Utiereň 1.1.

Utreňa

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (5. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 5: Sobeznačáľnoje Slóvo Otcú i Dúchovi, ot Ďívy róždšejesja na spasénije náše, vospojím vírniji i poklonímsja: jáko blahovolí plótiju vzýti na krest, i smérť preterpíti, i voskresíti uméršyja slávnym voskresénijem svojím. (2x)

Sláva, svjatáho, hlás 1: Vo vsjú zémľu izýdé viščánije tvojé, jáko prijémšuju slóvo tvojé, ímže Bohoľípno naučíl jesí, jestestvó súščich ujasníl jesí, čelovíčeskija obýčaji ukrasíl jesí, cárskoje svjaščénije, ótče prepodóbne, Vasílije: molí Christá Bóha spastísja dušám nášym.

I nýňi, prázdnika, hlás tójže: Na prestóľi ohnezráčňim v výšnich siďáj so Otcém beznačáľnym i Božéstvennym tvojím Dúchom, blahovolíl jesí rodítisja na zemlí, ot otrokovícy, neiskusomúžnyja tvojejá Mátere, Iisúse: sehó rádi i obrízan býl jesí, jáko čelovík osmodnévnyj. Sláva vseblahómu tvojemú sovítu, sláva smotréniju tvojemú, sláva snizchoždéniju tvojemú, jedíne čelovikoľúbče.

Psalóm 9

Ispovímsja Tebí, Hóspodi, vsím sérdcem mojím, * povím vsjá čudesá Tvojá.

Vozveseľúsja i vozrádujusja o Tebí, * pojú ímeni Tvojemú, Výšnij.

Vnehdá vozvratítisja vrahú mojemú vspjáť, * iznemóhut i pohíbnut ot licá Tvojehó.

Jáko sotvoríl jesí súd mój i prjú mojú, * síl jesí na Prestóľi, suďáj právdu.

Zapretíl jesí jazýkom, i pohíbe nečestívyj, * ímja jehó potrebíl jesí vo vík i vo vík víka.

Vrahú oskuďíša orúžija v konéc, i hrády razrušíl jesí, * pohíbe pámjať jehó s šúmom.

I Hospóď vo vík prebyvájet, uhotóva na súd Prestól Svój, * i Tój sudíti ímať vselénňij v právdu, sudíti ímať ľúdem v pravoťí.

I býsť Hospóď pribížišče ubóhomu, * pomóščnik vo blahovrémenijich, v skórbech.

I da upovájut na Ťá znájuščiji ímja Tvojé, * jáko ne ostávil jesí vzyskájuščich Ťá, Hóspodi.

Pójte Hóspodevi, živúščemu v Sijóňi, * vozvistíte vo jazýcich načinánija Jehó.

Jáko vzyskájaj króvi ích pomjanú, * ne zabý zvánija ubóhich.

Pomíluj mjá, Hóspodi, vížď smirénije mojé ot vráh mojích, * voznosjáj mjá ot vrát smértnych.

Jáko da vozviščú vsjá chvály Tvojá vo vraťích dščére Sijóňi, * vozrádujemsja o spaséniji Tvojém.

Uhľibóša jazýcy v páhubi, júže sotvoríša, * v síti séj, júže skrýša, uvjazé nohá ích.

Znájem jésť Hospóď suďbý tvorjáj, * v ďíľich rukú svojéju uvjazé hríšnik.

Da vozvraťátsja hríšnicy vo ád, * vsí jazýcy zabyvájuščiji Bóha.

Jáko ne do koncá zabvén búdet níščij, * terpínije ubóhich ne pohíbnet do koncá.

Voskresní, Hóspodi, da ne kripítsja čelovík, * da súďatsja jazýcy préd Tobóju.

Postávi, Hóspodi, zakonopoložíteľa nád ními, * da razumíjut jazýcy, jáko čelovícy súť.

Vskúju, Hóspodi, otstojá daléče, * preziráeši vo blahovrémenjiich, v skórbech?

Vnehdá hordítisja nečestívomu, * vozharájetsja níščij, uvjazájut v sovíťich, jáže pomyšľájut.

Jáko chválim jésť hríšnyj v póchotech duší svojejá, * i obíďaj blahoslovím jesť.

Razdraží Hóspoda hríšnyj, po mnóžestvu hňíva svojehó ne vzýščet, * ňísť Bóha préd ním.

Oskverňájutsja putijé jehó na vsjákoje vrémja, * otjémľutsja suďbý Tvojá ot licá jehó, vsími vráhi svojími obladájet.

Rečé bo v sérdci svojém, * ne podvížusja ot róda v ród bez zlá,

jehóže kľátvy ustá jehó polná súť, i hóresti i ľstí, * pod jazýkom jehó trúd i boľízň.

Prisidít v lovíteľstvi s bohátymi v tájnych, * jéže ubíti nepovínnaho, óči jehó na níščaho prizirájeťi.

Lovít v tájňi jáko lév vo ohráďi svojéj, * lovít éže voschítiti níščaho,

voschítiti níščaho, * vnehdá privleščí í v síti svojéj.

Smirít jehó, preklonítsja i padét, * vnehdá jemú obladáti ubóhimi.

Rečé bo v sérdci svojém: zabý Bóh, otvratí licé Svojé, * da ne vídit do koncá.

Voskresní, Hóspodi Bóže mój, * da voznesétsja ruká Tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Česó rádi prohňíva nečestívyj Bóha? * Rečé bo v sérdci svojém: ne vzýščet.

Vídiši, jáko Tý boľízň i járosť smotrjáješi, * da prédan búdet v rúci Tvojí,

Tebí ostávlen jésť níščij, * síru Tý búdi pomóščnik.

Sokruší mýšcu hríšnomu i lukávomu, * vzýščetsja hrích jehó i ne obrjáščetsja.

Hospóď Cár vo vík i v vík víka, * pohíbnete, jazýcy, ot zemlí Jehó.

Želánije ubóhich uslýšal jesí, Hóspodi, * uhotóvaniju sérdca ích vňát úcho Tvojé.

Sudí síru i smirénu, * da ne priložít ktomú veličátisja čelovík na zemlí.

Psalóm Davídu, 10

Na Hóspoda upovách, káko rečéte duší mojéj: * previtáj po horám, jáko ptíca.

Jáko sé, hríšnicy naľakóša lúk, * uhotóvaša stríly v túľi, sostriľáti vo mráci právyja sérdcem.

Zané jáže Tý soveršíl jesí, oní razrušíša, * právednik že čtó sotvorí Hospóď vo chrámi svjáťim Svojém.

Hóspoď, na nebesí Prestól Jehó, * óči Jehó na níščaho prizirájeťi, víždi Jehó ispytájeťi sýny čelovíčeskija.

Ispytájet právednaho i nečestívaho, * ľúbjaj že neprávdu nenavídit svojú dúšu.

Odoždít na hríšniki síti, óhň i žúpel, * i dúch búren čásť čáši ích.

Jáko práveden Hospóď, i právdy vozľubí, * pravotý víďi licé Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 11

Spasí mjá, Hóspodi, jáko oskuďí prepodóbnyj, * jáko umálišasja ístiny ot synóv čelovíčeskich.

Sújetnaja hlahóla kíjždo ko ískrennemu svojemú, * ustňí ľstívyja v sérdci, i v sérdci hlahólaša zlája.

Potrebít Hospóď vsjá ustný ľstívyja, * jazýk veleríčivyj,

Rékšyja: jazýk náš vozvelíčim, * ustný náša pri nás súť, któ nám Hospóď jésť?

Strásti rádi níščich i vozdychánija ubóhich nýňi voskresnú, * hlahólet Hospóď, položúsja vo spasénije, ne obiňúsja o ném.

Slovesá Hospódňa slovesá čísta, * srebró razžžéno, iskušéno zemlí, očiščéno sedmeríceju.

Tý, Hóspodi, sochraníši ný * i sobľudéši ný ot róda sehó i vo vík.

Ókrest nečestíviji chóďat; * po vysoťí Tvojéj umnóžil jesí sýny čelovíčeskija.

Psalóm Davídu, 12

Dokóľi, Hóspodi, zabúdeši mjá do koncá? * Dokóľi otvraščáješi licé Tvojé ot mené?

Dokóľi položú sovíty v dúši mojéj, boľízni v sérdci mojém déň i nóšč? * Dokóľi voznesétsja vráh mój na mjá?

Prízri, uslýši mjá, Hóspodi Bóže mój, * prosvití óči mojí, da ne kohdá usnú v smérť,

da ne kohdá rečét vráh mój: * ukripíchsja na nehó.

Stužájuščiji mí vozrádujutsja, * ášče podvížusja.

Áz že na mílosť Tvojú upovách, * vozrádujetsja sérdce mojé o spaséniji Tvojém,

vospojú Hóspodevi blahoďijavšemu mňí * i pojú ímeni Hóspoda Výšňaho.

Psalóm Davídu, 13

Rečé bezúmen v sérdce svojém: ňísť Bóh. * Rastľíša i omerzíšasja v načinánijich, ňísť tvorjáj blahostýňu.

Hospóď s Nebesé priníče na sýny čelovíčeskija, * víďiti, ášče jésť razumivájaj ilí vzyskájaj Bóha.

Vsí ukloníšasja, vkúpi nekľučími býša: * ňísť tvorjaj blahostýňu, ňísť do jedínaho.

Ni lí urazumíjut vsí ďílajuščiji bezzakónije, sňidájuščiji ľúdi mojá v sňíď chľíbá? * Hóspoda ne prizváša.

Támo ubojášasja strácha, iďíže ne bí strách, * jáko Hospóď v róďi právednych.

Sovít níščaho posramíste, * Hospóď že upovánije jehó jésť.

Któ dást ot Sijóna * spasénije Izráilevo?

