Utiereň 26.12.

Utreňa

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. (3x)

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. (2x)

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi: )

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (4. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár, hlás 4: Roždestvó tvojé, Christé Bóže náš, vozsijá mírovi svít rázuma: v ném bo zveizdám služáščiji, zvizdóju učáchusja, tebí kláňatisja sólncu právdy, i tebé víďiti s vysotý vostóka: Hóspodi, sláva tebí. (2x)

Sláva svjatých, hlás 2, jedínoždy. Blahovistvúj, Jósife, Davídu čudesá Bohootcú: Ďívu víďil jesí róždšuju, s pástyri slavoslóvil jesí, s volchvý poklonílsja jesí, ánhelom vésť prijém. Molí Christá Bóha, spastí dúšy náša.

I nýňi, hlás 4: Roždestvó tvojé, Christé Bóže náš, vozsijá mírovi svít rázuma: v ném bo zveizdám služáščiji, zvizdóju učáchusja, tebí kláňatisja sólncu právdy, i tebé víďiti s vysotý vostóka: Hóspodi, sláva tebí.

Psalóm 24

K Tebí, Hóspodi, vozdvihóch dúšu mojú, Bóže mój, * na Ťá upovách, da ne postyžúsja vo vík,

nižé da posmijút mí sjá vrazí mojí, * íbo vsí terpjáščiji Ťá ne postyďátsja.

Da postyďátsja bezzakónnujuščii votščé. * Putí Tvojá, Hóspodi, skaží mí, i stezjám Tvoím naučí mjá.

Nastávi mjá na ístinu Tvojú, i naučí mjá, * jáko Tý jesí Bóh Spás mój, i Tebé terpích vés déň.

Pomjaní ščedróty Tvojá, Hóspodi, * i mílosti Tvojá, jáko ot víka súť.

Hrích júnosti mojejá, i nevíďinija mojehó ne pomjaní, * po mílosti Tvojéj pomjaní mjá Tý, rádi bláhosti Tvojejá, Hóspodi.

Bláh i práv Hospóď, * sehó rádi zakonopoložít sohrišájuščym na putí.

Nastávit krótkija na súd, * naučít krótkija putém Svojím.

Vsí putijé Hospódni mílosť i ístina, * vzyskájuščym zavíta Jehó, i sviďínija Jehó.

Rádi ímene Tvojehó, Hóspodi, * i očísti hrích mój, mnóh bo jésť.

Któ jésť čelovík bojájsja Hóspodá? * Zakonopoložít jemú na putí, jehóže izvóli.

Dušá jehó vo blahích vodvorítsja, * i símja jehó nasľídit zémľu.

Deržáva Hospóď bojáščichsja Jehó, * i zavít Jehó javít ím.

Óči mojí výnu ko Hóspodu, * jáko Tój istórhnet ot síti nózi mojí.

Prízri na mjá i pomíluj mjá, * jáko jedinoród i níšč jésm áz.

Skórbi sérdca mojehó umnóžišasja, * ot núžd mojích izvedí mjá.

Vížď smirénije mojé, i trúd mój, * i ostávi vsjá hrichí mojá.

Vížď vrahí mojá, jáko umnóžišasja, * i nenaviďínijem neprávednym voznenavíďiša mjá.

Sochraní dúšu mojú, i izbávi mjá, * da ne postyžúsja, jáko upovách na Ťá.

Nezlóbiviji i práviji priľipľáchusja mňí, * jáko poterpích Ťá, Hóspodi,

Izbávi, Bóže, Izráiľa * ot vsích skorbéj jehó.

Psalóm 25

Sudí mí, Hóspodi, jáko áz nezlóboju mojéju chodích, * i na Hóspoda upovája, ne iznemohú.

Iskusí mjá, Hóspodi, i ispytáj mjá, * razžzí utróby mojá, i sérdce mojé.

Jáko mílosť Tvojá préd očíma mojíma jésť, * i blahouhodích vo ístiňi Tvojéj.

Ne sidóch so sónmom sújetnym, * i so zakonoprestúpnymi ne vnídu.

Voznenavíďich cérkov lukávnujuščich, * i s nečestívymi ne sjádu.

Umýju v nepovínnych rúci mojí, * i obýdu žértvennik Tvój, Hóspodi.

Jéže uslýšati mí hlás chvalý Tvojejá, * i povidáti vsjá čudesá Tvojá.

Hóspodi, vozľubích blahoľípije dómu Tvojehó * i místo selénija slávy Tvojejá.

Da ne pohubíši s nečestívymi dúšu mojú, * i s múži krovéj živót mój.

Íchže v rukú bezzakónija, * desníca ích ispólnisja mzdý.

Áz že nezlóboju mojéju chodích, * izbávi mjá, Hóspodi, i pomíluj mjá.

Nohá mojá stá na pravoťí: * v cérkvach blahoslovľú Ťá, Hóspodi.

Psalóm 26

Hospóď prosviščenije mojé i Spasíteľ mój, * kohó ubojúsjá?

Hospóď Zaščítiteľ životá mojehó, * ot kohó ustrašúsjá?

Vnehdá približátisja na mjá zlóbujuščym, * jéže sňísti plóti mojá,

oskorbľájuščiji mjá, i vrazí mojí, * tíji iznemohóša i padóša.

Ášče opolčítsja na mjá pólk, ne uboítsja sérdce mojé, * ášče vostánet na mjá bráň, na Nehó áz upováju.

Jedíno prosích ot Hóspoda, tó vzyščú: * jéže žíti mí v domú Hospódni vsjá dní životá mojehó,

zríti mí krasotú Hospódňu * i posiščáti chrám svjatýj Jehó.

Jáko skrý mjá v seléniji Svojém v déň zól mojích, * pokrý mjá v tájňi selénija Svojehó, na kámeň voznesé mjá.

I nýňi sé voznesé hlavú mojú, * na vrahí mojá:

obydóch i požróch v seléniji Jehó žértvu chvalénija i voskliknovénija, * pojú i vospojú Hóspodevi.

Uslýši, Hóspodi, hlás mój, ímže vozzvách: * pomíluj mjá i uslýši mjá.

Tebí rečé sérdce mojé, Hóspoda vzyščú. * Vzyská Tebé licé mojé, licá Tvojehó, Hóspodi, vzyščú.

Ne otvratí licá Tvojehó ot mené * i ne uklonísja hňívom ot rabá Tvojehó:

pomóščnik mój búdi, ne otríni mené, * i ne ostávi mené, Bóže Spasíteľu mój.

Jáko otéc mój i máti mojá ostávista mjá, * Hospóď že vospriját mjá.

Zakonopoloží mí, Hóspodi, v putí Tvojém * i nastávi mjá na stezjú právuju vráh mojích rádi.

Ne predážď mené v dúšy stužájuščich mí, * jáko vostáša na mjá sviďítele neprávedniji i solhá neprávda sebí.

Víruju víďiti blahája Hospódňa * na zemlí živých.

Poterpí Hóspoda, mužájsja i da kripítsja sérdce tvojé, * i poterpí Hóspoda.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 27

K Tebí, Hóspodi, vozzovú, Bóže mój, * da ne premolčíši ot mené,

da ne kohdá premolčíši ot mené: * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv.

Uslýši, Hóspodi, hlás molénija mojehó, vnehdá molíti mí sjá k Tebí, * vnehdá vozďíti mí rúci mojí ko chrámu svjatómu Tvojemú.

Ne privlecý mené so hríšniki i s ďílajuščimi neprávdu ne pohubí mené, * hlahóľuščimi mír s blížnimi svoími, zlája že v serdcách svojích.

Dážď ím, Hóspodi, po ďilóm ích, i po lukávstvu načinánij ích: * po ďilóm rukú ích dážď ím: vozdážď vozdajánije ích ím.

Jáko ne razumíša v ďilá Hospódňa i v ďilá rukú Jehó: * razoríši já, i ne sozíždeši já.

Blahoslovén Hospóď, * jáko uslýša hlás molénija mojehó.

Hospóď Pomóščnik mój, i Zaščítiteľ mój: na Nehó upová sérdce mojé, * i pomóže mí, i procvité plóť mojá, i vóleju mojéju ispovímsja Jemú.

Hospóď utverždénije ľudéj Svoích, * i Zaščítiteľ spásenij christá Svojehó jésť.

Spasí ľúdi Tvojá i blahosloví dostojánije Tvojé, * i upasí já, i vozmí já do víka.

Psalóm Davídu, 28

Prinesíte Hóspodevi sýnove Bóžiji, * prinesíte Hóspodevi, sýny óvni, prinesíte Hóspodevi slávu i čésť.

Prinesíte Hóspodevi slávu ímeni Jehó, * poklonítesja Hóspodevi vo dvorí svjaťím Jehó.

Hlás Hospódeň na vodách, Bóh slávy vozhremí, * Hospóď na vodách mnóhich.

Hlás Hospódeň v kríposti, * hlás Hospódeň v velikoľípiji.

Hlás Hóspoda, sokrušájuščaho kédry, * i strýjet Hospóď kédry Livánskija:

i istnít já jáko telcá Livánska, * i vozľúblennyj jáko sýn jedinoróž.

Hlás Hóspoda, * presicájuščaho plámeň ohňá.

Hlás Hóspoda, strjasájuščaho pustýňu, * i strjasét Hospóď pustýňu Kaddíjskuju.

Hlás Hospódeň sveršájuščij jeléni, i otkrýjet dubrávy, * i v chrámi Jehó vsjákij hlahólet slávu.

Hospóď potóp naseľájet, * i sjádet Hospóď Cár vo vík.

Hospóď kríposť ľúdem Svojím dást, * Hospóď blahoslovít ľúdi Svojá mírom.

Psalóm 29

Voznesú Ťá, Hóspodi, jáko podjál mjá jesí, * i ne vozveselíl jesí vrahóv mojích o mňí.

