Utiereň 26.5.

Utreňa

Jerej: Sláva svjaťíj jedinosúščňij, i životvorjáščij, i nerazďilímij trójci, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu], vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Ľ.: Amíň.

Sláva vo výšnich Bóhu, i na zemlí mír v čelovícich blahovolénije. 3x

Hóspodi, ustňí mojí otvérzeši i ustá mojá vozvisťát chvalú tvojú. 2x

Psalóm 3.

Hóspodi, čtósja umnóžiša stužájuščiji mí? * mnózi vostájut na mjá. - Mnózi hlahóľut duší mojéj, * ňísť spasénija jemú v Bózi jehó. - Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá, i voznosjáj hlavú mojú. - Hlásom mojím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjatýja svojejá. - Áz že usnúch i spách: * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá. - Ne ubojúsja ot tém ľudéj, ókrest napádajuščich na mjá: * voskresní, Hóspodi, spasí mjá, Bóže mój. - Jáko tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje: * zúby hríšnikov sokrušíl jesí. - Hóspodne jésť spasénije, * i na ľúdech tvojích blahoslovénije tvojé.

Áz usnúch i spách, * vostách, jáko Hóspoď zastúpit mjá.

Psalóm 37.

Hóspodi, da ne járostiju tvojéju obličíši mené, * nižé hňívom tvojím nakážeši mené. - Jáko stríly tvojá unzóša vo mňí, * i utverdíl jesí na mňí rúku tvojú. - Ňísť iscilénija v plóti mojéj ot licá hňíva tvojehó, * ňísť míra v kostéch mojích, ot licá hrích mojích. - Jáko bezzakónija mojá prevzydóša hlavú mojú, * i jáko brémja ťážkoje oťahoťíša na mňí. - Vozsmerďíša i sohníša rány mojá, * ot licá bezúmija mojehó. - Postradách i sľakóchsja do koncá, * vés déň sítuja choždách. - Jáko ľádvija mojá napólnišasja poruhánij, * i ňísť iscilénija v plóti mojéj. - Ozlóblen bých, i smiríchsja do zilá, * rykách ot vozdychánija sérdca mojehó. - Hóspodi, préd tobóju vsé želánije mojé, * i vozdychánije mojé ot tebé ne utajísja. - Sérdce mojé smatésja, ostávi mjá síla mojá, * i svít óčiju mojéju, i tój ňísť so mnóju. - Drúzi mojí i ískrenniji mojí, * prjámo mňí priblížišasja i stáša. - I blížniji mojí ot daléče mené stáša, * i nuždáchusja íščuščiji duší mojejá. - I íščuščiji zlája mňí, hlahólachu sujetnaja, * i ľstívnym vés déň poučáchusja. - Áz že jáko hlúch ne slýšach: * i jáko ňím ne otverzájaj úst svojích. - I bých jáko čelovík ne slýšaj, * i ne imýj vo usťích svojích obličénija. - Jáko na ťá, Hóspodi, upovách, * tý uslýšiši, Hóspodi Bóže mój. - Jáko rích: da ne kohdá porádujutmisja vrazí mojí, * i vnehdá podvižátisja nohám mojím na mjá veleríčevaša. - Jáko áz na rány hotóv, * i boľízň mojá predomnóju jésť výnu. - Jáko bezzakónije mojé áz vozviščú, * i popekúsja o hrisí mojém. - Vrazí že mojí živút, i ukripíšasja páče mené, * i umnóžišasja nenavíďaščiji mja bez právdy. - Vozdajúščiji mí zlája vozblahája, obolháchu mjá, * zané hoňách blahostýňu. - Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené. - Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Ne ostávi mené, Hóspodi Bóže mój, * ne otstupí ot mené.

Vonmí v pómošč mojú, * Hóspodi spasénija mojehó.

Psalóm 62.

Bóže, Bóže mój, * k tebí útreňuju. - Vozžadá tebé dušá mojá, * kóľ mnóžiceju tebí plóť mojá. - V zemlí púsťi, i neprechódňi, i bezvódňi, * táko vo svjaťím javíchsja tebí, víďiti sílu tvojú i slávu tvojú. - Jáko lúčši mílosť tvojá páče živót, * ustňí mojí pochvalíťi ťa. - Táko blahoslovľú ťa v živoťí mojém, * o ímeni tvojém vozďižú rúci mojí. - Jáko ot túka i másti da ispólnitsja dušá mojá, * i ustnáma rádosti voschváľat ťa ustá mojá. - Ášče pominách ťa na postéli mojéj, na útrennich poučáchsja v ťa, * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja, prilpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá. - Tíji že vsúje iskáša duší mojejá, vnídut v preispódňaja zemlí, * predaďátsja v rúki orúžija, části lísovom búdut. - Cár že vozveselítsja o Bózi: pochválitsja vsják klenýjsja ím, * jáko zahradíšasja ustá hlahóľuščich neprávednaja.

Na útrennich poučáchsja v ťa: * jáko býl jesí pomóščnik mój. - I v króvi krilú tvojéju vozrádujusja.

Priľpé dušá mojá po tebí, * mené že priját desníca tvojá.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm 87.

Hóspodi, Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju. - Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú. - Jáko ispólnisja zól dušá mojá, * i živót mój ádu priblížisja. - Privminén bých s nizchoďáščimi v róv, * bých jáko čelovík bez pómošči vo mértvych svobóď. - Jáko jázvenniji spjáščiji vo hróbi, íchže ne pomjanúl jesí ktomú, * i tíji ot rukí tvojejá otrinovéni býša. - Položíša mja v róvi preispódňim, * v témnych i síni smértňij. - Na mňí utverdísja járosť tvojá, * i vsjá vólni tvojá navél jesí na mjá. - Událil jesí znájemych mojích ot mené, * položíša mjá mérzosť sebí. - Predán bých i ne ischoždách, * óči mojí iznemohósťi ot niščetý. - Vozzvách k tebí, Hóspodi, vés déň, * vozďích k tebí rúci mojí. - Jedá mértvymi tvoríši čudesá? * ilí vráčeve voskresját i ispovíďatsja tebí? - Jedá povísť któ v hróbi mílosť tvojú, * i ístinu tvojú v pohíbeli? - Jedá poznána búdut vo tmí čudesá tvojá, * i právda tvojá v zemlí zabvénňij? - I áz k tebí, Hóspodi, vozzvách, * i útro molítva mojá predvarít ťa. - Vskúju Hóspodi otríješi dúšu mojú, * otvraščáješi licé tvojé ot mené? -Níšč jésm áz, i v truďích ot júnosti mojejá, * voznésžesja smiríchsja i iznemohóch. - Na mňí prejdóša hňívi tvojí, * ustrašénija tvojá vozmutíša mjá. - Obydóša mja jáko vodá vés déň: * oderžáša mja vkúpi. - Událil jesí ot mené drúha i ískrenňaho, * i znájemych mojích ot strastéj.

Hóspodi Bóže spasénija mojehó, * vo dní vozzvách, i v noščí préd tobóju.

Da vnídet préd ťá molítva mojá: * prikloní úcho tvojé k moléniju mojemú.

Psalóm 102.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje jehó. -Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij jehó. - Očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá. - Izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťa mílostiju i ščedrótami. - Ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé, * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá. - Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i sudbú vsím obídimym. - Skazá putí svojá Mojséovi, * synovóm Ízrailevym choťínija svojá. - Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv. - Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet. - Ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám. - Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť svojú na bojáščichsja jehó. - Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša. - Jákože ščédrit otéc sýny, uščédri Hóspoď bojáščichsja jehó: * jáko tój pozná sozdánije náše. - Pomjanú jáko pérsť jesmý:* čelovík jáko travá, dníje jehó jáko cvít sélnyj táko ocvitét. - Jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó. - Mílosť že Hospódňa ot víka, * i do víka na bojáščichsja jehó. - I právda jehó na syňích synóv, * chraňáščich zavít jehó. - I pómňaščich zápovidi jehó, * tvoríti já. - Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, * i cárstvo jehó vsími obladájet. - Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli jehó, * sílniji krípostiju, tvorjáščiji slóvo jehó, uslýšati hlás slovés jehó. - Blahoslovíte Hóspoda vsjá síli jehó, * sluhí jehó tvorjáščiji vóľu jehó. -Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá jehó, * na vsjácim mísťi vladýčestvija jehó, blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Na vsjákom mísťi vladýčestvija jehó, * blahosloví dušé mojá Hóspoda.

Psalóm 142.

Hóspodi uslýši molítvu mojú, vnuší molénije mojé vo ístiňi tvojéj, * uslýši mjá v právďi tvojéj. - I ne vnídi v súd s rabóm tvojím, * jáko ne opravdítsja préd tobóju vsják živýj. - Jáko pohná vráh dúšu mojú, * smiríl jésť v zémľu živót mój. - Posadíl mjá jésť v témnych, jáko mértvyja víka, * i uný vo mňí dúch mój: vo mňí smjatésja sérdce mojé. - Pomjanúch dní drévnija: poučíchsja vo vsích ďíľich tvojích, * v tvorénijich rukú tvojéju poučáchsja. - Vozďích k tebí rúci mojí, * dušá mojá jáko zémľa bezvódnaja tebí. - Skóro uslýši mjá, Hóspodi, * isčezé dúch mój. - Ne otvratí licá tvojehó ot mené, * i upodóbľusja nizchoďáščym v róv. - Slýšanu sotvorí mňí zaútra mílosť tvojú, * jáko na ťá upovách. - Skaží mňí, Hóspodi, púť, v óň že pojdú, * jáko k tebí vzjách dúšu mojú. - Izmí mjá ot vráh mojích, Hóspodi, k tebí pribihóch,* naučí mjá tvoríti vóľu tvojú, jáko tý jesí Bóh mój. - Dúch tvój blahíj nastávit mjá na zémľu právu, * ímene tvojehó rádi, Hóspodi, živíši mjá právdoju tvojéju. - Izvedéši ot pečáli dúšu mojú, * i mílostiju tvojéju potrebíši vrahí mojá. - I pohubíši vsjá stužájuščyja duší mojéj, * jáko áz ráb tvój jésm.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Uslýši mjá, Hóspodi, v právďi tvojéj, * i ne vnídi v súd s rabóm tvojím.

Dúch tvój blahíj, * nastávit mjá na zémľu právu.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi:)

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Bóh Hóspoď i javísja nám, blahoslovén hrjadýj vo ímja Hóspodne. (4. hlas)

Stích: Ispovídajtesja Hóspodevi, jáko bláh, jáko vo víki mílosť jehó.

Stích: Obyšédše obydóša mjá i ímenem Hóspodnim protivľáchsja ím.

Stích: Ne umrú, no žív búdu i povím ďilá Hóspodňa.