Vnehdá vozvratít Hospóď pľinénije ľudéj Svojích, * vozrádujetsja Jákov, i vozveselítsja Izráiľ.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 14

Hóspodi, któ obitájet v žilíšči Tvojém, * ilí któ vselítsja vo svjátuju hóru Tvojú?

Choďáj neporóčen i ďílajaj právdu, * hlahóľaj ístinu v sérdci svojém.

Íže ne uľstí jazýkom svojím i ne sotvorí ískrennemu svojemú zlá, * i ponošénija ne priját na blížnija svojá.

Uničižén jésť préd ním lukávnujaj, bojáščyja že sjá Hóspoda slávit, * klenýjsja ískrennemu svojemú i ne otmetájasja.

Srebrá svojehó ne dadé v lichvú i mzdý na nepovínnych ne priját. * Tvorjáj sijá ne podvížitsja vo vík.

Psalóm Davidu, 15

Sochraní mjá, Hóspodi, * jáko na Ťá upovách.

Rích Hóspodevi: Hospóď mój jesí Tý, * jáko blahích mojích ne trébuješi.

Svjátym, íže súť na zemlí Jehó, * udiví Hospóď vsjá choťínija Svojá v ních.

Umnóžišasja némošči ích, po sích uskoríša: ne soberú sobóry ích ot krovéj, * ni pomjanú že imén ích ustnáma mojíma.

Hospóď čásť dostojánija mojehó i čáši mojejá, * Tý jesí ustrojájaj dostojánije mojé mňí.

Úžja napadóša mí v deržávnych mojích, * íbo dostojánije mojé deržávno jésť mňí.

Blahoslovľú Hóspoda, vrazumívšaho mjá, * ješčé že i do nóšči nakazáša mjá utróby mója.

Predzrích Hóspoda prédo mnóju výnu, * jáko odesnúju mené jésť, da ne podvížusja.

Sehó rádi vozveselísja sérdce mojé, i vozrádovasja jazýk mój, * ješčé že i plóť mojá vselítsja na upovániji.

Jáko ne ostáviši dúšu mojú vo áďi, * nižé dási prepodóbnomu Tvojemú víďiti istľínija.

Skazál mí jesí putí životá, ispólniši mjá vesélija s licém Tvoím, * krasotá v desníci Tvojéj v konéc.

Psalóm 16

Uslýši, Hóspodi, právdu mojú, vonmí moléniju mojemú, * vnuší molítvu mojú ne vo ustnách ľstívych.

Ot licá Tvojehó suďbá mojá izýdet, * óči mojí da vídita pravotý.

Iskusíl jesí sérdce mojé, positíl jesí nóščiju, * iskusíl mjá jesí, i ne obrítesja vo mňí neprávda.

Jáko da ne vozhlahóľut ustá mojá ďíl čelovíčeskich, * za slovesá ustén Tvojích áz sochraních putí žéstoki.

Soverší stópy mojá vo stezjách Tvojích, * da ne podvížutsja stópy mojá.

Áz vozzvách, jáko uslýšal mjá jesí, Bóže, * priklóni úcho Tvojé mňí i uslýši hlahóly mojá.

Udiví mílosti Tvojá, spasájaj upovájuščyja na Ťá * ot protívjaščichsja desníci Tvojéj.

Sochraní mjá, Hóspodi, jáko zínicu óka, * v króvi krilú Tvojéju pokrýješi mjá ot licá nečestívych, ostrástšich mjá:

vrazí mojí dúšu mojú oderžáša, túk svój zatvoríša; * ustá ích hlahólaša hordýňu.

Izhoňáščiji mjá nýňi obydóša mjá, * óči svojí vozložíša ukloníti na zémľu.

Objáša mjá jáko lév hotóv na lóv * i jáko skímen obitájaj v tájnych.

Voskresní, Hóspodi, predvarí já i zapní ím, * izbávi dúšu mojú ot nečestívaho,

orúžije Tvojé * ot vráh rukí Tvojéja.

Hóspodi, ot málych ot zémli, razďilí já v živoťí ích, * i sokrovénnych Tvójich ispólnisja črévo ích,

nasýtišasja synóv, * i ostáviša ostánki mladéncem svojím.

Áz že právdoju javľúsja licú Tvojemú, * nasýščusja, vnehdá javíti mí sjá slávi Tvojéj.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 5: Krest Hospódeň pochválim, pohrebénije svjatóje písňmi počtím, i voskresénije jehó preproslávim: jáko sovozstávi mértvyja ot hrób jáko Bóh, pľinív smérti deržávu, i kríposť dijávoľu, i súščym vo áďi svít vozsijá.

Stích: Voskresní Hóspodi Bóže mój, da voznesétsja ruká tvojá, ne zabúdi ubóhich Tvojích do koncá.

Hóspodi mértv naréklsja jesí, umertvívyj smérť, vo hróbi položílsja jesí, istoščívyj hróby: horí vóini hróba strežáchu, dóľi ot víka mértvyja voskrésíl jesí. Vsesíľne i nepostižíme Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Rádujsja svjatája horó i Bohoprochódnaja, rádujsja oduševlénnaja kupinó i neopalímaja. Rádujsja jedína k Bóhu mírovi móste, prevoďáj mértvyja k víčnomu životú. Rádujsja netľínnaja otrokovíce, neiskusomúžno róždšaja spasénije dúš nášich.

Psalóm 17

Vozľubľú Ťá, Hóspodi, * kríposte mojá.

Hospóď utverždénije mojé, i pribížišče mojé, i Izbáviteľ Mój, * Bóh mój, Pomóščnik mój, i upováju na Nehó,

Zaščítitel mój, * i róh spasénija mojehó, i Zastúpnik mój.

Chvaľá prizovú Hóspoda * i ot vráh mojích spasúsja.

Oderžáša mjá boľízni smértnyja, i potócy bezzakónija smjatóša mjá, * boľízni ádovy obydóša mjá, predvaríša mjá síti smértnyja.

I vnehdá skorbíti mí, * prizvách Hóspoda, i k Bóhu mojemú vozzvách,

uslýša ot chráma svjatáho Svojehó hlás mój, * i vópľ mój préd Ním vnídet vo úši Jehó.

I podvížesja, i trépetna býsť zemľá, * i osnovánija hór smjatóšasja i podvihóšasja, jáko prohňívasja na ňá Bóh.

Vzýde dým hňívom Jehó, i óhň ot licá Jehó vosplámenitsja, * úhlije vozhorísja ot Nehó.

I prikloní nebesá, i sníde, * i mrák pod noháma Jehó.

I vzýde na Cheruvímy, * i leťí, leťí na krilú vítreňu.

I položí tmú zakróv Svój, ókrest Jehó selénije Jehó, * temná vodá vo óblacich vozdúšnych.

Ot oblistánija préd Ním óblacy proidóša, * hrád i úhlije óhnennoje.

I vozhremí s nebesé Hospóď * i Výšnij dadé hlás Svój.

Nizposlá stríly i razhná já, * i mólniji umnóži, i smjaté já.

I javíšasja istóčnicy vodníji, i otkrýšasja osnovánija vselénnyja, * ot zapreščénija Tvojehó, Hóspodi, ot dochnovénija dúcha hňíva Tvojehó.

Nizposlá s vysotý, i priját mjá, * vospriját mjá ot vód mnóhich.

Izbávit mjá ot vrahóv mojích síľnych i ot nenavíďaščich mjá, * jáko utverdíšasja páče mené.

Predvaríša mjá v déň ozloblénija mojehó, * i býsť Hospóď utverždénije móje.

I izvedé mjá na širotú, * izbávit mjá, jáko voschoťí mjá.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju vozdást mí.

Jáko sochraních putí Hospódni * i ne nečéstvovach ot Bóha mojehó.

Jáko vsjá suďbý Jehó prédo mnóju * i opravdánija Jehó ne otstupíša ot mené.

I búdu neporóčen s Ním, * i sochraňúsja ot bezzakónija mojehó.

I vozdást mí Hospóď po právďi mojéj * i po čistoťí rukú mojéju préd očíma Jehó.

S prepodóbnym prepodóben búdeši, * i s múžem nepovínnym nepovínen búdeši, i so izbránnym izbrán búdeši, i so stroptívym razvratíšisja.

Jáko Tý ľúdi smirénnyja spaséši * i óči hórdych smiríši.

Jáko Tý prosvitíši svitíľnik mój, Hóspodi, Bóže mój, * prosvitíši tmú mojú.

Jáko Tobóju izbávľusja ot iskušénija * i Bóhom mojím prejdú sťínu.

Bóh mój, neporóčen púť Jehó, slovesá Hospódňa razžžéna, * Zaščítiteľ jésť vsích upovájuščich na Nehó.

Jáko któ Bóh, rázvi Hóspodá, Ilí kto Bóh, rázvi Bóha nášehó? * Bóh prepojasújaj mjá síloju, i položí neporóčen púť mój.

Soveršájaj nózi mojí, jáko jeléni, * i na vysókich postavľájaj mjá.

Naučájaj rúci mojí na bráň, * i položíl jesí lúk míďan mýšca mojá.

I dál mi jesí zaščiščénije spásenija, * i desníca Tvojá vospriját mjá,

i nakazánije Tvojé isprávit mjá v konéc, * i nakazánije Tvojé tó mjá naučít.

Uširíl jesí stopý mojá pódo mnóju, * i ne iznemohósťi plesňí mojí.

Poženú vrahí mojá, i postíhnu já, * i ne vozvraščúsja, dóndeže skončájutsja.

Oskorbľú ích, i ne vozmóhut státi, * padút pod noháma mojíma.

I prepojásal mjá jesí síloju na bráň, * spjál jesí vsjá vostajúščyja na mjá pod mjá.

I vrahóv mojích dál mí jesí chrebét, * i nenavíďaščyja mjá potrebíl jesí.

