Utiereň 6.12.

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (4. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 4: Právilo víry i óbraz krótosti, vozderžánija učíteľa javí ťa stádu tvojemú jáže veščéj ístina. Sehó rádi sťažál jesí smirénijem vysókaja, niščetóju bohátaja: ótče svjaščennonačáľniče Nikólaje, molí Christá Bóha, spastísja dušám nášym. (2x)

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Jéže ot víka utajénnoje, i ánhelom nesvídomoje tájinstvo, tobóju, Bohoródice, súščym na zemlí javísja Bóh, v neslítnom sojedinéniji voploščájem, i krést vóleju nás rádi vosprijím: ímže voskresív pervozdánnaho, spasé ot smérti dúšy náša.

Allilúia, 134

Chvalíte ímja Hóspodne, * chvalíte, rabí Hóspoda:

Stojáščiji vo chrámi Hóspodni, * vo dvórich dómu Bóha nášeho.

Chvalíte Hóspoda, jáko Bláh Hóspoď, * pójte ímeni Jehó, jáko dobró:

Jáko Jákova izbrá sebí Hóspoď, * Izráiľa v dostojánije Sebí.

Jáko áz poznách, jáko Vélij Hóspoď, * i Hóspoď náš nad vsími bóhi.

Vsjá, jelíka voschoťí Hóspoď, * sotvorí na nebesí i na zemlí, v morjách i vo vsích bézdnach.

Vozvoďá óblaki ot posľídnich zemlí, * mólniji v dóžď sotvorí, izvoďáj vítry ot sokróvišč Svojích.

Iže porazí pérvency Jehípetskija, * ot čelovíka do skotá.

Poslá známenija i čudesá posreďí Tebé, Jehípte, * na faraóna i na vsjá rabý jehó.

Iže porazí jazýki mnóhi i izbí carí krípki: * Sijóna, carjá Amorréjska, i Oha, carjá Vasánska, i vsjá cárstvija Chanaánska,

i dadé zemľu ích dostojánije, * dostojánije Izráiľu, ľúdem Svojím.

Hóspodi, ímja Tvojé v vík * i pámjať Tvojá v ród i ród:

jáko sudíti ímať Hóspoď ľúdem Svojím, * i o rabích Svojích umólitsja.

Ídoli jazýk, srebró i zláto, * ďíla rúk čelovíčeskich.

Ustá ímut, i ne vozlahóľut, óči ímut, i ne úzrjat, * úši ímut, i ne uslýšat, nižé bo jésť dúch vo usťích ích.

Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá.

Dóme Izrájilev, blahoslovíte Hóspoda, dóme Aaróň, blahoslovíte Hóspoda,* dóme Levíjin, blahoslovíte Hóspoda.

Bojáščijisja Hóspoda, blahoslovíte Hóspoda. * Blahoslovén Hóspoď ot Sijóna, živýj vo Jerusalími.

Allilúia 135

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu bohóv, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Hóspodevi hóspodej, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu čudesá vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu nebesá rázumom, * jáko v vík mílosť Jehó.

Utverdívšemu zémľu na vodách, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu svitíla vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sólnce vo óblasť dné, * jáko v vík mílosť Jehó.

Lunú i zvízdy vo óblasť nošči, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu Jehípta s pérvency jehó, * jáko v vík mílosť Jehó,

i izvédšemu Izrájilja ot sredý ích, * jáko v vík mílosť Jehó.

Rukóju krípkoju i mýšceju vysókoju, * jáko v vík mílosť Jehó.

Razďíľšemu Čermnóje móre v razďilenija, * jáko v vík mílosť Jehó.

I provédšemu Izrájiľa posreďí jehó, * jáko v vík mílosť Jehó.

I istrjásšemu faraóna i sílu jehó v móre Čermnóje, * jáko v vík mílosť Jehó.

Provédšemu ľudi Svojá v pustýni, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu carí vélija, * jáko v vík mílosť Jehó,

i ubívšemu carí krípkija, * jáko v vík mílosť Jehó:

Sijóna, carjá Amorréjska, * jáko v vík mílosť Jehó,

i Oha, carjá Vasánska, * jáko v vík mílosť Jehó.

I dávšemu zémľu ích dostojánije, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dostojánije Izrajiľu, rabú Svojemú, * jáko v vík mílosť Jehó.

Jáko vo smiréniji nášem pomjanú ný Hóspoď, * jáko v vík mílosť Jehó.

I izbávil ný jésť ot vrahóv nášich, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dajáj píšču vsjákoj plóti, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu Nebésnomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Davídu jeremíjem, 136

Na rikách Vavilónskich, támo sidóchom i plákachom, * vnehdá pomjanúti nám Sijóna.

Na vérbijich posreďí jehó * obísichom orhány náša.

Jáko támo voprosíša ný pľínšiji nás o slovesích písnej, i védšiji nás o píniji: * vospójte nám ot písnej Sijónskich.

Káko vospojém písň Hóspodňu * na zemlí čuždéj?

Ášče zabúdu tebé, Jerusalíme, * zabvéna búdi desníca mojá.

Priľpní jazýk mój hortáni mojemú, ášče ne pomjanú tebé, * ášče ne predložú Jerusalima, jáko v načáľi vesélija mojehó.

Pomjaní, Hóspodi, sýny Jedómskija, v déň jerusalímľ hlahoľúščyja: * istoščájte, istoščájte do osnovánij jehó.

Dščí Vavilóňa okajánnaja, blažén iže vozdást tebí vozdajánije tvojé, * jéže vozdalá jesí nám.

Blažén íže ímet * i razbijét mladéncy tvojá o kámeň.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalom Davídu, Ahhéa i Zacháriji, 137

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, i pred Ánhely vospojú Tebí, * jáko uslýšal jesí vsjá hlahóly úst mojích.

Pokloňúsja ko chrámu svjatómu Tvojemú i ispovímsja ímeni Tvojemú o mílosti Tvojéj i ístiňi Tvojéj, * jáko vozvelíčil jesí nad vsím ímja Tvojé svjatóje.

Vóňže ášče déň prizovú Ťá, skóro uslýši mjá: * umnóžiši mjá v duší mojéj síloju Tvojéju.

Da ispovíďatsja Tebí, Hóspodi, vsí cárije zémstiji, * jáko uslýšaša vsjá hlahóly úst Tvojích,

i da vospojút v putéch Hóspodnich, * jáko vélija sláva Hóspodňa,

jáko Vysók Hóspoď, i smirénnyja prizirájet, * i vysókaja izdaléča vísť.

Ášče pojdú posreďí skórbi, živíši mjá, * na hňív vráh mojích prostérl jesí rúku Tvojú, i spasé mjá desníca Tvojá.

Hóspoď vozdást za mjá. * Hóspodi, mílosť Tvojá vo vík, ďíl rukú Tvojéju ne prézri.

V konéc Davídu, psalóm Zachárijin, v razsíjanij, 138

Hóspodi, iskusíl mjá jesí i poznál mjá jesí. * Tý poznál jesí sidánije mojé i vostánije mojé.

Tý razumíl jesí pomyšlénija mojá izdaléča: * stezjú mojú i úže mojé Tý jesí izsľídoval, i vsjá putí mojá províďil jesí.

Jáko ňísť ľstí v jazýci mojém: * sé, Hóspodi, Tý poznál jesí.

Vsjá posľídňaja i drévňaja: * Tý sozdál jesí mjá, i položíl jesí na mňí rúku Tvojú.

Udivísja rázum Tvój ot mené, * utverdísja, ne vozmohú k nemú.

Kámo pojdú ot Dúcha Tvojehó? * I ot licá Tvojehó kámo bižú?

Ášče vzýdu na nébo, Tý támo jesí, * ášče snídu vo ád, támo jesí.

Ášče vozmú kriľí mojí ráno * i vseľúsja v posľídnich mórja:

i támo bo ruká Tvojá nastávit mjá * i uderžít mjá desníca Tvojá.

I rích: jedá tmá poperét mjá, * i nóšč prosviščénije v sládosti mojéj?

