Utiereň 1.4.

Ornament

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (1. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 1: Óbščeje voskresénije préžde tvojejá strásti uvirjája, iz mértvych vozdvíhl jesí Lázarja Christé Bóže. Ťímže i mý jáko ótrocy pobídy známenija nosjášče, tebí pobidíteľu smérti vopijém: osánna vo výšnich, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne. Tríždy.

Ornament

Psalóm 109

Rečé Hospóď Hóspodevi mojemú: sidí odesnúju Mené, * dóndeže položú vrahí Tvojá podnóžije nóh Tvojích.

Žézl síly póslet tí Hospóď ot Sijóna, * i hospóďstvuj posreďí vrahóv Tvojích.

S Tobóju náčalo v déň síly Tvojejá, vo svítlostech svjatých Tvojích, * iz čréva préžde dennícy rodích Ťá.

Kľátsja Hospóď i ne raskájetsja: * Tý jeréj vo vík, po čínu Melchisedékovu.

Hospóď odesnúju Tebé * sokrušíl jésť v déň hňíva Svojehó carí.

Súdit vo jazýcich, ispólnit padénija, * sokrušít hlavý na zemlí mnóhich.

Ot potóka na putí pijét, * sehó rádi voznesét hlavú.

Ornament

Allilúija, Psalóm 110

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím * v sovíťi právych i sónmi.

Vélija ďilá Hospódňa, * izýskana vo vsích vóľach Jehó.

Ispovídanije i velikoľípije ďílo Jehó * i právda Jehó prebyvájet v vík víka.

Pámjať sotvoríl jésť čudés Svojích, * mílostiv i ščédr Hospóď.

Píšču dadé bojáščymsja Jehó, * pomjanét v vík zavít Svój.

Kríposť ďíl Svojích vozvistí ľúdem Svojím, * dáti ím dostojánije jazýk.

Ďilá rúk Jehó ístina i súd, * vírny vsjá zápovidi Jehó,

utveržény v vík víka, * sotvorény vo ístiňi i pravoťí.

Izbavlénije poslá ľúdem Svojím: zapovída v vík zavít Svój; * svjáto i strášno ímja Jehó.

Načálo premúdrosti strách Hospódeň, rázum že bláh vsím tvorjáščym í. * Chvalá Jehó prebyvájet v vík víka.

Ornament

Allilúija, Psalóm 111

Blažén múž, bojájsja Hóspoda, * v zápovidech Jehó voschóščet ziló.

Síľno na zemlí búdet símja jehó, * ród právych blahoslovítsja:

sláva i bohátstvo v domú jehó, * i právda jehó prebyvájet v vík víka.

Vozsijá vo tmí svít právym, * mílostiv i ščédr, i práveden.

Bláh múž, ščédrja i dajá: ustrójit slovesá svojá na suďí, * jáko v vík ne podvížitsja.

V pámjať víčnuju búdet právednik. * Ot slúcha zlá ne uboítsja,

hotóvo sérdce jehó upováti na Hóspoda. * Utverdísja sérdce jehó, ne ubojítsja, dóndeže vozzrít na vrahí svojá.

Rastočí, dadé ubóhim, právda jehó prebyvájet vo vík víka, * róh jehó voznesétsja v slávi.

Hríšnik úzrit i prohňívajetsja, zubý svojími poskrežéščet i rastájet, * želánije hríšnika pohíbnet.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Allilúija, Psalóm 112

Chvalíte, ótrocy, Hóspoda, * chvalíte ímja Hospódne.

Búdi ímja Hospódne blahoslovénno * ot nýňi i do víka.

Ot vostók sólnca do západ * chváľno ímja Hospódne.

Vysók nad vsími jazýki Hospóď: * nad nebesý sláva Jehó.

Któ jáko Hóspoď Bóh náš? * Na vysókich živýj

i na smirénnyja prizirájaj * na nebesí i na zemlí,

vozdvizájaj ot zemlí níšča * i ot hnóišča vozvyšájaj ubóha,

posadíti jehó s kňázi, * s kňázi ľudéj svoích,

vseľája neplódov v dóm, * máter o čáďich veseľáščusja.

Ornament

Allilúija, Psalóm 113

Vo ischóďi Izráilevi ot Jehípta, * dómu Iákovľa iz ľudéj várvar,

býsť Judéja svjatýňa Jehó, * Izráil óblasť Jehó.

Móre víďi i pobižé, * Jordán vozvratísja vspjáť,

hóry vzyhrášasja, jáko ovní, * i chólmi, jáko áhncy óvčiji.

Čtó tí jésť, móre, jáko pobíhlo jesí? * I tebí, Jordáne, jáko vozvratílsja jesí vspjáť?

Hóry, jáko vzyhrástesja, jáko ovní, i chólmi, * jáko áhncy óvčiji?

Ot licá Hospódňa podvížesja zemľá, * ot licá Bóha Jákovľa,

obráščšaho kámeň vo jezéra vodnája * i nesikómyj vo istóčniki vodnýja.

Ne nám, Hóspodi, ne nám, no ímeni Tvojemú * dážď slávu, o mílosti Tvojéj i ístiňi Tvojéj.

Da ne kohdá rekút jazýcy: * hďí jésť Bóh ích.

Bóh že náš na nebesí i na zemlí, * vsjá jelíka voschoťí, sotvorí.

Ídoli jazýk srebró i zláto, * ďilá rúk čelovíčeskich.

Ustá ímut, i ne vozhlahóľut, * óči ímut i ne úzrjat,

úši ímut, i ne uslýšat, * nózdri ímut, i ne oboňájut,

rúci ímut, i ne osjážut, nózi ímut, i ne pójdut, * ne vozhlasját hortánem svojím.

Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá.

Dóm Izráilev upová na Hóspoda: * pomóščnik i zaščítiteľ ím jésť.

Dóm Aaróň upová na Hóspoda: * pomóščnik i zaščítiteľ ím jésť.

Bojáščijisja Hóspoda upováša na Hóspoda: * pomóščnik i zaščítiteľ ím jésť.

Hospóď pomjanúv ný blahoslovíl jésť nás, * blahoslovíl jésť dóm Izráilev, blahoslovíl jésť dóm Aaróň,

blahoslovíl jésť bojáščyjasja Hóspoda, * mályja s velíkimi.

Da priložít Hospóď na vý, * na vý i na sýny váša.

Blahoslovéni vý Hóspodevi, * sotvóršemu nébo i zémľu.

Nebó nebesé Hóspodevi, * zemľú že dadé synovóm čelovíčeskim.

Ne mértviji voschváľat Ťá, Hóspodi, * nižé vsí nizchoďáščiji vo ád,

no mý, živíji, * blahoslovím Hóspoda ot nýňi i do víka.

Ornament

Allilúija, Psalóm 114

Vozľubích, jáko uslýšit Hospóď * hlás molénija mojehó,

jáko prikloní úcho Svojé mňí, * i vo dní mojá prizovú.

Objáša mjá boľízni smértnyja, bídy ádovy obritóša mjá, * skórb i boľízň obritóch, i ímja Hospódne prizvách:

o, Hóspodi, izbávi dúšu mojú. * Mílostiv Hospóď i práveden, i Bóh náš mílujet.

Chraňáj mladéncy Hospóď: * smiríchsja, i spasé mjá.

Obratísja, dušé mojá, v pokój tvój, * jáko Hospóď blahoďíjstvova ťá.