Hóspodi Bóže mój, vozzvách k Tebí, * i iscilíl mjá jesí.

Hóspodi, vozvél jesí ot áda dúšu mojú, * spásl mjá jesí ot nizchoďáščich v róv.

Pójte Hóspodevi, prepodóbniji Jehó, * i ispovídajte pámjať svjatýni Jehó.

Jáko hňív v járosti Jehó, i živót vo vóli Jehó: * véčer vodvorítsja pláč, i zaútra rádosť.

Áz že rích vo obíliji mojém: * ne podvížusja vo vík.

Hóspodi, vóleju Tvojéju podážď dobróťi mojéj sílu. * Otvratíl že jesí licé Tvojé, i bých smuščén.

K Tebí, Hóspodi, vozzovú, * i k Bóhu mojemú pomoľúsja.

Kája póľza v króvi mojéj, * vnehdá schóditi mí vo istľínije?

Jedá ispovístsja Tebí pérsť, * ili vozvistít ístinu Tvojú?

Slýša Hospóď i pomílova mjá: * Hospóď býsť Pomóščnik mój.

Obratíl jesí pláč mój v rádosť mňí: * rasterzál jesí vrétišče mojé, i prepojásal mjá jesí vesélijem.

Jáko da vospojét Tebí sláva mojá, i ne umiľúsja: * Hóspodi Bóže mój, vo vík ispovímsja Tebí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 32

Rádujtesja, právedniji, o Hóspoďi, * právym podobájet pochvalá.

Ispovídajtesja Hóspodevi v húslech, * vo psaltíri desjatostrúnňim pójte Jemú.

Vospójte Jemú písň nóvu, dóbri pójte Jemú so vosklicánijem: * jáko právo slóvo Hospódne, i vsjá ďilá Jehó v víri.

Ľúbit mílostyňu i súd Hospóď, * mílosti Hospódni ispólň zemľá.

Slóvom Hospódnim nebesá utverdíšasja, * i dúchom úst Jehó vsjá síla ích.

Sobirájaj jáko mích vódy morskíja, * polahájaj v sokróviščach bézdny.

Da ubojítsja Hóspoda vsjá zemľá, ot Nehóže da podvížutsja vsí živúščiji po vselénňij. * Jáko Tój rečé, i býša, Tój poveľí, i sozdášasja.

Hospóď razorjáet sovíty jazýkov, otmetájet že mýsli ľudéj, * i otmetájet sovíty kňazéj.

Sovít že Hospódeň vo vík prebyváet, * pomýšlenija sérdca Jehó v ród i ród.

Blažén jazýk, jemúže jésť Hospóď Bóh jehó, * ľúdi, jáže izbrá v nasľídije Sebí.

S nebesé prizrí Hospóď, * víďi vsja sýny čelovíčeskija.

Ot hotóvaho žilíšča Svojehó * prizrí na vsjá živúščyja na zemlí.

Sozdávyj na jedíňi serdcá ích, * razumivájaj na vsjá ďilá ích.

Ne spasájetsja cár mnóhoju síloju, * i ispolín ne spasétsja mnóžestvom kríposti svojejá.

Lóž kóň vo spasénije, * vo mnóžestvi že síly svojejá ne spasétsja.

Sé óči Hospódni na bojáščyjasja Jehó, * upovájuščyja na mílosť Jehó.

Izbáviti ot smérti dúšy ích, * i prepitáti já v hlád.

Dušá že náša čájet Hóspoda, * jáko Pomóščnik i Zaščítiteľ náš jésť.

Jáko o Ném vozveselítsja sérdce náše, * i vo ímja svjatóje Jehó upováchom.

Búdi, Hóspodi, mílosť Tvojá na nás, * jákože upováchom na Ťá.

Psalóm 33

Blahoslovľú Hóspoda na vsjákoje vrémja, * výnu chvalá Jehó vo usťích mojích.

O Hóspoďi pochválitsja dušá mojá, * da uslýšat krótcyji i vozveseľátsja.

Vozvelíčite Hóspoda so mnóju * i voznesém ímja Jehó vkúpi.

Vzyskách Hóspoda i uslýša mjá, * i ot vsích skorbéj mojích izbávi mjá.

Pristupíte k Nemú i prosvitítesja, * i líca váša ne postyďátsja.

Séj níščij vozzvá, i Hospóď uslýša í, * i ot vsích skorbéj jehó spasé í.

Opolčítsja Ánhel Hospódeň ókrest bojáščichsja Jehó, * i izbávit ích.

Vkusíte i vídite, jáko bláh Hospóď; * blažén múž, íže upovájet Náň.

Bójtesja Hóspoda, vsí svjatíji Jehó, * jáko ňísť lišénija bojáščymsja Jehó.

Bohátiji obniščáša i vzalkáša, * vzyskájuščiji že Hóspoda ne lišátsja vsjákaho bláha.

Priídite, čáda, poslúšajte mené, * stráchu Hospódňu naučú vás.

Któ jésť čelovík choťáj živót, * ľubjáj dní víďiti bláhi?

Uderží jazýk tvój ot zlá, * i ustňí tvoí, jéže ne hlahólati ľstí.

Uklonísja ot zlá i sotvorí bláho. * Vzyščí míra, i požení í.

Óči Hospódni na právednyja, * i úši Jehó v molítvu ích.

Licé že Hospódne na tvorjáščyja zlája, * jéže potrebíti ot zemlí pámjať ích.

Vozzváša právedniji, i Hospóď uslýša ích, * i ot vsích skorbéj ích izbávi ích.

Blíz Hospóď sokrušénnych sérdcem, * i smirénnyja dúchom spasét.

Mnóhi skórbi právednym, * i ot vsích ích izbávit já Hospóď.

Chranít Hospóď vsjá kósti ích, * ni jedína ot ních sokrušítsja.

Smérť hríšnikov ľutá, * i nenavíďaščiji právednaho prehrišát.

Izbávit Hospóď dúšy ráb Svoích, * i ne prehrišát vsí, upovájuščiji na Nehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 34

Sudí, Hóspodi, obíďaščyja mjá, * poborí borjúščyja mjá.

Priimí orúžije i ščít, * i vostáni v pómošč mojú.

Izsúni méč, i zakľučí soprotív hoňáščich mjá, * rcý duší mojéj: spasénije tvojé jésm Áz.

Da postyďátsja i posrámjatsja íščuščii dúšu mojú, * da vozvraťátsja vspjáť i postyďátsja mýsľaščiji mí zlája.

Da búdut jáko prách préd licém vítra, * i Ánhel Hospódeň oskorbľája ích.

Da búdet púť ích tmá i póľzok, * i Ánhel Hospódeň pohoňájaj ích:

jáko túne skrýša mí páhubu síti svojejá, * vsúje ponosíša duší mojéj.

Da priídet jemú síť, júže ne vísť, * i lovítva, júže skrý, da obímet í, i v síť da vpádet v ňú.

Dušá že mojá vozrádujetsja o Hóspoďi? * Vozveselítsja o spasénii Jehó.

Vsjá kósti mojá rekút: Hóspodi, Hóspodi, któ podóben Tebí? * Izbavľájaj níšča iz rukí krípľšich jehó, i níšča, i ubóha ot raschiščájuščich jehó.

Vostávše na mjá sviďítele neprávedniji, * jáže ne víďach, voprošáchu mjá.

Vozdáša mí lukávaja vóz blahája, * i bezčádije duší mojéj.

Áz že, vnehdá oní stužáchu mí, oblačáchsja vo vrétišče, * i smirjách postóm dúšu mojú, i molítva mojá v ňídro mojé vozvratítsja.

Jáko blížnemu, jáko brátu nášemu, * táko uhoždách, jáko pláča i sítuja, táko smirjáchsja.

I na mjá vozveselíšasja i sobrášasja: sobrášasja na mjá rány, * i ne poznách, razďilíšasja, i ne umilíšasja.

Iskusíša mjá, podražníša mjá podražnénijem, * poskrežetáša na mjá zubý svoími.

Hóspodi, kohdá úzriší? * Ustrój dúšu mojú ot zloďíjstva ích, ot lév jedinoródnuju mojú.

Ispovímsja Tebí v cérkvi mnózi, * v ľúdech ťážcich voschvaľú Ťá.

Da ne vozrádujutsja o mňí vraždújuščiji mí neprávedno, * nenavíďaščiji mjá túne i pomizájuščiji očíma.

Jáko mňí úbo mírnaja hlahólachu * i na hňív lésti pomyšľáchu.

Razširíša na mjá ustá svojá, ríša: * bláhože, bláhože, víďiša óči náši.

Víďil jesí, Hóspodi, da ne premolčíši. * Hóspodi, ne otstupí ot mené. Vostáni, Hóspodi, i vonmí sudú mojemú, Bóže mój * i Hóspodi mój, na prjú mojú.

Sudí mí, Hóspodi, po právďi Tvojéj, Hóspodi Bóže mój, * i da ne vozrádujutsja o mňí.

Da ne rekút v serdcách svoích: bláhože, bláhože duší nášej, * nižé da rekút: požróchom jehó.

Da postyďátsja i posrámjatsja vkúpi rádujuščijisja zlóm mojím, * da oblekútsja v stúd i srám veleríčujuščii na mjá.

Da vozrádujutsja i vozveseľátsja choťáščiji právdy mojejá, i da rekút výnu: * da vozvelíčitsja Hospóď, choťáščiji míra rabú Jehó.

I jazýk mój poučítsja právďi Tvojéj, * vés déň chvaľí Tvojéj.

Psalóm 35

Hlahólet prebezzakónnyj sohrišáti v sebí: * ňísť strácha Bóžija préd očíma jehó.

Jáko uľstí préd ním obristí * bezzakónije svojé i voznenavíďiti.

Hlahóly úst jehó bezzakónije i lésť, * ne voschoťí razumíti jéže ublažíti.