Vozzváša, i ne bí spasájaj: * ko Hóspodu, i ne uslýša ích.

I istňú já jáko prách préd licém vítra, * jáko brénije putéj pohláždu já.

Izbáviši mjá ot prerikánija ľudéj, * postáviši mjá vo hlavú jazýkov.

Ľúdije, íchže ne víďich, rabótaša mí. * V slúch úcha poslúšaša mjá.

Sýnove čuždíji solháša mí. * Sýnove čuždíji obetšáša i ochromóša ot stéz svojích.

Žív Hospóď, i blahoslovén Bóh, * i da voznesétsja Bóh spasénija mojehó.

Bóh dajáj otmščénije mňí * i pokorívyj ľúdi pod mjá.

Izbáviteľ mój ot vráh mojích hňivlívych, * ot vostajúščich na mjá vozneséši mjá, ot múža neprávedna izbáviši mjá.

Sého rádi ispovímsja Tebí vo jazýcich, Hóspodi, * i ímeni Tvojemú pojú:

veličájaj spasénija caréva, * i tvórjaj mílosť christú svojemú Davídu, i símeni jehó do víka.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 18

Nebesá povídajut slávu Bóžiju, * tvorénije že rukú Jehó vozviščájet tvérď.

Déň dní otryhájet hlahól, * i nóšč nóšči vozviščájet rázum.

Ne súť ríči, nižé slovésa, * íchže ne slýšatsja hlási ích.

Vo vsjú zémľu izýde viščánije ích * i v koncý vsélennyja hlahóly ích.

V sólnce položí selénije svojé, i tój, jáko ženích ischoďáj ot čertóha Svojehó, * vozrádujetsja, jáko ispolín teščí púť.

Ot krája nebesé ischód Jehó, i srítenije Jehó do krája nebesé, * i ňísť íže ukrýjetsja teplotý Jehó.

Zakón Hospódeň neporóčen, obraščájaj dúšy, * sviďíteľstvo Hospódne vírno, umudrjájuščeje mladéncy.

Opravdánija Hospódňa práva, veseľáščaja sérdce, * zápoviď Hospódňa svitlá, prosviščájuščaja óči.

Strách Hospódeň číst, prebyvájaj vo vík víka: * suďbý Hospódni ístinny, opravdány vkúpi,

voždeľínny páče zláta i kámene čéstna mnóha, * i sláždša páče méda i sóta.

Íbo ráb Tvój chranít já, vnehdá sochraníti já, * vozdajánije mnóho.

Hrichopadénija któ razumíjet? * ot tájnych mojích očísti mjá, i ot čuždích poščadí rabá Tvojehó,

ášče ne obladájut mnóju, tohdá neporóčen búdu * i očíščusja ot hrichá velíka.

I búdut vo blahovolénije slovesá úst mojích, i poučénije sérdca mojehó préd Tobóju výnu, * Hóspodi, Pomóščniče mój i Izbáviteľu mój.

Psalóm 19

Uslýšit ťá Hospóď v déň pečáli, * zaščítit ťá ímja Bóha Jákovľa.

Póslet tí pómošč ot Svjatáho * i ot Sijóna zastúpit ťá.

Pomjanét vsjáku žértvu tvojú, * i vsesožžénije tvojé túčno búdi.

Dást tí Hospóď po sérdcu tvojemú * i vés sovít tvój ispólnit.

Vozrádujemsja o spaséniji tvojém * i vo ímja Hóspoda Bóha nášeho vozvelíčimsja.

Ispólnit Hospóď vsjá prošénija tvojá. * Nýňi poznách, jáko spasé Hospóď christá Svojehó,

uslýšit jehó s nebesé svjatáho Svojehó, * v sílach spasénije desnícy Jehó.

Síji na kolesnícach, i síi na kóňich, * mý že vo ímja Hóspoda Bóha nášeho prizovém.

Tíji spjáti býša i padóša, * mý že vostáchom i isprávichomsja.

Hóspodi, spasí carjá i uslýši ný, * vóňže ášče déň prizovém Ťá.

Psalóm 20

Hóspodi, síloju Tvojéju vozveselítsja cár * i o spaséniji Tvojém vozrádujetsja ziló.

Želánije sérdca jehó dál jesí jemú, * i choťínija ustnú jehó ňísi lišíl jehó.

Jáko predvaríl jesí jehó blahoslovénijem blahostýnnym, * položíl jesí na hlaví jehó vinéc ot kámene čéstna.

Životá prosíl jésť u Tebé, * i dál jesí jemú dolhotú dníj vo vík víka.

Vélija sláva jehó spasénijem Tvojím, * slávu i veleľípije vozložíši na nehó.

Jáko dási jemú blahoslovénije vo vík víka, * vozveselíši jehó rádostiju s licém Tvoím.

Jáko cár upovájet na Hóspoda, * i mílostiju Výšňaho ne podvížitsja.

Da obrjáščetsja ruká Tvojá vsím vrahóm Tvojím, * desníca Tvojá da obrjáščet vsjá nenavíďaščyja Tebé.

Jáko položíši ích jáko péšč óhnennuju vo vrémja licá Tvojehó, * Hospóď hňívom Svojím smjatét já, i sňísť ích óhň.

Plód ích ot zemlí pohubíši, * i símja ích ot synóv čelovíčeskich.

Jáko ukloníša na Ťá zlája, * pomýsliša sovíty, íchže ne vozmóhut sostáviti.

Jáko položíši já chrebét, * vo izbýtcich Tvojích uhotóviši licé ích.

Voznesísja, Hóspodi, síloju Tvojéju, * vospojém i pojém síly Tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 21

Bóže, Bóže mój, vonmí mí, * vskúju ostávil mjá jesí?

Daléče ot spasénija mojehó * slovesá hrichopadénij mojích.

Bóže mój, vozzovú vo dní, i ne uslýšiši, * i v noščí, i ne v bezúmije mňí.

Tý že vo svjaťím živéši, * chvaló Izráileva.

Na Ťá upováša otcý náši, * upováša i izbávil jesí já.

K Tebí vozzváša, i spasóšasja, * na Ťá upováša, i ne postyďíšasja.

Áz že jésm čérv, a ne čelovík, * ponošénije čelovíkov i uničižénije ľudéj.

Vsí víďaščiji mjá poruháša mí sjá, * hlahólaša ustnámi, pokiváša hlavóju:

upová na Hóspoda, da izbávit jehó, * da spasét jehó, jáko chóščet jehó.

Jáko Tý jesí istórhij mjá iz čréva, * upovánije mojé ot soscú mátere mojejá.

K Tebí privéržen jésm ot ložésn, * ot čréva mátere mojejá Bóh mój jesí Tý.

Da ne otstupíši ot mené, jáko skórb blíz, * jáko ňísť pomohájaj mí.

Obydóša mjá teľcý mnózi, * juncý túčniji oderžáša mjá.

Otverzóša na mjá ustá svojá, * jáko lév voschiščájaj i rykájaj.

Jáko vodá izlijáchsja, i razsýpašasja vsjá kósti mojá, * býsť sérdce mojé jáko vósk, tájaj posreďí čréva mojehó.

Ízsše jáko skudéľ kríposť mojá, i jazýk mój priľpé hortáni mojemú, i v pérsť smérti svél mjá jesí.

Jáko obydóša mjá psí mnózi, sónm lukávych oderžáša mjá, * iskopáša rúci mojí i nózi mojí.

Isčetóša vsjá kósti mojá, * tíji že smotríša i prezríša mjá.

Razďilíša rízy mojá sebí, * i o odéždi mojéj metáša žrébij.

Tý že, Hóspodi, ne udalí pómošč Tvojú ot mené, * na zastuplénije mojé vonmí.

Izbávi ot orúžija dúšu mojú, * i iz rukí pésiji jedinoródnuju mojú.

Spasí mjá ot úst ľvóvych * i ot róh jedinoróž smirénije mojé.

Povím ímja Tvojé brátiji mojéj, * posreďí cérkve vospojú Ťá.

Bojáščijisja Hóspoda, voschvalíte Jehó, vsé símja Iákovle, proslávite Jehó, * da uboítsja že ot Nehó vsé símja Izráilevo.

Jáko ne uničiží, nižé nehodová molítvy níščaho, * nižé otvratí licé Svojé ot mené, i jehdá vozzvách k Nemú, uslýša mjá.

Ot Tebé pochvalá mojá, v cérkvi velícij ispovímsja Tebí, * molítvy mojá vozdám préd bojáščimisja Jehó.

Jaďát ubóziji i nasýťatsja, i voschváľat Hóspoda vzyskájuščiji Jehó, * živá búdut serdcá ích v vík víka.

Pomjanútsja i obraťátsja ko Hospódu vsí koncý zemlí, * i poklóňatsja préd Ním vsjá otéčestvija jazýk.

Jáko Hospódne jésť cárstvije, * i Tój obladájet jazýki.

Jadóša i pokloníšasja vsí túčniji zemlí, * préd Ním pripadút vsí nizchoďáščiji v zémľu, i dušá mojá Tomú živét.

I símja mojé porabótajet Jemú, * vozvistít Hóspodevi ród hrjadúščij.

I vozvisťát právdu Jehó ľúdem róždšymsja, * jáže sotvorí Hospóď.

Psalóm 22

Hospóď pasét mjá * i ničtóže má lišít.

Na mísťi zláčňi, támo vselí mjá, * na voďí pokójňi vospitá mjá.

Dúšu mojú obratí, nastávi mjá na stezí právdy, * ímene rádi Svojehó.

Ášče bo i pojdú posreďí síni smértnyja, * ne ubojúsja zlá,

jáko Tý so mnóju jesí: * žézl Tvój i pálica Tvojá, tá mjá uťíšista.

Uhotóval jesí prédo mnóju trapézu soprotív stužájuščym mňí, * umástil jesí jeléjom hlavú mojú, i čáša Tvojá upojavájušči mjá, jáko deržávna.