Jáko izját dúšu mojú ot smérti, * óči mojí ot sléz i nózi mojí ot popolznovénija.

Blahouhoždú pred Hóspodem * vo straňí živých.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Ornament

Allilúija, Psalóm 115

Virovach, ťímže vozhlahólach, * áz že smiríchsja ziló.

Áz že rích vo izstupléniji mojém: * vsják čelovík lóž.

Čtó vozdám Hóspodevi o vsích, * jáže vozdadé mí?

Čášu spasénija prijimú * i ímja Hospódne prizovú,

molítvy mojá Hóspodevi vozdám * pred vsími ľuďmí Jehó.

Čestná pred Hóspodem * smérť prepodóbnych Jehó.

O, Hóspodi, áz ráb Tvój, áz ráb Tvój i sýn rabýni Tvojejá; * rasterzál jesí úzy mojá.

Tebí požrú žértvu chvalý, * i vo ímja Hospódne prizovú.

Molítvy mojá Hóspodevi vozdám * pred vsími ľuďmí Jehó,

vo dvórich dómu Hospódňa, * posreďítebé, Jerusalíme.

Ornament

Allilúija, Psalóm 116

Chvalíte Hóspoda vsí jazýcy, * pochvalíte Jehó vsí ľúdije,

jáko utverdísja mílosť Jehó na nás, * i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Ornament

Allilúija, Psalóm 117

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rečét úbo dóm Izráilev: jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rečét úbo dóm Aaróň: jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Da rekút úbo vsí bojáščijisja Hóspoda: jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Ot skórbi prizvách Hóspoda, * i uslýša mjá v prostránstvo.

Hospóď mňí pomóščnik, i ne ubojúsja, * čtó sotvorít mňí čelovík?

Hospóď mňí pomóščnik, * i áz vozzrjú na vrahí mojá.

Bláho jésť naďíjatisja na Hóspoda, * néželi naďíjatisja na čelovíka.

Bláho jésť upováti na Hóspoda, * néželi upováti na kňázi.

Vsí jazýcy obydóša mjá, * i ímenem Hospódnim protivľáchsja ím,

obyšédše obydóša mjá, * i ímenem Hospódnim protivľáchsja ím,

obydóša mjá, jáko pčély sót, i razhoríšasja, * jáko óhň v térniji, i ímenem Hospódnim protivľáchsja ím.

Otrinovén prevratíchsja pásti, * i Hospóď priját mjá.

Kríposť mojá i pínije mojé Hospóď, * i býsť mí vo spasénije.

Hlás rádosti i spasénija v selénijich právednych: * desníca Hospódňa sotvorí sílu.

Desníca Hospódňa voznesé mjá, * desníca Hospódňa sotvorí sílu.

Ne umrú, no žív búdu, * i povím ďilá Hospódňa.

Nakazúja nakazá mjá Hospóď, * smérti že ne predadé mjá.

Otvérzite mňí vratá právdy, * všéd v ňá ispovímsja Hóspodevi.

Sijá vratá Hospódňa, * právedniji vnídut v ňá.

Ispovímsja Tebí, jáko uslýšal mjá jesí, * i býl jesí mňí vo spasénije.

Kámeň, jehóže nebrehóša zížduščiji, * séj býsť vo hlavú úhla:

ot Hóspoda býsť séj, * i jésť díven vo očesích nášich.

Séj déň, jehóže sotvorí Hospóď, * vozrádujemsja i vozveselímsja vóň.

O, Hóspodi, spasí že, * o Hóspodi, pospiší že.

Blahoslovén hrjadýj vo ímja Hospódne, * blahoslovíchom vý iz dómu Hospódňa.

Bóh Hospóď, i javísja nám: * sostávite prázdnik vo učaščájuščich do róh oltarévych.

Bóh mój jesí Tý, i Ispovímsja Tebí, Bóh mój jesí Tý, i voznesú Ťá. * Ispovímsja Tebí, jáko uslýšal mjá jesí, i býl jesí mňí vo spasénije.

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko vo vík mílosť Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Ornament

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálen,

hlás 1: Podóben: Kámeni zapečátanu: Uščédriv Márthiny i Maríiny slézy, otvalíti kámeň ot hróba poveľíl jesí Christé Bóže, voskrésíl jesí vozhlasív mértvaho, míra žiznodávče, sobóju uvirjája voskresénije. Sláva síľi tvojéj Spáse: sláva vlásti tvojéj: sláva slóvom vsjá sostávivšemu.

Sláva, i nýňi: Uščédriv Márthiny i Maríiny slézy, otvalíti kámeň ot hróba poveľíl jesí Christé Bóže, voskrésíl jesí vozhlasív mértvaho, míra žiznodávče, sobóju uvirjája voskresénije. Sláva síľi tvojéj Spáse: sláva vlásti tvojéj: sláva slóvom vsjá sostávivšemu.

Ornament

Allilúija, Pasalóm 118

Bláženi neporóčniji v púti, * choďáščiji v zakóňi Hospódni.

Blažéni ispytájuščiji sviďínija Jehó, vsím sérdcem vzýščut Jehó, * ne ďílajuščiji bo bezzakónija, v putéch Jehó chodíša.

Tý zapovídal jesí zápovidi Tvojá * sochraníti ziló.

Dabý isprávilisja putijé mojí, * sochraníti opravdánija Tvojá.

Tohdá ne postyžúsja, * vnehdá prizríti mí na vsjá zápovidi Tvojá.

Ispovímsja Tebí v právosti sérdca, * vnehdá naučíti mí sjá suďbám právdy Tvojejá.

Opravdánija Tvojá sochraňú, * ne ostávi mené do zilá.

V česóm isprávit juňíjšij púť svój? * vnehdá sochraníti slovesá Tvojá.

Vsím sérdcem mojím vzyskách Tebé, * ne otríni mené ot zápovidej Tvojích.

V sérdci mojém skrých slovesá Tvojá, * jáko da ne sohrišú Tebí.

Blahoslovén jesí, Hóspodi: * naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ustnáma mojíma vozvistích * vsjá suďbý úst Tvojích.

Na putí sviďínij Tvoích nasladíchsja, * jáko o vsjákom bohátstvi.

V zápovidech Tvoích pohlumľúsja, * i urazumíju putí Tvojá.

Vo opravdánijich Tvojích poučúsja, * ne zabúdu slovés Tvojích.

Vozdážď rabú Tvojemú: * živí mjá, i sochraňú slovesá Tvojá.

Otkrýj óči mojí, * i urazumíju čudésa ot zakóna Tvojehó.

Prišléc áz jésm na zemlí: * ne skrýj ot mené zápovidi Tvojá.

Vozľubí dušá mojá vozželáti suďbý Tvojá * na vsjákoje vrémja.

Zapretíl jesí hórdym: * prókľati ukloňájuščijisja ot zápovidej Tvojích.

Otimí ot mené ponós i uničižénije, * jáko sviďínij Tvojích vzyskách.

Íbo sidóša kňázi, i na mjá klevetáchu, * ráb že Tvój hlumľášesja vo opravdánijich Tvojích:

Íbo sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť, * i sovíti mojí opravdánija Tvojá.

Priľpé zemlí dušá mojá: * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Putí mojá vozvistích, i uslýšal mjá jesí: * naučí mjá opravdánijem Tvojím:

Púť opravdánij Tvoích vrazumí mí, * i pohlumľúsja v čudesích Tvojích.