Stích: Kámeň, jehóže nebrehóša ziždúščiji, séj býsť vo hlavú úhla: ot Hóspoda býsť séj i jésť díven v očesích nášich.

Tropár prázdnika, hlás 4: Voznéslsja jesí vo slávi Christé Bóže náš, rádosť sotvorívyj učenikóm obitvánijem svjatáho Dúcha, izviščénnym ím bývšym blahoslovénijem, jáko tý jesí Sýn Bóžij, izbáviteľ míra. tríždy.

Psalóm písni v déň subbótnyj, 91.

Bláho jésť ispovídatisja Hóspodevi, * i píti ímeni Tvojemú, Výšnij:

vozviščáti zaútra mílosť Tvojú * i ístinu Tvojú na vsjáku nóšč,

v desjatostrúnňim psaltíri * s písniju v húslech.

Jáko vozveselíl mjá jesí, Hóspodi, v tvoréniji Tvojém, * i v ďíľich rukú Tvojéju vozrádujusja.

Jáko vozvelíčišasja ďilá Tvojá, Hóspodi, * ziló uhlubíšasja pomyšlénija Tvojá.

Múž bezúmen ne poznájet, * i nerazúmiv ne razúmijet sích.

Vnehdá prozjabóša hríšnicy jáko travá, i pronikóša vsí ďílajuščiji bezzakónije: * jáko da potrebjátsja vo vík víka.

Tý že Výšnij * vo vík, Hóspodi.

Jáko sé vrazí Tvoí, Hóspodi, jáko sé vrazí Tvojí pohíbnut, * i razýdutsja vsí ďílajuščiji bezzakónije.

I voznesétsja jáko jedinoróha róh mój, * i stárosť mojá v jeléji mastíťi.

I vozzrí óko mojé na vrahí mojá, * i vostajúščyja na mjá lukávnujuščyja uslýšit úcho mojé.

Právednik jáko fíniks procvitét, * jáko kédr, íže v Liváňi, umnóžitsja.

Nasaždéni v domú Hospódni, * vo dvórich Bóha nášeho procvitút,

Ješčé umnóžatsja v stárosti mastíťi, * i blahoprijémľušče búdut.

Da vozvisťát, jáko práv Hospóď Bóh náš, * i ňísť neprávdy v Ném.

V déň predsubbótnyj, vnehdá naselísja zemľá, chvalá písni Davídu, 92.

Hospóď vocarísja, v ľipotu oblečésja: * oblečésja Hospóď v sílu i prepojásasja,

íbo utverdí vsélennuju, * jáže ne podvížitsja.

Hotóv Prestól Tvój ottóľi: * ot víka Tý jesí.

Vozdvihóša ríki, Hóspodi, * vozdvihóša ríki hlásy svojá;

vózmut ríki sotrénija svojá, ot hlásov vód mnóhich. * Dívny vysotý morskíja, díven v vysókich Hospóď.

Sviďínija Tvojá uvírišasja ziló, * dómu Tvojemú podobájet svjatýňa, Hóspodi, v dolhotú dníj.

Psalóm Davídu, v četvértyj subbóty, 93.

Bóh otmščénij Hospóď, * Boh otmščénij ne obinúlsja jésť.

Voznesísja suďáj zemlí, * vozdážď vozdajánije hórdym.

Dokóľi hríšnicy, Hóspodi, * dokóľi hríšnicy voschváľatsjá?

Proviščájut i vozhlahóľut neprávdu, * vozhlahóľut vsí ďílajuščiji bezzakónije?

Ľúdi Tvojá, Hóspodi, * smiríša i dostojánije Tvojé ozlóbiša;

vdovícu i síra umoríša * i prišéľca ubíša,

i ríša: ne úzrit Hospóď, * nižé urazumíjet Bóh Jákovľ.

Razumíjte že bezúmniji v ľúdech * i búiji ňikohda umudrítesja.

Nasaždéj úcho, ne slýšit lí? * Ilí sozdávyj óko, ne smatrjáet lí?

Nakazújaj jazýki, ne obličít lí, * učáj čelovíka rázumú?

Hospóď vísť pomyšlénija čelovíčeskaja, * jáko súť sújetna.

Blažén čelovík, jehóže ášče nakážeši, Hóspodi, * i ot zakóna Tvojehó naučíši jehó,

ukrotíti jehó ot dnéj ľútych, * dóndeže izrýjetsja hríšnomu jáma.

Jáko ne otrínet Hospóď ľudéj Svojích, * i dostojánija Svojehó ne ostávit,

dóndeže právda obratítsja na súd, * i deržáščijisja jejá vsí práviji sérdcem.

Któ vostánet mí na lukávnujuščyjá? * Ilí któ spredstánet mí na ďílauščyja bezzakónije?

Ášče ne Hospóď pomóhl bý mí, * vmáľi vselílasja bý vo ád dušá mojá.

Ášče hlahólach, podvížesja nohá mojá, * mílosť Tvojá, Hóspodi, pomoháše mí.

Po mnóžestvu boľíznej mojích v sérdci mojém, * uťišénija Tvojá vozveselíša dúšu mojú.

Da ne pribúdet Tebí prestól bezzakónija, * sozidájaj trúd na poveľínije.

Ulovját na dúšu právedniču, * i króv nepovínnuju osúďat.

I býsť mňí Hospóď v pribížišče, * i Bóh mój v pómošč upovánija mojehó.

I vozdást ím Hospóď bezzakónije ích * i po lukávstviju ích pohubít já Hospóď Bóh.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Chvalá písni Davídu, ne nadpísan u jevréj, 94.

Prijdíte, vozrádujemsja Hóspodevi, * vosklíknem Bóhu, spasíteľu nášemu:

predvarím licé Jehó vo ispovídaniji, * i vo psalmích vosklíknem Jemú.

Jáko Bóh vélij Hospóď, * i Cár vélij po vséj zemlí,

jáko v rucí Jehó vsí koncý zemlí, * i vysotý hór Tohó súť.

Jáko Tohó jésť móre, i Tój sotvorí jé, * i súšu rúci Jehó sozdásťi.

Priidíte, poklonímsja i pripadém Jemú, * i vospláčemsja pred Hóspodem sotvóršim nás:

jáko Tój jésť Bóh náš, i mý ľúdije pážiti Jehó, i óvcy rukí Jehó. * Dnés ášče hlás Jehó uslýšite,

ne ožestočíte serdéc vášich, jáko v prohňívaniji, * po dní iskušénija v pustýni,

vóňže iskusíša Mjá otcý váši, * iskusíša Mjá, i víďiša ďilá Mojá.

Četýredesjať ľít nehodovách róda tohó, i rích, * prísno zabluždájut sérdcem, tíi že ne poznáša putéj Mojích,

jáko kľáchsja vo hňívi Mojém, * ášče vnídut v pokój Mój.

Chvalá písni Davídu, vnehdá dóm sozidášesja po pľinéniji, ne nadpísan u jevréj, 95.

Vospójte Hóspodevi písň nóvu, * vospójte Hóspodevi vsjá zemľá,

vospójte Hóspodevi, blahoslovíte ímja Jehó, * blahovistíte déň ot dné spasénije Jehó.

Vozvistíte vo jazýcich slávu Jehó, * vo vsích ľúdech čudesá Jehó.

Jáko vélij Hospóď i chválen ziló, * strášen jésť nad vsími bóhi.

Jáko vsí bózi jazýk bísove: * Hospóď že nebésa sotvorí.

Ispovídanije i krasotá pred Ním, * svjatýňa i velikoľípije vo svjatíľi Jehó.

Prinesíte Hóspodevi otéčestvija jazýk, * prinesíte Hóspodevi slávu i čésť.

Prinesíte Hóspodevi slávu ímeni Jehó, * vozmíte žértvy, i vchodíte vo dvorý Jehó.

Poklonítesja Hóspodevi vo dvorí svjaťím Jehó, * da podvížitsja ot licá Jehó vsjá zemľá.

Rcýte vo jazýcich, jáko Hospóď vocarísja, íbo isprávi vselénnuju, * jáže ne podvížitsja: súdit ľúdem právostiju.

Da vozveseľátsja nebesá, i rádujetsja zemľá, * da podvížitsja móre i ispolnénije jehó.

Vozrádujutsja poľá, i vsjá jáže na ních: * tohdá vozrádujutsja vsjá drevá dubrávnaja

ot licá Hospódňa, jáko hrjadét, jáko hrjadét sudíti zemlí, * sudíti vselénňij v právdu, i ľúdem ístinoju Svojéju.

Psalóm Davídu, jehdá zemľá jehó ustrojášesja, ne nadpísan u jevréj, 96.

Hospóď vocarísja, da rádujetsja zemľá, * da veseľátsja óstrovi mnózi.

Óblak i mrák ókrest Jehó, * právda i suďbá ispravlénije Prestóla Jehó.

Óhň pred Ním predídet, * i popalít ókrest vrahí Jehó.

Osvitíša mólnija Jehó vselénnuju: * víďi, i podvížesja zemľá.

Hóry jáko vósk rastájaša ot licá Hospódňa, * ot licá Hóspoda vsejá zemlí.

Vozvistíša nebesá právdu Jehó, * i víďiša vsí ľúdije slávu Jehó.

Da postyďátsja vsí kláňajuščijisja istukánnym, chvaľáščijisja o ídoľich svojích; * poklonítesja Jemú vsí Ánheli Jehó.

Slýša i vozveselísja Sijón, i vozrádovašasja dščéri Judéjskija, * sudéb radí Tvojích, Hóspodi,

jáko Tý Hospóď výšnij nad vséju zemléju, * ziló prevoznéslsja jesí nad vsími bóhi.

Ľúbjaščiji Hóspoda, nenavídite zlája, chranít Hospóď dúšy prepodóbnych Svojích, * iz rukí hríšniči izbávit já.

Svít vozsijá právedniku, * i právym sérdcem vesélije.

Veselítesja, právedniji, o Hóspoďi * i ispovídajte pámjať Svjatýni Jehó.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, 97.

Vospójte Hóspodevi písň nóvu, jáko dívna sotvorí Hospóď: * spasé Jehó desníca Jehó, i mýšca svjatája Jehó.

Skazá Hospóď spasénije Svojé, * pred jazýki otkrý právdu Svojú.

Pomjanú mílosť Svojú Jákovu, i ístinu Svojú dómu Izráilevu, * víďiša vsí koncý zemlí spasénije Bóha nášeho.

Vosklíknite Bóhovi vsjá zemľá, * vospójte, i rádujtesja, i pójte.

Pójte Hóspodevi v húslech, * v húslech i hlási psalómsťi.

V trubách kóvanych i hlásom trubý róžany vostrubíte * pred Carém Hóspodem.

Da podvížitsja móre i ispolnénije jehó, * vselénnaja i vsí živúščiji na néj.