Jáko tmá ne pomračítsja ot Tebé, * i nóšč, jáko déň, prosvitítsja, jáko tmá jejá, táko i svít jejá.

Jáko Tý sozdál jesí utróby mojá, * vosprijál mjá jesí iz čréva mátere mojejá.

Ispovímsja Tebí, jáko strášno udivílsja jesí: * čúdna ďilá Tvojá, i dušá mojá znájet ziló.

Ne utaísja kósť mojá ot Tebé, * júže sotvoríl jesí v tájňi, i sostáv mój v preispódnich zemlí.

Nesoďílannoje mojé víďisťi óči Tvojí, * i v knízi Tvojéj vsí napišútsja, vo dnéch sozíždutsja i niktóže v ních.

Mňí že zeló čéstni býša drúzi Tvojí, Bóže, * ziló utverdíšasja vladýčestvija ích.

Izočtú ích, i páče peská umnožátsja; * vostách, i jéšče jésm s Tobóju.

Ášče izbíješi hríšniki, Bóže, * múžije krovéj, uklonítesja ot mené.

Jáko revnívi jesté v pomyšlénijich, * priímut v sujetú hrády Tvojá.

Ne nenavíďaščyja li Ťá, Hóspodi, voznenavíďich,* i o vrazích Tvojích istajách?

Soveršénnoju nénavistiju voznenavíďich já, * vo vráhi býša mí.

Iskusí mjá, Bóže, i uvížď sérdce mojé, * isťaží mjá i razumíj stezí mojá.

I vížď, ášče púť bezzakónija vo mňí, * i nastávi mjá na púť víčen.

V konéc, psalóm Davídu, 139

Izmí mjá, Hóspodi, ot čelovíka lukáva, * ot múža neprávedna izbávi mjá,

íže pomyslíša neprávdu v sérdci, * vés déň opolčáchu bráni,

izostríša jazýk svój, jako zmijín, * jád áspidov pod ustnámi ích.

Sochraní mjá, Hóspodi, iz rúki hríšniči, * ot čelovík neprávednych izmí mja, íže pomyslíša zapjáti stopý mojá.

Skrýša hórdiji síť mňí, * i úžy prepjáša síť noháma mojíma.

Pri stezí soblázny * položíša mí.

Rích Hóspodevi: Bóh mój jesí Tý, * vnuší, Hóspodi, hlás molénija mojehó.

Hóspodi, Hóspodi, sílo spasénija mojehó, * osiníl jesí nad hlavóju mojéju v déň bráni.

Ne predážď mené, Hóspodi, ot želánija mojehó hríšniku: * pomyslíša na mjá, ne ostávi mené, da ne kohdá voznesútsja.

Hlavá okružénija ích, * trúd ústen ích pokrýet já.

Padút na ních úhlija óhnennaja, * nizložíši ja v strastéch, i ne postoját.

Múž jazýčen ne isprávitsja na zemlí: * múža neprávedna zlája ulovját vo istľínije.

Poznách, jáko sotvorít Hóspoď súd níščym, * i mésť ubóhim.

Obáče pravédniji ispovíďatsja ímeni Tvojemú, * i vseľátsja práviji s licém Tvojím.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 140

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja: * vonmí hlásu molénija mojehó, vnehdá vozváti mi k tebí.

Da isprávitsja molítva mojá jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, žértva večérňaja,

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích.

Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích.

So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích.

Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá: jáko jéšče molítva mojá v blahovolénijich ích.

Požérty býša pri kámeni sudijí ích: * uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša.

Jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, * rastočíšasja kósti ích pri áďi.

Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú.

Sochraní mjá ot síti, júže sostáviši mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije.

Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Rázuma Davídu, vnehdá býti jemú vo vértpi moľáščemusja, 141

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja.

Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú.

Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá.

Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí.

Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené.

Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj dúšu mojú.

Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych.

Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló.

Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Izvedí iz temnícy dúšu mojú,ispovídatisja ímeni tvojemú. * Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Psalom Davídu, jehdá hoňáše jehó Avessalóm, sýn jehó, 142

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj.

I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj.

Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój:

Posadíl mjá jésť v témnych, * jáko mértvyja víka.

I uný vo mňí dúch mój: * vo mňí smjatésja sérdce mojé.

Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja.

Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí.

Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój.

Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv.

Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách.

Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú.

Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, * k tebí pribihóch.

Naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój: * dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu.

Imene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá * právdoju tvojéju izvedéši ot pečáli dúšu mojú.

I mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá, i pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóvii sidálen,

hlás 1. Podóben: Hrób tvój: V Mírich živýj čúvstvenňi, jerárše, mírom razúmno duchóvnym javílsja jesí pomázan, ótče Nikólaje. Ťímže míry čudés tvojích mír oblahovónil jesí, míro prisnotekúščeje prolivája, mírnymi tvojími blahovónnymi slovesý i pámjatiju tvojéju.

Sláva: Oblistaváješi na zemlí čudés lučámi, Nikólaje múdre, i dvížeši vsják jazýk, na slávu že i chvalú na zemlí ťa proslávľšaho: jehóže molí vsjákija núždy izbávitisja pámjať tvojú víroju i ľubóviju počitájuščym otcém izbránije.

I nýňi, Bohoródičen: Vsích tvorcá, Bóha že i soďíteľa, vseneporóčnaja čístaja, Dúchom Božéstvennym v ložesnách začalá jesí, i tľínija kromí rodilá jesí: jehóže slávjašče, ťá vospivájem, Ďívo, jáko palátu vsecarjá, i míra zaščiščénije.

Psalóm Davídu, k Holiáthu, 143

Blahoslovén Hóspoď Bóh mój, * naučájaj rúci mojí na opolčénije, pérsty mojá na bráň.

Mílosť mojá i pribížišče mojé, * Zastúpnik mój i Izbávitel mój,

Zaščítiteľ mój, i na Nehó upovách: * povinújaj ľúdi mojá pod mjá.

Hóspodi, čtó jésť čelovík, jáko poználsja jesí jemú? * Ili sýn čelovíč, jáko vmiňáješi jehó?

Čelovík sujeťí upodóbisja: * dníje jehó jáko síň prechóďat.

Hóspodi, prikloní nebesá *, i snídi, kosnísja horám, i vozdymjátsja.

Blesní mólniju, i razženéši já, * poslí stríly Tvojá, i smjatéši já.

Poslí rukú Tvojú s vysotý, izmí mjá i izbávi mjá ot vód mnóhich, * iz rukí synóv čúždich,

íchže ustá hlahólaša sujetú, * i desníca ích, desníca neprávdy.

Bóže, písň nóvu vospojú Tebí, * vo psaltíri desjatostrúnňim pojú Tebí,

dajúščemu spasénije carém, * izbavľájušemu Davída, rabá Svojehó, ot mečá ľúta.

Izbávi mjá, i izmí mjá iz rukí synóv čúždich, * íchže ustá hlahólaša sujetú, i desníca ích, desníca neprávdy.

Ichže synove ich jako novosaždenija vodružennaja v junosti svojej. * Dščeri ich udobreny, preukrašeny, jako podobije chrama.

Chranilišča ich ispolnena, otryhajuščaja ot seho v sije, ovcy ich mnohoplodny, * množaščyjasja vo ischodiščach svoich, volove ich tolsti.

Nísť padenija oplotu, nižé prochoda,* nižé voplja v stohnach ich.

Ublažiša ľúdi, ímže sija súť. * Blažéni ľúdije, ímže Hóspoď Bóh ích.

Chvalá Davídu 144

Voznesú ťá, Bóže mój, carjú mój, * i blahoslovľú ímja tvojé vo vík i vík víka.

Na vsják déň blahoslovľú ťá, * i voschvaľú ímja tvojé vo vík i vo vík víka.

Vélij Hóspoď i chválen ziló, * i velíčiju jehó ňísť koncá.

Ród i ród voschváľat ďíla tvojá, * i sílu tvojú vozvisťát.

Velikoľípije slávy svjatýni tvojejá vozhlahóľut, * i čudesá tvojá povíďat.