Bezzakónije pomýsli na lóži svojém: * predstá vsjákomu putí nebláhu, o zlóbi že ne nehodová.

Hóspodi, na nebesí mílosť Tvojá * i ístina Tvojá do óblak.

Právda Tvojá, jáko hóry Bóžija, suďbý Tvojá bézdna mnóha: * čelovíki i skotý spaséši Hóspodi.

Jáko umnóžil jesí mílosť Tvojú, Bóže, * sýnove že čelovíčestiji v króvi krilú Tvojéju naďíjatisja ímut.

Upijútsja ot túka dómu Tvojehó, * i potókom sládosti Tvojejá napojíši já.

Jáko u Tebé istóčnik živóta, * vo svíťi Tvojém úzrim svít.

Probávi mílosť Tvojú víduščym Ťá * i právdu Tvojú právym sérdcem.

Da ne priídet mňí nohá hordýni, * i ruká hríšniča da ne podvížit mené.

Támo padóša vsí ďílajuščiji bezzakónije: * izrinovéni býša, i ne vozmóhut státi.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 36

Ne revnúj lukávnujuščym, * nižé zavídi tvorjáščym bezzakónije.

Zané jáko travá skóro ízsšut, * i jáko zélije zláka skóro otpadút.

Upováj na Hóspoda i tvorí blahostýňu, * i naselí zémľu, i upaséšisja v bohátstvi jejá.

Nasladísja Hóspodevi, * i dást tí prošénija sérdca Tvojehó.

Otkrýj ko Hóspodu púť tvój * i upováj na Ného, i Tój sotvorít:

i izvedét, jáko svít, právdu tvojú * i suďbú tvojú, jáko polúdne.

Povinísja Hóspodevi i umolí Jehó. * Ne revnúj spíjuščemu v putí svojém, čelovíku, tvorjáščemu zakonoprestuplénije.

Prestáni ot hňíva i ostávi járosť, * ne revnúj jéže lukávnovati.

Zané lukávnujuščiji potrebjátsja, terpjáščiji že Hóspoda, * tíji nasľíďat zémľu.

I ješčé málo, i ne búdet hríšnika, * i vzýščeši místo jehó, i ne obrjáščeši.

Krótcyji že nasľíďat zémľu * i naslaďátsja o mnóžestvi míra.

Nazirájet hríšnyj právednaho * i poskrežéščet náň zubý svoími.

Hospóď že posmíjétsja jemú, zané prozirájet, * jáko priídet déň jehó.

Méč izvlekóša hríšnicy, naprjahóša lúk svój, * nizložíti ubóha i níšča, zakláti právyja sérdcem.

Méč ích da vnídet v serdcá ích, * i lúcy ích da sokrušátsja.

Lúčše máloje právedniku, * páče bohátstva hríšnych mnóha.

Zané mýšcy hríšnych sokrušátsja, * utverždájet že právednyja Hospóď.

Vísť Hospóď putí neporóčnych, * i dostojánije ích vo vík búdet.

Ne postyďátsja vo vrémja ľútoje, * i vo dnéch hláda nasýťatsja, jáko hríšnicy pohíbnut.

Vrázi že Hospódni, kúpno proslávitisja ím i voznestísja, * isčezajúšče jáko dým isčezóša.

Zajémlet hríšnyj i ne vozvratít, * právednyj že ščédrit i dajét.

Jáko blahoslovjáščiji Jehó nasľíďat zémľu, * klenúščiji že Jehó potrebjátsja.

Ot Hóspoda stopý čelovíku ispravľájutsja, * i putí jehó voschóščet ziló.

Jehdá padét, ne razbijétsja, * jáko Hospóď podkripľájet rúku jehó.

Juňíjšij bých, íbo sostaríchsja, i ne víďich právednika ostávlena, * nižé símeni jehó prosjášča chľíby.

Vés déň mílujet i vzajím dajét právednyj, * i símja jehó vo blahoslovénije búdet.

Uklonísja ot zlá i sotvorí bláho, * i vselísja vo vík víka.

Jáko Hospóď ľúbit súd i ne ostávit prepodóbnych Svojích, vo vík sochraňátsja. * Bezzakónnicy že izženútsja, i símja nečestívych potrebítsja.

Právednicy že nasľíďat zémľu * i vseľátsja vo vík víka na néj.

Ustá pravednaho poučatsja premudrosti, * i jazyk jeho vozhlaholet sud.

Zakon Boha jehó v sérdci jehó, * i ne zápnutsja stopý jehó.

Smatrjájet hríšnyj právednaho * i íščet jéže umertvíti jehó.

Hospóď že ne ostávit jehó v rukú jehó, * nižé osúdit jehó, jehdá súdit jemú.

Poterpí Hóspoda i sochraní púť Jehó, i voznesét ťá, * jéže nasľíditi zémľu, vnehdá potrebľátisja hríšnikom úzriši.

Víďich nečestívaho prevoznosjáščasja i výsjaščasja, * jáko kédry Livánskija.

I mímo idóch, i sé ne bí, i vzyskách jehó, * i ne obrítesja místo jehó.

Chraní nezlóbije i vížď pravotú, * jáko jésť ostánok čelovíku mírnu.

Bezzakónnicy že potrebjátsja vkúpi: * ostáncy že nečestívych potrebjátsja.

Spasénije že právednych ot Hóspoda, * i Zaščítiteľ ích jésť vo vrémja skórbi.

I pomóžet ím Hospóď, i izbávit ích, i ízmet ích ot hríšnik, * i spasét ích, jáko upováša na Nehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-j sticholóhiji sidálen,

hlás 1. Pod: Kámeni zapečátanu: Iisúsu róždšusja vo Vithlejémi judéjsťim, tvár prosvitísja, poznávši ziždíteľa: udivíšasja ánheľstiji lícy, zrjášče Vladýku na zemlí zrák rábij prijémša, i ot Otcá nerazlúčna súšča. Sláva voplóščšemusja Bóhu: sláva roždénnomu na zemlí: sláva blahovolívšemu spastí ród náš.

Sláva, i nýňi, tójže. Iisúsu róždšusja vo Vithlejémi judéjsťim, tvár prosvitísja, poznávši ziždíteľa: udivíšasja ánheľstiji lícy, zrjášče Vladýku na zemlí zrák rábij prijémša, i ot Otcá nerazlúčna súšča. Sláva voplóščšemusja Bóhu: sláva roždénnomu na zemlí: sláva blahovolívšemu spastí ród náš.

Psalóm 32

Rádujtesja, právedniji, o Hóspoďi, * právym podobájet pochvalá.

Ispovídajtesja Hóspodevi v húslech, * vo psaltíri desjatostrúnňim pójte Jemú.

Vospójte Jemú písň nóvu, dóbri pójte Jemú so vosklicánijem: * jáko právo slóvo Hospódne, i vsjá ďilá Jehó v víri.

Ľúbit mílostyňu i súd Hospóď, * mílosti Hospódni ispólň zemľá.

Slóvom Hospódnim nebesá utverdíšasja, * i dúchom úst Jehó vsjá síla ích.

Sobirájaj jáko mích vódy morskíja, * polahájaj v sokróviščach bézdny.

Da ubojítsja Hóspoda vsjá zemľá, ot Nehóže da podvížutsja vsí živúščiji po vselénňij. * Jáko Tój rečé, i býša, Tój poveľí, i sozdášasja.

Hospóď razorjáet sovíty jazýkov, otmetájet že mýsli ľudéj, * i otmetájet sovíty kňazéj.

Sovít že Hospódeň vo vík prebyváet, * pomýšlenija sérdca Jehó v ród i ród.

Blažén jazýk, jemúže jésť Hospóď Bóh jehó, * ľúdi, jáže izbrá v nasľídije Sebí.

S nebesé prizrí Hospóď, * víďi vsja sýny čelovíčeskija.

Ot hotóvaho žilíšča Svojehó * prizrí na vsjá živúščyja na zemlí.

Sozdávyj na jedíňi serdcá ích, * razumivájaj na vsjá ďilá ích.

Ne spasájetsja cár mnóhoju síloju, * i ispolín ne spasétsja mnóžestvom kríposti svojejá.

Lóž kóň vo spasénije, * vo mnóžestvi že síly svojejá ne spasétsja.

Sé óči Hospódni na bojáščyjasja Jehó, * upovájuščyja na mílosť Jehó.

Izbáviti ot smérti dúšy ích, * i prepitáti já v hlád.

Dušá že náša čájet Hóspoda, * jáko Pomóščnik i Zaščítiteľ náš jésť.

Jáko o Ném vozveselítsja sérdce náše, * i vo ímja svjatóje Jehó upováchom.

Búdi, Hóspodi, mílosť Tvojá na nás, * jákože upováchom na Ťá.

Psalóm 33

Blahoslovľú Hóspoda na vsjákoje vrémja, * výnu chvalá Jehó vo usťích mojích.

O Hóspoďi pochválitsja dušá mojá, * da uslýšat krótcyji i vozveseľátsja.

Vozvelíčite Hóspoda so mnóju * i voznesém ímja Jehó vkúpi.

Vzyskách Hóspoda i uslýša mjá, * i ot vsích skorbéj mojích izbávi mjá.

Pristupíte k Nemú i prosvitítesja, * i líca váša ne postyďátsja.

Séj níščij vozzvá, i Hospóď uslýša í, * i ot vsích skorbéj jehó spasé í.

Opolčítsja Ánhel Hospódeň ókrest bojáščichsja Jehó, * i izbávit ích.

Vkusíte i vídite, jáko bláh Hospóď; * blažén múž, íže upovájet Náň.

Bójtesja Hóspoda, vsí svjatíji Jehó, * jáko ňísť lišénija bojáščymsja Jehó.

Bohátiji obniščáša i vzalkáša, * vzyskájuščiji že Hóspoda ne lišátsja vsjákaho bláha.

Priídite, čáda, poslúšajte mené, * stráchu Hospódňu naučú vás.