Ríki vospléščut rukóju vkúpi, * hóry vozrádujutsja

ot licá Hospódňa, jáko hrjadét, jáko ídet sudíti zemlí, * sudíti vselénňij v právdu, i ľúdem právostiju.

Psalóm Davídu, 98.

Hospóď vocarísja, da hňívajutsja ľúdije: * Siďáj na Cheruvímich, da podvížitsja zemľá.

Hospóď v Sióňi velík, * i vysók jésť nad vsími ľuďmí.

Da ispovíďatsja ímeni Tvojemú velíkomu, * jáko strášno i svjáto jésť.

I čésť caréva súd ľúbit; Tý uhotóval jesí pravotý, * súd i právdu vo Jákovi Tý sotvoríl jesí.

Voznosíte Hóspoda Bóha nášeho, * i poklaňájtesja podnóžiju nohú Jehó, jáko svjáto jésť.

Moiséj i Aarón vo jeréjich Jehó, * i Samújil v prizyvájuščich ímja Jehó:

prizyváchu Hóspoda, * i Tój poslúšaše ích.

V stolpí óblačňi hlahólaše k ním: jáko chraňáchu sviďínija Jehó * i poveľínija Jehó, jáže dadé ím.

Hóspodi Bóže náš, Tý poslúšal jesí ích: * Bóže, tý mílostiv byvál jesí ím, i mščája na vsjá načinánija ích.

Voznosíte Hóspoda Bóha nášeho, i poklaňájtesja v horí svjaťíj Jehó, * jáko Svját Hospóď Bóh náš.

Psalóm Davídu, vo ispovédanije, 99.

Vosklíknite Bóhovi vsjá zemľá, * rabótajte Hóspodevi v veséliji, vnídite pred Ním v rádosti.

Uvídite, jáko Hospóď tój jésť Bóh náš: * Tój sotvorí nás, a ne mý,

mý že ľúdije Jehó * i óvcy pážiti Jehó.

Vnídite vo vratá Jehó vo ispovídaniji, vo dvorý Jehó v pínijich: * ispovídajtesja Jemú, chvalíte ímja Jehó.

Jáko bláh Hospóď, vo vík mílosť Jehó, * i dáže do róda i róda ístina Jehó.

Psalóm Davídu, 100.

Mílosť i súd * vospojú Tebí, Hóspodi.

Pojú i razumíju v putí neporóčňie, * kohdá priídeši ko mňí?

Prechoždách v nezlóbiji sérdca mojehó * posreďí dómu mojehó.

Ne predlahách pred očíma mojíma véšč zakonoprestúpnuju: * tvorjáščyja prestuplénije voznenavíďich.

Ne priľpé mňí sérdce stroptívo, * ukloňájuščahosja ot mené lukávaho ne poznách.

Oklevetájuščaho táj ískrenňaho svojehó, sehó izhoňách: * hórdym ókom, i nesýtym sérdcem, s sím ne jaďách.

Óči mojí na vírnyja zemlí, posaždáti já so mnóju: * choďáj po putí neporóčnu, séj mí služáše.

Ne živjáše posreďí dómu mojehó tvorjáj hordýňu, * hlahóľaj neprávednaja, ne ispravľáše pred očíma mojíma.

Vo útrija izbivách vsjá hríšnyja zemlí, * jéže potrebíti ot hráda Hospódňa vsjá ďílajuščyja bezzakónije.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Po 1-m stichoslóviji sidálen,

hlás 1. Podóben: Kámeni zapečátanu: Ánhelom divjáščymsja voschóda stránnomu, i učenikóm užasájuščymsja strášnomu vzýtija, vozšél jesí so slávoju jáko Bóh, i vratá tebí vzjášasja Spáse. Sehó rádi síly nebésnyja divľáchusja vopijúšče: sláva snizchoždéniju tvojemú Spáse, sláva cárstviju tvojemú, sláva vozneséniju tvojemú, jedíne čelovikoľúbče. [Dváždy.]

Molítva níščaho, jehdá unýjet, i pred Hóspodem prolijét molénije svojé, 101.

Hóspodi, uslýši molítvu mojú, * i vópľ mój k Tebí da priídet.

Ne otvratí licá Tvojehó ot mené: vóňže ášče déň skorbľú, prikloní ko mňí úcho Tvojé: * vóňže ášče déň prizovú Ťá, skóro uslýši mjá.

Jáko isčezóša jáko dým dníje mojí, * i kósti mojá jáko sušílo soschóšasja.

Ujázven bých jáko travá, i ízsše sérdce mojé, * jáko zabých sňísti chľíb mój.

Ot hlása vozdychánija mojehó * priľpé kósť mojá plóti mojéj.

Upodóbichsja nejásyti pustýnňij, * bých jáko noščnýj vrán na nýrišči.

Bďích i bých jáko ptíca * osóbjaščajasja na zďí.

Vés déň ponošáchu mí vrazí mojí, * i chvaľáščiji mjá mnóju kleňáchusja.

Zané pépel jáko chľíb jaďách, * i pitijé mojé s pláčem rastvorjách.

Ot licá hňíva Tvojehó i járosti Tvojejá: * jáko voznés nizvérhl mjá jesí.

Dníje mojí jáko síň ukloníšasja, * i áz jáko síno izschóch.

Tý že, Hóspodi, vo vík prebyváješi, * i pámjať Tvojá v ród i ród.

Tý voskrés uščédriši Sióna, * jáko vrémja uščédriti jehó, jáko priíde vrémja:

jáko blahovolíša rabí Tvoí kámenije jehó, * i pérsť jehó uščédrjat.

I ubojátsja jazýcy ímene Hospódňa, * i vsí cárije zémstiji slávy Tvojejá.

Jáko sozíždet Hospóď Sijóna, * i javítsja vo slávi Svojéj.

Prizrí na molítvu smirénnych, * i ne uničiží molénija ích.

Da napíšetsja sijé v ród ín, * i ľúdije ziždémiji voschváľat Hóspoda,

jako priníče s vysotý svjatýja Svojejá, * Hospóď s nebesé na zémľu prizrí,

uslýšati vozdychánije okovánnych, * razrišíti sýny umerščvlénnych,

vozvistíti v Sijóňi ímja Hospódne, * i chvalú Jehó vo Jerusalími.

Vnehdá sobrátisja ľúdem vkúpi, * i carém, jéže rabótati Hóspodevi.

Otviščá jemú na putí kríposti jehó: * umalénije dnéj mojích vozvistí mí.

Ne vozvedí mené v prepolovénije dnéj mojích: * v róďi rodóv ľíta Tvojá.

V načáľich Tý, Hóspodi, zémľu osnovál jesí, * i ďilá rukú Tvojéju súť nebesá.

Tá pohíbnut, Tý že prebyváješi: i vsjá, jáko ríza obetšájut, * i jáko odéždu svijéši já i izmiňátsja.

Tý že tójžde jesí, * i ľíta Tvojá ne oskuďíjut.

Sýnove ráb Tvojích vseľátsja, * i símja ích vo vík isprávitsja.

Psalóm Davídu, 102.

Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda, * i vsjá vnútrenňaja mojá ímja svjatóje Jehó.

Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda, * i ne zabyváj vsích vozdajánij Jehó,

očiščájuščaho vsjá bezzakónija tvojá, * isciľájuščaho vsjá nedúhi tvojá,

izbavľájuščaho ot istľínija živót tvój, * vinčájuščaho ťá mílostiju i ščedrótami,

ispolňájuščaho vo blahích želánije tvojé: * obnovítsja jáko órľa júnosť tvojá.

Tvorjáj mílostyni Hospóď, * i suďbú vsím obídimym.

Skazá putí Svojá Moiséovi, * synovóm Izráilevym choťínija Svojá.

Ščédr i mílostiv Hospóď, * dolhoterpilív i mnohomílostiv.

Ne do koncá prohňívajetsja, * nižé vo vík vraždújet,

ne po bezzakónijem nášym sotvoríl jésť nám, * nižé po hrichóm nášym vozdál jésť nám.

Jáko po vysoťí nebésňij ot zemlí, * utverdíl jésť Hospóď mílosť Svojú na bojáščichsja Jehó.

Jelíko otstoját vostócy ot západ, * událil jésť ot nás bezzakónija náša.

Jákože ščédrit otéc sýny, * uščédri Hospóď bojáščichsja Jehó.

Jáko Tój pozná sozdánije náše, * pomjanú, jáko pérsť jesmý.

Čelovík, jáko travá dníje jehó, * jáko cvít séľnyj, táko ocvitét,

jáko dúch prójde v ném, i ne búdet, * i ne poznájet ktomú místa svojehó.

Mílosť že Hospódňa ot víka * i do víka na bojáščichsja Jehó,

i právda Jehó na syňích synóv, chraňáščich zavít Jehó, * i pómňaščich zápovidi Jehó tvoríti já.

Hospóď na nebesí uhotóva Prestól Svój, * i Cárstvo Jehó vsími obladájet.

Blahoslovíte Hóspoda vsí Ánheli Jehó, síľniji krípostiju, * tvorjáščiji slóvo Jehó, uslýšati hlás slovés Jehó.

Blahoslovíte Hóspoda vsjá síly Jehó, * sluhí Jehó, tvorjáščiji vóľu Jehó.

Blahoslovíte Hóspoda vsjá ďilá Jehó, na vsjákom mísťi vladýčestva Jehó, * blahosloví, dušé mojá, Hóspoda.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Psalóm Davídu, o mirsťím bytíji, 103.

Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda. Hóspodi, Bóže mój, vozvelíčilsja jesí ziló, * vo ispovídanije i v veleľípotu obléklsja jesí.

Oďijájsja svítom, jáko rízoju, * prostirájaj nébo, jáko kóžu.

Pokryvájaj vodámi prevýsprenňaja Svojá, * polahájaj óblaki na voschoždénije Svojé, choďáj na krilú vítreňu.

Tvorjáj Ánhely Svojá dúchi * i sluhí Svojá plámeň óhnennyj.

Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka.

Bézdna, jáko ríza, oďijánije jejá, * na horách stánut vódy,

ot zapreščénija Tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma Tvojehó ubojátsja.

Voschóďat hóry i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí ím.

Preďíl položíl jesí, jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu.

Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy.

Napajájut vsjá zvíri séľnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú.

Na tých ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás.

Napajájaj hóry ot prevýsprennich Svojích, * ot plodá ďíl Tvojích nasýtitsja zemľá.

Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom, izvestí chľíb ot zemlí.

I vinó veselít sérdce čelovíka, umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít.

Nasýťatsja drevá poľskája, * kédri Livánstiji, íchže jesí nasadíl.

Támo ptícy vohňizďátsja, * jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími.

Hóry vysókija jelénem, * kámeň pribížišče zájacem.