I mílosť Tvojá poženét mjá vsjá dní životá mojehó; * i jéže vselíti mí sjá v dóm Hospódeň v dolhotú dníj.

Psalóm 23

Hospódňa zemľá, i ispolnénije jejá, vsélennaja * i vsí živúščiji na néj.

Tój na morjách osnovál jú jésť, * i na rikách uhotóval jú jésť.

Któ vzýdet na hóru Hospódňú? * Ilí któ stánet na mísťi svjaťím Jehó?

Nepovínen rukáma i číst sérdcem, íže ne priját vsúje dúšu svojú, * i ne kľátsja léstiju ískrennemu svojemú.

Séj priímet blahoslovénije ot Hóspoda, * i mílostyňu ot Bóha, Spása svojehó.

Séj ród íščuščich Hóspoda, * íščuščich licé Bóha Jákovľa.

Vozmíte vratá kňázi váša, * i vozmítesja vratá víčnaja, i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď krípok i sílen, Hospóď sílen v bráni.

Vozmíte vráta kňázi váša, i vozmítesja vratá víčnaja, * i vnídet Cár slávy.

Któ jésť séj Cár slávy? * Hospóď síl, Tój jésť Cár slávy.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-m stichoslóviji sidálny voskrésny,

hlás 5: Hóspodi, po tridnévňim tvojém voskreséniji, i apóstolov poklonéniji, Pétr vopijáše tí: žený derznovénije prijáša, áz že ubojáchsja. Razbójnik bohoslóvjaše, áz že otverhóchsja. Úbo prizovéši li mjá próčeje učeniká býti? Ilí páki pokážeši mjá lovcá hlubínnaho? No kájuščasja prijimí mja Bóže, i spasí mja.

Stích: Ispovímsja tebí Hóspodi, vsím sérdcem mojím, povím vsjá čudesá Tvojá.

Hóspodi, posreďí osuždénnych prihvozdíša ťá bezzakónniji, i kopijém rebró tvojé probodóša, o Mílostive! Pohrebénije že prijál jesí, razrušívyj ádova vratá, i voskrésl jesí tridnévno. Pritekóša žený víďiti ťá, i vozvistíša apóstolom vostánije: prevoznosímyj Spáse, jehóže pojút ánheli, blahoslovénnyj Hóspodi, sláva tebí.

Sláva, i nýňi, Bohoródičen: Neiskusobráčnaja nevísto Bohorodíteľnice, jáže Jévinu pečáľ radostotvorívšaja, vospivájem vírniji i poklaňájemsja tebí, jáko vozvelá jesí nás ot drévnija kľátvy: i nýňi molí neprestánno, vsepítaja, presvjatája, vo jéže spastísja nám.

Allilúia, 134

Chvalíte ímja Hóspodne, * chvalíte, rabí Hóspoda:

Stojáščiji vo chrámi Hóspodni, * vo dvórich dómu Bóha nášeho.

Chvalíte Hóspoda, jáko Bláh Hóspoď, * pójte ímeni Jehó, jáko dobró:

Jáko Jákova izbrá sebí Hóspoď, * Izráiľa v dostojánije Sebí.

Jáko áz poznách, jáko Vélij Hóspoď, * i Hóspoď náš nad vsími bóhi.

Vsjá, jelíka voschoťí Hóspoď, * sotvorí na nebesí i na zemlí, v morjách i vo vsích bézdnach.

Vozvoďá óblaki ot posľídnich zemlí, * mólniji v dóžď sotvorí, izvoďáj vítry ot sokróvišč Svojích.

Iže porazí pérvency Jehípetskija, * ot čelovíka do skotá.

Poslá známenija i čudesá posreďí Tebé, Jehípte, * na faraóna i na vsjá rabý jehó.

Iže porazí jazýki mnóhi i izbí carí krípki: * Sijóna, carjá Amorréjska, i Oha, carjá Vasánska, i vsjá cárstvija Chanaánska,

i dadé zemľu ích dostojánije, * dostojánije Izráiľu, ľúdem Svojím.

Hóspodi, ímja Tvojé v vík * i pámjať Tvojá v ród i ród:

jáko sudíti ímať Hóspoď ľúdem Svojím, * i o rabích Svojích umólitsja.

Ídoli jazýk, srebró i zláto, * ďíla rúk čelovíčeskich.

Ustá ímut, i ne vozlahóľut, óči ímut, i ne úzrjat, * úši ímut, i ne uslýšat, nižé bo jésť dúch vo usťích ích.

Podóbni ím da búdut tvorjáščiji já, * i vsí naďíjuščijisja na ňá.

Dóme Izrájilev, blahoslovíte Hóspoda, dóme Aaróň, blahoslovíte Hóspoda,* dóme Levíjin, blahoslovíte Hóspoda.

Bojáščijisja Hóspoda, blahoslovíte Hóspoda. * Blahoslovén Hóspoď ot Sijóna, živýj vo Jerusalími.

Allilúia 135

Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu bohóv, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Hóspodevi hóspodej, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu čudesá vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu nebesá rázumom, * jáko v vík mílosť Jehó.

Utverdívšemu zémľu na vodách, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sotvóršemu svitíla vélija jedínomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Sólnce vo óblasť dné, * jáko v vík mílosť Jehó.

Lunú i zvízdy vo óblasť nošči, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu Jehípta s pérvency jehó, * jáko v vík mílosť Jehó,

i izvédšemu Izrájilja ot sredý ích, * jáko v vík mílosť Jehó.

Rukóju krípkoju i mýšceju vysókoju, * jáko v vík mílosť Jehó.

Razďíľšemu Čermnóje móre v razďilenija, * jáko v vík mílosť Jehó.

I provédšemu Izrájiľa posreďí jehó, * jáko v vík mílosť Jehó.

I istrjásšemu faraóna i sílu jehó v móre Čermnóje, * jáko v vík mílosť Jehó.

Provédšemu ľudi Svojá v pustýni, * jáko v vík mílosť Jehó.

Porazívšemu carí vélija, * jáko v vík mílosť Jehó,

i ubívšemu carí krípkija, * jáko v vík mílosť Jehó:

Sijóna, carjá Amorréjska, * jáko v vík mílosť Jehó,

i Oha, carjá Vasánska, * jáko v vík mílosť Jehó.

I dávšemu zémľu ích dostojánije, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dostojánije Izrajiľu, rabú Svojemú, * jáko v vík mílosť Jehó.

Jáko vo smiréniji nášem pomjanú ný Hóspoď, * jáko v vík mílosť Jehó.

I izbávil ný jésť ot vrahóv nášich, * jáko v vík mílosť Jehó.

Dajáj píšču vsjákoj plóti, * jáko v vík mílosť Jehó.

Ispovídajtesja Bóhu Nebésnomu, * jáko v vík mílosť Jehó.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Anhelskij sobór udivísja, * zrjá tebé v mértvych vminívšasja, * smértnuju že, Spáse, kríposť razorívša, * i so sobóju Adáma vozdvíhša, * i ot áda vsjá svobódša.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Počtó mýra s mílostivnými slezámi, * o učenícy rastvorjájete? * Blistájajsja vo hróbi ánhel, * Myronósicam viščáše: * vídite vý hrób i urazumíjte: * Spás bo * voskresé ot hróba.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Ziló ráno, * Myronósicy tečáchu * ko hróbu tvojemú, rydájuščyja, * no predstá k ním Ánhel i rečé: * Rydánija vrémja prestá, ne pláčite, * voskresénije že * Apóstolom rcýte.

Blahoslovén jesí, Hóspodi, naučí mjá opravdánijem tvojím.

Myronósicy žený * s mýry prišédšyja * ko hróbu tvojemú, Spáse, rydáchu, * Ánhel že k ním rečé hlahóľa: * Čtó s mértvymi živáho pomyšľájete? * Jáko Bóh bo voskresé ot hróba.

Sláva: Poklonímsja Otcú, * i jehó Sýnovi, i svjatómu Dúchu, * svjaťíj Trójci vo jedíňim suščeství, * so Serafímy zovúšče: * svját, svját, * svját jesí, Hóspodi.

I nýňi: Žiznodávca roždši, * hrichá Ďívo Adáma izbávila jesí, * rádosť že Jévi * v pečáľi mistó podalá jesí: * pádšyja že ot žizni, * k séj naprávi, * iz tebé voplotívyjsja * Bóh i čelovík.

Allilúja, Allilúja, Allilúja, sláva tebí Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Ipakoí, hlás 5: Ánheľskim zrákom úm smuščájuščja, i božéstvennym vostánijem dušéju prosviščájemy, mironósicy apóstolom blahovistvováchu: vozvistíte vo jazýcich voskresénije, Hóspodu soďíjstvujušču čudesý, podajúščemu nám véliju mílosť.

Sidálen, hlás 5. Podóben: Sobeznačáľnoje: Jáko cárskoje ukrašénije cérkve, Vasílija vsí da voschválim, učénij sokróvišče neoskúdnoje: sími bo tój nakazá nás Tróicu počitáti svjatúju, sojedinénu úbo suščestvóm, razďílenu že ipostásmi.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Neizrečénnyja premúdrosti bohovídňi počérpl jesí bohátstvo tájnoje, vsím istočíl jesí pravoslávija vódy, vírnych úbo serdcá božéstvenňi veseľáščyja, nevírnych že veľínija dostójňi potopľájuščyja. Otňúduže obojúdu blahočéstija póty, pokazálsja jesí nepobidím Tróicy pobórnik, svjatíteľu Vasílije. Molísja Christú Bóhu, prehrišénij ostavlénije darováti prázdnujuščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú.