Któ jésť čelovík choťáj živót, * ľubjáj dní víďiti bláhi?

Uderží jazýk tvój ot zlá, * i ustňí tvoí, jéže ne hlahólati ľstí.

Uklonísja ot zlá i sotvorí bláho. * Vzyščí míra, i požení í.

Óči Hospódni na právednyja, * i úši Jehó v molítvu ích.

Licé že Hospódne na tvorjáščyja zlája, * jéže potrebíti ot zemlí pámjať ích.

Vozzváša právedniji, i Hospóď uslýša ích, * i ot vsích skorbéj ích izbávi ích.

Blíz Hospóď sokrušénnych sérdcem, * i smirénnyja dúchom spasét.

Mnóhi skórbi právednym, * i ot vsích ích izbávit já Hospóď.

Chranít Hospóď vsjá kósti ích, * ni jedína ot ních sokrušítsja.

Smérť hríšnikov ľutá, * i nenavíďaščiji právednaho prehrišát.

Izbávit Hospóď dúšy ráb Svoích, * i ne prehrišát vsí, upovájuščiji na Nehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 34

Sudí, Hóspodi, obíďaščyja mjá, * poborí borjúščyja mjá.

Priimí orúžije i ščít, * i vostáni v pómošč mojú.

Izsúni méč, i zakľučí soprotív hoňáščich mjá, * rcý duší mojéj: spasénije tvojé jésm Áz.

Da postyďátsja i posrámjatsja íščuščii dúšu mojú, * da vozvraťátsja vspjáť i postyďátsja mýsľaščiji mí zlája.

Da búdut jáko prách préd licém vítra, * i Ánhel Hospódeň oskorbľája ích.

Da búdet púť ích tmá i póľzok, * i Ánhel Hospódeň pohoňájaj ích:

jáko túne skrýša mí páhubu síti svojejá, * vsúje ponosíša duší mojéj.

Da priídet jemú síť, júže ne vísť, * i lovítva, júže skrý, da obímet í, i v síť da vpádet v ňú.

Dušá že mojá vozrádujetsja o Hóspoďi? * Vozveselítsja o spasénii Jehó.

Vsjá kósti mojá rekút: Hóspodi, Hóspodi, któ podóben Tebí? * Izbavľájaj níšča iz rukí krípľšich jehó, i níšča, i ubóha ot raschiščájuščich jehó.

Vostávše na mjá sviďítele neprávedniji, * jáže ne víďach, voprošáchu mjá.

Vozdáša mí lukávaja vóz blahája, * i bezčádije duší mojéj.

Áz že, vnehdá oní stužáchu mí, oblačáchsja vo vrétišče, * i smirjách postóm dúšu mojú, i molítva mojá v ňídro mojé vozvratítsja.

Jáko blížnemu, jáko brátu nášemu, * táko uhoždách, jáko pláča i sítuja, táko smirjáchsja.

I na mjá vozveselíšasja i sobrášasja: sobrášasja na mjá rány, * i ne poznách, razďilíšasja, i ne umilíšasja.

Iskusíša mjá, podražníša mjá podražnénijem, * poskrežetáša na mjá zubý svoími.

Hóspodi, kohdá úzriší? * Ustrój dúšu mojú ot zloďíjstva ích, ot lév jedinoródnuju mojú.

Ispovímsja Tebí v cérkvi mnózi, * v ľúdech ťážcich voschvaľú Ťá.

Da ne vozrádujutsja o mňí vraždújuščiji mí neprávedno, * nenavíďaščiji mjá túne i pomizájuščiji očíma.

Jáko mňí úbo mírnaja hlahólachu * i na hňív lésti pomyšľáchu.

Razširíša na mjá ustá svojá, ríša: * bláhože, bláhože, víďiša óči náši.

Víďil jesí, Hóspodi, da ne premolčíši. * Hóspodi, ne otstupí ot mené. Vostáni, Hóspodi, i vonmí sudú mojemú, Bóže mój * i Hóspodi mój, na prjú mojú.

Sudí mí, Hóspodi, po právďi Tvojéj, Hóspodi Bóže mój, * i da ne vozrádujutsja o mňí.

Da ne rekút v serdcách svoích: bláhože, bláhože duší nášej, * nižé da rekút: požróchom jehó.

Da postyďátsja i posrámjatsja vkúpi rádujuščijisja zlóm mojím, * da oblekútsja v stúd i srám veleríčujuščii na mjá.

Da vozrádujutsja i vozveseľátsja choťáščiji právdy mojejá, i da rekút výnu: * da vozvelíčitsja Hospóď, choťáščiji míra rabú Jehó.

I jazýk mój poučítsja právďi Tvojéj, * vés déň chvaľí Tvojéj.

Psalóm 35

Hlahólet prebezzakónnyj sohrišáti v sebí: * ňísť strácha Bóžija préd očíma jehó.

Jáko uľstí préd ním obristí * bezzakónije svojé i voznenavíďiti.

Hlahóly úst jehó bezzakónije i lésť, * ne voschoťí razumíti jéže ublažíti.

Bezzakónije pomýsli na lóži svojém: * predstá vsjákomu putí nebláhu, o zlóbi že ne nehodová.

Hóspodi, na nebesí mílosť Tvojá * i ístina Tvojá do óblak.

Právda Tvojá, jáko hóry Bóžija, suďbý Tvojá bézdna mnóha: * čelovíki i skotý spaséši Hóspodi.

Jáko umnóžil jesí mílosť Tvojú, Bóže, * sýnove že čelovíčestiji v króvi krilú Tvojéju naďíjatisja ímut.

Upijútsja ot túka dómu Tvojehó, * i potókom sládosti Tvojejá napojíši já.

Jáko u Tebé istóčnik živóta, * vo svíťi Tvojém úzrim svít.

Probávi mílosť Tvojú víduščym Ťá * i právdu Tvojú právym sérdcem.

Da ne priídet mňí nohá hordýni, * i ruká hríšniča da ne podvížit mené.

Támo padóša vsí ďílajuščiji bezzakónije: * izrinovéni býša, i ne vozmóhut státi.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 36

Ne revnúj lukávnujuščym, * nižé zavídi tvorjáščym bezzakónije.

Zané jáko travá skóro ízsšut, * i jáko zélije zláka skóro otpadút.

Upováj na Hóspoda i tvorí blahostýňu, * i naselí zémľu, i upaséšisja v bohátstvi jejá.

Nasladísja Hóspodevi, * i dást tí prošénija sérdca Tvojehó.

Otkrýj ko Hóspodu púť tvój * i upováj na Ného, i Tój sotvorít:

i izvedét, jáko svít, právdu tvojú * i suďbú tvojú, jáko polúdne.

Povinísja Hóspodevi i umolí Jehó. * Ne revnúj spíjuščemu v putí svojém, čelovíku, tvorjáščemu zakonoprestuplénije.

Prestáni ot hňíva i ostávi járosť, * ne revnúj jéže lukávnovati.

Zané lukávnujuščiji potrebjátsja, terpjáščiji že Hóspoda, * tíji nasľíďat zémľu.

I ješčé málo, i ne búdet hríšnika, * i vzýščeši místo jehó, i ne obrjáščeši.

Krótcyji že nasľíďat zémľu * i naslaďátsja o mnóžestvi míra.

Nazirájet hríšnyj právednaho * i poskrežéščet náň zubý svoími.

Hospóď že posmíjétsja jemú, zané prozirájet, * jáko priídet déň jehó.

Méč izvlekóša hríšnicy, naprjahóša lúk svój, * nizložíti ubóha i níšča, zakláti právyja sérdcem.

Méč ích da vnídet v serdcá ích, * i lúcy ích da sokrušátsja.

Lúčše máloje právedniku, * páče bohátstva hríšnych mnóha.

Zané mýšcy hríšnych sokrušátsja, * utverždájet že právednyja Hospóď.

Vísť Hospóď putí neporóčnych, * i dostojánije ích vo vík búdet.

Ne postyďátsja vo vrémja ľútoje, * i vo dnéch hláda nasýťatsja, jáko hríšnicy pohíbnut.

Vrázi že Hospódni, kúpno proslávitisja ím i voznestísja, * isčezajúšče jáko dým isčezóša.

Zajémlet hríšnyj i ne vozvratít, * právednyj že ščédrit i dajét.

Jáko blahoslovjáščiji Jehó nasľíďat zémľu, * klenúščiji že Jehó potrebjátsja.

Ot Hóspoda stopý čelovíku ispravľájutsja, * i putí jehó voschóščet ziló.

Jehdá padét, ne razbijétsja, * jáko Hospóď podkripľájet rúku jehó.

Juňíjšij bých, íbo sostaríchsja, i ne víďich právednika ostávlena, * nižé símeni jehó prosjášča chľíby.

Vés déň mílujet i vzajím dajét právednyj, * i símja jehó vo blahoslovénije búdet.

Uklonísja ot zlá i sotvorí bláho, * i vselísja vo vík víka.

Jáko Hospóď ľúbit súd i ne ostávit prepodóbnych Svojích, vo vík sochraňátsja. * Bezzakónnicy že izženútsja, i símja nečestívych potrebítsja.

Právednicy že nasľíďat zémľu * i vseľátsja vo vík víka na néj.

Ustá pravednaho poučatsja premudrosti, * i jazyk jeho vozhlaholet sud.

Zakon Boha jehó v sérdci jehó, * i ne zápnutsja stopý jehó.

Smatrjájet hríšnyj právednaho * i íščet jéže umertvíti jehó.

Hospóď že ne ostávit jehó v rukú jehó, * nižé osúdit jehó, jehdá súdit jemú.

Poterpí Hóspoda i sochraní púť Jehó, i voznesét ťá, * jéže nasľíditi zémľu, vnehdá potrebľátisja hríšnikom úzriši.

Víďich nečestívaho prevoznosjáščasja i výsjaščasja, * jáko kédry Livánskija.