Sotvoríl jésť lunú vo vremená, * sólnce pozná západ svój.

Položíl jesí tmú, i býsť nóšč, * v néjže prójdut vsí zvérije dubrávniji.

Skímni rykájuščiji, voschítiti * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí.

Vozsijá sólnce i sobrášasja * i v lóžach svojích ľáhut.

Izýdet čelovík na ďílo svojé * i na ďílanije svojé do véčera.

Jáko vozvelíčišasja ďilá Tvojá, Hóspodi, * vsjá premúdrostiju sotvoríl jesí, ispólnisja zemľá tvári Tvojejá.

Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi, íchže ňísť čislá, živótnaja málaja s velíkimi,

támo korablí preplávajut, * zmíj séj, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú.

Vsjá k Tebí čájut, * dáti píšču ím vo bláho vrémja.

Dávšu Tebí ím soberút, * otvérzšu Tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti,

otvráščšu že Tebí licé, vozmjatútsja, * otímeši dúch ích, i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja.

Pósleši Dúcha Tvojehó, i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí.

Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hospóď o ďíľich Svoích,

prizirájaj na zémľu, i tvorjáj jú trjastísja, * prikasájajsja horám, i dymjátsja.

Vospojú Hóspodevi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú, dóndeže jésm,

da usladítsja Jemú besída mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi.

Da isčéznut hríšnicy ot zemlí, i bezzakónnicy, jákože ne býti ím. * Blahosloví, dušé mojá, Hóspoda.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:

Allilúija, 104.

Ispovídajtesja Hóspodevi, i prizyvájte ímja Jehó, * vozvistíte vo jazýcich ďilá Jehó.

Vospójte Jemú i pójte Jemú, * povídite vsjá čudesá Jehó.

Chvalítesja o ímeni svjaťím Jehó, * da vozveselítsja sérdce íščuščich Hóspoda.

Vzyščíte Hóspoda, i utverdítesja, * vzyščíte licá Jehó výnu.

Pomjaníte čudesá Jehó, jáže sotvorí, * čudesá Jehó, i suďbý úst Jehó.

Símja Avraámle rabí Jehó, * sýnove Jákovli izbránniji Jehó.

Tój Hospóď Bóh náš, * po vséj zemlí suďbý Jehó.

Pomjanú v vík zavít Svój, * slóvo, jéže zapovída v týsjašči rodóv,

jéže zaviščá Avráamu, * i kľátvu Svojú Isaáku.

I postávi jú Jákovu v poveľínije, * i Izráiľu v zavít víčen,

hlahóľa: tebí dám zémľu Chanaáňu, * úže dostojánija vášeho,

vnehdá býti ím málym čislóm, * maľíjšym i prišéľcem v néj.

I preidóša ot jazýka v jazýk, * i ot cárstvija v ľúdi íny.

Ne ostávi čelovíka obíďiti ích, * i obličí o ních carí.

Ne prikasájtesja pomázannym Mojím, * i vo prorócich Mojích ne lukávnujte.

I prizvá hlád na zémľu, * vsjáko utverždénije chľíbnoje sotrý.

Poslá pred ními čelovíka: * v rabá pródan býsť Jósif.

Smiríša vo okóvach nózi jehó, * žeľízo prójde dušá jehó,

dóndeže priíde slóvo Jehó, * slóvo Hospódne razžžé jehó.

Poslá cár i razriší jehó: * kňáz ľúdej, i ostávi jehó.

Postávi jehó hospodína dómu svojemú, * i kňázja vsemú sťažániju svojemú,

nakazáti kňázi jehó jáko sebí, * i stárcy jehó umudríti.

I vníde Izráiľ vo Jehípet, * i Jákov prišéľstvova v zémľu Chámovu.

I vozrastí ľúdi svojá ziló, * i ukripí já páče vrahóv ích.

Prevratí sérdce ích voznenavíďiti ľúdi Jehó, * lésť sotvoríti v rabích Jehó.

Poslá Moiséa rabá Svojehó, * Aaróna, jehóže izbrá Sebí.

Položí v ních slovesá známenij Svojích, * i čudés Svojích v zemlí Chámovi.

Poslá tmú i pomračí, * jáko preohorčíša slovesá Jehó.

Preloží vódy ích v króv, * i izmorí rýby ích.

Voskipí zemľá ích žábami * v sokróviščnicach caréj ích.

Rečé, i priidóša pésija múchi, * i sknípy vo vsjá preďíly ích.

Položí doždí ích hrády, * óhň popaľájušč v zemlí ích,

i porazí vinohrády ích i smókvy ích, * i sotrý vsjákoje drévo preďíl ích.

Rečé, i priidóša prúzi i húsenicy, * ímže ne bí čislá.

I sňidóša vsjáku travú v zemlí ích, * i pojadóša vsják plód zemlí ích.

I porazí vsjákaho pérvenca v zemlí ích, * načátok vsjákaho trudá ích,

i izvedé já so srebróm i zlátom, * i ne bí v koľínach ích boľáj.

Vozveselísja Jehípet vo ischoždéniji ích, * jáko napadé strách ích na ňá.

Rasprostré óblak v pokróv ím i óhň, * jéže prosvitíti ím nóščiju.

Prosíša i priidóša krásteli, * i chľíba nebésnaho nasýti já,

razvérze kámeň i potekóša vódy, * potekóša v bezvódnych ríki,

jáko pomjanú slóvo svjatóje Svojé, * jéže ko Avraámu, rabú Svojemú.

I izvedé ľúdi Svojá v rádosti, * i izbránnyja Svojá vo veséliji.

I dadé ím straný jazýk, * i trudý ľudéj nasľídovaša,

jáko da sochraňát opravdánija Jehó * i zakóna Jehó vzýščut.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

hlás 3. Podóben: Krasoťí ďívstva: Prevíčnyj Bóh i beznačáľnyj, jéže vospriját jestestvó čelovíčeskoje, obohotvorív tájno dnés voznesé. Ánheli predtekúšče apóstolom pokázovachu sehó idúšča na nebésá slávoju mnóhoju, tomúže poklonívšesja hlahólachu: sláva Bóhu voznésšemusja. [Dváždy.]

Políjelej. (Včasi spivu ľude stojať)

Chvalíte imja Hospódne, alliluja, chvalíte rabý Hóspoda. - Alliluja, 3x.

Stojáščíi v chrami Hóspodni, v dvorích dómu Bóha nášeho. - Alliluja. 3x.

Hóspodi, imja tvojé vo viki, í pámjať tvojá v rod i rod. - Allilúja. 3x.

Blahoslovén Hóspoď ot Sióna, žívyj v Jerusalími. - Alliluja. 3x.

Ispovídajtesja Hospodevi jáko bláh, alliluja, jáko v viki mílosť jehó. - Alliluja. 2x.

Utverdívšemu zémľu na vodách, alliluja, jáko v víki mílosť jehó. Alliluja. 2x.

Rukóju krípkoju í mýšceju vysókoju, alliluja, jáko vo víki mílosť jehó. Alliluja. 2x.

Ispovídajtesja Bóhu nebesnómu, alliluja, jáko vo viki mílosť jehó. Alliluja. 2x.

Po polijeléji

Veličájem ťá, životdávče Christé, i počitájem jéže na nebesá s prečístoju tí plótiju Božéstvennoje voznesénije.

Vsi jazýcy vospleščíte rukámi, voskliknite Bóhu hlásom rádovanija.

Jáko Hóspoď výšnij strášen, Cár vélij po vséj zemlí.

Vzýde Boh v voskliknovénijí, Hospoď vo hlási trúbňi.

Vozmíte vratá, kňázi, vaša, i vnídet Cár slávy.

Hóspoď na nebesí uhotóva prestól svój, í cárstvo jehó vsími obladájet,

Rečé Hóspoď Hóspodevi mojemú: Sidí odesnúju mene, dondeže položu vrahí tvojá podnóžije noh tvojích.

Voznesísja na nebesá, Bóže, i po vséj zemlí sláva tvojá.

Voznesísja, Hóspodi, síloju tvojeju, vospojém i pojém síly tvojá.

Sláva i nýňi: Alliluja. _(_3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko svjatísja i proslávisja prečestnóje i velikoľípoje ímja tvojé, Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň

sidálen, hlás 5. Podóben: Sobeznačálnoje Slóvo: Sošédyj s nebesé na zemnája, i dólu ležáščij vo ádovi stráži, sovoskresívyj jáko Bóh Adámov zrák, voznesénijem tvoím Christé na nebésá vozvéd, prestólu Otéčeskomu tvojemú sosidíteľa soďílal jesí, jáko mílostiv i čelovikoľúbec. [Dváždy.]

V prazniky stepena hl. 4 Stepenny hl. 4.

Antifon 1. Ot júnosti mojá mnóhija bórjut mja strásti: no sam mja zastupí, i spasí Spase moj.

Nenavíďaščii Sióna, postydítesja ot Hóspoda, jáko travá bo ohném búdete izsóchše.

Sláva: Svjatým Dúchom vsjáka dušá žívitsja, i čistotóju vozvyšájetsja, svitľíjetsja trójčeskim jedínstvom, svjaščennotájňi.

I nýňi: Svjatým Dúchom tóčatsja blahodátnyja struji, napajájušče vsjaku tvár ko ožívléniju.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: M**ír vsim.**

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

Prokímen, hlás 4: Vzýde Bóh v voskliknovéniji, Hospóď vo hlási trúbňi.

Stích: Vsi jazýcy vospleščíte rukámi, voskliknite Bóhu hlásom rádovanija.

Jerej: Hóspodu pomolimsja.

Lik: Hóspodi pomiluj.

Jáko svjat jesí, Bóže naš, i v svjatých po**čiváješi, i tebí slávu vozsylajem, Otcú, i Sýnu, i svjatomu Duchu, ný**ňi i prísno i v viki vikov.

Amiň.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

Stich: Chvalíte Bóha v svjatých jehó, chvalíte jehó v utverždénii síly jehó.

Vsjákoje dychánie da chvalít Hóspoda.

O jéže spodobitisja nam slýšaniju svjatáho jevanhelija, mirom Hóspoda Bóha molim.

Hóspodi pomiluj. 3x

Mír vsím.

I duchovi tvojemú.