Vozdremá dušá mojá ot unýnija: * utverdí mjá v slovesích Tvojích.

Púť neprávdy otstávi ot mené, * i zakónom Tvojím pomíluj mjá.

Púť ístiny izvólich, * i suďbý Tvojá ne zabých.

Priľipíchsja sviďínijem Tvojím, Hóspodi, * ne posramí mené.

Púť zápovidej Tvojích tekóch, * jehdá rasšíril jesí sérdce mojé.

Zakonopoloží mňí, Hóspodi, * púť opravdánij Tvoích, i vzyščú i výnu:

Vrazumí mjá, i ispytáju zakón Tvój, * i sochraňú í vsím sérdcem mojím.

Nastávi mjá na stezjú zápovidej Tvoích, * jáko túju voschoťích.

Prikloní sérdce mojé vo sviďínija Tvojá, * a ne v lichoímstvo.

Otvratí óči mojí, jéže ne víďiti sujetý, * v putí Tvojém živí mjá.

Postaví rabú Tvojemú * slóvo Tvojé v strách Tvój.

Otimí ponošénije mojé, * jéže nepščevách: jáko suďbý Tvojá bláhi.

Sé vozželách zápovidi Tvojá, * v právďi Tvojéj živí mjá.

I da priídet na mjá mílosť Tvojá, * Hóspodi, spasénije Tvojé po slovesí Tvojemú.

I otviščáju ponošájuščym mí slóvo: * jáko upovách na slovesá Tvojá.

I ne otimí ot úst mojích slovesé ístinna do zilá, * jáko na suďbý Tvojá upovách.

I sochraňú zakón Tvój výnu, * vo vík i vo vík víka.

I choždách v širóťi, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

I hlahólach o sviďínijich Tvojích pred carí, * i ne styďáchsja:

I poučáchsja v zápovidech Tvoích, * jáže vozľubích ziló:

I vozdvihóch rúci mojí k zápovidem Tvoím, jáže vozľubích, * i hlumľáchsja vo opravdánijich Tvoích.

Pomjaní slovesá Tvojá rabú Tvojemú, * íchže upovánije dál mí jesí.

Tó mjá uťíši vo smiréniji mojém, * jáko slóvo Tvojé živí mjá.

Hórdii zakonoprestúpovachu do zilá: * ot zakóna že Tvojehó ne ukloníchsja.

Pomjanúch suďbý Tvojá ot víka, Hóspodi, * i uťíšichsja.

Pečáľ priját mjá ot hríšnik, * ostavľájuščich zakón Tvój.

Píta bjáchu mňí opravdánija Tvojá, * na mísťi prišéľstvija mojehó.

Pomjanúch v noščí ímja Tvojé, Hóspodi, * i sochraních zakón Tvój.

Séj býsť mňí, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Čásť mojá jesí, Hóspodi, * rích sochraníti zakón Tvój.

Pomolíchsja licú Tvojemú vsím sérdcem mojím: * pomíluj mjá po slovesí Tvojemú.

Pomýslich putí Tvojá, * i vozvratích nózi mojí vo sviďínija Tvojá.

Uhotóvichsja i ne smutíchsja * sochraníti zápovidi Tvojá.

Úžja hríšnik objazášasja mňí, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Polúnošči vostách ispovídatisja Tebí * o suďbách právdy Tvojejá.

Pričástnik áz jésm vsím bojáščymsja Tebé, * i chraňáščym zápovidi Tvojá.

Mílosti Tvojejá, Hóspodi, ispólň zemľá: * opravdánijem Tvoím naučí mjá.

Bláhosť sotvoríl jesí s rabóm Tvojím, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú.

Bláhosti, i nakazániju i rázumu naučí mjá, * jáko zápovidem Tvojím vírovach.

Préžde dáže ne smiríti mí sjá, áz prehriších: * sehó rádi slóvo Tvojé sochraních.

Bláh jesí Tý, Hóspodi, * i bláhostiju Tvojéju naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Umnóžisja na mjá neprávda hórdych, * áz že vsím sérdcem mojím ispytáju zápovidi Tvojá.

Usyrísja jáko mléko sérdce ích, * áz že zakónu Tvojemú poučíchsja.

Bláho mňí, jáko smiríl mjá jesí, * jáko da naučúsja opravdánijem Tvojím.

Bláh mňí zakón úst Tvojích, * páče týsjašč zlatá i srebrá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Rúci Tvoí sotvorísťi mjá, i sozdásťi mjá: * vrazumí mjá, i naučúsja zápovidem Tvojím.

Bojáščijisja Tebé úzrjat mjá i vozveseľátsja, * jáko na slovesá Tvojá upovách.

Razumích Hóspodi, jáko právda suďbý Tvojá, * i voístinnu smiríl mjá jesí.

Búdi že mílosť Tvojá, * da uťíšit mjá po slovesí Tvojemú, rabú Tvojemú.

Da priídut mňí ščedróty Tvojá, i žív búdu, * jáko zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Da postyďátsja hórdiji, jáko neprávedno bezzakónnovaša na mjá, * áz že pohlumľúsja v zápovidech Tvojích.

Da obraťát mjá bojáščijisja Tebé, * i víďaščiji sviďínija Tvojá.

Búdi sérdce mojé neporóčno vo opravdánijich Tvojích, * jáko da ne postyžúsja.

Isčezájet vo spasénije Tvojé dušá mojá, * na slovesá Tvojá upovách.

Isčezóša óči mojí v slóvo Tvojé, * hlahóľušče: kohdá uťíšiši mjá?

Zané bých jáko mích na sláňi: * opravdánij Tvoích ne zabých.

Kolíko jésť dnéj rabá Tvojehó? * kohdá sotvoríši mí ot hoňáščich mjá súd?

Povídaša mňí zakonoprestúpnicy hlumlénija, * no ne jáko zakón Tvój, Hóspodi.

Vsjá zápovidi Tvojá ístina: * neprávedno pohnáša mjá, pomozí mí.

Vmáľi ne skončáša mené na zemlí: * áz že ne ostávich zápovidej Tvojích.

Po mílosti Tvojéj živí mjá, * i sochraňú sviďínija úst Tvojích.

Vo vík, Hóspodi, slóvo Tvojé * prebyvájet na nebesí.

V ród i ród ístina Tvojá. * Osnovál jesí zémľu, i prebyvájet.

Učinénijem Tvojím prebyvájet déň, * jáko vsjáčeskaja rabótna Tebí.

Jáko ášče by ne zakón Tvój poučénije mojé býl, * tohdá úbo pohíbl bých vo smiréniji mojém.

Vo vík ne zabúdu opravdánij Tvojích, * jáko v ních oživíl mjá jesí.

[Sredá:]

Tvój jésm áz, spasí mjá, * jáko opravdánij Tvoích vzyskách.

Mené ždáša hríšnicy pohubíti mjá, * sviďínija Tvojá razumích.

Vsjákija končíny víďich konéc, * široká zápoviď Tvojá ziló.

Kóľ vozľubích zakón Tvój, Hóspodi, * vés déň poučénije mojé jésť.

Páče vráh mojích umudríl mjá jesí * zápovidiju Tvojéju, jáko v vík mojá jésť.

Páče vsích učáščich mjá razumích, * jáko sviďínija Tvojá poučénije mojé jésť.