I mímo idóch, i sé ne bí, i vzyskách jehó, * i ne obrítesja místo jehó.

Chraní nezlóbije i vížď pravotú, * jáko jésť ostánok čelovíku mírnu.

Bezzakónnicy že potrebjátsja vkúpi: * ostáncy že nečestívych potrebjátsja.

Spasénije že právednych ot Hóspoda, * i Zaščítiteľ ích jésť vo vrémja skórbi.

I pomóžet ím Hospóď, i izbávit ích, i ízmet ích ot hríšnik, * i spasét ích, jáko upováša na Nehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Boh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 2-j sticholóhii sidálen,

hlás 4. Pod: udivísja Jósif: Čtó čudíšisja Marijám? Čtó užasájet jéže v tebí? Jáko bezľítna Sýna v ľíta rodích, rečé: roždénnaho začátija ne navýkši, bezmúžna jésm, i káko roždú Sýna? Bezsímenno roždénije któ víďi? Iďíže bo Bóh chóščet, pobeždájetsja jestestvá čín, jákože píšet: Christós rodísja, préžde pádšij vozstáviti óbraz.

Sláva, i nýňi, tójže. Čtó čudíšisja Marijám? Čtó užasájet jéže v tebí? Jáko bezľítna Sýna v ľíta rodích, rečé: roždénnaho začátija ne navýkši, bezmúžna jésm, i káko roždú Sýna? Bezsímenno roždénije któ víďi? Iďíže bo Bóh chóščet, pobeždájetsja jestestvá čín, jákože píšet: Christós rodísja, préžde pádšij vozstáviti óbraz.

Polijelej:

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. – Alliluja, alliluja, alliluja.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja, alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja, alliluja.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja, alliluja.

Veličánije: Veličájem Ťa životdávče Christé, nás ďíľa nýňi plótiju róždšahosja ot beznevístnyja i prečístyja Ďívy Maríi.

Voskliknite Hospodevi vsja zemľá, pójte že imeni Jehó, dadite slávu chvaľí Jehó.

Izbavlénije poslá Hóspoď ľúdem Svoím.

Tój vozzovét mja: Otéc moj jesí Ty.

I az pérvenca položu Jehó, vysoká páče caréj zemných.

I poklóňatsja Jemú vsi cárije zémstii.

Iz čréva préžde dennícy rodích Ťa, kľátsja Hóspoď, i ne raskájetsja.

Hóspoď rečé ko mňi: Syn moj jesí Ty, az dnes rodích Ťa. Blahoslovén Hóspoď vo vík: búdi, búdi.

Sláva: I nýňi: Alliluja. 3x

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Diákon: Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

sidálen, hlás 4. Podóben: Udivísja Jósif. Priidíte, vídim vírniji, hďí rodísja Christós, posľídujem próčeje, ámože ídet zvizdá s volchvý, vostóčnymi carí: jehóže ánheli pojút neprestánno támo, pástyrije svirjájut písň dostójnuju, sláva v výšnich, hlahóľušče, dnés vo vertépi róždšemusja ot Ďívy i Bohoródicy, vo Vithlejémi judéjsťim.

Sláva, i nýňi, tójže: Priidíte, vídim vírniji, hďí rodísja Christós, posľídujem próčeje, ámože ídet zvizdá s volchvý, vostóčnymi carí: jehóže ánheli pojút neprestánno támo, pástyrije svirjájut písň dostójnuju, sláva v výšnich, hlahóľušče, dnés vo vertépi róždšemusja ot Ďívy i Bohoródicy, vo Vithlejémi judéjsťim.

V prazniky stepena hlás 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Iz čréva préžde dennícy rodích ťá, kľátsja Hospóď i ne raskáetsja.

Stích: Rečé Hospóď Hóspodevi mojemú: sidí odesnúju mené, dóndeže položú vrahí tvojá podnóžije nóh tvojích.

Jeréj: Hóspodu pomolímsja.

Lík: Hóspodi pomíluj.

Jeréj: Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých počiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, nýňi i prísno i v viki vikov.

Lík: Amíň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Lík: Hóspodi pomílu. (3x)

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Matthéja svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: Roždestvo Isusa Christa stalo sja tak: Joho mati Marija byla zrukovana za Josifa a išči pered tym jak sja oni zyšli, vyjavilo sja, že počala z Ducha Svjatoho. A že jej muž Josif byv spravedlivyj i ne choťiv jej znečestiti, zdumav sobi tajno jej pustiti. No jak o ťim rozdumovav, v sňi sja mu pojaviv anhel Božyj i poviv: „Josife, synu Davida! Ne bij sja prijati Mariju, svoju ženu, bo što v ňij počalo sja, je od Svjatoho Ducha. Porodiť syna i daš jomu imja Isus. Vin sochraniť svojich ľudej iz jich hrichiv.“ A toto všytko sja stalo, žeby sja spovnilo toto, što poviv Hospoď čerez proroka, kotryj hovoriť: „Ďiva počne v utrobi i porodiť syna i daduť jomu imja Emanujil, što značiť: Z nami Boh.“ Jak sja Josif probudiv zo sna, zrobiv tak, jak jomu anhel Božyj nakazav: prijav svoju ženu, no ne žyv iz ňov (jak muž), poky ne porodila svoho pervorodnoho syna. I dav jomu imja Isus.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Vsjáčeskaja dnés rádosti ispolňájutsja, Christós rodísja ot Ďívy.

I nýňi: Vsjáčeskaja dnés rádosti ispolňájutsja, Christós rodísja vo Vithlejémi.

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

stichíra, hlás 6: Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír, dnés vosprijémlet Vithlejém siďáščaho prísno so Otcém, dnés ánheli mladénca roždénnaho Bohoľípno slavoslóvjat: sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír, v čelovícich blahovolénije.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Lík: Hóspodi pomílu. (12x)

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hlás 1. Písň 1.

irmós: Christós raždájetsja, slávite. Christós s nebés, srjáščite. Christós na zemlí, voznosítesja. Pójte Hóspodevi vsjá zemľá, i vesélijem vospójte, ľúdije, jáko proslávisja.

Istľívša prestuplénijem, po Bóžiju óbrazu bývšaho, vsehó tľínija súšča, lúčšija otpádša Božéstvennyja žízni, páki obnovľáet múdryj soďíteľ, jáko proslávisja.

Víďiv ziždíteľ híblema čelovíka, rukámi jehóže sozdá, priklonív nebesá schódit: sehó že ot Ďívy Božéstvennyja čístyja, vsehó osuščestvújet, voístinnu voplóščsja, jáko proslávisja.

Múdrosť, Slóvo, i síla, Sýn sýj Ótčij i sijánije, Christós Bóh, síl utaívsja, jelíko premírnych, i jelíko na zemlí, i vočelovíčsja obnovíl jésť nás, jáko proslávisja.

Druhíj kanón. Tvorénije kír ioánna.

Hlás tójže. irmós: Spasé ľúdi čudoďíjstvujaj Vladýka, mókruju mórja volnú ozemlenív drévle, vóleju že róždsja ot Ďívy, stezjú prochódnu nebesé polahájet nám: jehóže po suščestvú rávna že Otcú i čelovíkom slávim.

Iznesé črévo svjaščénnoje Slóvo jávi neopáľno živopísannoje kupinóju, smišéna zrákom čelovíčim Bóha, Jévy okajánnuju utróbu kľátvy drévnija razrišájuščeje hórkija: jehóže zemníji slávim.

Pokazá zvizdá préžde sólnca, Slóvo, prišédšeje ustáviti hrichí, volchvóm, jávi vo ubózim vertépi, mílostivaho tebé, pelenámi povíta: jehóže rádujuščesja víďachu samohó i čelovíka i Hóspoda.

Hlás 4. Písň 1.

irmós: Vospojú tebí, Hóspodi Bóže mój, jáko izvél jesí ľúdi iz rabóty jehípetskija, pokrýl že jesí kolesnícy faraónovy i sílu.

Jelícy roždéstvennaja sotvorjájem voplóščšahosja nás rádi, rádostiju vospojím Jákova Bohobráta, i Davída Bohootcá.

Sláva vo výšnich, lícy ánheľstiji, vo Vithlejémi Jósifu predstáša, hlahóľušče: s nímiže blahoizvólivšaho voplotítisja vospojím.

Davíde Bohoótče, s húsľmi, ot kórene Jesséova voplóščšahosja Hóspoda, Jákova právednaho privlék, vospój.

Bohoródičen: Vospojú tebí, Hóspodi Bóže mój, jáko rodílsja jesí iz Mátere Ďívy svjatýja, i sijú pokazál jesí nadéždu dúš nášich.

Katavásia: irmós: Christós raždájetsja, slávite. Christós s nebés, srjáščite. Christós na zemlí, voznosítesja. Pójte Hóspodevi vsjá zemľá, i vesélijem vospójte, ľúdije, jáko proslávisja.

Písň 3.

irmós: Préžde vík ot Otcá roždénnomu netľínno Sýnu, i v posľídňaja ot Ďívy voploščénnomu bezsímenno Christú Bóhu vozopijím: voznesýj róh náš, svját jesí, Hóspodi.

Íže duchnovénija pričáščsja lúčšaho Adám pérstnyj, i k tľíniju popólzsja žénskoju léstiju, Christá ot žený víďa, vopijét: íže mené rádi po mňí býv, svját jesí, Hóspodi.

Soobrázen brénnomu umaléniju rastvorénijem, Christé, býv, i pričástijem plóti hóršija, podáv Božéstvennaho jestestvá, zémlen býv, i prebýv Bóh, i vozvýsivyj róh náš, svját jesí, Hóspodi.

Viflejéme, veselísja, kňazéj júdovych sýj cár: Izráiľa bo pasýj, na rámich cheruvímskich, iz tebé prójde Christós jávi: i voznesýj róh náš nad vsími vocarísja.