I sílu strášnych tvojích rekút, * i velíčije tvojé povíďať.

Pámjať mnóžestva bláhosti tvojejá otrýhnut * i právdoju tvojéju vozrádujutsja.

Ščédr i mílostiv Hóspoď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv.

Bláh Hóspoď vsjáčeskim, * i ščdróty jehó na vsích ďíľich jehó.

Da ispovíďatsja tebí Hóspodi vsjá ďilá tvojá, * i prepodóbnyji tvojí da blahoslovját ťá.

Slávu cárstvija tvojehó rekút * i sílu tvojú vozhlahóľut.

Skazáti sýnovom čelovíčeskim sílu tvojú * i slávu velikoľípija cárstvija tvojehó.

Cárstvo tvojé cárstvo vsích vikóv, * i vladýčestvo tvojé vo vsjákom róďi i róďi.

Víren Hóspoď vo vsích slovesích svojích * i prepodóben vo vsích ďíľich svojích.

Utverždájet Hóspoď vsjá nizpádajuščyja * i vozstavľájet vsjá nizvéržennyja.

Óči vsích na ťá upovájut, * i tý dajéši ím píšču vo blahovrémenniji.

Otverzáješi tý rúku tvojú * i ispoľňáješi vsjáko živótno blahovolénija.

Práveden Hóspoď vo vsích putéch svojích * i prepodóben vo vsích ďiľích svojích.

Blíz Hóspoď vsím prizyvájuščym jehó, * vsím prizyvájuščym jehó vo ístiňi.

Vóľu bojáščychsja jehó sotvorít, * i molítvu ích uslýšit, i spasét já.

Chranít Hóspoď vsjá ľúbjaščyja jehó, * i vsjá hríšniki potrebít.

Chvalú Hóspodňu vozhlahóľut ustá mojá: * i da blahoslovít vsjáka plóť ímja svjatóje jehó vo vík i vo vík víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Allilúja, Ahhéa i Zachariji, 145

Chvalí duše mojá, Hóspoda: * voschvaľu Hóspoda v živoťí mojém, pojú Bóhu mojemú dóndeže jésm.

Ne naďíjtesja na kňázi, * na sýny čelovíčeskija, v níchže ňísť spasénija.

Izýdet dúch jehó, i vozvratítsja v zémľu svojú: * v tój déň pohíbnut vsjá pomyšlénija jehó.

Blažén, jemúže Bóh Jákovľ pomóščník jehó, * upovánije jehó na Hóspoda Bóha svojehó:

Sotvóršaho nébo i zémľu, móre i vsjá jáže v ních: * Chraňáščaho ístinu v vík:

Tvorjáščaho súd obídimym, dajúščaho píšču álčuščym. * Hóspoď rišít okovánnyja:

Hóspoď umudrjájet sľipcý, * Hóspoď vozvódit nizvéržennyja, Hóspoď ľúbit právedniki.

Hóspoď chranít prišéľcy, síra í vdovú prijímet: * i púť hríšnych pohubít.

Vocarítsja Hóspoď vo vík, * Bóh tvój, Sijóne, v ród i ród.

Allilúja, 146

Chvalíte Hóspoda, jáko bláh psalóm. * Bóhovi nášemu da usladítsja chvalénije.

Zíždaj Jerusalíma Hóspoď, * razsíjanija Izráileva soberét.

Isciľájaj sokrušénnyja sérdcem * i objazújaj sokrušénija ích.

Isčitájaj mnóžestvo zvízd * i vsím ím ímena naricájaj.

Vélij Hóspoď náš, i vélija kríposť Jehó, * i rázuma Jehó ňísť čislá,

Prijémľaj krótkija Hóspoď, * smirjájaj že hríšniki do zemlí.

Načníte Hóspodevi vo ispovídaniji, * pójte Bóhovi nášemu v húslech.

Oďivájuščemu nébo óblaki, uhotovľájuščemu zemlí dóžď, * prozjabájuščemu na horách travú i zlák na slúžbu čelovíkom,

dajúščemu skotóm píšču ích, * i ptencém vránovym prizyvájuščym Jehó.

Ne v síľi kónsťij voschóščet, * nižé v lýsťich múžeskich blahovolít.

Blahovolít Hóspoď v bojáščichsja Jehó * i vo upovájuščich na mílosť Jehó.

Allilúja, Ahhéa i Zachariji, 147

Pochvalí, Jerusalíme, Hóspoda, * chvalí Bóha Tvojehó, Sijóne,

jáko ukripí verejí vrát Tvojích, * blahosloví sýny tvojá v tebí.

Polahájaj preďíly Tvojá mír,* i túka pšeníčna nasyščájaj ťá.

Posylájaj slóvo Svojé zemlí, * do skórosti tečét slóvo Jehó,

dajúščaho sňíh Svój, jáko vólnu, * mhlú, jáko pépel, posypájuščaho,

metájuščaho hóloť Svój, jáko chľíby: * protívu licá mráza Jehó któ postojít?

Póslet slóvo Svojé, i istájet já, * dchnét dúch Jehó, i potekút vódy.

Vozviščájaj slóvo Svojé Jákovu, * opravdánija i suďbý Svojá Izráilevi.

Ne sotvorí táko vsjákomu jazýku, * i suďbý Svojá ne javí ím.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Allilúja, Ahhéa i Zachariji, 148

Chvalíte Hospoda s nebes, * chvalite jeho vo vyšnich.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, * chvalíte jehó vsjá síly jehó,

Chvalíte jehó sólnce i luná, * chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít.

Chvalíte jehó nebesá nebés, * i vodá jáže prevýše nebés.

Da voschváľat ímja Hóspodne: jáko tój rečé i býša, * tój poveľí i sozdášasja.

Postávi já vo vík i vo vík víka, * poveľínije položí i ne mímo idét.

Chvalíte Hóspoda ot zemlí * zmijéve i vsjá bézdny.

Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, * tvorjáščaja slóvo jehó.

Hóry i vsí chólmi, * dréva plodonósna i vsí kédry.

Zvírije i vsí skóti, * hádi i ptícy pernáty.

Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, * kňázi i vsí sudijí zémstiji.

Júnoši i ďívy, * stárcy s júnotami,

da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho: * ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí.

I voznesét róh ľudéj svojích: písň vsím prepodóbnym jehó, * synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Allilúja, 149

Vospójte Hospodévi písň nóvu, * chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych.

Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, * i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém.

Da voschváľat ímja jehó v líci, * v tympáňi i psaltíri da pojút jemú.

Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, * i voznesét krótkija vo spasénije.

Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, * i vozrádujutsja na ložách svojích.

Voznošénija Bóžija v hortáni ích, *i meči obojúdu ostrý v rukách ích.

Sotvoríti otmščénije v jazýcich, * obličénija v ľúdech.

Svjazáti carí ích púty, * i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Sotvoríti v ních súd napísan, * sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Allilúja, 150

Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, * chvalíte jehó v utverždéniji síly jehó.

Chvalíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóvii sidálen,

hlás 4. Pod: javílsja jesí dnés: Vírnym predstáteľstvuješi, pokryvája, sobľudája týja, blažénne, vsjákija skórbi izbavľája jávi, jerárchov krasňíjšaja slávo i chvaló, Nikólaje prepodóbne.

Sláva, hlás 8: Podóben: Premúdrosti: Istóčnik čudés, ótče múdre, prijém ot Hóspoda, vsím vírnym istočáješi, blážénne, medotóčnyja vódy: jáko bo pástyr sýj i propovídnik víry, ístinnaho pástyrja slovesá sobľúl jesí. Ťímže derznovénije k nemú imíja, čelovíki spásl jesí ot smérti, Nikólaje, jerárše blažénne: molí Christá Bóha, hrichóv ostavlénije podáti čtúščym ľubóviju svjatúju pámjať.