Páče stárec razumích, * jáko zápovidi Tvojá vzyskách.

Ot vsjákaho putí lukáva vozbraních nohám mojím, * jáko da sochraňú slovesá Tvojá.

Ot sudéb Tvojích ne ukloníchsja, * jáko Tý zakonopoložíl mí jesí.

Kóľ sladká hortáni mojemú slovesá Tvojá, * páče méda ustóm mojím.

Ot zápovidej Tvojích razumích, * sehó rádi voznenavíďich vsják púť neprávdy.

Svitíľnik noháma mojíma zakón Tvój, * i svít stezjám mojím.

Kľáchsja i postávich * sochraníti suďbý právdy Tvojejá.

Smiríchsja do zilá, Hóspodi, * živí mjá po slovesí Tvojemú.

Vóľnaja úst mojích blahovolí že, Hóspodi, * i suďbám Tvoím naučí mjá.

Dušá mojá v rukú Tvojéju výnu, * i zakóna Tvojehó ne zabých.

Položíša hríšnicy síť mňí, * i ot zápovidej Tvojích ne zabludích.

Nasľídovach sviďínija Tvojá vo vík, * jáko rádovanije sérdca mojehó súť.

Prikloních sérdce mojé sotvoríti opravdánija Tvojá * v vík za vozdajánije.

Zakonoprestúpnyja voznenavíďich, * zakón že Tvój vozľubích.

Pomóščnik mój i zastúpnik mój jesí Tý, * na slovesá Tvojá upovách.

Uklonítesja ot mené lukávnujuščiji, * i ispytáju zápovidi Bóha mojehó.

Zastupí mjá po slovesí Tvojemú, * i žív búdu, i ne posramí mené ot čájanija mojehó.

Pomozí mí, i spasúsja, * i poučúsja vo opravdánijich Tvoích výnu.

Uničižíl jesí vsjá otstupájuščija ot opravdánij Tvojích, * jáko neprávedno pomyšlénije ích.

Prestupájuščija nepščevách vsjá hríšnyja zemlí, * sehó rádi vozľubích sviďínija Tvojá.

Prihvozdí stráchu Tvojemú plóti mojá, * ot sudéb bo Tvojích ubojáchsja.

Sotvorích súd i právdu, * ne predážď mené obíďaščym mjá.

Vospriimí rabá Tvojehó vo bláho, * da ne oklevetájut mené hórdiji.

Óči mojí isčezósťi vo spasénije Tvojé, * i v slóvo právdy Tvojejá.

Sotvorí s rabóm Tvojím po mílosti Tvojéj, * i opravdánijem Tvojím naučí mjá.

Ráb Tvój jésm áz: vrazumí mjá, * i uvím sviďínija Tvojá.

Vrémja sotvoríti Hóspodevi: * razoríša zakón Tvój.

Sehó rádi vozľubích zápovidi Tvojá * páče zláta i topázija.

Sehó rádi ko vsím zápovidem Tvojím napravľáchsja, * vsják púť neprávdy voznenavíďich.

Dívna sviďínija Tvojá, * sehó rádi ispytá já dušá mojá.

Javlénije slovés Tvojích prosviščájet * i vrazumľájet mladéncy.

Ustá mojá otverzóch, i privlekóch dúch, * jáko zápovidej Tvojích želách.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Prízri na mjá i pomíluj mjá, * po sudú ľúbjaščich ímja Tvojé.

Stopý mojá naprávi po slovesí Tvojemú, * i da ne obladájet mnóju vsjákoje bezzakónije.

Izbávi mjá ot klevetý čelovíčeskija, * i sochraňú zápovidi Tvojá.

Licé Tvojé prosvití na rabá Tvojehó, * i naučí mjá opravdánijem Tvojím.

Ischódišča vodnája izvedósťi óči mojí, * ponéže ne sochraních zakóna Tvojehó.

Práveden jesí, Hóspodi, * i právi sudí Tvojí.

Zapovídal jesí právdu sviďínija Tvojá, * i ístinu ziló.

Istájala mjá jésť révnosť Tvojá, * jáko zabýša slovesá Tvojá vrazí mojí.

Razžžéno slóvo Tvojé ziló, * i ráb Tvój vozľubí jé.

Juňíjšij áz jésm i uničižén, * opravdánij Tvojích ne zabých.

Právda Tvojá právda vo vík, * i zakón Tvój ístina.

Skórbi i núždy obritóša mjá, * zápovidi Tvojá poučénije mojé.

Právda sviďínija Tvojá v vík, * vrazumí mjá, i žív búdu.

Vozzvách vsím sérdcem mojím, * uslýši mjá, Hóspodi, opravdánija Tvojá vzyščú.

Vozzvách Tí, spasí mjá, * i sochraňú sviďínija Tvojá.

Predvarích v bezhódiji i vozzvách, * na slovesá Tvojá upovách.

Predvarísťi óči mojí ko útru, * poučítisja slovesém Tvojím.

Hlás mój uslýši, Hóspodi, po mílosti Tvojéj: * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Priblížišasja hoňáščiji mjá bezzakónijem, * ot zakóna že Tvojehó udalíšasja.

Blíz jesí Tý, Hóspodi, * i vsí putijé Tvoí ístina.

Ispérva poznách ot sviďínij Tvojích, * jáko v vík osnovál já jesí.

Vížď smirénije mojé i izmí mjá, * jáko zakóna Tvojehó ne zabých.

Sudí súd mój i izbávi mjá, * slovesé rádi Tvojehó živí mjá.

Daléče ot hríšnik spasénije, * jáko opravdánij Tvojích ne vzyskáša.

Ščedróty Tvojá mnóhi, Hóspodi, * po suďbí Tvojéj živí mjá.

Mnózi izhoňáščiji mjá i stužájuščiji mí, * ot sviďínij Tvojích ne ukloníchsja.

Víďich nerazumivájuščija i istájach, * jáko slovés Tvojích ne sochraníša.

Vížď, jáko zápovidi Tvojá vozľubích, * Hóspodi, po mílosti Tvojéj živí mjá.

Načálo slovés Tvojích ístina, * i vo vík vsjá suďbý právdy Tvojejá.

Kňázi pohnáša mjá túne, * i ot slovés Tvojích ubojásja sérdce mojé.

Vozrádujusja áz o slovesích Tvojích, * jáko obritájaj korýsť mnóhu.

Neprávdu voznenavíďich i omerzích, * zakón že Tvój vozľubích.

Sedmeríceju dném chvalích Ťá * o suďbách právdy Tvojejá.

Mír mnóh ľúbjaščym zakón Tvój, * i ňísť ím soblázna.

Čájach spasénija Tvojehó, Hóspodi, * i zápovidi Tvojá vozľubích.

Sochraní dušá mojá sviďínija Tvojá * i vozľubí já ziló.

Sochraních zápovidi Tvojá i sviďínija Tvojá, * jáko vsí putijé mojí pred Tobóju, Hóspodi.

Da priblížitsja molénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú vrazumí mjá.

Da vnídet prošénije mojé pred Ťá, Hóspodi, * po slovesí Tvojemú izbávi mjá.

Otrýhnut ustňí mojí pínije, * jehdá naučíši mjá opravdánijem Tvojím.

Proviščáet jazýk mój slovesá Tvojá, * jáko vsjá zápovidi Tvojá právda.

Da búdet ruká Tvojá jéže spastí mjá, * jáko zápovidi Tvojá izvólich.