Sláva, sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Síloju slovés božéstvennych jéresi nizložíl jesí mráčnyja: vsjá šatánija Jevnómijeva pohruzíl jesí: čelovíkom bo Dúcha Bóha býti propovídal jesí, i rúk vozďínijem vrahí umértvíl jesí. Vsé prohnál jesí Savéllijevo služénije, vsjá že mudrovánija Nestórijeva uprazdníl jesí, svjatíteľu Vasílije: molísja Christú Bóhu, prehrišénij ostavlénije darováti prázdnujuščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú.

I nýňi: Vsjáčeskich Vladýka i tvoréc, iz prečístyja utróby tvojejá plóť prijémyj, predstáteľnicu ťá pokazá čelovíkom, vseneporóčnaja: sehó rádi vsí k tebí pribihájem, očiščénija prehrišénij prosjášče, Vladýčice, i víčnujuščija izbávitisja múki, i vsjákaho ozloblénija ľútaho mirodéržca. Sehó rádi vopijém tí: molísja tvojemú Sýnu i Bóhu, prehrišénij ostavlénije darováti poklaňájuščymsja víroju vsesvjatómu roždestvú tvojemú.

Stepenna hlás 5.

Antifon 1. Vnehdá skorbíti mňi, Davídski pojú tebí Spase moj: izbávi dúšu mojú ot jazýka ľstívaho,

Pustýnnym živót blažen jesť, bóžestvennym račénijem voskryľájuščymsja.

Sláva, i nýňi: Svjatým Dúchom oderžátsja vsja, vídimaja že s nevídimymi: samoderžáven bo syj, Trójcy jedín jesf nelóžno.

Antifon 2. Na hóry dušé, vozdvíhnemsja: hrjadí támo otňúduže pómošč ídet.

Desnája tvojá ruká i mené Christé kasájuščajasja, ot lésti vsjákija da sochranít.

Sláva, i nýňi: Svjatómu Dúchu bohoslóvjašče rcim: ty jesí Boh, živót, račénije, svit, um, Ty blahostýňa, Ty cárstvuješi vo víki.

Antifon 3. O rékšich mňi: Vo dvorý vnídem Hospodňa, rádosti mnóhija ispólnen byv, molitvy vozsyláju.

V domú Davídovi strášnaja soveršájutsja: ohň bo támo paľá vsjak srámnyj um.

Sláva, i nýňi: Svjatómu Dúchu, živonačálnoje dostóinstvo, ot Nehóže vsjákoje živótno oduševľájetsja, jáko vo Otcí, kúpno že i Slovi.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokimen hlás 5. Voskresní Hóspodi Bóže moj, da voznesétsja ruká tvojá, jáko ty cárstvuješi vo víki.

Stích: Ispovímsja tebí, Hóspodi vsím sérdcem mojím.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Joanna svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V ťim časi Marija stojala kolo hroba i plakala. Plačuči posmotrila do hroba. V ňim uviďila siďiti dvoch anheľiv v biľim oblečiňu, tam, de pered tym ležalo Isusove ťilo; jednoho - de byla holova, a druhoho - de byli nohy. Oni jej povili: „Čom plačeš, ženo?“ Marija odpovila: „Vzjali mojoho Hospoda, a ja ne znam, de joho položyli.“ A jak toto povila, obernula sja i uviďila tam stojati Isusa. No ne znala, že to vin. Isus jej poviv: „Čom plačeš, ženo? Koho hľadaš?“ Ona dumala, že to zahorodnik i povila jomu: „Hospodarju, kiď ty joho vzjav, povidž mi, de ty joho položyv, a ja joho vozmu.“ Isus jej osloviv: „Marijo!“ Ona sja obernula i povila: „Ravvuňi!“, što značiť: Učiteľu. Isus jej poviv: „Ne dotuľaj sja mene, bo ja išči ne vyšov ku mojomu Otcjovi. Iď ku mojim bratam i povidž jim: „Ja idu ku mojomu Otcjovi i vašomu Otcjovi; ku mojomu Bohu i Bohu vašomu.“ A Marija Magdalina išla i oholosila učenikam, že viďila Hospoda, a že vin jej toto poviv.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Voskrés Isús ot hróba jákože prorečé, dadé nám žývot víčnyj i véliju mílosť.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kanón voskrésen, hlás 5:

[Písň 1]

irmós: Koňá i vsádnika v móre čermnóje, sokrušájaj bráni mýšceju vysókoju, Christós istrjasé: Izráiľa že spasé, pobídnuju písň pojúšča.

Pripív: Sláva Hóspodi, svjatómu voskreséniju tvojemú.

Tebé ternonósnyj jevréjskij sónm, ľubvé blahoďíteľu k tebí ne sochráň máternija, Christé vinčá, rodonačáľnika razrišájušča ternóvnoje zapreščénije.

Vozdvíhl jesí mja pádšaho v róv, preklóňsja žiznodávče, bezhríšne: i mojejá zlosmrádnyja tlí Christé, preterpív neiskušénno, božéstvennaho suščestvá mírom mjá oblahouchál jesí.

Bohoródičen: Razrišísja kľátva, pečáľ prestá: blahoslovénnaja bo i blahodátnaja, vírnym rádosť vozsijá, blahoslovénije vsím koncém cvitonosjášči Christá.

Kanón prázdnika.

Hlás 2. Písň 1.

irmós: Hrjadíte ľúdije, pojím písň Christú Bóhu, razďíľšemu móre i nastávľšemu ľúdi, jáže izvedé iz rabóty jehípetskija, jáko proslávisja.

Osméríca dnéj, nosjáščaja óbraz búduščaho, tvojéju, Christé, prosviščájetsja i osvjaščájetsja vóľnoju niščetóju: v séj bo zakónno obrízalsja jesí plótiju.

Obrízanije prijémlet osmodnévnoje Christós svojehó roždestvá, i sehó dnés síň sprjátaet, svít vozsijavája nóvyja blahodáti.

Ín kanón svjatíteľa Vasílija, na 8. Tvorénije Joánna damaskiná.

Hlás i irmós tójže.

Tvojemú hlásu podobáše priití, Vasílije, načáti choťáščym chvalý tvojá: no, ótče, moľbú prijém, blahodáť podaváj nezavístno nám.

Dobroďítelej tý žestókij šéstvoval jesí púť, v hládkij dostíhl jesí i nesoprotívnyj nebésnyj voschód, i vsím javílsja jesí óbraz, Vasílije.

Strastnóje vzyhránije, tomjáščeje plóť, ľubomúdrija želánijem nakazál jesí: ťímže v netľínnych vodvorjáješisja cárstvijich, ótče Vasílije.

Dušévnyja strásti, blahopotrébno, Vasílije, vkúpi že i ťilésnyja, duchóvnym posíkl jesí méečém: sebé že Vladýci žértvu prinésl jesí.

Tý býv neizrečénnych taínnik, Vasílije, Christóvu cárstviju tajnonaučíl jesí, svjaščénne ótče, jávei, Tróičeskij svít oblistál jesí nám.

Bohoródičen: Któ izreščí tvojé po dostóinstvu vozmóžet, jéže páče slóva, začátije? Bóha bo rodilá jesí plótiju, vsečístaja, nám jávľšasja Spása i Hóspoda.

Katavásia, pérvyj lík pojét irmós: Hlubiný otkrýl jésť dnó, i súšeju svojá vlečét, v néj pokrýv protívnyja, krípkij vo bránech Hospóď, jáko proslávisja.

Druhíj lík, irmós: Šéstvujet morskúju volňáščujusja búrju, súšu ábije Izráiľ jávľšujusja: čermnýj že pónt tristáty jehípetskija pokrý kúpno, Vodostlanén hrób, síloju krípkoju desnícy Vladýčni.

[Písň 3]

irmós: Vodruzívyj na ničesómže zémľu poveľínijem tvojím, i povísivyj neoderžímo ťahoťíjuščuju, na nedvížimim, Christé, kámeni zápovidej tvojích, cérkov tvojú utverdí, jedíne bláže i čelovikoľúbče.

Žélč úbo íže iz kámene méd ssávšiji, v pustýni čudoďíjstvovavšemu tebí prinesóša Christé: ócet že za mánnu voz blahoďijánije tí vozdáša ótrocy Izráilevy neblahodárniji.

Íže drévle svitovídnym óblakom pokryvájemi, živót vo hróbi Christá položíša: no samovlástno voskrés, vsím vírnym podadé tájno osiňájuščeje svýše Dúcha sijánije.

Bohoródičen: Tý Máti Bóžija nesočetánno rodilá jesí, íže o netľínna Otcá vozsijávšaho, kromí boľíznej máternich: ťímže ťá Bohoródicu, voploščénna bo rodilá jesí Slóva, pravoslávno propovídujem.

irmós: Utverdí nás v tebí, Hóspodi, drévom umerščvléj hrích, i strách tvój vsadí v serdcá nás, pojúščich ťá.

Slóvo voplóščšejesja presúščestvennoje, v prestátije zakóna obrízasja: načátok že Božéstvennyja blahodáti, i žízni nétľínnyja nám podadé.

Zakóna ispólniteľ, ne jáko soprotíven Bóhu sýj Christós voplotívyjsja pokazásja, i spodóbisja vóleju obrízatisja osmodnéven.

Prepodóbnaho: Spritečé Christóvu, i sprosijá pámjať tvojá, ótče, roždestvú, jehóže neskazánnoje táinstvo tvojími učéňmi jávi sotvoríl jesí.

Stráchom Hospódnim utverždájem, načálo bo múdrosti séj jésť, ľubóviju lúčšeju vperílsja jesí premúdrosti, o Vasílije.

Nakazánija býv vsjákaho ispólnén, ne tókmo dólňaho i popirájemaho, mnóho že páče lúčšaho, pokazálsja jesí míru svít, Vasílije.

Vasílije premúdre, všél jesí ďijánijem, i ďijánije všéstvije viďínija božestvenňíjšaho pokazál jesí, i súščich rázumu naučílsja jesí jávi.