I nýňi, Bohoródičen: V tínu vpád hrichóv, i ňísť mňí postojánija, ľúťi potopí mja búrja prehrišénij: no, jáko róždšaja Slóvo, jedínaho čelovikoľúbca, na mjá, rabá tvojehó, prízri, i izbávi mjá vsjákaho hrichá, i strastéj dušetľínnych, i vsjákaho ozloblénija lukávaho ubíjcy, Bohoródice neiskusomúžnaja: molí Christá Bóha, hrichóv ostavlénije dáti mňí, ťá bo nadéždu ímam ráb tvój.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Veličánije: Veličájem ťá Svjatíteľu Christóv Nikólaje, i čtém svjatúju pámjať tvojú: tý bo móliši o nás Christá Bóha nášeho.

Uslýšite sijá vsí jazýcy, vnušíte vsí živúščiji po vselénňij.

Ustá mojá vozhlahóľut premúdrosť, i poučénije sérdca mojehó rázum.

Blahovistích právdu v cérkvi velicij.

Uslýšati mi hlás chvalý tvojejá, i povídati vsjá čudesá tvojá.

Ustá právednaho poučátsja premúdrosti, i jazýk jehó vozhlahólet sud

I jazýk mój poučítsja právďi tvojéj, vés déň chvaľi tvojéj.

Slávoju i čéstiju vinčál jesí jehó.

Blažéni živúščiji v domú tvojém, v vík víka voschváľat ťá.

Sláva i nýňi: Alliluja 3x. Sláva tebí Bóže.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

sidálen, hlás 5. Podóben: Sobeznačáľnoje slóvo: Premúdraho jerárcha voschválim, jáko tépla v bidách i v skórbech súšča ot Bóha pomóščnika i zaščítnika, vsí Nikolája, vírniji, Bohonósnaho blahočéstno: mólitsja bo ko Hóspodu o víroju tvorjáščich i pojúščich Božéstvennuju pámjať jehó.

Sláva, hlás 4: Podóben: Skóro predvarí: Predstáteľ tepľíjšij cérkve Christóvy pokazálsja jesí, Nikólaje, i jereséj bezbóžnaja učénija razrušája soderznovénijem, i právilo pokazálsja jesí vsím pravoslávija, o vsích moľásja posľídujuščich tvojím Božéstvennym učénijem i nakazánijem.

I nýňi, Bohoródičen: Skóro priimí, Vladýčice, molítvy náša, i sijá prinesí tvojemú Sýnu i Bóhu, Hospožé vseneporóčnaja: izbávi obstojánij k tebí pritekájuščyja: sokruší kovárstva, i nizloží dérzosť vooružájuščichsja bezbóžnych, prečístaja, na rabý tvojá.

V prazniky stepena hlás 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Čestná pred Hóspodem smérť prepodóbnych jehó.

Stích: Čtó vozdám Hóspodevi o vsích, jáže vozdadé mi?

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joánna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Poviv Hospoď tot obraznyj priklad: Ja - dveri. Chto vojde čerez mene, bude spasenyj. Tot vojde i vyjde, i najde pašu. Zloďij prichodiť lem zato, štoby krav, ubivav i niščiv. Ja prišov, štoby mali žyvot i mali joho prebohato. Ja - dobryj pastyr. Dobryj pastyr i žyvot dasť za vivci. A pojidnanyj, kotryj ne je pastyr a ani vivci ne suť joho, jak vidiť prichoditi vovka, ochabľať vivci i uťikať. A vovk jich jimať i pološať. Pojidnanyj uťikať, bo je pojidnanyj, a o vivci sja ne starať. Ja jem dobryj pastyr. Poznam svojich, a moji znajuť mene. Jak mene poznať Otec, tak i ja poznam Otcja a svij žyvot davam za vivci. Mam i druhy vivci, kotry ne suť iz toho košara. I toty mam privesti. Oni začujuť mij holos, a bude jedno stado i jeden pastyr.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Nasľídniče Bóžij, sopričástniče Christóv, služíteľu Hospódeň, svjáte Nikólaje, po ímeni tvojemú táko i žitijé tvojé: sprosijá bo sidíňi rázum, sviďíteľstvovaše svítlosť licá tvojehó dušévnoje nezlóbije, izvístvovaše krótosť slóva molčalívoje. Žízň tvojá slávna, i uspénije so svjatými: molí o dušách nášich.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón Bohoródicy.

Hlás 1. Písň 1.

irmós: Písň pobídnuju pojím vsí Bóhu, sotvóršemu dívnaja čudesá mýšceju vysókoju, i spásšemu Izráiľa, jáko proslávisja.

Premúdrosti bézdnu róždšaja, kápli múdrosti mí istóčnik blahodátno točáščij, čístaja, nizposlí, pisnoslóviti blahodátej tvojích pučínu.

Pojú ťa, vsepítaja, júže vospivájut ánhelov číni, jáko Bóha róždšuju prepítaho, jehóže vsjá tvár vospivájet: jáko proslávisja.

Ín kanón svjatáho, jehóže kraehranésije: Tebí, Nikólaje, vospiváju Božéstvennoje pínije. Tvorénije Theofánovo.

Hlás 2. Písň 1.

irmós: Vo hlubiňí postlá inohdá faraonítskoje vsevóinstvo preoružénnaja síla, voplóščšejesja že Slóvo vsezlóbnyj hrích potrebílo jésť: preproslávlennyj Hospóď, slávno bo proslávisja.

Vincenósec prestólu Christóvu, premúdre Nikólaje, predstojá so ánheľskimi vójinstvy, prosviščénije mí dáruj, ozarjájuščeje duší mojejá omračénije, jáko da voschvaľú, rádujasja, tvojú, vseblažénne, pámjať.

Proslavľájaj vsjá Hospóď, tohó slávjaščyja, ťá vírnym pribížišče dadé, napástej izbavľájušča pritekájuščyja k tvojemú króvu, Nikólaje, i prizyvájuščyja ťá víroju i ľubóviju, preslávne.

Bohoródičen: Sravnítisja želánije mí vložív zmíj vselukávyj, soďíteľu, jáko pľínnika voschíti. Tobóju že, vsečístaja, vozzván bých, obožívsja ístinňijše: tý bo, o Bohomáti, mené obožívšaho rodilá jesí.

Druhíj kanón po alfavítu, kromí Tróičnov i Bohoródičnov.

Hlás 1. Písň 1.

irmós: Christós raždájetsja, slávite. Christós s nebés, srjáščite. Christós na zemlí, voznosítesja. Pójte Hóspodevi vsjá zemľá, i vesélijem vospójte ľúdije, jáko proslávisja.

Nedoumínnym jazýkom i ustnámi pochvalénije máloje i molénije prinestí tvojemú, Nikólaje, priidóch Bohopodražánnomu preizjáščestvu: no, jáko bohatodávec, Spása i Bóha mílostiva podážď mí.

Čelovík sýj nebésnyj, ravnoánhelen na zemlí javílsja jesí, vdóv zaščítnik hotóvyj, i utruždájemych otmstíteľ, i vsím skorbjáščym v bidách pomóščnik, ótče Nikólaje.

Skazújet vsjá podsólnečnaja, Nikólaje treblažénne, čudés tvojích dobroďítelej pučínu: níščiji predstáteľa, i sirotý i vdový pitáteľa, i sľipíji putevoždá, vsí že pobórnika.

Tróičen: Tróicu čestvúju nesozdánnuju, Otcá i Sýna so Dúchom, suščestvó prósto, Božestvó, jestestvó nesikómoje, suščéstvenňi, trí ipostási, razďiľája líčno i po ipostási.

Bohoródičen: Bezsímenno Slóvo začalá jesí jedínaho ot Tróicy, vseneporóčnaja, i sehó plótiju rodilá jesí, prebývši po roždeství Ďíva, jáko i préžde. Sehó, jáko Sýna tvojehó i Bóha, o nás prísno molí.

Katavásia: irmós: Christós raždájetsja, slávite. Christós s nebés, srjáščite. Christós na zemlí, voznosítesja. Pójte Hóspodevi vsjá zemľá, i vesélijem vospójte ľúdije, jáko proslávisja.