Vozželách spasénije Tvojé, Hóspodi, * i zakón Tvój poučénije mojé jésť.

Živá búdet dušá mojá i voschválit Ťá, * i suďbý Tvojá pomóhut mňí.

Zabludích, jáko ovčá pohíbšeje, vzyščí rabá Tvojehó, * jáko zápovidej Tvojích ne zabých.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

hlás 5. Podóben: Sobeznačálnoje slóvo: Istóčnik premúdrosti i predvíďinija, vo Vithániju prišéd, s Márthoju súščich voprošál jesí: hďí položíste, rék, drúha, Lázarja? Jehóže rádi proslezív blahoutróbne, četverodnévna mértva voskrésíl jesí hlásom tvojím čelovikoľúbče i ščédryj, jáko žiznodávec i Hospóď.

Sláva, i nýňi: Istóčnik premúdrosti i predvíďinija, vo Vithániju prišéd, s Márthoju súščich voprošál jesí: hďí položíste, rék, drúha, Lázarja? Jehóže rádi proslezív blahoutróbne, četverodnévna mértva voskrésíl jesí hlásom tvojím čelovikoľúbče i ščédryj, jáko žiznodávec i Hospóď.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklonímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskresenije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Kanóna dvá, do šestýja písni, tvorénije hospodína Theofána: otonúduže načinájem četveropísnec. Pérvyj kanón so irmosóm na 8: druhíj na 6.

Hlás 8. Písň 1.

irmós: Pojím Hóspodevi provédšemu ľúdi svojá skvozí čermnóje móre, jáko jedín slávno proslávisja.

Lázarja uméršaho, mánijem božéstvennym voskrésíl jesí, jáko sozdáteľ sýj, i životá sokróvišče čelovikoľúbče.

Slóvom četverodnévnaho Lázarja vozhlasíl jesí bezsmértne, temnoobráznoje ádovo razrušív krípostiju cárstvo.

Vsím prebožéstvennaho poznánije Božestvá pokazál jesí, iz mértvych vozstáviv četverodnévnaho Lázarja Vladýko.

Dnés Vithánija predvozviščájet voskresénije Christá žiznodávca, vostánijem Lázarevym likovstvújušči.

Druhíj kanón, tvorénije ioánna monácha.

Hlás 8. irmós: Vódu prošéd jáko súšu, i jehípetskaho zlá izbižáv, Izráiľťanin vopijáše: izbáviteľu i Bóhu nášemu pojím.

Préžde ot ne súščich privéd vsjáčeskuju tvár, i vídyj serdéčnaja sokróvišča predhlahóleši jáko Vladýka učenikóm Lázarevo uspénije.

Čelovíka jestestvóm osuščestvovávyjsja Christé ot Ďívy, Lázarevo tý pohrebénije navýknuti voprošál jesí jáko čelovík, ne nevídyj jáko Bóh, iďíže ležáše.

Sláva: Uvirjája Slóve tvojé voskresénije, voístinnu jáko ot sná, ľubímaho voskresíl jesí užé smerďášča, četverodnévna mertvecá ot hróba.

I nýňi, Bohoródičen: Číni ťá ánhel i čelovík, beznevístnaja Máti, chváľat neprestánno: sozdáteľa bo sích jákože mladénca, vo objátijich tvojích nosíla jesí.

Katavásija: Vódu prošéd jáko súšu, i jehípetskaho zlá izbižáv, Izráiľťanin vopijáše: izbáviteľu i Bóhu nášemu pojím.

Písň 3.

irmós: Tý jesí utverždénije pritekájuščich k tebí Hóspodi, tý jesí svít omračénnych, i pojét ťá dúch mój.

Dvá predlahája ďíjstva tvojá, pokazál jesí suščéstv Spáse suhúbstvo: Bóh bo jesí i čelovík.

Bézdna sýj rázuma, tý voprošáješi: hďí položísja mértvyj? Choťá voskresíti životodávče ležáščaho.

Místa prechoďáj jáko býv čelovík, javílsja jesí opísan, ispolňája vsjáčeskaja, jáko Bóh neopísannyj.

Lázarja vozdvíhl jesí božéstvennym Christé hlahólom: i mené mnóhimi prehrišéňmi umérša vozstávi, moľúsja.

Ínyj. irmós: Nebésnaho krúha verchotvórče Hóspodi, i cérkve ziždíteľu, tý mené utverdí v ľubví tvojéj, želánij kráju, vírnych utverždénije, jedíne čelovikoľúbče.

Predstáv tý hróbu čudotvórče Hóspodi, vo Vithániji nad Lázarem proslezílsja jesí, zakónom jestestvá, plóť tvojú uvirjája, Iisúse Bóže mój, júže vosprijál jesí.

Maríjin pláč tý ábije utolíl jesí Spáse, i Márthi pokazúja samovlástnoje. Tý bo voskresénije, tý i živót, jákože rékl jesí: ístina bo jesí, i vsích Hospóď.

Sláva: Obvítaho ukrójmi ľubímaho Lázarja Hóspodi, ot áda témnaho ischítil jesí tý, slóvom tvojím vsemóščnym smérti razvérh zaklépy že i cárstvija.

I nýňi: Vselílsja jesí v Ďívu plótski Hóspodi, javílsja jesí čelovíkom, jákože ľíť bí víďinu tebí býti: júže i pokazál jesí jáko ístinnuju Bohoródicu, i vírnych pomóščnicu, jedíne čelovikoľúbče.

Katavásija: Nebésnaho krúha verchotvórče Hóspodi, i cérkve ziždíteľu, tý mené utverdí v ľubví tvojéj, želánij kráju, vírnych utverždénije, jedíne čelovikoľúbče.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 4. Podóben: udivísja Jósif: Vkúpi predstásťi Christú Lázarevi sestrí, i slezjášče hórci, i pláčušče jehó, ríša jemú: Hóspodi, úmre Lázar. Ón že jáko Bóh ne nevídyj pohrebánija, voprošáše jáko čelovík: hďí položíste jehó? I pristupív ko hróbu, vozhlašáše četverodnévnaho Lázarja. Ón že ábije vostá, i poklaňášesja voskresívšemu.

Sláva, i nýňi, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Provídyj vsjáčeskaja jáko tvoréc vo Vithániji prorékl jesí učenikóm tvojím: drúh náš Lázar úspe dnés. I vídyj voprosíl jesí, rékl: hďí položíste jehó? I Otcú pomolílsja jesí, proslezívsja jáko čelovík: ťímže i vozhlasív, jehóže ľubíl jesí, ot áda vozstávil jesí Hóspodi četverodnévnaho Lázarja. Sehó rádi vopijém tebí: prijimí Christé Bóže, derzájuščich prinosíti chvalénije tebí, i spodóbi vsích slávy tvojejá.

Písň 4.

irmós: Uslýšach Hóspodi, smotrénija tvojehó tájinstvo, razumích ďilá tvojá, i proslávich tvojé Bóžestvó.

Ne posóbnika trébujaj, no smotrénija soveršájaj neizrečénnoje, moľásja vozstávil jesí mértva, četverodnévnaho vsesíľne.

Otcú soprisnosúščnoje Slóvo, i Bóh préžde zrímyj, nýňi jáko čelovík mólitsja, molítvy vsích prijémľaj.