Ín. irmós: Prízri na pínija rabóv, blahoďíteľu, vrahá smirjája voznesénnuju hordýňu: nosjáj že, vsevídče, hrichá prevýšše, nepokoléblemo utverždénnyja, bláže, pivcý, osnovánijem víry.

Nevísty prečístyja prebohátoje roždestvó, víďiti páče umá spodóbivsja, lík svirjájuščich prekloňášesja stránnym óbrazom: čín že pojúščich bezplótnych, carjá Christá bezsímenno voplóščšahosja.

Vysotóju cárstvujaj nebés, milosérdijem soveršájet o nás, iz beznevístnyja otrokovícy: neveščéstven sýj préžde, no pósležde Slóvo odebeľívšo plótiju, da pádšaho k sebí privlečét pervozdánnaho.

irmós: Utverždénije na ťá naďíjuščichsja, Christé Bóže, vo víri pravoslávňij tvojéj utverdí nás, jáko čelovikoľúbec.

Róždšahosja plótiju ot Ďívy bez símene Christá Bóha so ánhely vsí vospojém, sláva vo výšnich Bóhu, vzyvájušče.

Vseprázdnstvennyj nás rádi istoščívšahosja, vírniji, prázdnik, s Davídom že i Jákovom, písňmi po dostojániju počtím.

Jáko ženichú ot čertóha, iz máternich ložésn, Davíd rečé Hóspodu izýti: jehóže nýňi so Jákovom vospojém.

Bohoródičen: Beznevístnuju i Bohoródicu Maríju počtím: tojá bo rádi nám vozsijá právdy sólnce.

irmós: Préžde vík ot Otcá roždénnomu netľínno Sýnu, i v posľídňaja ot Ďívy voploščénnomu bezsímenno Christú Bóhu vozopijím: voznesýj róh náš, svját jesí, Hóspodi.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

kondák, hlás 6: Íže préžde dennícy ot Otcá bez Mátere rodívyjsja, na zemlí bez otcá voplotísja dnés iz tebé. Ťímže zvizdá bláhovistvújet volchvóm, ánheli že s pástyrmi pojút neskazánnoje roždestvó tvojé, blahodátnaja.

íkos: Nevozďílannyj hrózd vozrastívšaja, tájnyj vinohráde: jáko na vítvijich na objátijich nošáše, i hlahólaše: tý jesí plód mój: tý jesí žízň mojá. Otnéľíže poznách, jáko i jéže bích, jésm. Tý mój Bóh: pečáť bo ďívstva mojehó zrjášči nerazrušímu, propovíduju ťá neprelóžnaho Slóva plóť bývša. Ne vím símene, vím ťá rišíteľa tľínija: čistá bo jésm, tebí prošédšu iz mené, jákože bo obrít, ostávil jesí utróbu mojú, zrjášči jú cílu. Sehó rádi slikovstvújet vsjá tvár, vopijúšči mňí: rádujsja, blahodátnaja.

Sidálen, hlás 3. Podóben: Ďíva dnés: Jósifa právednaho, Ďívy obrúčnika, s Davídom Jákova dostodólžno vospojém: síji bo právednoju chodívše stezéju, dostihóša nebésnyja obíteli, dostójno likújušče so ánhely, nám prósjat sohrišénij ostavlénije.

Sláva, hlás i podóben tójže: Ďíva rodí tvorcá vsjáčeskich, i volsví hrjadút semú plótiju poklonítisja: čelovícy so ánhely slavoslóvjat: vertép že i jásli daronósjat, vospivájušče róždšahosja otročá mládo prevíčnaho Bóha.

I nýňi, hlás 1. Podóben: Lík ánhelskij: Lík proróčeskij prázdnujet božéstvenňi čúdo v tebí bývšeje, o Ďívo! Bóha bo voplóščšasja na zemlí porodilá jesí. Ťímže ánheli s pástyrmi pojút, volsví že víroju so Jósifom vopijút Davídu čudesá Bohootcú.

Písň 4.

irmós: Žézl iz kórene Jesséjova, i cvít ot nehó, Christé, ot Ďívy prozjábl jesí, iz horý chváľnyj, priosinénnyja čášči, prišél jesí voplóščsja ot neiskusomúžnyja, neveščéstvennyj i Bóže, sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Jehóže drévle prorečé Jákov, jazýkov ožidánije, Christé, ot koľína jiúdova vozsijál jesí, i sílu Damáskovu, Samaríjskuju že korýsť prišél jesí isprovreščí, lésť premiňája v míru Bohoľípnu: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Volchvá drévle Valaáma slovés učenikí, múdryja zvizdobľustíteli, rádosti ispólnil jesí: zvizdá ot Jákova vozsijáv, Vladýko: jazýkov načátok vvodímyj, prijál že jesí jávi: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Jáko na runó, vo črévo Ďívy sšél jesí dóžď, Christé, i jáko kápli na zémľu kápľuščija. Jethijópia i Tharsís, i Aravítstiji óstrovi že, Savá mídov vsjú zémľu deržáščiji, pripadóša tebí, Spáse: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Ín. irmós: Róda čelovíča obnovlénije drévle pojá prorók Avvakúm predvozviščájet, víďiti neizrečénno spodóbivsja óbraz: mladýj mladénec bo iz horý Ďívy izýde, ľudéj vo obnovlénije, Slóvo.

Ráben proizýde čelovíkom výšnij, vóleju plóť priím ot Ďívy, jád očístiti zmíjevy hlavý, privoďá vsjá k svítu živonósnomu, Bóh sýj, ot vrát bezsólnečnych.

Jazýcy, íže drévle tléju pohružéni, páhuby ziló vrážija ubižávše, voznósjat rúki s pochváľnymi písňmi, jedínaho čtúšče Christá, jáko blahoďíteľa, k nám mílostivno prišédšaho.

Iz kórene izrástši Jesséjeva, Ďívo, ustávy prešlá jesí čelovíčeskaho suščestvá, Ótčeje róždši prevíčnoje Slóvo, jáko blahovolí sám zapečátannuju utróbu proití, istoščánijem stránnym.

irmós: Tvojehó na zemlí javlénija, Christé Bóže, propovídaja prorók prišéstvije, s vesélijem vopijáše: sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

S volchvý róždšemusja poklonímsja, i so ánhely i Jósifom likújim, Bohoľípno vzyvájušče: sláva v výšnich Christú Bóhu.

Cárstvujaj vsími carmí Christós, po plóti ot símene Davídova roždéjsja, izbránnaho Jákova priját bráta, jákože izvóli.

Ot Ďívy Hospóď javívyjsja vo plóti, sproslávi pámjať vášu, svjatíji, apóstolov lúčšij Jákove, i Davíde vseblažénne.

Bohoródičen: Cheruvímskich činóv preimúšči, i Bóha na rukú nosíma s plótiju ponésši, rádujsja, Bohoródice beznevístnaja.

irmós: Žézl iz kórene Jesséjova, i cvít ot nehó, Christé, ot Ďívy prozjábl jesí, iz horý chváľnyj, priosinénnyja čášči, prišél jesí voplóščsja ot neiskusomúžnyja, neveščéstvennyj i Bóže, sláva síľi tvojéj, Hóspodi.

Písň 5.

irmós: Bóh sýj míra, Otéc ščedrót, velíkaho sovíta tvojehó ánhela, mír podavájušča, poslál jesí nám. Ťím Bohorazúmija k svítu nastávľšesja, ot nóšči útreňujušče, slavoslóvim ťá, čelovikoľúbče.

V rabích késarevym poveľínijem napisátisja pokórsja: i nás rabý súščyja, vrahá i hrichá svobodíl jesí, Christé. Vés že po nám obniščáv, i pérstnaho ot samahó jedinénija i obščénija Bohosoďílal jesí.

Sé Ďíva, jákože drévle rečé, vo črévi prijémši rodilá jésť Bóha vočelovíčšasja, i prebyvájet Ďíva. Jejáže rádi primirívšesja Bóhu hríšniji, Bohoródicu súščuju voístinnu vírniji vospojím.

Ín. irmós: Iz nóšči ďíl omračénnyja prélesti očiščénije nám, Christé, bódrenno nýňi soveršájuščym písň, jáko blahoďíteľu, priidí, podavájaj udóbnu stezjú, po néjže vostekájušče obrjáščem slávu.

Ľútuju vraždú, júže k nám Vladýka otsikája páki, plotskím prišéstvijem, da deržáščaho razrušít dušetľíjuščaho, mír sočetája s neveščéstvennymi suščestvý, položív pristúpna, róždšaho, tvári.

Ľúdije víďiša drévle omračénniji po dnéch svít výšnija svítlosti: jazýki že Bóhu nasľídije Sýn prinósit, podajá támo neizrečénnuju blahodáť, iďíže mnóžajšij procvité hrích.

irmós: Vozsijávyj svít, i prosvitívyj útro, i pokazávyj déň, sláva tebí, sláva tebí, Iisúse Sýne Bóžij.

Ot Ďívy čístyja blahovolívyj rodítisja, Bóže voplotívyjsja, sláva tebíé, sláva tebí, Jósif vopijáše.

Ot Ďívy roždéjsja, i pámjať ujasnívyj Davída i Jákova, sláva tebí, sláva tebí, Iisúse Sýne Bóžij.

Jehóže prorók Davíd dóžď na runó naricáše Bohodochnovénno, Jákov propovída Iisúsa Sýna Bóžija.

Bohoródičen: Ánhela hlás nemóľčno tvár prinósit tebí, Ďívo: rádujsja, Máti čístaja Iisúsa Sýna Bóžija.

irmós: Bóh sýj míra, Otéc ščedrót, velíkaho sovíta tvojehó ánhela, mír podavájušča, poslál jesí nám. Ťím Bohorazúmija k svítu nastávľšesja, ot nóšči útreňujušče, slavoslóvim ťá, čelovikoľúbče.