Písň 3.

irmós: Da utverdítsja sérdce mojé v vóli tvojéj, Christé Bóže, íže nad vodámi nébo utverždéj vtoróje, i osnovávyj na vodách zémľu, vsesíľne.

Nebés čisťíjšeje carévo obítelišče, blahodátno dýšuščij voístinnu i blahovónnyj ráj, nadéždu Christiján, Bohorodíteľnicu mojú vospiváju.

Slóvom Slóvo porodilá jesí, slóvom vsé k suščestvú privédšaho slovésnoje jestestvó, kúpno i bezslovésnoje, bezslovésija izbavľájuščaho čelovíki, vseblahoslovénnaja.

Ín. irmós: Procvilá jésť pustýňa, jáko krín, Hóspodi, jazýčeskaja neploďáščaja cérkov, prišéstvijem tvojím, v néjže utverdísja mojé sérdce.

Nikólaje blažénne, Vladýki ískrennij učeník tý býv, spasáješi k tebí pritekájuščyja ot ľútych bíd i smérti hórkija.

Očísti rabý tvojá, hrichóv ostavlénije, jáko bláh, dáruja, Nikolája, tvojehó uhódnika, jáže k tebí chodátajstvy, mnohomílostive.

Bohoródičen: Utolí smuščénije duší mojejá, prečístaja, i žízň okormí, vsesvjatája, Bóha róždšaja, v némže utverdísja sérdce mojé.

Ín. irmós: Préžde vík ot Otcá roždénnomu netľínno Sýnu, i v posľídňaja ot Ďívy voploščénnomu bezsímenno Christú Bóhu vozopijím: voznesýj róh náš, svját jesí Hóspodi.

Skrižáľ v sérdci sťažáv, Bohomúdre, mnóhich dobroďítelej, napísanu bezsmértnym i prečístym pérstom Christá Bóha, Nikólaje, páče méda i sóta sládosť tóčiši iz ustén tvojích.

Pokazá blahodáť na tebí preslávne čudesá, Nikólaje: čístoje bo žitijé tvojé, voístinnu zláta svitľíjši, oblistájet mráčnyja dúšy zaréju Božéstvennaho Dúcha.

Živéši i po smérti, vo snéch jávi javľájasja, i júnoši ot smérti preslávno izbávil jesí, vopijá jávi carjú: ne obídi mužéj, sújetnoju závistiju oklevetánnych.

Tróičen: Mílostiva búdi mňí, vsesvjátája Tróice, Bóže náš, bezmírnymi prehrišéniji oskvernívšemu žitijé, Ótče, Sýne i Dúše živýj, sobľudájušči mjá otvsjúdu, i prísno neujázvlenna ot skórbi.

Bohoródičen: Dajéši, Bohoródice, spasénija nadéždu rabóm tvojím, i v núždach i napástech skorotéčnymi molítvami sobľudáti i pomoháti predstáni: tý bo jesí pochvalá nám vírnym, prisnoďívo.

Katavásia: irmós: Préžde vík ot Otcá roždénnomu netľínno Sýnu, i v posľídňaja ot Ďívy voploščénnomu bezsímenno Christú Bóhu vozopijím: voznesýj róh náš, svját jesí Hóspodi.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Vozšéd na vysotú dobroďítelej, i Božéstvennymi ottúdu, ótče, ozarívsja sijániji čudés, presvítel voístinnu javílsja jesí mírovi pástyr, nám v napástech sýj predstáteľ nepobidím: ťímže, preslávno vrahá pobidív, lžú othnál jesí, i čelovíki spásl jesí ot smérti, Nikólaje, molí Christá Bóha, hrichóv ostavlénije darováti čtúščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú.

Sláva, druhíj sidálen, hlás tójže: Rikú iscilénij obíľňi izlivájuščuju i istóčnik ťá čudés neoskúdnyj pokazá, Nikólaje, mílosti bézdna: ťážkimi bo nedúhami hórci dručímiji, i zlokľučéňmi žitijá ľúťi múčimiji, vsjákija skórbi cilébnuju voístinnu obritájut ľičbú, téploje tvojé zaščiščénije. Sehó rádi vopijém tí: molísja Christú Bóhu, prehrišénij ostavlénije darováti prázdnujuščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú.

I nýňi, Bohoródičen: Jáko Ďívu i jedínu v ženách, ťá bez símene róždšuju Bóha plótiju, vsí ublažájem ródi čelovíčestiji: óhň bo vselísja v ťá Božestvá, i jáko mladénca dojíši ziždíteľa i Hóspoda. Ťím ánheľskij i čelovíčeskij ród, dostójno slávim presvjatóje roždestvó tvojé, i sohlásno vopijém tí: molí Christá Bóha, sohrišénij ostavlénije darováti poklaňájuščymsja víroju presvjatómu roždestvú tvojemú.

Písň 4.

irmós: Dúchom províďa, proróče Avvakúme, slovesé voploščénije, propovídal jesí, vopijá: vnehdá priblížitisja ľítom, poznáješisja, vnehdá priití vrémeni, pokážešisja. Sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Smérti úbo viná zemným Jéva býsť, sovítom zmíja: tý že, Ďívo čístaja, róždšaja slóvom Slóvo, bezsmértija i žízni chodátaica javílasja jesí. Ťímže dostójno pojém ťá.

Dúchom prorócy predzrjášče ťá, čístaja, hóru, dvér, trapézu, svjatýj kivót, svíščnik, prestól žízni, stámnu i ódr, Bóžiju Máter v hadánijich ťá projavíša. Íchže mý zrím sbytijé.

Ín. irmós: Prišél jesí ot Ďívy ne chodátaj, ni ánhel, no sám, Hóspodi, voplóščsja, i spásl jesí vsehó mja čelovíka. Ťím zovú ti: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Priblíživsja čísťi zarjám duchóvnym, svitonósec býl jesí, míra prosviščája koncý, vsím predstáteľstvuja, i vsjá spasája víroju, k tebí pritekájuščyja.

Izbavľája ot smérti, jáko javílsja jesí pérvije, Nikólaje, júnoši, prepodóbne: táko i nýňi mjá spasí ot vsjákaho obstojánija, i napástej i bíd, vseblažénne.

Oblistál jesí dobroďítelej sijáňmi, vseblažénne, podražáteľ preizrjádňijšij tvojehó Vladýki býv, spasáješi že, prizyvájem, blahohovínijem i ľubóviju ťá slávjaščyja.

Bohoródičen: Nájde na ťá Vladýka tvári voploščájem, i spasája, jáko blahoutróben, vsehó mja čelovíka: ťímže vírniji Bohoródicu ťá slávim.

Ín. irmós: Žézl iz kórene Jesséjeva i cvít ot nehó, Christé, ot Ďívy prozjábl jesí, iz horý, chváľnyj, priosinénnyja čášči, prišél jesí voplóščsja ot neiskusomúžnyja, neveščéstvennyj i Bóže, sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Imenovánije tvojé, jedíno voístinnu prizyvájemo, ot vsích vrážijich sovít skóro izbavľájet zovúščyja tebí tépľi, svjaščénne Nikólaje: jáko pérvije vojevódy izbávil jesí, spasí i nás ot vsjákaho ľútaho obstojánija.

Prestólu predstojá Bóžiju, molíti priľížno, múdre, ne prestáj o vsích nás, tvojích vírnych rabích, čúdne Nikólaje: da ohňá víčnaho izbávimsja, i ot vrahóv, jazýka lukávaho i ozloblénija.

Vračevánija tóčiši vsjúdu víroju k tebí pritekájuščym, i ot úz izbavľáješi vsjá. Ťímže pečáľ nášu v rádosť preloží tvojími Bohoprijátnymi molítvami, Nikólaje presvítle, nizlahája hórdosť vrahóv nášich.

Tróičen: Beznačáľnaho Božestvá načálo Otcá, i Sýna čtú, i Dúcha počitáju vsesvjatáho: vsjáčeskich vseďíteľnoje, jedínstvennoje, nesikómoje, tremí charaktíry i lícy razďiľájemoje prísno, jedíno cárstvo nerazďíľnoje.