Bohoródičen: Bezsímenno vo črévi Bóha začalá jesí, i raždáješi neskazánno voploščénna: na nehóže zríti ne smíjut, čístaja, nebésnych síly, prisnoďívo.

Katavásia, lík pérvyj Irmos: Kríposť dajáj carém nášym Hospóď i róh pomázannych svojích voznosjáj ot Ďívy raždájetsja, hrjadét že ko kreščéniju. Tomú vírniji vozopijém: ňísť svját, jáko Bóh náš.

Druhíj: Jelícy drévnich izrišíchomsja sítej, brášen ľvóv sotrénnych členóvnymi, rádujimsja i razširím ustá, slóvo pletúšče ot slovés sladkopínija, ímže k nám naslaždájetsja darovánij.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák prázdnika, hlás 3. Podóben: Ďíva dnés: Vsích Hospóď obrízanije terpít, i čelovíčeskaja prehrišénija, jáko bláh obrízujet, dajét spasénije dnés míru: rádujetsja že vo výšnich i Sozdátelev jerárch i svitonósnyj Božéstvennyj taínnik Christóv Vasílij.

Táže sidálen svjatáho, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Premúdrosti slóva navýk, i pisánije zakóna otložív, vsím propovídal jesí blahodáti slóvo, i dúš skrižáli uhládil jesí slovesý tvojími, v níchže načertál jesí božéstvennaja učénija. Ťímže i mrák prošéd óblakom pokróva ťilesé, i prosijál jesí dúchom, svjatíteľu Vasílije: molí Christá Bóha, hrichóv ostavlénije podáti čtúščym ľubóviju svjatúju pámjať tvojú. Dváždy.

Sláva, i nýňi, prázdnika, hlás 4. Podóben: javílsja jesí dnés: Jáko sýj bézdna čelovikoľúbija, oďíjalsja jesí, Vladýko, v zrák rábij, i plótiju obrízalsja jesí, dáruja vsím čelovíkom velíkuju tvojú mílosť.

[Písň 4]

irmós: Božéstvennoje tvojé razumív istoščánije, prozorlívo Avvakúm, Christé, so trépetom vopijáše tebí: vo spasénije ľudéj tvojích spastí pomázannyja tvojá prišél jesí.

Jáže ot Mérry horčájšyja vódy, jáko vo óbrazi pronačertája prečístyj krest tvój bláže, hrichóvnoje umerščvľájušč vkušénije, drévom usladíl jesí.

Krest za drévo razúmnoje, za sládkuju že píšču žélč, Spáse mój, prijál jesí, za tľínije že smérti króv tvojú božéstvennuju izlijál jesí.

Bohoródičen: Kromí úbo sočetánija začalá jesí netľínno vo črévi, i bez boľízni rodilá jesí, i po roždeství Ďíva, Bóha plótiju róždši, sochranílasja jesí.

irmós: Uslýšach, Hóspodi, slúch tvojehó smotrénija, i proslávich ťá, jedíne čelovikoľúbče.

Obrízanije prestá, otnéľiže Christós vóleju obrízasja, jazýk mnóžestvo spasája blahodátiju.

Búduščaho neprestánnuju osmáho víka žízň izobražájet, v ňúže Vladýka obrízasja plótiju.

Prepodóbnaho: Ukrašájetsja jákože roždestvóm Christóva nevísta cérkov, táko i pámjatiju tvojéju, vseblažénne.

Nepreborím javílsja jesí po Bózi borjá, Vasílije, vo vsích tohó poveľíniju pokarjájasja.

Cérkvi podadésja ot Bóha ohraždénije i sťiná tverdá, Vasílije vseblažénne.

Soprotivobóžnym síčivo tý sikáteľnoje i óhň, pojadájaj prélesť, javílsja jesí, ótče Vasílije.

Bohoródičen: Mólim ťá, čístaja, jáže Bóha bezsímenno začénši, prísno molíti za rabý tvojá.

Katavásija: Irmos: Uslýšach, Hóspodi, hlás tvój, jehóže rékl jesí, hlás vopijúščaho v pustýni, jáko vozhremíl jesí nad vodámi mnóhimi, tvojemú sviďíteľstvujaj Sýnu, vés, býl sošédšaho Dúcha, vozopí: tý jesí Christós, Bóžija múdrosť i síla.

Druhíj: Ohném očíščsja tájnaho zrínija, pojá prorók čelovíkov novoďíjstvo, vozhlašájet hlás, Dúchom pléščušč, voploščénije javľájušč neizrečénna Slóva: ímže síľnych deržávy sotróšasja.

[Písň 5]

irmós: Oďijájsja svítom jáko rízoju, k tebí útreňuju, i tebí zovú: dúšu mojú prosvití omračénnuju Christé, jáko jedín blahoutróben.

Íže slávy Hospóď v neslávňi zráci, na drévi obezčéščen vóleju vísit, o božéstvenňij mňí slávi neskazánno promyšľája.

Tý mja preoblékl jesí v netľínije, Christé, tlí smértnyja neistľínno plótiju vkúš, i vozsijáv iz hróba tridnéven.

Bohoródičen: Tý právdu že i izbavlénije nám róždši Christá bez símene, svobódno soďíjala jesí ot kľátvy Bohoródice, jestestvó práotca.

irmós: Svíta podáteľu i vikóv tvórče, Hóspodi, vo svíťi tvojích poveľínij nastávi nás: rázvei bo tebé, inóho bóha ne znájem.

Tý ot Ďívy Mátere néskazánno prošéd, Hóspodi, i v čelovíčeskij ne ne spodóbilsja jesí oďíjatisja óbraz, jáko mladénec, zakónno zakón ispólnil jesí.

Nóšči upodóbisja, jáko síň zakónnuju ľúbjašči Izráiľa, róždšaja, iz nejáže oblistávšij svít míra Christós javísja.

Prepodóbnaho: Vódit voístinnu suhúb cérkov prázdnik dnés obrízanija, jáko mladénca Vladýki jávľšahosja na zemlí, i pámjať rabá múdra i treblažénna.

Nepostižímyj svít počív v tebí, prepodóbne, presvítlu sviščú míru ťá pokazá Christós: ťímže pámjať tvojú pojém, Vasílije.

Vsetémno napísannoje v Sináji bytijé Moiséem, tý skazúja ot božéstvennych sokróvišč, načertál jesí vsím, preblažénne Vasílije.

Ni zakonopolóžnik Moiséj, ni pérvije zakóna Jósif býsť, íže po tebí píšči pšenicomíriteľ. Božéstvennyja bo plóti sám razdrobíteľ javílsja jesí, Vasílije.

Bohoródičen: Tebí, róždšej Christá, vsích soďíteľa, zovém: rádujsja, čístaja, rádujsja, svít vozsijávšaja nám: rádujsja, vmistívšaja Bóha nevmistímaho.

Katavásia Irmos: Iisús, životá načáľnik, razrišíti osuždénije hrjadét Adáma pervozdánnaho. Očiščénij že, jáko Bóh, ne trébuja, pádšaho očiščájet vo Jordáňi: v némže vraždú ubív, preimúšč vsják úm mír dárujet.

Druhíj: Vrahá témnaho i oskvernénnaho jáda očiščénijem Dúcha izmovéni, k nóvoj pristáchom nebláznennoj stezí, voďáščej v nepristúpnuju rádosť, jedíňim pristúpnu, ímže Bóh primirísja.

[Písň 6]

irmós: Neístovstvujuščejesja búreju dušetľínnoju, Vladýko Christé, strastéj móre ukrotí, i ot tlí vozvedí mja jáko blahoutróben.

V tľínije popólzsja rodonačáľnik, Vladýko Christé, preslúšannaho brášna vkúš, i k životú vozvedén býsť strástiju tvojéju.

Živót nizšél jesí ko ádu, Vladýko Christé, i tľínije rastľívšemu býv, tľínijem istočíl jesí voskresénije.

Bohoródičen: Ďíva rodí, i róždši prebýsť čistá, na rukú nosjáščaho vsjáčeskaja, jáko voístinnu Ďíva Máti ponésšaja.

irmós: Bézdna mjá mnóha hrichóvnaja okružájet, i vopijú ti, proróka podražájaj: ot tlí mja, Hóspodi, vozvedí.

Priját konéc zakón, otnéľiže Christós mladénstvovav, ispólniteľ zakóna sýj, obrízanije vospriját, i razriší zakónnuju kľátvu.

Subbótstvo, obrízanije že šatánija jevréjskaho jávľšahosja Christá manovénijem prestá, i vozsijá blahodáti vesná.

Prepodóbnaho: Napitál jesí dúšy, tájuščyja hládom, níščich obíľno, i álčuščich serdcá vsjákaho ispólnil jesí, Vasílije, Božéstvennaho vesélija.

Napitál jesí bohátno álčuščyja píščeju nebésnoju: chľíb bo ánheľskij jésť slóvo tvojé, Vasílije, ímže izrjáden pšenicodávec býl jesí.

Sobrál jesí pčéľnyj, Vasílije, ľubotrúdno dobroďíteli vsjákija cvít, i chudóh býv, v níchže ublažáješisja.

Potščálsja jesí míra otlučítisja, i s Bohom požíti: ťímže nestojáteľnaja i tľínnaja, vseblažénne Vasílije, ostávľ, prebyvájuščaja, jáko múdr, sťažál jesí.

Bohoródičen: Spasí ot bíd rabý tvojá, Bohoródice, jáko vsí po Bózi k tebí pribihájem, jáko k nerušímij sťiňí i predstáteľstvu.

Katavásija Irmos: Hlás Slovesé, svitíľnik svíta, denníca sólnca, Predtéča v pustýni, pokájtesja, vsím vopijét ľúdém, i predočístitesja: sé bo predstoít Christós, ot tlí mír izbavaľájaj.