Hlás tvój razruší Spáse smértnuju vsjú sílu, osnovánija že ádova Božéstvennoju tvojéju síloju pokolebášasja.

Bohoródičen: Ďívu vospojím, jáko po roždeství Ďívu prebývšuju, i róždšuju Christá Bóha, ot prélesti mír izbávľšaho.

Ínyj. irmós: Tý mojá kríposť Hóspodi, tý mojá i síla, tý mój Bóh, tý mojé rádovanije, ne ostávľ ňídra Ótča, i nášu niščetú positív, ťím s prorókom Avvakúmom zovú ti: síľi tvojéj sláva čelovikoľúbče.

Tý jáko pástyr ischítil jesí Christé čelovíka, rastľívša užé četverodnévna, ziždíteľu, ot vólka ľútaho voístinnu i vsejádca: jáko vsesílen že i Hospóď, sím projavľája vsemírnuju slávu, tvojehó nýňi tridnévnaho vostánija.

Ťá žízň víďašče súščiji s Márthoju Christé, vopijáchu: ášče by býl jesí zďí Hóspodi, prosviščénije vsích i žízň, otňúd ne bý úmerl, mértv ne javílsja by Lázar. Žízň že uméršich, tý čelovikoľúbče sýj, v rádosť pláč ích prelaháješi.

Sláva: Ťá istóčnika bojátsja Hóspodi bézdny, tebí rabótajut vódy vsjáčeskija: tebé trepéščut Christé verejí ádovy, i zaklépy deržávoju tvojéju razrušájutsja, Lázarju voskrésšu iz mértvych hlásom tvojím, vsesíľne Spáse čelovikoľúbče.

Bohoródičen: Tý vírnym pochvalá jesí beznevístnaja, tý predstáteľstvo, tý i pribížišče christijánom, sťiná i pristánišče: k Sýnu bo tvojemú molénija prinósiši vseneporóčnaja, i spasáješi ot bíd, víroju i ľubóviju Bohoródicu čístuju ťá víduščyja.

Katavásija: Tý mojá kríposť Hóspodi, tý mojá i síla, tý mój Bóh, tý mojé rádovanije, ne ostávľ ňídra Ótča, i nášu niščetú positív, ťím s prorókom Avvakúmom zovú ti: síľi tvojéj sláva čelovikoľúbče.

Písň 5.

irmós: Vskúju mjá otrínul jesí, ot licá tvojehó svíte nezachodímyj, i pokrýla mjá jésť čuždája ťmá okajánnaho? No obratí mjá, i k svítu zápovidej tvojích, putí mojá naprávi, moľúsja.

Predstáv Lázarevu hróbu čelovikoľúbče, sehó prizvál jesí, i žízň pódal jesí: jáko žízň sýj bezsmértnaja čelovíkom vsím, jáko Bóh búduščeje proobrazúja jávi voskresénije.

Svjázan noháma Lázar choždáše, čúdo v čudesích: íbo bólij javísja vozbraňájuščaho ukripľájaj i Christós: jehóže Slóvu vsjá raboľípno slúžat, jáko Bóhu i Vladýci rabótajuščja.

Mértva smerďášča Lázarja vozdvíhnuvyj Christé četverodnévna, vozstávi mjá umérša nýňi hrichí mojími, i položéna v róvi, i témňij síni smértňij, i jáko blahoutróben izbávi i spasí mjá.

irmós Vskúju mjá otrínul jesí, ot licá tvojehó svíte nezachodímyj, i pokrýla mjá jésť čuždája ťmá okajánnaho? No obratí mjá, i k svítu zápovidej tvojích, putí mojá naprávi, moľúsja.

Otcú slávu podajá, jáko ne Bohoprotívnyj býl jesí moľásja, predstojáščij uvirjája naród dolhoterpilíve, i blahodarénije tvojemú Otcú prinosjá, poveľinijem vozdvizáješi Lázarja.

O hlása Bohoviščánnaho, i Božéstvennyja síly, Spáse deržávy tvojejá! Jéjuže ádova vratá vsejádnyja smérti sokrušíl jesí: no ischití mjá ot strastéj mojích, jákože préžde četverodnévna tvojehó drúha Lázarja.

Sláva: Molítvami Lázarja, Márthy že i Maríji, nás spodóbi zrítelej býti krestá i strástéj tvojích Hóspodi, i svitonósicy dnéj i carícy voskresénija tvojehó čelovikoľúbče.

I nýňi, Bohoródičen: Máterneje derznovénije k Sýnu tvojemú imúšči prečístaja, sródnaho promyšlénija o nás ne prézri, mólimsja, jáko ťá jedínu christijáne ko Vladýci umilostivlénije blahoprijátnoje predlahájem.

Katavásija: Vskúju mjá otrínul jesí, ot licá tvojehó svíte nezachodímyj, i pokrýla mjá jésť čuždája ťmá okajánnaho? No obratí mjá, i k svítu zápovidej tvojích, putí mojá naprávi, moľúsja.

otséľi načinájetsja četveropísnec hospodína Kosmý. irmosý po dváždy, troparí na 12.

Písň 6.

irmós: Jónu v kíťi Hóspodi jedínaho vselíl jesí: mené že svjázannaho mréžami vrážijami, jáko ot tlí ónaho, spasí.

Ľubóv tebé vo Vithániju Hóspodi otvedé k Lázarju, i sehó užé smerďášča voskresíl jesí jáko Bóh, i ot úz ádovych spásl jesí.

Mártha úbo otčájašesja Lázarja, jáko víďi četverodnévna, Christós že istľívšaho voskresí jáko Bóh, i k žízni prestávi hlahólom.

Ínyj, ioánna monácha. Hlás tójže.

irmós: Očísti mjá Spáse, mnóha vo bezzakónija mojá, i iz hlubiný zól vozvedí, moľúsja: k tebí bo vozopích, i uslýši mjá, Bóže spasénija mojehó.

Bóh sýj ístinnyj, Lázarevo vídal jesí uspénije, i sijé učenikóm tvojím provozvistíl jesí, uvirjája Vladýko Božestvá svojehó neopreďíľnoje ďíjstvo.

Plótiju opísan sýj neopísannyj, vo Vithániju prišéd, jáko čelovík Vladýko slezíši nad Lázarem, jáko Bóh že choťá voskrešáješi četverodnévnaho.

Katavásija: Očísti mjá Spáse, mnóha vo bezzakónija mojá, i iz hlubiný zól vozvedí, moľúsja: k tebí bo vozopích, i uslýši mjá, Bóže spasénija mojehó.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 2. Podóben: V_ýšnich iščjá_: Vsích rádosť Christós, ístina, svít, živót, i míra voskresénije, súščym na zemlí javísja svojéju bláhostiju, i býsť óbraz voskresénija, vsím podajá Božéstvennoje ostavlénije.

íkos: Učenikóm sozdáteľ vsích predviščá, hlahóľa: brátija i znájemiji, náš drúh úspe, sími predhlahóľa i učjá, jáko vsjá vísi, jáko sozdáteľ vsích. Ídem úbo, i uvídim stránnoje pohrebénije, i rydánije Maríjino, i Lázarev hrób úzrim: támo bo choščú čudoďíjstvovati, soveršája krestá prednačinánije, i vsím podajá Božéstvennoje ostavlénije.

Sinaksárij. Stichí:

Rydáješi Iisúse, sijé smértnaho suščestvá:

Oživľáješi drúha tvojehó, sijé Božéstvennyja kríposti.