Bohoródičen: Tý voístinnu páče zemných i nebésnych čestňíjši jedína jesí, Bohorodíteľnice: vsích bo tvorcá vo utróbi začalá jesí, plótiju véščnoju oďíjana, róždši bez símene, o novoľípnaho zrínija!

Katavásia: irmós: Žézl iz kórene Jesséjeva i cvít ot nehó, Christé, ot Ďívy prozjábl jesí, iz horý, chváľnyj, priosinénnyja čášči, prišél jesí voplóščsja ot neiskusomúžnyja, neveščéstvennyj i Bóže, sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Písň 5.

irmós: Svítlyj nám vozsijáj svít prisnosúščnyj, útreňujuščym o suďbách zápovidej tvoích, Vladýko čelovikoľúbče, Christé, Bóže náš.

Jáko kivót, čestnája, svjaščénija, i jáko ohneobráznyj prestól svját, i jáko paláta osvjaščénna, Vladýčice, vmistíla jesí Bóha vsederžíteľa.

Máti neiskusomúžnaja v ďívach, tý páki Ďíva v máterech, jedína prečístaja, javílasja jesí: Bóha bo neizrečénno rodilá jesí, jestestvó vozdajúščaho.

Ín. irmós: Prosviščénije vo tmí ležáščich, spasénije otčájannych, Christé Spáse mój, k tebí útreňuju, carjú míra, prosvití mja sijánijem tvojím: inóho bo, rázvi tebé, bóha ne znáju.

Bohoľípnym žitijém, treblažénne, prosviščájem osuždénnyja neprávednym izrečénijem umréti, predstáv, izbávil jesí, Vladýci Christú zovúščyja: inóho bo, rázvi tebé, bóha ne znájem.

Na nebesích prisnosúščnuju slávu nýňi zrjá, i neizhlahólannyja i Božéstvennyja zarí svitľíjšimi naslaždájasja sijániji, pokrýj mjá predstáteľstvom tvojím, prepodóbne, uhódniče Christóv vsečéstne.

Bohoródičen: Da tvój vzýščeši óbraz, pohrebénnyj strasťmí, Spáse, nebésnych utaívsja síl, voplóščsja iz Ďívy, javílsja jesí tebí zovúščym: inóho, rázvi tebé, bóha ne znájem.

Ín. irmós: Bóh sýj míra, Otéc ščedrót, velíkaho sovíta tvojehó ánhela, mír podavájušča, poslál jesí nám: ťím, Bohorazúmija k svítu nastávľšesja, ot nóšči útreňujušče, slavoslóvim ťá, čelovikoľúbče.

Propovídujet tvojá, ótče, čudesá, nýňi mír, veličájšaja mitropólija i likíjskaja jepárchija, i vsjá otéčestvija tvojá čudoďíjstva, ímiže vsjá ot boľíznej i skorbéj izbavľáješi, Bohoblažénne Nikólaje.

Pitáteľ vdóv i otéc sirót, pomóščnik súščym v skórbech vseizrjádňijšij, pláčuščym uťišénije, pástyr i putevóžď vsích bluďáščich, Nikólaje, sýj, i nás tvojími molítvami ot bíd izbávi.

Prestávilsja jesí ot zemlí k neveščéstvennym obítelem, iďíže zríši dobrótu neizrečénnuju Christóvu, i ánheľskim vóinstvom sobesídnik javílsja jesí. Ťímže, so apóstoly i s múčeniki likúja, priľížno Vladýci vsích, ótče Nikólaje, o nás molísja.

Tróičen: Sobeznačáľnaja trí jedinoprestóľnaja, nerazďíľnaho že jedínaho Božestvá slávľu samovlástnaja líca jávi, ímže iz ne súščaho privedóchsja vo jéže býti, so ánhely zovýj: svját, svját, svját jesí, Hóspodi.

Bohoródičen: Čelovíkom spasénije vsím i upovánije, jáže predvarjájušči jedína i spasájušči, pomozí i nýňi nám, vopijúščym tebí, čístaja, i prizyvájuščym ťá prísno vo obstojániji ľútych: predstáteľnicy bo i inýja, rázvi tebé, po Bózi ne ímamy.

irmós: Bóh sýj míra, Otéc ščedrót, velíkaho sovíta tvojehó ánhela, mír podavájušča, poslál jesí nám: ťím, Bohorazúmija k svítu nastávľšesja, ot nóšči útreňujušče, slavoslóvim ťá, čelovikoľúbče.

Písň 6.

irmós: Proróka Jónu podražája, vopijú: živót mój, bláže, svobodí iz tlí, i spasí mja, Spáse míra, zovúšča: sláva tebí.

Zastuplénije vírnych, i pečáľnych rádostnoje vesélije, rádostiju obohatí duchóvnoju rabý tvojá, želájuščyja zastuplénija tvojehó.

Nébo slovésnoje, chrám prečístyj, svjatýj kivót, krasňíjšij Bóžij ráj, v némže drévo žízni mojejá, da pojétsja.

Ín. irmós: V bézdňi hrichóvňij vaľájasja, neizsľídnuju milosérdija tvojehó prizyváju bézdnu: ot tlí, Bóže, mjá vozvedí.

Íže pobídy, Nikólaje, vinéc na tvojém versí dostójno položísja: jáko pobidíteľ úbo izrjádňijšij, ťá prizyvájuščyja spasí.

Umerščvléna mjá, blažénne, prehrišéňmi, i strastéj trevolnéňmi pohružájema, javívsja, spasí ko pristánišču Božéstvennyja vóli.

Bohoródičen: Na ťá nadéždy vozložích, Máti prisnoďívo, spasénija mojehó, i ťá predstáteľnicu polaháju žízni, tvérdu že i nepokolebímu.

Ín. irmós: Iz utróby Jónu mladénca izblevá morskíj zvír, jaková priját: v Ďívu že vséľšejesja slóvo, i plóť prijémšeje, prójde sochránšeje netľínnu. Jehóže bo ne postradá istľínija róždšuju sochraní nevreždénnu.

Nóvyj javílsja jesí Avraám, Nikólaje, jáko jedinoródna bo sýna privél jesí umá Vladýci tvojemú, bezkróvnyja žértvy prinosjá prísno. Otonúduže blahoslovílsja jesí, jáko strannoľúbec, ótče, i Tróicy býl jesí obíteľ božéstvenna i neporóčna.

Stránna i užásna soďiváješi čudesá, Nikólaje, po vséj zemlí i v móri daléče bídstvujuščym, skorotéčnymi molítvami predstáteľstvuja, nemoščným vráč, i níščym pitáteľ, pobídy na vrahí tezoimenít ľúdem vírnym javľájasja.

Ókom úmnym províďa búduščaja, učénij právych napólnil jesí vsjá koncý: jedinosúščna Otcú Sýna vozviščája nám, Árijevo neístovstvo potrebíl jesí, stólp pravoslávnyja víry, čestnája tvojá predložív ispravlénija.

Tróičen: Čtú i počitáju Tróicu nerazďíľnuju, tremí lícy razďiľájemuju prísno, sojediňájemuju že suščestvóm i jestestvóm, jáko jedíno načálo, Otcá, i Sýna, i Dúcha svjatáho, vsími deržávno Vladýčestvujuščuju, i vsjá sobľudájuščuju, jáko chóščet.

Bohoródičen: Vés voplóščsja vo utróbi tvojéj, prečístaja, Christós Bóh, bez símene rodísja: ne sterpí bo svojích rúk sozdánije zríti ot ľstívaho múčimo, priíde rabozráčnym óbrazom, čelovíčeskij ród izbáviti.

irmós: Iz utróby Jónu mladénca izblevá morskíj zvír, jaková priját: v Ďívu že vséľšejesja slóvo, i plóť prijémšeje, prójde sochránšeje netľínnu. Jehóže bo ne postradá istľínija róždšuju sochraní nevreždénnu.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák hlás 3. Podóben: Ďíva dnés: V Mírich, svjáte, svjaščennoďíjstviteľ pokazálsja jesí, Christóvo bo, prepodóbne, Jevánhelije ispólniv, položíl jesí dúšu tvojú o ľúdech tvojích, i spásl jesí nepovínnyja ot smérti. Sehó rádi osvjatílsja jesí, jáko velíkij taínnik Bóžija blahodáti.