Druhíj: Vozžeľínnaho jávstvova so vseblažénnym hlásom Otéc, jehóže iz čréva otrýhnu: jéj, hlahólet, séj sojestéstven Sýn, sýj svitozáren, proizníče iz čelovíča róda: Slóvo že mojé žívo, i čelovík promyšlénijem.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 4. Podóben: javílsja jesí dnés: Javílsja jesí osnovánije nepokolebímoje cérkve, podajá vsím nekrádomoje Hospóďstvo čelovíkom, zapečatľíja tvojími veľíňmi, nebojavlénne Vasílije prepodóbne.

íkos: Cilomúdrija čáša, ustá premúdrosti, i stepéň učénij, Vasílij velíkij, vsím oblistájet mýslenno. Priidíte úbo, i stánem v domú Bóžii, tépľi vzirájušče, čudésý sehó krasjáščesja, jákože lučéju oblistávšesja žitijá, čístym Dúchom prochláždšesja, podóbjaščesja tohó víri, i teploťí, i smiréniju, ímiže dóm javísja jestestvá Bóžija, k némúže vopijúšče pojém: nebojavlénne Vasílije prepodóbne.

[Písň 7]

irmós: Prevoznosímyj otcév Hospóď plámeň uhasí, ótroki orosí, sohlásno pojúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Plótiju oblóžsja jákože na údici ľščénija, božéstvennoju tvojéju síloju zmíja nizvlékl jesí vozvoďá vopijúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Zemlí neprochódnoje osuščestvovávyj sostavlénije, vo hróbi pokryvájetsja plótiju nevmistímyj. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

Bohoródičen: Jedínu úbo ipostás vo dvojú jestestvú, vseneporóčnaja rodilá jesí voploščénnaho Bóha. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

irmós: Prevoznosímyj otcév Hospóď plámeň uhasí, ótroki orosí, sohlásno pojúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Plótiju oblóžsja jákože na údici ľščénija, božéstvennoju tvojéju síloju zmíja nizvlékl jesí vozvoďá vopijúščyja: Bóže, blahoslovén jesí.

Zemlí neprochódnoje osuščestvovávyj sostavlénije, vo hróbi pokryvájetsja plótiju nevmistímyj. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

Bohoródičen: Jedínu úbo ipostás vo dvojú jestestvú, vseneporóčnaja rodilá jesí voploščénnaho Bóha. Jemúže vsí pojém: Bóže, blahoslovén jesí.

irmós: Óbrazu zlatómu, na póli deíri služímu, trijé tvojí ótrocy nebrehóša bezbóžnaho veľínija, posreďí že ohňá vvérženi, orošájemi pojáchu: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Svítlo i presvítlo roždestvó Christóvo, i búduščaho obnovlénija podpisávšeje táinstvo dnés: jáko zakónnym čínom Spás obrízujetsja, ne jáko Bóh, no jáko čelovík, i zakóna ispolnénije.

Zakón ispolňája, zakóna tvoréc plótiju dnés vóleju obrízujetsja, obrízanije soďivája hrichóvnyja zimý, i zváti dáruja: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Prepodóbnaho: Óbraz Otcá Sýn, i Sýna Dúch jésť: tý že Dúcha, o Vasílije, neskvérnéno zercálo, dóm že vsejá Tróicy. Blažénna pámjať tvojá, i slávjaščiji jú vosproslavľájutsja.

Uhlubív úm vo hlubiný Bóžija nepostižímyja, i sobráv mnohocínnyj tý bíser rázuma, napólnil jesí mír premúdrostiju, i zváti naučíl jesí: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

O jedíno dochnovénije umá svjaščénnych soprúh, jákože jedína dušá vo dvojú ťilesích nerazďíľno, v Hrihóriji Vasílij, želánijem Božéstvennym sovokúpleni, vo Vasíliji že Hrihórij, nýňi molíte Christá o stáďi vášem.

Otéc sirót, i vdóv zaščítnik, i bohátstvo níščich, boľáščich uťišénije, i súščich v bohátstvi okormlénije, stárosti žézl javílsja jesí i nakazánije júnosti, i monášestvujuščich dobroďíteli právilo, Vasílije.

Očístiv ot vsjákaho tínnaho skvernénija úm, Vasílije, srazsmotríl jesí duchóvnaja želánnym tvojím dúchom. Ťímže, vospivája Tróicu, so derznovénijem vzyvál jesí: blahoslovén jesí, Bóže otéc nášich.

Bohoródičen: Ťá kupinú Moiséj v horí Sinájsťij ohnepalímu, čístaja, províďaše, prijémšuju neopáľno nesterpímuju zarjú neizhlahólannaho suščestvá, sojedinívšahosja debeľstvú plóti, jedínyja v ném svjatých ipostásej.

Katavásia Irmos: Júnoši blahočestívyja, péšči óhnenňij priobščívšyjasja, šumjášč Dúch rósnyj nevredímy sochraní, i Bóžija ánhela snischoždénije. Ťímže, v pláméni orošájemi, blahodárstvenno vospiváchu: prepítyj otéc Hóspodi i Bóže, blahoslovén jesí.

Druhíj: Opalí strujéju zmíjevy hlavý péščnyj vysókij pláméň, júnoši nosjášč blahočestívyja, utíšivyj neudoboderžímuju mhlú iz hrichá, vsjú že omyvájet rosóju dúcha.

[Písň 8]

irmós: Tebí vseďíteľu, v peščí ótrocy, vsemírnyj lík splétše pojáchu: ďilá vsjákaja Hóspoda pójte, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Tý o vólňij spasíteľnyja strásti pomolílsja jesí čáši, jákože nevólňij: dvá choťínija, dvimá bo po kojemúždo nósiši suščestvóma Christé, vo víki.

Tvojím vseďíteľnym schoždénijem, ád Christé, porúhannyj izblevá vsjá, jáže drévle léstiju umerščvlénnyja, tebé prevoznosjáščyja vo vsjá víki.

Bohoródičen: Ťá jáže páče umá Bohomúžňi slóvom róždšuju Hóspoda, i ďívstvujuščuju, vsjá ďilá Ďívo blahoslovím, i prevoznósim vo vsjá víki.

irmós: Neizrečénnoju múdrostiju sostávľšaho vsjáčeskaja Bóha Slóva, i ot ne súščich vo jéže býti privédšaho, blahoslovíte ďilá, jáko Hóspoda, i prevoznosíte vo vsjá víki.

Vo osmýj déň obrízujetsja, jáko mladénéc, Vladýka: Iisúsa že prijémlet imenovánije, jáko míra jésť Spás i Hospóď.

Ko Christóvu roždestvú dostójno osmýj sprjažésja, svjatíteľa vseslávnaja pámjať, júže počitájušče víroju, pojém Hóspoda i prevoznósim vo víki.

Prepodóbnaho: Néskazánnym prómyslom darovávšaho Vasílija míru, svít blahočéstija, trubú že Bohoslóvija, blahoslovíte, ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Bohátnym ďíjstvom vséľšasja v múdraho Vasílija, i ťím blahočéstno Bohoslóvivšaho, blahoslovíte, ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Božéstvennych tvojích slovés nasladívšijisja, Vasílije, neprestánno v tvojéj pámjati toržestvújušče, vopijém: blahoslovíte, ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Lučý slovés ispustíl jesí, Vasílije, míru, svítom nastavľájuščyja jedíno čestvováti Tróičeskoje jestestvó: blahoslovíte, ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Bohoródičen: Iz Otcá prošédšaho préžde vík, i bezľítnaho Bóha Slóva, i v posľídňaja vozsijávša iz Ďívy, blahoslovíte, ďilá Hospódňa, Hóspoda.

Katavásija Irmos: Tájnu preslávnuju Vavilónskaja pokazá péšč, istočívšaja rósu, jáko strujámi imjáše neveščéstvennyj óhň vosprijáti Jordán, i objáti plótiju kreščájema ziždíteľa, jehóže blahoslovját ľúdije, i prevoznósjat vo vsjá víki.

Druhíj: Svobódna úbo tvár poznavájetsja, i sýnove svíta préžde omračénniji: jedín sténet tmý predstáteľ. Nýňi da blahoslovít usérdno vinóvnaho, préžde okajánnoje jazýkov vsenasľídije.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Velíčit dušá mojá Hóspoda, i vozrdádovasja dúch mój o Bózi Spási mojém.

Čestňíjšuju Chruvím i slavňíjšuju bez sravnénija Serefím bez istľínija Bóha Slova róždšuju, súščuju Bohoródicu ťá velčájem.

Jáko prizrí na smirénije rabý svojejá, se bo ot nýňi ublažát mjá vsí ródi.

Jáko sotvorí mňí velíčije síľnyj, i svjáto ímja jehó, i mílosť jehó v ródy rodóv bojáščymsja jehó.

Sotvorí deržávu mýšcejú svojéju, rastočí hórdyja mýsliju sérdca ích.

Nizloží síľnyja s prestól i voznesé smirénnyja, álčuščyja ispólni bláh, i bohaťáščyjasja otpustí tščý.

Vospriját Izráiľa ótroka svojehó, pomjanúti mílosti, jákože hlahóla k otcém nášym Avraámu i símeni jehó do víka.

[Písň 9]

irmós: Isáije likúj, Ďíva imí vo črévi, i rodí Sýna Jemmanújila, Bóha že i čelovíka, vostók ímja jemú: jehóže veličájušče, Ďívu ublažájem.

Pádšaho čelovíka vosprijál jesí Vladýko Christé, iz ložésn devíčeskich vsemú sovokúpľsja, hrichú že ni jedínomu pričáščsja: vsehó ot istľínija tý svobodíl jesí prečístymi tvojími strásťmí.

Bohotóčnoju króviju istoščénnoju Vladýko Christé, ot tvojích prečístych rébr i životvorjáščich, žértva úbo prestá ídoľskaja, vsjá že zemľá tebí chvalénija žértvu prinósit.