V tójže déň vostánije prázdnujem svjatáho i právednaho drúha Christóva Lázarja četverodnévnaho. Séj jevréjin úbo bjáše ródom, fariséj že jéresiju, i sýn jákože ňíhďi obrítesja, fariséja sýj Símona, ot Vithániji vési proischoďá. Hóspodu že nášemu Iisúsu Christú po zemlí tvorjášču choždénija o spáséniji róda nášeho, i síce v sodrúžestvo jemú sojediňájetsja. Ponéže bo k Símonu Christós částo besídovaše, áki i tomú o voskrésniji mértvych ziló moľáščusja, i k dómu jehó prichoždáše mnóhaždy, Lázar v svójstvo vozľubľájetsja: ne tójže jedín, no i sestrí jehó dví, Mártha jáve i Maríja. Užé bo spasíteľnoj strásti približájuščejsja, jelmá podobáše voskresénija táinstvu izvístňije uvíritisja. Bjáše úbo prebyvája Iisús ob ón pól Jordána, pérvije Jaírova ótročišča, i vdovíča sýna voskresív iz mértvych. Drúh že jehó Lázar nedúhom ťážkim obját býv, úmre. Iisús úbo i ne sýj támo, učenikóm hlahólet: Lázar drúh náš úspe. i málo páki prestáv, Lázar, rečé, úmre. Prichódit úbo v Vithániju, Jordán ostávľ, ot séstr jehó vozviščén býv. Razstojít že ot Ijerusalíma Vithánija áki stádij pjaťnádesjať. I predusritósťi sestrí Lázarevi, hlahóľušče: Hóspodi, ášče by jesí býl zďí, ne bý úmerl náš brát: no i nýňi ášče tebí chotíteľno, vozdvíhneši í, móžeši bo. Voprošájet že naróda Iisús, hďí položíste jehó? I ábije vsí prediďáchu na hrób. I kámeni vzjátu bývšu, Mártha hlahólet: Hóspodi, užé smerdít, četverodnéven bo jésť. Pomolívsja Iisús, i slézy nad ležáščaho ispustív, hlásom vélijim vozzvá: Lázare hrjadí vón. I ábije uméryj izýde: i razrišén býv otíde v dóm. Sijé stránnoje čúdo na závisť vozdvizájet jevréjskija ľúdi, i na Christá vozbišájutsja: Iisús že páki uklóňsja otíde. Archijeréji že i Lázarja ubíti pomyšľáchu, zané mnózi jehó zrjášče ko Christú prilaháchusja. No ón mýslimaja razumív, k kíprskomu óstrovu izbihájet, i támo prebyvája, pósľižde ot apóstolov archijeréj pokazújetsja kitéjskaho hráda. Dóbri že i Bohoľubézne požív, po tridesjatoľitnom vrémeni ožítija svojehó, umirájet páki, i támožde pohrebájetsja, mnóhaja čudesá soďíjav. Hlahóletsja že, po ožítiji ničesóže jásti kromí uslaždájuščaho. I jáko jehó omofór prečístaja Bóžija Máti, svojíma uhotóvlši rukáma, jemú darová. Sehó čestnýja i svjátýja móšči, premúdrijšij cár Lév, ot ňíkojeho viďínija Božéstvenňijšaho, ottúdu prenés, v sozdánňim ot nehó v Konstantinohráďi, vo ímja sehó svjatáho chrámi, čéstno i mnohocínno polahájet, odesnúju v chrám vchoďášče, v protívnoj svjaščénnomu oltarjú sťiňí: i nýňi ješčé prebyvájut čestnýja jehó móšči, neizrečénnoje ňíkoje blahovónije soveršájušče. Prázdnovatisja že v nastojáščij déň včinísja jehó vostánije, zané svjátíi i Bohonósniji otcý náši, páče že svjatíi apóstoli, po četyredesjatodnévňim posťí za očiščénije, svjatýja strásti Hóspoda nášeho Iisúsa Christá choťášče žréti, ponéže sijé čúdo načálo i vinú naipáče obritóša iudéjskaho na Christá neístovstva, posemú zďí prejestéstvennoje sijé čúdo položíša. Jéže úbo Jevanhelíst Joánn sám spisújet, jáko druhím Jevanhelístom ostávľšym sijé: jáve ješčé žív bí Lázar i vídim. Hlahóletsja úbo, jáko i sehó rádi samahó i próčeje spisásja Jevánhelije: i jáko ničesóže o beznačáľnom roždeství Christóvim druzíi vospomjanúša. Sé bo bjáše iskómoje uvíritisja, jáko Sýn Bóžij i Bóh bí Christós, i jáko voskrése, i voskresénije búdet mértvym: jéže Lázarem páče uvirjájetsja. Ničtóže ot jéže vo áďi Lázar, rečé: ilí jáko ne ostávleno býsť víďíti jáže támo, ilí víďivšu molčáti o sích poveľino býsť. Otséľi i vsják čelovík nýňi uméryj, Lázar hlahóletsja, i hróbnaja odéžda páki lazároma naricájetsja, hadáteľstvujuščemu slóvu, jéže v pámjať pérvaho Lázarja prichodíti. Ášče bo ón slóvom Christóvym vostá i oživé páki, táko i séj, ášče i úmre, v posľídňij trubí vostáv, víčno žíti búdet. Molítvami drúha tvojehó Lázarja, Christé Bóže, pomíluj nás, amíň.

Písň 7.

irmós: Ótrocy jevréjstiji v peščí popráša plámeň derznovénno, i na rósu óhň preložíša, vopijúšče: blahoslovén jesí Hóspodi Bóže vo víki.

Proslezívsja jáko čelovík ščédre, voskresíl jesí jáko Bóh súščaho vo hróbi, i razríšsja ot áda Lázar vzyváše: blahoslovén jesí Hóspodi Bóže vo víki.

Izýde povójmi obvjázan, própasti áda že i ťmý ubíh Vladýčnim slóvom, Lázar vzyvája: blahoslovén jesí Hóspodi Bóže vo víki.

Ínyj. irmós: Ot Judéji došédše ótrocy, vo Vavilóňi inohdá, víroju Tróičeskoju plámeň péščnyj popráša pojúšče: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Nad drúhom proslezívsja, Márthiny ščédre slézy utolíl jesí, i strástiju vóľnoju otjál jesí ot licá ľudéj tvojích vsjákuju slézu: otéc nášich Bóže blahoslovén jesí.

Životá sokróvišče, mértvaho jáko ot sná Spáse vozdvíhl jesí, i slóvom ádovu utróbu rastórhnuv, voskresíl jesí pojúšča: otéc nášich Bóže blahoslovén jesí.

Mertvecá smerďášča, svjázana povójmi, Vladýko, vozdvíhnul jesí, i mené svjázanaho plenícami prehrišénij, vozstávi pojúšča: otéc nášich Bóže blahoslovén jesí.

Katavásija: Ot Judéji došédše ótrocy, vo Vavilóňi inohdá, víroju Tróičeskoju plámeň péščnyj popráša pojúšče: otcév Bóže blahoslovén jesí.

Písň 8.

irmós: Musikíjskim orhánom sohlasújuščym, i ľúdem bezčíslennym poklaňájuščymsja óbrazu v deíri, trí ótrocy ne povinúvšesja, Hóspoda vospiváchu, i slavoslóvľachu vo vsjá víki.