Písň 6.

irmós: Iz utróby Jónu mladénca izblevá morskíj zvír, jaková priját: v Ďívu že vséľšejesja Slóvo, i plóť prijémšeje, prójde sochránšeje netľínnu. Jehóže bo ne postradá istľínija, róždšuju sochraní nevreždénnu.

Priíde voplóščsja Christós Bóh náš iz čréva, jehóže Otéc préžde dennícy raždájet: pravlénija že deržá prečístych síl, v jáslech skótijich vozležít, i pelenámi povivájetsja: razrišájet že mnohopleténnyja plenícy prehrišénij.

Júno iz Adáma otročá smišénija, rodísja Sýn, i vírnym dadésja, búduščaho víka séj jésť Otéc i načáľnik: i naricájetsja velíkaho sovíta ánhel. Séj krípok Bóh jésť, i deržáj óblastiju vsjú tvár.

Ín. irmós: Obitája Jóna v preispódnich morskích, priití moľášesja, i búrju utolíti: unzén že áz múčaščaho strilóju, Christú vospiváju: zól hubíteľu, skóro priití tebí k mojéj ľínosti.

Íže bí ispérva k Bóhu, Bóh Slóvo, nýňi utverždájet nemoščnóje drévle: víďiv sochraníti, jéže po nám suščestvó, ímže sebé vtorým obščénijem ábije projavľája strastéj svobódnoje.

Hrjadét nás rádi, iz Avraámlich črésl, temnopádšyja vo mráci prehrišénij, sýny vozdvíhnuti dólu poníkšich: íže vo svíťi obitájaj i jáslech, črez dostojánije, nýňi blahovolív v čelovíčeskoje spasénije.

irmós: Vozopí, proobrazúja pohrebénije tridnévnoje, prorók Jóna, v kíťi moľásja: ot tlí izbávi mjá, Iisúse, carjú síl.

Predstojáchu užasájuščesja číni nebésniji vertépu, i roždestvó prečístoje vospíša nemóľčno: sláva v výšnich Bóhu róždšusja.

Síl jesí na prestóľi, jákože kľálsja jesí, Vladýko, proróku Davídu, ot plodá čréva jehó prošéd: Jákovu že cérkve prédal jesí prestól Christé.

Cár úbo Davíd, i prorók čúden, i práotec pokazásja Božéstvennaho voploščénija: pervojepískop že učeník Jákov Iisúsov.

Bohoródičen: Mólimsja o rabích tvojích, Ďívo Bohoródice, iz tebé voploščénnaho molí: jáko ťá i jedínu predstáteľnicu nášu vímy.

irmós: Iz utróby Jónu mladénca izblevá morskíj zvír, jaková priját: v Ďívu že vséľšejesja Slóvo, i plóť prijémšeje, prójde sochránšeje netľínnu. Jehóže bo ne postradá istľínija, róždšuju sochraní nevreždénnu.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák, hlás 3. Podóben: Ďíva dnés: Vesélija dnés Davíd ispolňájetsja Božéstvennyj, Jósif že chvalénije so Jákovom prinósit: vinéc bo sródstvom Christóvym prijémše rádujutsja, i neizrečénno na zemlí róždšahosja vospivájut, i vopijút: ščédre, spasáj tebé čtúščyja.

íkos: Neizrečénnym sovítom raždájetsja plótiju, bezplótnyj opisújetsja nýňi ťílom, neopísannyj, i spasájet neprelóžno óba suščestvá: načálo prijémlet, íže jestestvóm beznačáľnyj i jedín bezľíten: zrítsja mladénec, sýj vsesoveršénnyj: nósitsja rukámi, nosjáj vsjáčeskaja. Ťímže tohó sródstvom počténnyja, jáko Bóh vinčájet svojím roždestvóm, jáže proslavľájušče víroju, nemólčno vopijém: ščédre, spasáj tebé čtúščyja.

Písň 7.

irmós: Ótrocy, blahočéstiju sovospitáni, zločestívaho veľínija nebréhše, óhnennaho preščénija ne ubojášasja, no posreďí plámene stojášče, pojáchu: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Pástyrije svirjájušče, užásno svitojavlénije polučíša: sláva bo Hospódňa oblistá ích, i ánhel, vospójte, vopijá: jáko rodísja Christós, otcév Bóh blahoslovénnyj.

Vnezápu so slóvom ánhelovym nebésnaja vójinstva, sláva, vopijáchu, Bóhu vo výšnich, na zemlí mír, v čelovícich blahovolénije: Christós vozsijá, otcév Bóh blahoslovénnyj.

Hlahól čtó séj, rekóša pástyrije? Prešédše uvídim bývšeje, Božéstvennaho Christá. Vithlejéma že došédše, s róždšeju poklaňáchusja, vospivájušče: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Ín. irmós: Vsecarjá ľubóviju ulovlénniji ótrocy, ukoríša bezčíslenno jarjáščasja mučíteľa zlobóžnoje jazykovrédije ímže povinúsja óhň mnóhij, Vladýci hlahóľuščym: vo víki blahoslovén jesí.

Sluhí úbo neístovno popaľájet, spasájet že vsepaľáščaja so stráchom júnyja, sedmočíslennym razžžénijem vozvýšena: íchže vinčá plámeň, nezavístno Hóspodu podajúšču blahočéstija rádi rósu.

Pomóščniče Christé čelovíkom, protívnoje hadánije, voploščénije neizhlahólannoje imíjaj, posramíl jesí: bohátstvo obožénija nosjáj, voobrážsja nýňi, jehóže rádi upovánijem, svýše v preispódnij priidóchom mrák.

Zľí neuderžánno vozvyšájemyj, nečéstno bisjáščijsja ot razvraščénija míra, nizložíl jesí vsemóščňi hrích, jáže privlečé préžde, dnés že ot sítej spasáješi, voplóščsja vóleju blahoďíteľu.

irmós: Avraámstiji inohdá vo Vavilóňi ótrocy péščnyj plámeň popráša, písňmi vzyvájušče: otéc nášich Bóže, blahoslovén jesí.

Páče slóva roždestvú Bohoródicy Maríji lícy ánheľstiji divjáščesja, Jósifu vopijáchu: vo výšnich sláva, i na zemlí mír.

Nevistovódec úbo Davíd, čertóžnik že Božéstvennyja cérkve Jákov bývše, hlahólachu: voploščéjsja nás rádi Bóže, blahoslovén jesí.

Íže vo prorócich cár, i vo carích prorók, so Jákovom Bohomúdrym i nám vospój: voploščéjsja nás rádi Christé, blahoslovén jesí.

Bohoródičen: V neopáľňij kupiňí i rosodáteľňij péšči, tý propisávšisja, Máti prečístaja, bez símene rodilá jesí voploščénnaho, Bóha, prisnoblahoslovénnaja.

irmós: Ótrocy, blahočéstiju sovospitáni, zločestívaho veľínija nebréhše, óhnennaho preščénija ne ubojášasja, no posreďí plámene stojášče, pojáchu: otcév Bóže, blahoslovén jesí.

Písň 8.

irmós: Čúda prejestéstvennaho, rosodáteľnaja izobrazí péšč óbraz. Ne bó, jáže priját, palít júnyja, jáko nižé óhň Božestvá Ďívy, v ňúže vníde utróbu. Ťím, vospivájušče, vospojém: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Vlečét Vavilóňa dščí ótroki pľinénnyja Davídovy ot Sijóna k sebí: daronóscy že slét volchvý ďíti, Davídovi Bohoprijátňij dščéri moľáščyjasja. Ťím vospivájušče vospojém: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Orhány ukloníša plačévnyja písni , ne pojáchu bo v zemlí čuždéj ótrocy Sijónovy: Vavilónskuju že razrišájet lésť vsjú, i musikíjskija sostávy, vo Vithlejémi vozsijáv Christós. Ťím vospivájušče vospojím: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Korýsti Vavilón cárstva Sijóňa, i pľinénnoje bohátstvo priját: sokróvišča že Christós v Sijón sehó, i carí zvizdóju nastavľája zvizdobľustíteli vlečét. Ťím vospivájušče vospojím: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Ín. irmós: Utróbu neopáľnu obrazújut otrokovícy, íže v vétsim opaľájemiji júnoši, prejestéstvenno raždájuščuju zapečatľínnu. Obojá že soďívájušči čudoďíjstvo jedíno, ľúdi k píniju vozstavľáet blahodáť.

Páhuby ubižávši, jéže obožítisja prélestiju neprestánno pojét izlijávšahosja Slóva, júnošeski vsjá s trépetom tvár, neslávnu chvalú bojáščisja prinósit, tľínna súšči, ášče i múdri terpjáše.

Hrjadéši, zablúždše na pážiť obraščája cvitotvórnuju, iz pustýnnych cholmóv, jazýkov vozstánije, čelovíčeskoje jestestvó, sílu núžnuju čelovikoubíjcy uhasíti: múž že javívsja i Bóh promyšlénijem.

irmós: Carjá Christá, jehóže ispovídaša pľinénniji ótrocy v peščí, hlahóľušče vélijim hlásom: vsjá ďilá pójte Hóspoda.

Voplóščšahosja Christá, jehóže slavoslóviša nebésnyja Síly, i Jósif obrúčnik neprestánno vospivájet: vsjá ďilá Hóspoda pójte, i prevoznosíte jehó vo víki.

Voplóščšahosja Christá, jehóže prorečé Davíd Bohootéc, i ľúdem propovída Jákov, vopijá: vsjá ďilá Hóspoda pójte, i prevoznosíte jehó vo víki.

Ot Ďívy róždšahosja Christá, i vozvelíčivšaho Davídovu i Jákovľu svjaščénnuju pámjať, jáko druhóv jehó: vsjá ďilá Hóspoda pójte i prevoznosíte jehó vo víki.