Ot Márka svjatáho jevanhéllija čténije:

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Vónmim: V ťim časi v peršyj deň v tyždňu rano Isus voskres, pojaviv sja samoperše Mariji Magdaliňi, z kotroj kolis’ vyhnav sim nečistych duchiv. Ona pišla i oholosila to joho učenikam, kotry iz nim perebyvali. (Oni) plakali i zavodili. No jak jim povila, že žyje i že joho viďila, ne uvirili. Poťim v inšij podobi pojaviv sja druhym dvom iz nich, jak išli do sela. A oni sja vernuli i rospovili to ostatňim. No ne uvirili ani jim. Nakonec’ sja pojaviv i jedenadcjaťom, jak siďili kolo stola i napomjanuv jich za nevirstvo i zakamjaňilosť jich serdc’, bo ne virili tym, kotry joho viďili voskresenoho. I poviv jim: „Iďte do ciloho svita i propovidajte jevanhelije každomu sotvoriňu. Chto uviriť i dasť sja pokrestiti, bude spasenyj, a chto ne uviriť, bude odsudženyj. A tych, kotry uvirjať, buduť provaditi toty znamena: čerez moje imja buduť vyhaňati nečistych duchiv; buduť hovoriti novyma jazykami; buduť brati do ruk zmyji, a kiď by dašto otrovlene vypili, ne poškodiť jim; buduť klasti ruky na chvorych a chvory vyzdravijuť.“ Jak jim Hospoď toto poviv, vozňis sja na nebo i zasiv po pravij storoňi Boha. A oni išli i vsjahdy propovidali. Hospoď jim pomahav i stverdžovav jich slova znamenami, kotry jich provadili. Amiň.

Sláva tebí, Hóspodi, sláva tebí.

Taže: Voskresenije Chrístóvo víďivše, poklo­nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jedínomu bezhríšnomu. Krestú tvojemú poklaňájemsja Christé, í svjatoje voskre­senije tvojé pojém i slávim: Ty bo jesí Boh naš, rázvi tebé inóho ne znájem, ímja tvojé imenújem. Priidíte vsi vírniji, poklonimsja svjatomu Christóvu voskreséniju: se bo priíde Krestóm rádosť vsemú míru. Vsehdá bohoslóvjašče Hóspoda, pojém voskresenije Jehó: raspjátije bo preterpív, smertiju smerť razruší.

Psalóm 50.

Pomíluj mja, Bóže, * po velícij mílosti tvojéj. - I po mnóžestvu ščedrót tvojích * očísti bezzakónije mojé. - Najpáče omýj mja ot bezzakónija mojehó, * i ot hrichá mojehó očísti mja. - Jáko bezzakónije mojé az znáju, * i hrich moj predomnóju jesť výnu. - Tebí jedínomu sohriších i lukávoje pred tobóju sotvorích, * jáko da opravdíšisja vo slovesích tvojích, i pobidíši vnehdá sudíti ti. - Se bo v bezzakónijich začát jesm, * i vo hrisích rodí mja máti mojá. - Se bo ístinu vozľubíl jesí: * bezvístnaja i tájnaja premúdrosti tvojejá javíl mi jesí. - Okropíši mja yssópom i očíščusja, * omýješi mja, i páče sňíha obíľusja. - Slúchu mojemú dási rádosť i vesélije, * vozrádujutsja kósti smirénnyja. - Otvratí licé tvojé ot hrich mojích: * i vsja bezzakónija mojá očísti. - Sérdce čísto sozíždi vo mňi, Bóže, * i duch prav obnoví vo utróbi mojéj. - Ne otvérži mené ot licá tvojehó, * i Dúcha tvojehó svjatáho ne ottimí ot mené. - Vozdážď mi rádosť spasénija tvojehó, * i Dúchom vladýčnym utverdí mja. - Naučú bezzakónnyja putém tvojím, * i nečestíviji k tebí obraťátsja. - Izbávi mja ot krovéj, Bóže, Bóže, spasénija mojehó: * vozrádujetsja jazýk moj právďi tvojéj. - Hóspodi ustňí mojí otvérzeši,* i ustá mojá vozvisťát chválu tvojú. - Jáko ašče by voschoťíl jesí žértvy dal bych úbo, * vsesožžénija ne blahovolíši. - Žértva Bóhu duch sokrušén: * sérdca sokrušénna i smirénna Boh ne uničižít. - Ublaží, Hóspodi, blahovolénijem tvojím Sijóna, * i da soziždutsja sťíny Jerusalímskija. Tohdá blahovolíši žértvu právdy, voznošénije i vsesožžehajémaja, * tohdá vozložát na oltár tvoj telcý.

Sláva, hlás 6. Molítvami svjatých apóstol, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych.

I nýňi: Mólitv rádi Prečístyja Bohoródicy, Mílostive, očísti mnóžestvo sohrišénij nášych

Stich: Pomíluj mja, Bóže, po velícij mílosti tvojéj. I po mnóžestvu ščedrót tvojích očísti bezzakónije mojé.

Stichira, hlás 6. Dnés na nebesích hórnija síly náše jestestvó zrjášče, divjáščesja stránnaho óbraza voschódu, nedoumiváchusja drúh ko drúhu hlahóľušče: któ séj prišédyj? Víďašče že svojehó Vladýku, nebésnaja vratá vzjáti poveľiváchu: s nímiže neprestánno vospojím s plótiju otonúdu páki hrjadúščaho, jáko sudijú vsích i Bóha vsesíľna.

Jerej: Spasí, Bóže, ľúdi tvojá, i blahosloví dostojánije tvojé, posití mír tvoj mílostiju i ščedrótami, vozvýsi róh christiján pravoslávnych, i nizposlí na ný mílosti tvojá bohátyja, molítvami prečístyja Vladýčicy nášeja Bohoródicy i prisnoďívy Maríji; síloju čestnáho i životvorjáščaho Krestá, zastuplénmi nebésnych Síl bezplótnych, čestnáho i slávnaho proróka, predtéči i krestíteľa Joánna, svjatých slávnych i vsechváľnych Apóstol, i íže vo svjatých Otéc nášich i vseléňskich velíkich učítelej i svjatítelej: Vasílija Velíkaho, Hrihórija Bohoslóva i Joánna Zlatoústaho, Atanásija i Kyrílla, i íže vo svjatých otcá nášeho Nikolája Mýr Lykíjskich čudotvórca, svjatých slavjáňskich Apóstol Kyrílla i Metódija, i svjatáho svjaščenomúčenika Josafáta, svjatých, slávnych i dobropobídnych Múčenik, prepodóbnych i bohonósnych otéc nášich, svjatých i právednych Bohootéc Joakíma i Ánny i prepodobných i bohonósnych otéc nášich Antónija i Teodósija Pečérskich, i svjatáho (jehóže jésť deň ilí chrám), i vsích Svjatých tvojích: mólim Ťa mnohomílostive Hóspodi, uslýši nás hríšnych moľáščichtisja, i pomíluj nás.

Ľ.: Hóspodi pomíluj 12x

Vozhlas: Milostiju i ščedrótami i čelovikoľúbiijem jedinoródnaho Sýna tvojehó s nímže blaholslovén jesí so presvjatým i blahím i životvorjáščym tvojím Dúchom nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Ľ.: Amíň.

Kanón, tvorénije ioánna monácha. Hlás 5. Písň 1.

irmós: Spasíteľu Bóhu v móri ľúdi nemókrymi nohámi nastávlšemu, i faraóna so vsevójinstvom potópľšemu, tomú jedínomu poím: jáko proslávisja.

Vospoím vsí ľúdije, na rámich cheruvímskich voznésšusja so slávoju Christú, i sposadívšemu nás odesnúju Otcá, písň pobídnuju: jáko proslávisja.

Chodátaja Bóhu i čelovíkom Christá, lícy ánheľstiji víďivše, s plótiju v výšnich udivľáchusja, sohlásno že vospiváchu písň pobídnuju: jáko proslávisja.

Jávľšemusja Bóhu na horí sinájsťij, i zakón dávšemu bohovídcu Moiséju, ot horý jeleónskija voznésšemusja plótiju, tomú vsí vospoím: jáko proslávisja.

Bohoródičen: Prečístaja Máti Bóžija, voploščénnaho ot tebé, i ot ňídr Rodíteľa neotstúpľšaho Bóha neprestánno molí, ot vsjákaho obstojánija spastí, jáže sozdá.

Druhíj kanón hospodína iósifa, jehóže kraestróčije po alfavítu. Vo osmój že, i devjátoj písni: odí Jósif. jéže jésť, Písň Jósifova, hlás 4.

Písň 1.

Irmos: Otvérzu ustá mojá, i napólňatsja dúcha, i slóvo otrýhnu Caríci Máteri, i javľúsja svítlo toržestvúja, i vospojú rádujasja tvojá čudesá.

Voskrésl jesí tridnéven, po jestestvú bezsmértnyj, i javílsja jesí jedinonádesjatim, i vsím učenikóm, i vostékl jesí Christé ko Otcú, óblakom nosím vsích tvórče.

Vopijét jávstvenno pojá Davíd Bohodochnovénnyj, vzýde Hospóď k nebésnym, v voskliknovéniji i trubý šúmi, i k načalosvítnomu Otcú dospí.

Sláva: Sostarívšijsja, Hóspodi, mír mnóhimi hrichmí, obnovív strástiju tvojéju i vostánijem tvojím, vozšél jesí nosím óblakom k prenebésnym: sláva slávi tvojéj.

I nýňi: Bohoródi**č**en: Vladýku rodilá jesí vsích, vseneporóčnaja Vladýčice, strásť vóľnuju priímšaho, i vozšédša k svojemú Otcú, jehóže ne ostávi, ášče i plóť vzját.

Katavásija: Božéstvennym pokrovén, medlenojazýčnyj mrákom, izvitíjstvova Bohopísannyj zakón: tínu bo ottrjás očesé úmnaho, vídit súščaho, i naučájetsja Dúcha rázumu, chvaľá božéstvennymi Písňmi.

Písň 3.

irmós: Síloju krestá tvojehó Christé, utverdí mojé pomyšlénije, vo jéže píti i sláviti spasíteľnoje tvojé voznesénije.

Vozšél jesí žiznodávče Christé ko Otcú, i voznésl ród náš čelovikoľúbče, neizrečénnym blahoutróbijem tvoím.

Číni ánheľstiji Spáse, čelovíčeskoje jestestvó víďivše sovoschoďáščeje tebí, neprestánno udivľájemi vospiváchu ťá.

Užasáchusja ánheľstiji lícy Christé, zrjášče ťá s ťilesém voznésšasja, i vospiváchu svjatóje tvojé voznesénije.

Jestestvó čelovíčeskoje Christé, tľínijem pádšeje vozstávil jesí, i voschódom tvojím voznésl jesí, i s sobóju nás proslávil jesí.

Bohoródičen: Molí neprestánno čístaja, proizšédšaho ot ložésn tvojích, izbávitisja prélesti dijávoli, pojúščim ťá Máter Bóžiju.

Ín. Irmos: Tvojá písnoslóvcy, Bohoródice, živýj i nezavístnyj, istóčniče, lik sebí sovokúpľšyja, duchóvno utverdí, v božéstvenňij tvojéj sláví vincév slávy spodóbi.