Bohoródičen: Ne Bóha bezplótna, nižé páki čelovíka prósta proizvedé čístaja otrokovíca, i neskvérnaja: no čelovíka soveršénna, i nelóžno soveršénna Bóha. Jehóže veličájem so Otcém že i Dúchom.

irmós: Jáže préžde sólnca svitíľnika Bóha vozsijávšaho, plótski k nám prišédšaho, iz bokú Ďivíču, neizrečénno voplotívšaja, blahoslovénnaja vsečístaja, ťá, Bohoródice, veličájem.

Prešéd preďíly Christós čelovíčeskaho vsehó jestestvá, prejestéstvenno iz Ďívy raždájetsja: i pisánije zakónnoje jákože poveľivájet, plótiju obrízajetsja, i ispólniteľ zakóna javľájetsja.

Priidíte, Vladýki slávnaja Christóva imenovánija vo svjatýni toržestvújim: Iisús bo Bohoľípno narečésja dnés. So símiže i pámjať svjatíteľa veličájem.

Pérvaho pástyrja, jáko ovčá vírnoje Christóvo, Vasílije, živonósnym stopám posľídoval jesí: mučíteľu bo tvojú dúšu, ótče, predál jesí, dóblestvenňi predbídstvuja o cérkvi, vseblažénne.

Cerkóvnoje vsesvjaščénnoje Christóvo víďiv sovokuplénije, tvojím ukrášeno svjatíteľstvom, múdre, vsehubíteľ, jáko ot hróma, tresnovén býv, padésja mučíteľ: súščija bo v tebí Dúcha zarí ne sterpí, Vasílije.

Apóstolov sidálišča, líka že stradálec Christóvych, patrijárchov skíniji, i právednych sládosti, i rádosti prorókov spodóbilsja jesí, Vasílije: Bohoródicy bo služíteľ i Tróicy taínnik býl jesí.

Prevýsprenňaja vodámi pokryvájaj jedín Hospóď, vozsťazújaj móre, bézdny že izsušájaj, iz tebé, čístaja, plóť vosprijémyj, ot Vithlejéma tščítsja ko Jordánu krestítisja plótiju.

irmós: Nedoumíjet vsják jazýk blahochvalíti po dostojániju, izumíváet že úm i premírnyj píti ťá, Bohoródice. Obáče, blahája súšči, víru priimí: íbo ľubóv vési božéstvennuju nášu: tý bo christiján jesí predstáteľnica, ťá veličájem.

I irmós: O páče umá roždestvá tvojehó čudés! Nevísto vsečístaja, Máti blahoslovénnaja, jéjuže polučívše vsesoveršénnoje spasénije, dostójno chválim, jáko blahoďíteľa, dár nosjášče písň blahodarénija.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svját Hospóď Boh náš. (hlás 5.)

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Stích: Voznosíte Hospóda Boha našeho i poklaňájtesja podnóžiju nohú jeho, jáko svjáto jesť.

Lík: Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš. Svját Hospóď Boh náš.

Svitilen. Dva Ánhela víďivši vnútr hróba, Maríja udivlášesja, i Christá ne znájušči, jáko vertohrádarja voprošáše: Hóspodi, hďi položil jesí tílo Isusa mojehó? zvánijem že tohó poznávši býti samahó Spása, slýša: ne príkasájsja mňi: ko Otcu otchoždú, rcy brátii mojéj.

Svitílen. Podóben: Dúchom vo svjatílišči: Ľubomúdrija želánijem obrízal jesí, ótče, duší tvojejá pokryválo, i míru pokazálsja jesí, jáko sólnce, čudesý, i vírnych ozaríl jesí mýsli, Bohomúdre, Tróicy taínniče, o Vasílije múdre, i služíteľu Bohoródicy!

I nýňi, prázdnika: Plótiju obrízujetsja zakón ispólnivyj, jáko mladénec osmodnéven, vikóv ziždíteľ: i pelenámi povivájetsja, jáko čelovík: i mlekóm pitájetsja, íže vsjá bezmírnoju krípostiju, jáko Bóh, sodéržáj, i manovénijem vozvoďáj.

(Hlás 5.)

Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry voskrésny,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

hlás 5: Hóspodi, zapečátanu hróbu ot bezzakónnikov, prošél jesí iz hróba, jákože rodílsja jesí ot Bohoródicy: ne urazumíša, káko voplotílsja jesí, bezplótniji tvojí ánheli: ne čúvstvovaša, kohdá voskrésl jesí, strehúščiji ťá vójini. Obojá bo zapečatľístasja ispytújuščym, javíšasja že čudesá kláňajuščymsja víroju táinstvu: jéže vospivájuščym, vozdážď nám rádosť i véliju mílosť.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Hóspodi, verejí víčnyja sokrušív, i úzy rasterzáv, ot hróba voskrésl jesí, ostávľ tvojá pohrebáľnaja, vo sviďíteľstvo ístinnaho tridnévnaho tvojehó pohrebénija: i predvaríl jesí v Haliléi, v peščéri strehómyj. Vélija tvojá mílosť, nepostižíme Spáse, pomíluj i spasí nás.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

Hóspodi, žený tekóša na hrób, víďiti ťá Christá nás rádi postradávšaho, i prišédša, obritóša ánhela na kámeni siďášča, stráchom otváľšemsja, i k ním vozopí hlahóľa: voskrése Hospóď, rcýte učenikóm, jáko voskrése ot mértvych, spasájaj dúšy náša.

Stích: Chvalíte jehó vo hláse trúbňim, chvalíte jehó vo psaltíri i húslech.

Hóspodi, jákože izšél jesí ot zapečátannaho hróba, táko všél jesí i dvérem zakľučénym ko učenikóm tvojím, pokazúja ím ťilésnaja stradánija, jáže podjál jesí Spáse dolhoterpilívyj: jáko ot símene Davídova jázvy preterpíl jesí: jáko Sýn že Bóžij, mír svobodíl jesí. Vélija tvojá mílosť, nepostižíme Spáse, pomíluj i spasí nás.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Vnútr nebésnaho chráma, jáko svjatíteľ svjaščénen, vmistílsja jesí, ďijánijem i viďínijem, premúdrosti načálami, jáko odéždeju svjatóju, obložén. I nýňi, vo výšňim žértvennici, prepodóbne, svjaščénstvuja, i Bóhu predstojá, i neveščéstvennuju slúžbu soveršája, pomináj mílostivno, vseblažénne Vasílije, soveršájuščyja pámjať svjaščénnuju tvojú i vsečestnúju, Christá moľá, podajúščaho mírovi véliju mílosť.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Vés osvjaščén Bóhu, i vseobrázno ot ďítstva vozložén, múdrosti prebožéstvennyja ozarívsja zarjámi, súščich razumínije ujasníl jesí, svítlo skazúja i múdri povídaja, jéže v súščich blahočínije tvorjá, poznánija božéstvenňijšaho ďíla. Ťímže ťá Bohohlahóliva i Božéstvenna učíteľa i svitonósna svitíľnika cerkóvnaho propovídujem, Christá moľášča, podajúščaho míru véliju mílosť.

Stích: Ustá mojá vozhlahóľut premúdrosť, i poučénije sérdca mojehó rázum.

Stráchom utverdívsja Bóžijim, načálo premúdrosti razumíl jesí, Vasílije: strách premúdrostiju i žitijá právostiju prevozšél jesí, ótče: ľubóviju že Bóhu srastvorívsja, i svojstvenňíjšij býl jesí. Ťímže, Božéstvennym nakazávsja opravdánijem i suďbám, čelovíkov izučíl jesí obýčaji, i ukrasíl jesí vírnych rázumy, zakopopoložéňmi duchóvnymi ujasnív sobór. Christá úbo molí, dušám nášym darováti véliju mílosť.

Stích: Ustá právednaho poučátsja premúdrosti, i jazýk jehó vozhlahólet súd.

Izlijásja blahodáť vo ustnách tvojích, prepodóbne ótče, i býl jesí pástyr Christóvy cérkve, učjá slovésnyja óvcy vírovati v Tróicu jedinosúščnuju vo jedínom Božeství.

Sláva, VIII. Stichira ev., hlás 8. Marijiny slézy, ne vsúje prolivájutsja tépľi, * se bo spodóbisja i učáščich Ánhelov, * i viďínija samohó Isusa: * no ješčé zemnája múdrstvujet, jáko žená nemoščnája: * ťimže i otsylájetsja ne prikasátisja Christu, * no obáče propovídnica posylájetsja tvojím učenikóm, * ímže blahovistvovánije skazá, * ko otéčeskomu žrébiju voschód vozviščájušči: * s néjuže spodóbi i nas javlénija tvojehó, * Vla­dýko Hóspodi.

I nýňi, hlás 2: Preblahoslovénna jesí, Bohoródice Ďívo: * voplóščšimbosja iz tebé, * ád pľinísja, Adám vozzvásja, * kľátva potrebísja, Jéva svobodísja, * smérť umertvísja, i mý ožíchom, * ťímže pojúšče vozopijém: * blahoslovén Christós Bóh náš, izvólivyj táko sláva tebí.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir, * v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa, * kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj, * Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, * v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, * naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

hlás 1, 3, 5, 7. Dnés spasénije míru býsť, pojém voskrésšemu iz hróba, i načáľniku žízni nášeja, razrušív bo smértiju smérť, pobídu dadé nám i véliju mílosť.

hlás 2, 4, 6, 8. Voskrés iz hróba, i úzy rasterzál jesí áda, razrušív bo osuždénije smérti Hóspodi, vsjá ot sitéj vrahá izbávivyj, javívyj že sebé apóstolom tvojím, poslál jesí ích na própoviď, i ťími mír tvój podál jesí vselénňij, jedíne čelovikoľúbče.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Voskrésyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.