Jáko pástyr áhnca vzyskál jesí, ot vólka ľútaho hubíteľa voschítiv, rastľívša obnovíl jesí, pojúšča tebí: pójte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Jáko čelovík hróba vzyskál jesí, mértvaho jáko soďíteľ voskresíl jesí, poveľinijem tvojím Vladýčnim: jehóže ád užasésja, vopijúšča tebí: pójte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Ínyj. irmós: Carjá nebésnaho, jehóže pojút vói ánheľstiji, chvalíte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Voprošáješi úbo jáko čelovík, jáko Bóh že voskrešáješi slóvom četverodnévnaho. Ťímže ťá pojém i prevoznósim vo vsjá víki.

Tebí blahorazúmno Vladýko, jákože dólžnoje Maríja prinošájet míro, vospivájušči vo vsjá víki.

Prizyváješi úbo jáko čelovík Otcá, jáko Bóh že Lázarja vozdvizáješi. Ťímže ťá pojém Christé vo víki.

Chválim, blahoslovím:

Katavásija: Carjá nebésnaho, jehóže pojút vói ánheľstiji, chvalíte i prevoznosíte vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Písň 9.

irmós: Čístuju slávno počtím, ľúdije Bohoródicu, óhň Božestvá prijímšuju vo črévi neopáľno, písňmi veličájem.

Ľúdije víďivše choďášča mertvecá četverodnévna, udivívšesja čudesí, vopijáchu izbáviteľu, Bóha ťá v písnech veličájušče.

Preduvirjája slávnoje vostánije tvojé, o Spáse mój, mértva četverodnévna, iz áda svoboždáješi Lázarja, písňmi ťá veličájušča.

Ínyj. irmós: Voístinnu Bohoródicu ťá ispovídujem spasénniji tobóju Ďívo čístaja, s bezplótnymi líki ťá veličájušče.

Počitája tvojehó Otcá, i pokazúja, jáko ne Bohoprotíven jesí, molítvu ďíeši Christé, samovlástno vozdvíh četverodnévnaho.

Iz hróba četverodnévnaho Lázarja vozdvizáješi, tridnévnaho Christé tvojehó vostánija, vseístinnaho vsím pokazúja sviďíteľa.

Chódiši, i slezíši, viščáješi že Spáse mój, čelovíčeskoje pokazúja tvojé ďíjstvo: Božéstvennoje že javľája, vozdvizáješi Lázarja.

Soďíjal jesí neizrečénno, Vladýko Spáse mój, po obojú dvojú tvojéju jestestvú, samovlástnoju vóleju spasénije mojé.

Katavásija: Voístinnu Bohoródicu ťá ispovídujem spasénniji tobóju Ďívo čístaja, s bezplótnymi líki ťá veličájušče.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 1.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Jeksapostilárij samohlásen, dváždy. Slóvom tvojím, Slóve Bóžij, Lázar nýňi vozskáčet k žitijú páki poték, i s vítvmi ľúdije ťá deržávne počitájut, jáko v konéc pohubíši ád smértiju tvojéju.

Sláva, i nýňi, ín. Podóben, jedínoždy: Lázarem ťá Christós užé razrušájet smérte, i hďí tvojá áde pobída? Vithániji pláč nýňi na tebí prestavľájetsja, vsí vítvi pobídy tomú prinesém.

(Hlás 1.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan: sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 1. Voskresénije i žízň čelovíkom sýj Christé, hróbu lázarevu predstál jesí, uvirjája nám dvá suščestvá tvojá dolhoterpilíve, jáko Bóh i čelovík ot čístyja Ďívy prišél jesí. Jákože bo čelovík voprošál jesí: Hďí pohrebésja? I jákože Bóh voskresíl jesí živonósnym manovénijem četverodnévnaho.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Lázarja umérša četverodnévnaho voskresíl jesí iz áda Christé, préžde tvojejá smérti, potrjás smértnuju deržávu, i jedíňim ľubímym, vsích čelovík provozviščájaj iz tlí svoboždénije. Ťímže poklaňájuščesja tvojéj vsesíľňij vlásti vopijém: blahoslovén jesí Spáse, pomíluj nás.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Mártha i Maríja Spásu hlahólasťi: ášče by zďí býl jesí Hóspodi, ne bý úmerl Lázar: Christós že Voskresénije usópšich, sehó užé četverodnévnaho iz mértvych voskresí: prijidíte vsí vírniji, semú poklonímsja hrjadúščemu vo slávi, spástí dúšy náša.

Stích: Chvalíte jehó vo hlási trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húsľich.

Božestvá tvojehó Christé, podavája učenikóm tvojím óbraz, v naróďich smirjál jesí sebé, utaítisja choťá. Ťímže apóstolom jáko provídec Bóh, Lázarevu smérť predrékl jesí. Vo Vithániji že prisútstvujaj ľúdem, drúha tvojehó hróba ne nevídyj, uvíďiti voprošál jesí jáko čelovík. no tobóju četverodnéven voskresýj, Božéstvennuju tvojú deržávu javí: vsesíľne Hóspodi sláva tebí.

Stích: Chvalíte jehó v timpáňi i líci, chvalíte jehó vo strúnach i orháňi.

Hlás 4: Četverodnévna vozdvíhl jesí drúha tvojehó Christé, i Márthino i Maríino rydánije utolíl jesí: pokazúja vsím, jáko tý jesí vsjá soveršájaj Bóžéstvennoju síloju, samovlástnym choťínijem. Jemúže cheruvími vopijút neprestánno: osánna vo výšnich, blahoslovén jesí nad vsími Bóže, sláva tebí.

Stích: Chvalíte jehó v kimváľih dobrohlásnych, chvalíte jehó v kimváľich vosklicánija: vsjákoje dychánije da chválit Hóspoda.

Mártha Maríji vopijáše: učíteľ predstojít, i hlašájet ťá, pristupí. Oná že skóro prišédši, iďíže bí stojá Hospóď, i víďivši vozopí, pádši poklonísja, prečísťiji nózi tvojí oblobyzájušči, hlahólaše: Hóspodi, ášče by jesí zďí býl, ne bý úbo úmerl brát náš.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich tvojích do koncá.

Hlás 8: Lázarja umérša vo Vithániji, vozdvíhl jesí četverodnévna: tókmo bo prestál jesí hróbu, hlás živót uméršemu býsť, i vozdochnúv ád otriší stráchom. Vélije čúdo, mnohomílostive Hóspodi sláva tebí.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá tvojá.

Jákože rékl jesí Hóspodi Márthi: áz jésm Voskresénije, ďílom slóvo ispólnil jesí, iz áda vozzváv Lázarja: i mené čelovikoľúbče mértva strasťmí, jáko sostradátelen voskresí, moľúsja.

Sláva, hlás 2: Vélije i preslávnoje čúdo soveršísja dnés, jáko mertvecá četverodnévnaho, iz hróba Christós vozhlasív vozdvíže, i drúha prizvá: slavoslóvim jehó jáko preslávna, da molítvami právednaho Lázarja spásét dúšy náša.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * pomiluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, príbížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, pomiluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Prišédyj vo Vithániju vozdvíhnuti právednaho Lázarja, spasénija nášeho rádi, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.

Ornament

Texty projektu Časoslov sú určené na vnútornú potrebu. Ďakujeme, že nás podporujete! www.casoslov.sk