Vozmíte vratá nebésnaja, sé priíde Christós cár tvári, v ťílo obólksja zemnóje, hórňijšym hlahólachu sílam dólňijšija.

Vzyskáv Christé, prelščénnaho prélestiju zmijévoju Adáma, jáko v sehó obolkíjsja, vozšél jesí, i síl jesí odesnúju, jáko soprestólen Otcú, pojúščym ánhelom tebé.

Sláva: Zemľá prázdnujet i likújet, rádujetsja i nébo, voznesénijem dnés tvorcá tvári, predjavlénno sojedinívšaho razstojáščajasja choťínijem.

I nýňi: Bohoródi**č**en: Smérti rodívši razrušíteľa, jedínaho bezsmértnaho Bóha, Ďívo Máti vsečístaja: tohó prísno umolí, umerščvľájuščyja mojá strásti umoríti, i spastí mja.

Katavásia: Razvérze utróby nečádstvovavšija úzy, dosádu že neudoboterpímu blahočádstvujuščija, jedína molítva proróčicy drévle Ánny nosjáščija dúch sokrušén, k síľnomu, i Bóhu rázumov.

Po 3. Pisňi:

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jako Ty jesi Boh naš, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Sidálen, hlás 8. Podóben: Premúdrosti: Vsíd na óblaki nebésnyja, ostáviv mír súščym na zemlí, vozšél i sél jesí odesnúju Otcá, jáko jedinosúščen semú sýj i Dúchu. Ášče bo i vo plóti javílsja jesí, no neprelóžen prebýl jesí: ťímže čáješi soveršénija konéc, sudíti hrjadýj na zémľu míru vsemú. Pravosúde Hóspodi, poščadí dúši náša, prehrišénij ostavlénije dáruja, jáko Bóh mílostiv, rabóm tvojím.

Sláva, i nýňi: tójže. Vsíd na óblaki nebésnyja, ostáviv mír súščym na zemlí, vozšél i sél jesí odesnúju Otcá, jáko jedinosúščen semú sýj i Dúchu. Ášče bo i vo plóti javílsja jesí, no neprelóžen prebýl jesí: ťímže čáješi soveršénija konéc, sudíti hrjadýj na zémľu míru vsemú. Pravosúde Hóspodi, poščadí dúši náša, prehrišénij ostavlénije dáruja, jáko Bóh mílostiv, rabóm tvojím.

Písň 4.

irmós: Uslýšach slúch síly krestá, jáko ráj otvérzesja ím, i vozopích: sláva síľi tvojéj Hóspodi.

Voznéslsja jesí vo slávi, ánhelov carjú, Uťíšiteľa nám ot Otcá posláv. Ťímže vopijém: sláva Christé vozneséniju tvojemú.

Jáko vzýde Spás ko Otcú s plótiju, udivíšasja ánheľskaja vójinstva, i vozopíša: sláva Christé vozneséniju tvojemú.

Ánheľskija síly hórňijšym vopijáchu: vratá vozmíte, Christú nášemu carjú, jehóže vospivájem vkúpi so Otcém i Dúchom.

Bohoródičen: Ďíva rodí, i máterňaja ne pozná: no Máti úbo jésť, Ďívoju že prebýsť, júže vospivájušče, rádujsja Bohoródice, vzyvájem.

Ín Irmos: Siďáj vo sláví, na prestoľi Božestvá vo óblaci léhci, priíde Isús prebožéstvennyj, netľínnoju dlániju, i spasé zovúščyja: sláva, Christé, síľi Tvojéj.

Iisús žiznodávec prijím, íchže vozľubí, na jeleónskuju hóru voschódit, i sích blahosloví, i óblakom nosím Ótčaja ňídra dospí, jáže nikákože bí ostávil.

Mír vés prázdnujet vídimyj i nevídimyj: v rádosti ánheli likújut, i čelovícy slavoslóvjašče neprestánno voznesénije, plótiju sojedinívšahosja nám bláhostiju.

Sláva: Razrušívyj deržávu smérti jáko bezsmértnyj Hóspodi, bezsmértije vsím darovál jesí čelovikoľúbče, i voznéslsja jesí vo slávi, zrjáščim ťá čestným učenikóm Iisúse vsesíľne.

I nýňi: Bohoródi**č**en: Blažénno črévo tvojé vseneporóčnaja býsť: črévo bo ádovo preslávno istoščívšaho, neskazánno vmistíti spodóbilasja jesí: jehóže molí spastí nás pojúščich ťá.

Katavásija: Carjú caréj, jakovýj ot jakováho jedín Slóve proizšédyj, ot Otcá bezvinóvnaho, ravnomóščnaho tvojehó Dúcha apóstolom ístinno poslál jesí, jáko bláhoďíteľa pojúščym: sláva deržávi tvojéj Hóspodi.

Písň 5.

irmós: Útreňujušče vopijém tí Hóspodi, spasí ny: tý bo jesí Bóh náš, rázvi bo tebé inóho ne znájem.

Ispólniv vesélija vsjáčeskaja mílostive, k hórnim sílam s plótiju prišél jesí.

Ánheľskija síly vzémlema tebé víďivše, vratá, vzyváchu carjú nášemu, vozmíte.

Apóstoli víďivše vozvyšájema Spása, s trépetom vzyváchu carjú nášemu: sláva tebi.

Bohoródičen: Ďívu po roždeství pojém ťá Bohoródice, tý bo Bóha Slóva plótiju mírovi rodilá jesí.

Ín. Irmos: Užasóšasja vsjačeskaja o božéstvenňij slávi tvojéj, ty bo neiskusobráčnaja Ďívo, imíla jesí vo utróbi nad vsimi Bóha, í rodilá jesí bezľítnaho Sýna, vsim vospivájuščym ťa, mír podavájuščaja.

Umertvív smérť tvojéju smértiju Hóspodi, vzém íchže vozľubíl jesí, vozšél jesí na másličnuju hóru svjatúju, i ottúdu vostékl jesí Christé k tvojemú Rodíteľu, óblakom nosím.

Stránno tvojé roždestvó, stránno tvojé voskresénije, stránno i strášno tvojé žiznodávče, jéže ot horý božéstvennoje voznesénije, jéže izobrazúja Ilijá četverokónnyj voschoždáše, vospivája ťá čelovikoľúbče.

Sláva: Zrjáščym apóstolom viščáchu ánheli: múžije Haliléjstiji, čtó čuditésja vozneséniju žiznodávca Christá: séj priídet páki na zémľu sudíti míru vsemú, jáko sudijá právedňijšij.

I nýňi: Bohoródi**č**en: Ďívu sochranív ťá po roždeství netľínnu, voschódit Christós ko Otcú, Bohorodíteľnice, jehóže ne ostávi, ášče i plóť priját iz tebé, mýslennuju že i oduševlénnuju, za mílosť neizrečénnuju.

Katavásija: Rišíteľnoje očiščénije hrichóv, ohnedochnovénnuju prijimíte Dúcha rósu, o čáda svitoobráznaja cerkóvnaja. Nýňi ot Sijóna bo izýde zakón, jazykoohneobráznaja Dúcha bláhodáť.

Písň 6.

irmós: Obýde mjá bézdna, hrób mňí kít býsť, áz že vozopích k tebí čelovikoľúbcu, i spasé mja desníca tvojá Hóspodi.

Vzyhrášasja apóstoli, zrjášče na vysotú dnés ziždíteľa vzémlema, upovánijem Dúcha, i stráchom zovjáchu: sláva voschódu tvojemú.

Predstáša ánheli, vopijúšče Christé učenikóm tvojím: ímže óbrazom víďiste Christá voschoďášča s plótiju, páki priídet právednyj vsích Sudijá.

Jáko víďíša ťá Spáse náš nebésnyja síly, na vysotú vzémlema s ťílom, vzyváchu, hlahóľušče: velíko Vladýko, čelovikoľúbije tvojé.

Bohoródičen: Kupinú ťa neopalímuju, i hóru, i ľístvicu oduševlénnuju, i dvér nebésnuju dostójno slávim Maríje slávnaja, pravoslávnych pochvaló.

Ín. Irmos: Božéstvennoje sijé í vsečestnóje, soveršájušče prázdenstvo, bohumúdriji Bohomátere: priidíte rukámi vospléščim, ot nejá róždšahosja, Bóha slávim.

Da kápľut nám svýše óblacy vesélije víčnoje, Christós bo, óblakom jáko Cheruvímy nosímyj, k svojemú Otcú voschódit dnés.

Plóti javívsja podóbijem, préžde razstojáščajasja sobrál jesí vo jedíno čelovikoľúbče, i voznéslsja jesí ščédre v nebésnaja, zrjáščym ťá učenikóm tvojím.

Sláva: Čtó červlény rízy plóti sojedinívšahosja debeľstvú? Svjatíji ánheli Christá zrjášče viščáchu, strásti čestnýja božéstvennyja nosjášča óbrazy.

I nýňi: Bohoródi**č**en: Pojém Otrokovíce začátije, pojém tvojé neizrečénnoje roždéstvó, ímže izbávichomsja čístaja tlí i ozloblénija, i mráčnaho ádova zatvorénija.

Katavásija: Očiščénije nám Christé i spasénije Vladýko, vozsijál jesí ot Ďívy, da jáko proróka ot zvírja morskáho pérsej Jónu, ot tlí ischitíši vsehó Adáma vseródna pádšaho.

Po 6. pisňi

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko tý jesí cár míra, i Spás dušám nášym, i Tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Kondák samohlásen, hlás 6: Jéže o nás ispólniv smotrénije, i jáže na zemlí sojedinív nebésnym, voznéslsja jesí vo slávi Christé Bóže náš, nikákože otlučájasja, no prebyvája neotstúpnyj, i vopijá ľúbjaščym ťá: áz jésm s vámi, i niktóže na vý.

íkos: Jáže zemlí na zemlí ostávivšiji, jáže pépeľnaja pérsti ustupájuščiji, prijidíte vosprjánem, i na vysotú vozvedém óči i mýsli, vperím vídy, vkúpi čúvstva, na nebésnaja vratá smértniji, nepščújim býti v másličnoj horí, i vziráti na izbavľájuščaho na óblacich nosíma. Otonúdu bo Hospóď na nebésá vostečé, i támo daroľubézny dáry razdajá apóstolom svojím, uťíšiv já jáko otéc, i utverdív já, nastáviv jáko synóv, i rečé k ním: ne razlučájusja vás, áz jésm s vámi, i niktóže na vý.

Sinaksár na voznesénije Hóspoda Bóha i spása ná**š**eho Iisúsa Christá.

Stichí: Odesnúju síl jesí Otcá Slóve:

Víru učenikóm izvístňišuju pokazávyj.

