rečé ko mňí: Sýn mój jesí tý, áz dnés rodích ťá.
Stích: Prosí ot mené, i dám tí jazýki dostojánije tvojé, i oderžánije tvojé koncý zemlí.
Táže, paremijá. Proróčestva Michéina čténije.
[Hlavá 5] Táko hlahólet Hospóď: i tý Vithlejéme, dóme jevfráfov, jedá mál jesí jéže býti v týsjaščach iúdovych? Iz tebé bo mňí izýdet staríjšina, jéže býti v kňázja vo Izráili: i ischódi jehó iz načála ot dnéj víka. Sehó rádi dást já, do vrémene raždájuščija rodít, i próčiji ot brátij jehó obraťátsja k synóm Izráilevym. I stánet, i úzrit, i upasét stádo svojé krípostiju Hospóď. I v slávi ímeni Hóspoda Bóha svojehó prebúdut: zané nýňi vozvelíčitsja dáže do konéc zemlí.
K jevréem poslánija svjatáho apóstola Pávla čténije.
[Zač: 303] Mnohočástňi i mnohoobrázňi drévle Bóh hlahólavyj otcém vo prorócich, V posľídok dníj sích hlahóla nám v Sýňi, jehóže položí nasľídnika vsím, ímže i víki sotvorí. Íže sýj sijánije slávy, i óbraz ipostási jehó: nosjá že vsjáčeskaja hlahólom síly svojejá, sobóju očiščénije sotvorív hrichóv nášich, síde odesnúju prestóla velíčestvija na vysókich. Tolíko lúčšij býv ánhel, jelíko preslávňije páče ích nasľídstvova ímja. Komú bo rečé kohdá ot ánhel: Sýn mój jesí tý, áz dnés rodích ťá? I páki, áz búdu jemú vo Otcá, i tój búdet mňí v Sýna? Jehdá že páki vvódit pervoródnaho vo vselénnuju, hlahólet: i da poklóňatsja jemú vsí ánheli Bóžiji. I ko ánhelom úbo hlahólet: tvorjáj ánhely svojá dúchi, i sluhí svojá óhň paľášč. K Sýnu že: prestól tvój, Bóže, vo vík víka: žézl právosti, žézl cárstvija tvojehó. Vozľubíl jesí právdu, i voznenavídel jesí bezzakónije: sehó rádi pomáza ťá, Bóže, Bóh tvój jeléjem rádosti, páče pričástnik tvojích. I páki: v načáľi tý, Hóspodi, zémľu osnovál jesí, i ďilá rukú tvojéju súť nebesá. Tá pohíbnut, tý že prebyváješi, i vsjá jákože ríza obetšájut, I jáko odéždu svijéši ích, i izmiňátsja: tý že tójžde jesí, i ľíta tvojá ne oskuďíjut.
Diákon: Premúdrosť, prósti uslýšim svjatáho Jevánhelija.
ijeréj: ot Matthéja svjatáho Jevánhelija čténije.
[Zač: 2] Iisús Christóvo roždestvó síce bí: obručénňij úbo bývši máteri jehó Maríji Jósifovi, préžde dáže ne snítisja íma: obrítesja imúšči vo črévi ot Dúcha svjáta. Jósif že múž jejá, práveden sýj i ne choťá jejá obličíti, voschoťí táj pustíti jú. Sijá že jemú pomýslivšu, sé ánhel Hospódeň vo sňí javísja jemú, hlahóľa. Jósife, sýne Davídov, ne ubójsja prijáti Marijám žený tvojejá: róždšejebosja v néj, ot Dúcha jésť svjáta. Rodít že Sýna, i narečéši ímja jemú Iisús: Tój bo spasét ľúdi svojá ot hrích ích. Sijé že vsé býsť, da sbúdetsja rečénnoje ot Hóspoda prorókom hlahóľuščim: Sé Ďíva vo črévi priímet, i rodít Sýna, i narekút ímja jemú Jemmanújil, jéže jésť skazájemo, s námi Bóh. Vostáv že Jósif ot sná, sotvorí, jákože poveľí jemú ánhel Hospódeň, i priját ženú svojú. I ne znájaše jejá, dóndeže rodí Sýna svojehó pérvenca, i narečé ímja jemú Iisús.
Posém tropár: Stopý mojá naprávi po slovesí tvojemú, i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije. Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, i sochraňú zápovidi tvojá. Licé tvojé prosvití na rabá tvojehó, i naučí mja opravdánijem tvojím.
Da ispólňatsja ustá mojá chvalénija tvojehó, Hóspodi, jáko da vospojú slávu tvojú, vés déň velikoľípije tvojé.
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Kondák, hlás 3: Ďíva dnés prevíčnoje Slóvo vo vertépi hrjadét rodíti neizrečénno: likúj, vselénnaja, uslýšavši, proslávi so ánhely i pástyrmi choťáščaho javítisja otročá mládo, prevíčnaho Bóha.
Hóspodi, pomíluj, (40x) I molítva:
Íže na vsjákoje vrémja, i na vsjákij čás, na nebesí i na zemlí, poklaňájemyj i slávimyj, Christé Bóže, dolhoterpilíve, mnohomílostive, mnohoblahoutróbne, íže právednyja ľubjáj i hríšnyja mílujaj, íže vsjá zovýj ko spaséniju, obiščánija rádi búduščich bláh. Sám, Hóspodi, priimí i náša v čás séj molítvy, i isprávi živót náš k zápovidem tvojím, dúšy náša osvjatí, ťilesá očísti: pomyšlénija isprávi, mýsli očísti: i izbávi nás ot vsjákija skórbi, zól i boľíznej: ohradí nás svjatými tvojími ánhely, da opolčénijem ích sobľudájemi i nastavľájemi, dostíhnem v sojedinénije víry, i v rázum nepristúpnyja tvojejá slávy, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amíň.
Hóspodi, pomíluj, tríždy.
Sláva i nýňi:
Čestňíjšuju Cheruvím, i slávňijšuju bez sravnénija Serafím, bez istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá veličájem.
Ímenem Hospódnim blahosloví, ótče. Svjaščénnik vozhlašájet:
Bóže, uščédri ný, i blahosloví ny, prosvití licé tvojé na ný, i pomíluj ný.
Táže molítvu sijú:
Christé, svíte ístinnyj, prosviščájaj i osvjaščájaj vsjákaho čelovíka hrjadúščaho v mír, da známenajetsja na nás svít licá tvojehó, da v ném úzrim svít nepristúpnyj, i isprávi stopý náša k ďílaniju zápovidej tvojích, molítvami prečístyja tvojejá Mátere, i vsích tvojích svjatých, amíň.
(Ášče sľidújet čás 3: Priidíte, poklonímsja: tríždy, i pročaja; ášče že ňí:)
Jeréj: Sláva Tebí, Christé Bóže upovánije náše, sláva Tebí.
Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.
Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.
Lík: Amíň.
Ášče molítsja mírjan molítvu, netvorít otpúst sícevyj, no hlahólet tókmo:
Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.