íkos: Vospojím nýňi svjatíteľa písňmi, mírskim ľúdem pástyrja i učíteľa, da molítvami jehó prosvitímsja: sé bo javísja číst vés, netľínen dúchom, Christú prinosjá žértvu neporóčnu, čístu, Bóhu blahoprijátnu, jáko svjatíteľ očiščén i dušéju i ťílom. Ťímže sýj ístinno cérkve predstáteľ i pobórnik sejá, jáko velíkij taínnik Bóžija blahodáti.

Písň 7.

irmós: Péšč, Spáse, orošášesja, ótrocy že, likújušče, pojáchu: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Vysočájšij, nébo ťá oduševlénnoje, čertóh že, čístaja, blahodátno okružén, zlatoobráznuju porfíru i ráj pokazá.

Utverdí umá mojehó vraščénije, pomyšlénije mjatéžno ukrepí na nedvížimom kámeni pokróvom tvojím, Máti Ďívo.

Ín. irmós: Óbrazu zlatómu, na póli deíri služímu, trijé tvojí ótrocy nebrehóša bezbóžnaho veľínija, posreďí že ohňá vvérženi, orošájemi pojáchu: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Óstromu iskušéniju vpadóch, ľúťi postrekájem, i ko vratóm áda priblížichsja, skorbmí poražájem, spasí mja molítvami tvojími, blažénne, i vozstávi pojúšča: blahoslovén, jesí, Bóže otéc nášich.

Nezachodímaho svíta neveščéstvennymi lučámi oblistájem, súščyja vo tmí skorbéj ozlóblennyja ischíti, i k prosviščéniju vesélija nastávi pojúščyja: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Bohoródičen: Molí Christá, Sýna tvojehó i Bóha, Ďívo Bohorodíteľnice, prodánnyja ľútymi prehrišéňmi i lésťmi zmijínymi, króviju jehó čestnóju izbávitisja pojúščym: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Ín. irmós: Ótrocy blahočéstiju sovospitáni, zločestívaho veľínija nebréhše, óhnennaho preščénija ne ubojášasja, no posreďí plámene stojášče pojáchu: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Vsjákich ľútych nedúh vráč vseizrjádňijšij, ótče Nikólaje, javívsja, duší mojejá némošč iscilív, podážď mí blahozdrávije vopíti: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Izbáviv drévle vojevódy ot smérti, svjáte, i týja vozdvíhl jesí píti i sláviti Spása Christá s víroju téploju, íže i vzyváchu: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Premúdrosti čáši priblíživsja táinstvenno, ustnámi tvojími, ótče Nikólaje, kápli odoždénija počérpl jesí, páče méda i sóta, ľúdem poveľivája vopíti: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Tróičen: Tróice, ťá vospivájem, jedínice trisijátelňijšaja, jedinosúščnaja, Ótče, Sýne i Dúše svjatýj: v níchže vsí krestívšesja vospivájem: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Bohoródičen: Jáko vsích tvárej výšši jesí, Bohoródice, molísja tvojemú Sýnu i Bóhu, izbávitisja múki čestvújuščym ťá voístinnu i slávjaščym: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

irmós: Ótrocy blahočéstiju sovospitáni, zločestívaho veľínija nebréhše, óhnennaho preščénija ne ubojášasja, no posreďí plámene stojášče pojáchu: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Písň 8.

irmós: Jehóže užasájutsja ánheli i vsjá vójinstva, jáko tvorcá i Hóspoda, pójte svjaščénnicy, proslávite, ótrocy, blahoslovíte ľúdije i prevoznosíte vo vsjá víki.

Jáko oduševlénnyj čertóh i vdochnovénnaja červleníca, chlamída červlenošárnaja vsích carjá javílasja jesí, Ďívo, i porfíra, iz nejáže plóť soprosijá Bohočelovíka Slóva.

Začalá jesí, prečístaja, vsjú tvár hórstiju soderžáščaho, jáko ziždíteľa i Bóha, neizrečénno, nepostížno, nás rádi po nám čelovíka bývša, i jéže bí ne otstúpľša.

Ín. irmós: V péšč óhnennuju ko otrokóm jevréjskim snizšédšaho i plámeň v rósu prelóžšaho Bóha, pójte ďilá, jáko Hóspoda, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Jáko bláh i sostradátelen, vo hlubiňí napástej ľúťi soderžímyja svobodí, blažénne Nikólaje, ot soderžáščich ľútych razrišénije podajá molítvami tvojími, jáže ko Spásu Christú, svjaščennotaínniče.

Tajnovóžď súščich páče umá, svjatých služíteľ i nebésnych sýj, Bohomúdre: archijeréj že víren, prehrišénij ostavlénija prosí ot Spása nášeho, svjaščennojavlénne.

Bohoródičen: Iznemohájet mój nýňi úm, vo hlubinú vpád bezčéstija, jáko otvsjúdu razlíčnymi obját jésm zlými: no tý, Ďívo, iscilí, bezstrástija svítom oďivájušči.

Ín. irmós: Čúda prejestéstvennaho, rosodáteľnaja izobrazí péšč óbraz: ne bó, jáže priját, palít júnyja, jáko nižé óhň Božestvá Ďívy, v ňúže vníde utróbu. Ťím, vospivájušče, vospojém: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Číni patrijárchov i apóstolov, i svjaščennomúčenikov sobóri, i prorókov soslóvije, vés sobór póstničeskij blažát Božéstvennoje žitijé tvojé, s nímiže i mý vopijém: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit jehó vo víki.

Vysočájšij vsecarjú, velikoderžávne, molítvami prepodóbnaho pástyrja žízň umirí vsích, Slóve, christiján, pobórstvuja na várvary, da tebí Christú zovém: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Svítom prosvíščsja nepristúpnym, ótče, dúšy súščich v skórbi ozarjáješi, razorjája vsjú mráčnuju tmú napástej, oblistáv že vesélijem serdcá náša. Ímiže dalečesijáteľno prosviščájemi, vopijém: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Tróičen: Živót i životý, i jedín i trí svíty, Tróicu vírno vospivájem, otéčeskim vozsľídujušče Božéstvennym ístinno učénijem, Otcá i Sýna, i Dúcha svjatáho. S nímiže, blahočéstvujušče, vospojím: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Bohoródičen: Čúdo strannoľípno kupiná óbraz proobrazí, čístaja otrokovíce, horjášči neopáľna drévle na horí sinájsťij, tájnu roždestvá tvojehó propisújušči: óhň bo v ťá Božestvá vselívyjsja nevrédnu ťá sobľudé. Jehóže vospivájem vo vsjá víki.

irmós: Čúda prejestéstvennaho, rosodáteľnaja izobrazí péšč óbraz: ne bó, jáže priját, palít júnyja, jáko nižé óhň Božestvá Ďívy, v ňúže vníde utróbu. Ťím, vospivájušče, vospojém: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

Písň 9.

irmós: Živoprijémnyj istóčnik prisnotekúščij, svitonósnyj svitíľnik blahodáti, chrám oduševlénnyj síň prečístuju, nebesé i zemlí prostránňijšuju, Bohoródicu, vírniji veličájem.

Strujú blahodáti tvojejá istočí mi, plámenem zlokľučénij opaľájemu, i ľúťi istajavájemu, istóčniče, blahodátno točáščij, róždšaja rikú blahodátej, iz nejáže pijáj, vžáždetsja nikohdáže.

Jáko ženichá ťa krásnyj čertóh, jáko Vladýčňu palátu oduševlénnu, jáko porfíru vsezlatúju, jáko krásňijšeje obítelišče Christóvo, Vladýčice vsích, umoľájuščaho ťá, spasí mja.