V tójže déň, v četvertók šestýja neďíľi po pásci, voznesénije prázdnujem Hóspoda Bóha i Spása nášeho Iisúsa Christá. Ponéže bo so učenikí préžde strásti prebyvája, vsesvjatáho Dúcha obiščá prišéstvije, rék: polézno jésť, da áz idú: ášče bo áz ne idú, uťíšitel ne priídet. I páki: jehdá že priídet ón, naučít vás na vsjú ístinu. Po voskreséniji že iz mértvych, vo dnéch četýredesjatich javľájasja ím, ne vkúpi, no osoboprebyvánijem jadýj s ními i pijá, izvístňijšeje voskresénije predstavľája. Konéčneje mnóha o cárstviji Bóžiji obitováv, zapovídaše sím ot Jerusalíma ne otlučátisja, no támo prebyváti, presvjatáho Dúcha prišéstvija ždáti, i ťím kreščájemym: vodóju bo bjáše i jedínoju préžde kreščénije ot Joánna, ášče i pósľižde Jepifánij Kíprskij povistvová: jáko Bohoslóv úbo Joánn Bohoródicu krestí, Pétr že i tój i próčija apóstoly. Zapovída že ím prebyváti vo Jerusalími, da támo préžde própoviď Jevánhelia izvistítsja, da ne káko v čuždája otšédše mistá, udóbno obólhani búdut, i jáko dólžno bjáše, jáko vóinom ňíkim otsjúdu uhotóvitisja orúžijem Dúcha, i táko na bráň poití vráh Christóvych. No ponéže vrémja nastá voznesénija, vozvódit úbo ích na hóru jeleónskuju: naricájetsja že síce, zané mnóžajšimi máslinami nasaždéna bí. I hlahólav ím o jéže v koncí sehó propovídanija: ješčé že i o nepostižímom svojém cárstviji v búduščem, ponéže i óňich ne iskušáti jehó choťáščich zrjášče, súščej támo i prečísťij jehó máteri, pristavľájet ánhely ím, na nebesá voschoždénije pokazújuščija. I zrjáščim úbo vzjátsja ot sredý ích, óblaku ónaho podýmšu, i táko ot ánhel predsylájem, poveľivájuščich drúh drúhu nebésnych dveréj vzjátije, i divjáščichsja jéže ot krovéj plóti jehó červlénnomu, vzýde i síde odesnúju Otcá, obožív plóť i derznú hlahólati, sotvorív sijú kúpno božéstvennuju, jéjuže mý primiríchomsja, drévňij vražďí razrušívšejsja. Apóstolom úbo ánheli v víďi mužéj predstáša hlahóľušče: múžije Haliléjstiji, čtó stoité divjáščesja, i na nébo vzirájušče? séj jehóže vídite s plótiju Bóha Iisúsa, séj priídet páki s plótiju jávi: obáče ne jákože pérvije, ubózi že i molčalívňi, no so slávoju velíkoju, jákože nýňi zrité ot ánhel provoždájema. Tohdá apóstoli jéže vziráti ostávlše, vozvratíšasja ot horý Jeleón: blíz že sijá jésť ot Jerusalíma dví týsjašči i četýredesjať nožných stóp, razstojášči jéj: sé bo jésť subbóťi púť. Síce že uzakóneno býsť Moiséjem na tolíko stóp v subbótu chodíti, zanéže i síň sviďínija, tolícimi stopámi nóhu bjáše otstojášči ot judéjskaho polká. Vozmóžno bo bí ňékim támo v subbótu chodíti poklonítisja, i ne vjáščšeje šéstvije proťazáti, sehó rádi narečésja i subbóty púť. Mnítsja že ňíkim otsjúdu, jáko i Christóvo voznesénije v subbótu býsť, obáče pohrišíša. Vozvráščšesja že apóstoli vnidóša v hórnicu, v néjže bíša sošédšesja s mironósicami ženámi, i Máteriju Slóva, postóm i molítvami, i molénijem upražňájuščesja, i našéstvija vsesvjátáho Dúcha ožidájušče, jákože bí obiščánije. Voznesýjsja vo slávi Christé Bóže, pomíluj nás. amíň.

Písň 7.

Irmós: V peščí óhnenňij pisnoslóvcy spasýj ótroki, blahoslovén Bóh otéc nášich.

Na óblacích svíta voznesýjsja, i spasýj mír, blahoslovén Bóh otéc nášich.

Na rámu Spáse, zablúždšeje vzém jestestvó, voznéssja, Bóhu i Otcú privél jesí.

Vozšédyj vo plóti k bezplótnomu Otcú, blahoslovén Bóh otéc nášich.

Umerščvlénoje náše hrichóm jestestvó vzém, tvojemú svójstvennomu Otcú Spáse privél jesí.

Bohoródičen: Ot Ďívy róždsja, júže Bohoródicu soďílal jesí, blahoslovén Bóh otéc nášich.

_Ín_. Irmos: Ne poslužíša tvári bohomúdriji páče sozdávšaho, no óhnennoje preščénije múžeski popravše, rádovachusja po júšče: prepítyj otcév Hóspoď i Boh blahoslovén jesí.

Svítlyj ťá svít súšča, podját óblak Hóspodi, otzemlí páče umá vosprijémlema i nebésniji sobóri voschvalíša so apóstoly, hlahóľušče: Bóže blahoslovén jesí.

Rukáma vsí rádujuščesja vospléščim, voznesénijem Christóvym, i vosklíknem: vzýde Bóh vo hlási trúbňi, i síde odesnúju, jáko soprestólen Otcú vo víki.

Sláva: Pojá drévle Moiséj velíkij, vzyváše: da poklóňatsja voschoďášču Christú nebésniji ánheli, jáko vsích cárjú, jemúže zovém: otcév Hóspodi i Bóže blahoslóvén jesí.

I nýňi: Bohoródi**č**en: O čudés preslávnych! káko vmistíla jesí Bóha Bohorádovannaja, plótiju obniščávšaho, so slávoju mnóhoju v nebésnaja voznésšahosja dnés, i oživívšaho čelovíki?

Katavásija: Sohlásnaja vozšumí orhánskaja písň, počitáti zlatosotvorénnyj bezdúšnyj istukán: Uťíšiteleva že svitonósnaja blahodáť počestvúet, jéže vopíti: Tróice jedínaja, ravnosíľnaja, beznačáľnaja, blahoslovéna jesí.

Písň 8.

irmós: Iz Otcá préžde vík roždénnaho Sýna, i Bóha, i v posľídňaja ľíta voploščénnaho ot Ďívy Mátere, svjaščénnicy pójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Vo dvojú suščestvú vozleťívšaho žiznodávca Christá na nebesá so slávoju, i Otcú sosiďáščaho, svjaščénnicy pójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Ot rabóty ídoľskija tvár izbávivšaho, i predstávivšaho tú svobódnu tvojemú Otcú, tebé Spáse pojém, i tebé prevoznósim vo vsjá víki.

Svojím schoždénijem nizložívšaho supostáta, i svoím vozšéstvijem voznésšaho čelovíki, svjaščénnicy pójte, ľúdije prevoznosíte vo vsjá víki.

Bohoródičen: Cheruvímov prevýššaja javílasja jesí Bohoródice čístaja, vo črévi tvojém sími nosímaho nosívšaja: jehóže so bezplótnymi, čelovícy slavoslóvim vo vsjá víki.

Ín. Irmos: Otroki blahočestívyja v peščí, roždestvó Boho­ródice spasló jesť: tohdá úbo obrazujemoje, nýňi že ďíjstvujemoje, vselénnuju vsju vozdvizájet píti tebí: Hóspoda pójte ďilá, í prevoznosíte vo vsja víki.

Javíšasja úmove apóstolom v vozneséniji, i viščáchu: Čtó vzirájušče stoité divjáščesja? Séj voschoďáj v nebésnaja, priídet i páki sudíti íže na zemlí čelovíkom, sudijá sýj jedín.

Dadím Bóhu velíčije, chvalý sohlásije vosklíknem, vospojím, likújim, rukámi že vospléščim: vzýde Bóh náš na nebesá ot zemlí, ánhelom, archánhelom pojúščym sehó, jáko Vladýku i tvorcá vsích.

Bláhoslovím Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, Hóspoda.

Vzjátsja prevýše ánhel jestestvó náše, drévle otpádšeje, i na prestóľi posaždéno býsť božéstvenňi, páče smýsla: prijidíte toržestvújim i vozzovém: Hóspoda pójte ďilá, i prevoznosíte vo vsjá víki.

I nýňi: Sé Sýn tvój Bohoródice, pľinív krestóm svojím smérť, voskrése tridnéven, i učenikóm svojím jávľsja, vostečé k nebésnym: s nímiže tebí poklaňájuščesja pojém i slavoslóvim vo vsjá víki.

Táže, Chválim, blahoslovím, poklaňájemsja:

Katavásia: Razrišájet úzy, i orošájet plámeň, trisvítlyj Bohonačálija óbraz: pojút ótrocy, blahoslovít že jedínaho Spása i vseďíteľa, jáko blahoďíteľa sotvorénnaja vsjáčeskaja tvár.

Po 8.pisňi:

Jeréj: Bohoródicu i Máter svíta v písnech vozveličím:

Veličáj dušé mojá, voznésšahosja ot zemlí na nébo, Christá žiznodávca.

Písň 9.

Irmós: Ťá páče umá i slovesé Máter Bóžiju, v ľíto bezľítnaho neizrečénno róždšuju vírniji jedinomúdrenno veličájem.

Tebé Izbáviteľa míra Christá Bóha, apóstoli víďašče Božéstvenno vozvyšájema, so stráchom ihrájušče veličáchu.

Tvojú obožívšujusja plóť zrjášče Christé, na vysoťí ánheli, drúh ko drúhu hlahólachu: voístinnu séj jésť Bóh náš.

Tebé bezplótnych čínove Christé Bóže, na óblacich vzémlema víďašče, vzyváchu: slávy carjú, vratá vozmíte.

Tebé sošédšaho dáže do posľídnich zemlí, i čelovíka spásšaho, i voschoždénijem tvojím vozvýsivšaho, sehó veličájem.

Bohoródičen: Rádujsja Bohoródice Máti Christá Bóha: jehóže rodilá jesí, dnés ot zemlí voznosíma so apóstoly zrjášči, vozveličála jesí.

Vtorýj pripív:

Ánheli voschoždénije Vladýki zrjášče užasáchusja, káko so slávoju vzjátsja ot zemlí na hórňaja.

Ín. Irmos: Vsják zemnoródnyj da vzyhrájetsja dúchom prosviščájem, da toržes tvújet že bezplotnych umóv jestestvó, počitájuščeje svjaščérnoje toržestvó Bohomátere, i da vo­pijét: rádujsja, vseblažénnaja Bohoródice čístaja prisnoďívo.