Bohoródičen: Carjá Christá, jehóže nám rodí Bohoródica Maríja i po roždeství prebýsť Ďíva čístaja, vsjá ďilá Hóspoda pójte, i prevoznosíte jehó vo víki.

irmós: Čúda prejestéstvennaho, rosodáteľnaja izobrazí péšč óbraz. Ne bó, jáže priját, palít júnyja, jáko nižé óhň Božestvá Ďívy, v ňúže vníde utróbu. Ťím, vospivájušče, vospojém: da blahoslovít tvár vsjá Hóspoda, i prevoznósit vo vsjá víki.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Veličáj, dušé mojá, čestňíjšuju i slávňijšuju hórnich vóinstv, Ďívu prečístuju Bohoródicu.

Písň 9.

irmós: Táinstvo stránnoje vížu i preslávnoje: nébo, vertép: prestól cheruvímskij, Ďívu: jásli, vmistílišče, v níchže vozležé nevmistímyj Christós Bóh: jehóže, vospivájušče, veličájem.

Táže vtorýj lík pojét tójže pripív, i irmós. I próčich šésť pripévov pripivájem na kíjždo tropár po jedínoždy.

Veličáj, dušé mojá, ot Ďívy Bóha plótiju róždšahosja.

Veličáj, dušé mojá, v vertépe róždšahosja cárjá.

Izrjádnoje tečénije zrjášče volsví neobýčnyja nóvyja zvizdý novosijájuščija, nebesá prosviščájuščija, Christá carjá známenujuščija na zemlí, róždšahosja vo Vithlejémi, na spasénije náše.

Veličáj, dušé mojá, ot volchvóv Bóha poklaňáemaho.

Veličáj, dušé mojá, ot zvizdý volchvóm vozviščénnaho.

Novoroždénnoje, volchvóm hlahóľuščym, otročá cár, jehóže zvizdá javí, hďí jesť, tomú bo poklonítisja priidóchom: jarjásja Írod smuščášesja, Christá ubíti Bohobórec šatájasja.

Veličáj, dušé mojá, čístuju Ďívu i jedínu Bohoródicu, róždšuju Christá cárjá.

Volsví i pástyrije priidóša poklonítisja Christú, róždšemusja vo Vithlejémi hráďi.

Ispytá Írod vrémja zvizdý, jejáže voždénijem volsví vo Vithlejémi poklaňáchusja Christú s dáry: jéjuže ko otéčestvu nastavľájemi, ľútaho ďitoubíjcu ostáviša porúhana.

Táže pérvyj lík pojét vtoráho kanóna pripív:

Dnés Ďíva raždáet Vladýku vnútr vertépa.

I irmós: Ľubíti úbo nám, jáko bezbídnoje stráchom udóbije molčánije, ľubóviju že, Ďívo, písni tkáti sproťažénno složénnyja, neudóbno jésť: no i Máti, sílu, jelíko jésť proizvolénije, dážď.

Vtorýj že lík pojét pripív:

Dnés Vladýka raždáetsja jáko mladénec ot Mátere Ďívy.

I irmós tójže: Ľubíti úbo nám:

Próčiji že pripivájem k troparém:

Dnés pástyrije víďat Spása, pelenámi obvíta, i ležášča vo jáslech.

Dnés Vladýka rúbiščem pelenájetsja, neosjázannyj, jáko mladénec.

Dnés vsjáka tvár veselítsja i rádujetsja, jáko Christós rodísja ot Ďívy otrokovícy.

Óbrazy nesvítly, i síni privedény, o Máti čístaja, víďívše Slóva, nóva jávľšahosja ot vrát zakľučénnych: mňáščiji že ístinnuju svítlosť, dostójno tvojú blahoslovím utróbu.

Nebésnyja síly róždšahosja Spása Hóspoda i Vladýku vozviščájut míru.

Vmísto, Slávy:

Veličáj, dušé mojá, triipostásnaho i nerazďíľnaho Božestvá deržávu.

Vmísto že, I nýňi:

Veličáj, dušé mojá, izbávlšuju nás ot kľátvy.

Želánije polučívše, i Bóžija prišéstvija Christokrásniji ľúdije spodóbľšesja, nýňi uťišájutsja páki bytijém: jáko živonósnu blahodáť dajéši, Ďívo čístaja, poklonítisja slávi.

irmós: Moiséj na horí neopalímuju kupinú víďi, Jósif vo vertépi neizrečénnoje roždestvó slýša, neskvérnaja Ďívo, bezmúžnaja Máti, písňmi ťá, Bohoródice, veličájem.

Róždšemusja ot Ďívy vsjá tvár trépetom posluží: nebesá úbo zvizdóju, zemľá že jásľmi: horá, vertépom, volsví darmí: pástyrije čudesém, ánheli že, sláva v výšnich Bóhu.

Cár ot pástyrej drévle úbo Davíd býsť, ot koľína že júdova i cárskaho tý, Jákove, pástyr pástvy pokazálsja jesí voplóščšahosja, áhnca výšňaho i Sýna Bóžija.

Viflejéme, nýňi veselísja, hrád býv nóvaho Davída: i Sijóne, vozviščáj cérkvej staríjšinstvo, óbščeje vesélije, vsích caárjá, i tohó uhódniki nýňi vosprijémši.

Bohoródičen: Ánheľstiji sobóri ťá, Bohorodíteľnice, slávjat, i čelovíčeskij ród ťá neprestánno písňmi počitájet: tý bo Božéstvennym roždestvóm zemnýja s nebésnymi sovokupíla jesí. Ťímže ťá počitájem.

irmós: Táinstvo stránnoje vížu i preslávnoje: nébo, vertép: prestól cheruvímskij, Ďívu: jásli, vmistílišče, v níchže vozležé nevmistímyj Christós Bóh: jehóže, vospivájušče, veličájem.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi: )

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomílu, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Svitílen svjatých. Podóben: So učenikí: So Jákovom vospojím slávnym Bohobrátom Davída Bohootcá, Jósifa že Božéstvennaho, Bohoródicy obrúčnika: Christóvu Božéstvennomu roždéstvú poslužíša vo hráďi Vithlejémi Bohoľípno, so ánhely, volchvý že i pástyrmi tomú písň pojúšče, jáko Bóhu i Vladýci. Dváždy.

Sláva, i nýňi, Positíl ný jésť svýše Spás náš, vostók vostókov, i súščiji vo tmí i síni obritóchom ístinu: íbo ot Ďívy rodísja Hospóď.

(Hlás 4.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149.

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Na chvalítech stichíry, na 6,

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan, sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utveržéniji síly jehó.

Stích: Chvalíte jehó na sílach jehó, chvalíte jehó po mnóžestvu velíčestvija jehó.

samohlásny, 4: Andréa ijerusalímskaho. Hlás 4: Veselítesja právedniji, nebesá rádujtesja, vzyhrájte hóry, Christú róždšusja: Ďíva sidít Cheruvímom podóbjaščisja, nosjášči v ňídrich Bóha Slóva voploščénna: pástyrije roždénnomu divjátsja: volsví Vladýci dáry prinósjat, ánheli vospivájušče hlahóľut: nepostižíme Hóspodi, sláva tebí.

Stich: Chvalíte jehó v hlási trúbňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Bohoródice Ďívo, róždšaja Spása, uprazdníla jesí pérvuju kľátvu Jévinu: jáko Máti bylá jesí blahovolénija Ótča, nosjášči v ňídrich Bóžije Slóvo voploščénnoje. Ne terpít tájna ispytánija. Víroju jedínoju sijú vsí slávim, zovúšče s tobóju i hlahóľušče: neizrečénne Hóspodi, sláva tebí.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Priidíte, vospojím Máter Spásovu, po roždeství páki jávľšujusja Ďívu: rádujsja, hráde oduševlénnyj carjá i Bóha, v némže Christós požív, spasénije soďíla. S Havrijílom vospojém, s pástyrmi proslávim, zovúšče: Bohoródice, molí iz tebé voploščénnaho spastísja nám.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Otéc blahoizvóli, Slóvo plóť býsť, i Ďíva rodí Bóha vočelovíčšasja: zvizdá vozviščájet, volsví poklaňájutsja, pástyrije čuďátsja i tvár rádujetsja.

Sláva, hlás 8: Króv, i óhň, i kurénije dýma, čudesá na zemlí jáže províďi Jóiľ: króv, voploščénije: óhň, Božestvó: kurénije že dýma, Dúch svjatýj našédyj na Ďívu, i mír oblahouchávšij. Vélije táinstvo tvojehó vočelovíčenija, Hóspodi, sláva tebí.

I nýňi, hlás 2: ioánna monácha: Dnés Christós vo Vithlejémi raždájetsja ot Ďívy: dnés beznačáľnyj načinájetsja, i Slóvo voploščájetsja: síly nebésnyja rádujutsja, i zemľá s čelovíki veselítsja: volsví Vladýci dáry prinósjat, pástyrije roždénnomu divjátsja. Mý že neprestánno vopijém: sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mír, v čelovícich blahovolénije.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje.

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej * bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas opravdánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch *, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju * víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Tropár po Slavosloviji:

Tropár svjatých, hlás 2. Blahovistvúj, Jósife, Davídu čudesá Bohootcú: Ďívu víďil jesí róždšuju, s pástyri slavoslóvil jesí, s volchvý poklonílsja jesí, ánhelom vésť prijém. Molí Christá Bóha, spastí dúšy náša.

Sláva i nýňi, tropár, hlás 4: Roždestvó tvojé, Christé Bóže náš, vozsijá mírovi svít rázuma: v ném bo zvizdám služáščiji, zveizdóju učáchusja, tebí kláňatisja sólncu právdy, i tebé víďiti s vysotý vostóka: Hóspodi, sláva tebí.

~~(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:~~

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi: )

Jerej: Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék)­, o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Dné vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj. (3x) Blahosloví.

Jeréj: Roždéjsja v vertépi v Viflejémi Judéjsťim, i v jáslich vozléhij, spasénija nášeho rádi, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.