Ín. irmós: Beznačáľna rodíteľa Sýn Bóh i voplóščsja ot Ďívy nám javísja, omračénnaja prosvitíti, sobráti rastočénnaja. Ťím vsepítuju Bohoródicu veličájem.

Sviščámi blahodáti, Bohomúdre, prosviščájem, i svitíľnik blahočéstija jávi býl jesí, súščyja v napástech spasáješi, i súščyja vo hlubiňí morsťij izbavľáješi, i pitáješi álčuščyja preslávno, vseblažénne.

Íže v rají sládosti nýňi vodvorjájasja, i neizrečénnuju slávu jásno zrjá, ot nebésnych krúh pivcý tvojá naziráješi, ot strastéj izbavľája, Bohonóse vseblažénne.

Bohoródičen: Premúdrosť, i sílu, i Slóvo ipostásnoje Ótčeje, Bohomáti čístaja, rodilá jesí, ot tvojích prečístych krovéj svój chrám priímšuju, i semú po sojedinéniju sojedinívšujusja nerazďíľno.

Ín. irmós: Tájinstvo stránnoje vížu i preslávnoje: nébo, vertép: prestól cheruvímskij, Ďívu: jásli, vmistílišče, v níchže vozležé nevmistímyj Christós Bóh: jehóže, vospivájušče, veličájem.

Likovstvújem duchóvno vsí prazdnoľúbcy, nebesá veselítesja, hóry že i chólmi, cérkvi i ďív lícy, i póstnikov svítlosť, v pámjati vseblažénnaho: v néjže, sošédšesja, Spása veličájem.

Da pojút písňmi neprestánno vsí koncý, pochváľnymi vincý vérch Nikolája ukrašájušče jávi, uhódnika Christá Bóha: jehóže molítvami ot strastéj že i bíd da izbávimsja.

Jáko dostójnoje priimí pínije, Nikólaje, málaho trudá sehó, jákože Christós priját vdový dvá lépta. Ne vozhnušájsja okajánnaho strasťmí, ne horďásja bo, treblažénne, derznúch.

Tróičen: Sojediňájetsja jedinosúščnoju vóleju Tróica: razďiľájetsja že páki líčno nerazďíľňi, sobľudájušči deržávu prísno, Otéc, Sýn, i Dúch živýj, jedín triipostásnyj Bóh, jehóže veličájem.

Bohoródičen: Potrebísja vsjáka pečáľ roždestvóm tvojím, i otját Hospóď rydánije i pláč, i vsjáku slézu ot vsjákaho licá zemnoródnych, čístaja Bohoródice neiskusobráčnaja. O tebí i mý dólhi ispolňájem.

irmós: Tájinstvo stránnoje vížu i preslávnoje: nébo, vertép: prestól cheruvímskij, Ďívu: jásli, vmistílišče, v níchže vozležé nevmistímyj Christós Bóh: jehóže, vospivájušče, veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitílen. Podóben: Žený uslýšite. Velíkaho archipástyrja i jerárcha vsí, predsidáteľa mirlikíjskaho Nikolája voschválim: mnóhi bo múžy spasé, neprávedno umréti imúščyja. I carjú javľájetsja so Avlávijem vo sňí, rišá neprávednyj súd.

Sláva: Veľmí ťa proslávi v čudesích Hospóď, i žíva i po koncí, jerárše Nikólaje: któ bo ot ľubvé víry tókmo svjatóje tvojé ímja prizovét, i ne ábije uslýšan, tépla ťá predstáteľa obritáet?

I nýňi, Bohoródičen: Múdrosť ipostásnuju, i Slóvo presúščestvennoje, i vračá vsích Christá róždši, Ďívo, hnojénija i jázvy duší mojejá iscilí ľútyja i mnohovrémennyja, i sérdca mojehó strástnaja pomyšlénija umertví.

(Hlás 1.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry, na 6,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 1. Samohlásny. Vozzrív neuklónno na vysotú rázuma, i uzrív nejavlénno premúdrosti hlubinú, tvojími učéňmi mír obohatíl jesí, ótče. O nás prísno molísja Christú, svjatíteľu Nikólaje.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Čelovíče Bóžij, i vírnyj uhódniče, i strojíteľu tohó táin, i múžu želánij duchóvnych, stólpe oduševlénnyj, i vdochnovénnyj óbraz: jáko Božéstvennoje bo sokróvišče ťá mírskaja cérkov, čuďáščisja, prijála jésť, i molítvennika o dušách nášich.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

hlás 1. Podóben: Nebésnych činóv: Cérkóvnyja cvíty obletája, * jákože ptenéc výšňaho hňizdá ánheľskaho, * Nikólaje treblažénne, * zovéši prísno k Bóhu o vsích nás, * íže v núždnych bidách i iskušénijich, * i izbavľáješi molítvami tvojími.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Svjaščénnyja odéždy krasotú * ďíjateľnymi soďílal jesí dobroďíteľmi svitľíjšuju, * ótče Bohonóse. * Ťímže nám svjaščennoďíjstvuješi dívnaja, * slávnych čudés svjaščennoďíteľu, * ľútych izbavľája ný.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Nevídimych dobróty prochoďá, * strášnuju ónu razumíl jesí * slávu svjatých, svjáte. * Ťímže nám nebésnaja slovesá * prisnoživótnych óňich viďínij javľáješi, * svjaščénňijšij ótče.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Jáko vo sňí predstál jesí blahočestívomu carjú, * i úzniki, ótče, ot smérti izbávil jesí: * molísja neprestánno, * jáko da i nýňi molítvami tvojími * izbávimsja ot iskušénij i bíd i boľíznej, * dostójno blahochváľaščiji ťá.

Sláva, hlás 5: Vostrúbim trubóju písnej, vzyhrájem prázdnstvennaja, i likovstvújem, rádujuščesja, v molébnoje toržestvó Bohonósnaho otcá. Ľúdije da stekútsja, i íže sónnym strášnym javlénijem carjá prepirájušča, nepovínno deržímyja trí otpustíti vojevódy, da vospojút. Pástyrije i učítelije dóbraho pástyrja, podobnorevníteľna pástyrja, sošédšesja, voschválim. Íže v nedúzich vračá, i íže v bidách izbáviteľa, hríšniji zastúpnika, níščiji sokróvišče, i íže v skórbich uťíšiteľa, spútnika putešéstvujuščiji, na móri súščiji pravíteľa, i vsí vezďí tépľi predvarjájušča, velíkaho svjatíteľa voschvaľájušče, síce rcém: presvjatýj Nikólaje, predvarí, i izbávi ný ot nastojáščija bidý, i spasí stádo tvojé molítvami tvojími.

I nýňi, Bohoródičen, podóben. Tvorénije patriárcha Hérmana: Vostrúbim trubóju písnej: priníkši bo svýše, vsecaríca Máti Ďíva blahoslovéňmi vinčevájet vospivájuščyja jú. Ľúdije da stekútsja, i caríci da vospléščut v písnech, carjá róždšej, íže smértiju deržímyja pérvije razrišíti čelovikoľúbno blahovolívšaho: pástyrije i učítelije, dóbraho pástyrja prečístuju Máter, sošédšesja, voschválim. Svíščnik zlatozárnyj, svitonósnyj óblak, nebés prostránňijšuju oduševlénnyj kivót, ohnezráčnyj Vladýčeň prestól, mannoprijémnuju zlatúju stámnu, zatvorénnuju slóva dvér, vsích christiján pribížišče, písňmi Bohohlásnymi pochvaľájušče, síce rcém: paláto Slóva, spodóbi smirénnych nás nebésnaho cárstvija: ničtóže bo nevozmóžno chodátajstvu tvojemú.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch *, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

Tropár, hlás 4: Právilo víry i óbraz krótosti, vozderžánija učíteľa javí ťa stádu tvojemú jáže veščéj ístina. Sehó rádi sťažál jesí smirénijem vysókaja, niščetóju bohátaja: ótče svjaščennonačáľniče Nikólaje, molí Christá Bóha, spastísja dušám nášym.

~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.