O daróv páče postižénija! o tájinstva strášnaho! vsími bo vladýčestvujaj, ot zemlí otchoďá k nebésnym, učenikóm poslá Dúcha svjatáho, prosvitívšaho sích smýsl, i óhnenny sotvorívšaho blahodátiju.

Polcý učeníčestiji, Hospóď rečé, vý sidíte vo Jerusalími: i áz nizposľú vám Uťíšiteľa druháho, Otcú soprestóľna i mňí ravnočéstna, jehóže vídite vzimájema, i óblakom svítlym nosíma.

Vzjátsja jávi velikoľípije výše nebés, plótiju obniščávšaho, i sosiďínijem Otcá počtésja jestestvó náše otpádšeje: toržestvújim, i sohlásno vsí vosklíknem, vospléščim rukámi rádujuščesja.

Bohoródičen: Svít ot svíta vozsijávyj vseneporóčnaja, iz tebé vozsijá, i čérnosť bezbóžija vsjú razruší, i v noščí spjáščich prosvití. Sehó rádi vsí po dólhu ťá vo víki prísno ublažáem.

Katavásia: Rádujsja caríce, máteroďívstvennaja slávo: vsjáka bo udoboobraščáteľnaja blahohlahólivaja ustá vitíjstvovati ne móhut, tebé píti dostójno: nizumivájet že úm vsják, tvojé roždestvó razumíti. Ťímže ťá sohlásno slávim.

Po 9. pisňi.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jerej: Jáko tebé chváľat vsjá síly nebésnyja, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

eksapostilárij samohlásen: Učenikóm zrjáščym ťá, voznéslsja jesí Christé ko Otcú sosiďá, ánheli predtekúšče zovjáchu: vozmíte vratá, vozmíte, cár bo vzýde k načáľnomu svítu slávy. [Tríždy.]

(Hlás 1.) Vsjakoje dychanije da chvalit Hospoda, chvalite Hospoda s nebes, chvalite jeho vo vyšnich. Tebi podobaje pisň Bože.

Chvalíte jehó vsí Ánheli jehó, chvalíte jehó vsjá síly jehó, tebí podobájet písň, Bóže.

Chvalíte jehó sólnce i luná, chvalíte jehó vsjá zvízdy i svít. - Chvalíte jehó nebesá nebés, i vodá jáže prevýše nebés, da voschváľat ímja Hóspodne. - Jáko tój rečé i býša, tój poveľí i sozdášasja. - Postávi já vo vík i vo vík víka, poveľínije položí i ne mímo idét - Chvalíte Hóspoda ot zemlí zmijéve i vsjá bézdny. - Óhň, hrád, sňíh, hóloť, dúch búren, tvorjáščaja slóvo jehó. - Hóry i vsí chólmi, dréva plodonósna i vsí kédry. - Zvírije i vsí skóti, hádi i ptícy pernáty. - Cáriji zémstiji i vsí ľúdije, kňázi i vsí sudijí zémstiji. - Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami, da voschváľat ímja Hóspodne, jáko voznesésja ímja tohó jedínaho. - Ispovídanije jehó na zemlí i na nebesí, i voznesét róh ľudéj svojích. - Písň vsím prepodóbnym jehó, synovóm Izrailevym, ľúdem približjuščymsja jemu.

Psalóm 149

Vospójte Hospodévi písň nóvu, chvalénije jehó v cérkvi prepodóbnych. - Da vozveselítsja Izráiľ o sotvoršém jehó, i sýnove Sijóni vozrádujutsja o carí svojém. - Da voschváľat ímja jehó v líci, v tympáňi i psaltíri da pojút jemú. - Jáko blahovolít Hóspoď v ľúdech svojích, i voznesét krótkija vo spasénije. - Voschváľatsja prepodóbniji vo slávi, i vozrádujutsja na ložách svojích. - Voznošénija Bóžija v hortáni ích, i meči obojúdu ostrý v rukách ích. - Sotvoríti otmščénije v jazýcich, obličénija v ľúdech. - Svjazáti carí ích púty, i slávnyja ích ručnými okóvy žeľíznymi.

Psalóm 150

Stích: Sotvoríti v ních súd napísan: sláva sijá búdet vsím prepodóbnym jehó.

Stích: Chvalíte Bóha vo svjatých jehó, chvalíte jehó vo utverždéniji síly jehó.

Stich: Ch_valíte jehó na sílach jehó, * chvalíte jehó po mnóžestvu velí_čestvija jehó.

hlás 1. Podóben: Nebésnych činóv: Ánheľski íže v míri toržestvújim, na prestóľi slávy Bóhu nosímomu, vzyvájušče pínije: svját jesí Ótče nebésnyj, soprisnosúščnyj Slóve, svját jesí i Dúše vsesvjatýj.

Stich: Ch_valíte jehó v hlási trúb_ňim, * chvalíte jehó v psaltíri i húsľich.

Načáľnicy ánhelov smotrjájušče, Spáse, voschoždénija stránnoje, nedoumiváchusja drúh ko drúhu: čtó viďínije sijé? Čelovík úbo zrákom vídimyj, jákože Bóh, prevýše nebés s plótiju voschódit.

Stich: Chvalíte jehó v tympáňi i líci, * chvalíte jehó v strúnach i orháňi.

Haliléjane zrjášče ťá voznesénna, ot másličnyja horý s ťílom Slóve, slýšachu ánhelov vopijúščich ím: čtó stoité zrjášče? Séj priídet páki s plótiju, ímže óbrazom víďiste.

Stich: Chvalíte jehó v kymváľich dobrohlásnych, chvalíte jehó v kymváľich vosklicánija, * vsjákoje dychánije da chvalít Hóspoda.

Povtorjájušče 1-ju. Ánheľski íže v míri toržestvújim, na prestóľi slávy Bóhu nosímomu, vzyvájušče pínije: svját jesí Ótče nebésnyj, soprisnosúščnyj Slóve, svját jesí i Dúše vsesvjatýj.

Sláva, i nýňi, hlás 2: Rodílsja jesí jáko sám voschoťíl jesí, javílsja jesí jáko sám izvólil jesí: postradál jesí plótiju Bóže náš, iz mértvych voskrésl jesí popráv smérť. Voznéslsja jesí vo slávi, vsjáčeskaja ispolňájaj, i poslál jesí nám Dúcha Božéstvennaho, jéže vospiváti i sláviti tvojé Božestvó.

Jerej: Sláva tebí pokazávšemu nam svit.

Slavoslovije velikoje. (Včasi spivu ľude stojať)

Sláva v výšnich Bóhu, i na zemlí mir , v čelovícich blahovolénije. Chválim ťa, blahoslovím ťa , kláňajemtisja slavoslóvim ťa. - Blahodarim ťa, velikija rádi slávy tvojejá * Hóspodi Carjú nebésnyj. - Bóže Otče vsederžiteľu, Hóspodi Sýne jedinorodnyj , Isúse Christé, i svjatýj Dúše, Hóspodi Bóže. - Áhnče Bóžij, * Sýne Otč. - Vzémľaj hrich míra, * po­miluj nas. - Vzémľaj hrihí míra, * prijmi molitvy náša. - Siďaj odesnúju Otca, * pomiluj nas. - Jáko ty jedín svjat, ty jedín Hóspoď Isús Christós, * v slávu Bóha Otcá, amiň. - Na vsják deň blahoslovím ťa, * i voschválim ímja tvojé vo viki i vo vík vika. - Spodóbi, Hóspodi, v deň sej bez hrichá sochranítisja nam. Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže Otec nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amiň. - Búdi, Hóspodi, mí­losť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí. Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazumí nas opravdánijem tvoím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosviti nas oprav-dánii tvoímí. - Hóspodi, prí­bížišče byl jesí nam, v rod í rod. - Az rich, Hóspodi, po­miluj mja: * i iscilí dúšu moju, jáko sohriších tebí. - Hóspodi, k tebí pribihóch, naučí mja tvoríti vóľu tvoju, jáko ty jesí Boh moj - Jáko u tebé jésť istóčnik života, * v svíťi tvojém uzrim svit. Probávi mílosť tvoju* víduščym ťa.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas. 3x.

Sláva, i nýňi: Svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj kripkij, svjatýj bezsmertnyj pomiluj nas

Tropár prázdnika, hlás 4: Voznéslsja jesí vo slávi Christé Bóže náš, rádosť sotvorívyj učenikóm obitvánijem svjatáho Dúcha, izviščénnym ím bývšym blahoslovénijem, jáko tý jesí Sýn Bóžij, izbáviteľ míra.

Jerej: Pomíluj nás Bóže po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lik: Hóspodi pomíluj 3x.

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o vsečestňíjšem otcí nášem Protoarchimandríťi (ímja rék), i Protoihúmeňi (ímja rék), Ihúmeňi (ímja rék), i o otcích nášich duchóvnych, i o vséj jéže vo Chrisťí brátiji nášej.

Hóspodi pomíluj. 3x

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja christijány.

Hóspodi pomíluj. 3x

Jerej: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Jekténija prositelnaja:

Jerej: Ispólnim utrénuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lik: Hóspodi pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, tvojéju blahodátiju.

Hóspodi pomíluj.

Útra vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prosím.

Podáj Hóspodi.

Ánhela míra, vírna nastávnika, chraníteľa dušám i ťílom nášym, u Hóspoda prosím.

Proščénija i ostavlénija hrichóv i prehrišénij nášich, u Hóspoda prosím.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prosím.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prosím.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prosím.

Presvjatúju, Prečístuju, Preblahoslovén-nuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Tebí Hóspodi.

Jerej: Jáko Bóh mílosti i ščedrót i čelovikoľúbija jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Mír vsím

I dúchovi tvojemú.

Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Tebí Hóspodi.

Jerej hlahólet molítvu sijú tájno: Hospodi svjatýj, vo výšnich živýj, i na smirénnyja prizirájaj, i vsevíďaščim ókom Tvojím prizirájaj na vsjú tvár, Tebí prokloníchom výju sérdca i ťilesé, i mólimsja Tebí: prostrí rúku Tvojú nevídimuju ot svjatáho žilíšča Tvojehó, i blahosloví vsja ný. I ášče čtó sohrišíchom vóleju ilí nevóleju, jáko bláh i čelovikoľúbec Boh prostí, dáruja mirnaja i premirnaja blahaja Tvoja.

Jerej: Tvóje bo jest jéže mílovati i spasáti ný Bóže i tebí slávu vozzsylájem, Otcúi Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lik: Amíň.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju, súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň. Hóspodi, pomíluj (3x). Blahosloví.

Jeréj: Vo slávi voznesýjsja ot nás na nébo, i odesnúju sidýj Boha i Otca, spasénija nášeho rády,

Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Čestňíjšuju Cheruvím: Sláva, i nýňi: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.