Veľká večiereň 25.5.
Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)
I mý: Amíň.
Načinajet nastojateľ, s pročimi služiteli, velehlasno nastojaščij tropar, vo hlas 5:
Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv.
I my tojžde pojem podobňi, so sladkopenijem. Pojetsja že sej tropar triždy ot nastojateľa, i triždy ot nas.
Taže nastojateľ hlaholet stichi:
Pervyj stich: Da voskrésnet Boh, i rastočátsja vrazí Jehó, * i da bižát ot licá Jehó nenavíďaščiji Jehó.
I na kijždo stich my pojem tropar: Christós voskrése: ves po jedinoždy.
Vtoryj stich: Jako isčezájet dym, da isčéznut, * jáko tájet vosk ot licá ohňá. Christós voskrése: jedinoždy.
Tretij stich: Táko da pohíbnut hríšnicy ot Licá Bóžija, * a právednicy da vozveseľátsja. Christós voskrése: jedinoždy.
Četvertyj stich: Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď, * vozrádujemsja i vozveselímsja voň. Christós voskrése: jedinoždy.
Slava: Christós voskrése: jedinoždy.
I nyňi: Christós voskrése: jedinoždy.
Taže nastojateľ pojet vyššim hlasom: Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv.
I mý konéc: I súščym vo hrobích živót darováv.
Psalóm 103.
Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.
Molítva pérvaja.
Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.
Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva vtorája.
Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.
Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva trétija.
Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.
Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva četvértaja.
Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.
Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.
Molítva pjátaja.
Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.
Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva šestája.
Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.
Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.
Molítva sedmája.
Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.
Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Molítva osmája.
Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.
Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi:)
Mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.
O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.
O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.
O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.
O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.
O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Psalóm 1
Blažén múž, íže ne íde na sovít nečestívych * i na putí hríšnych ne stá, i na sidálišči hubítelej ne síde,
no v zakóňi Hospódni vóľa jehó, * i v zakóňi Jehó poučítsja déň i nóšč.
I búdet jáko drévo nasaždénno prí ischódiščich vód, * jéže plód svój dást vo vrémja svojé,
i líst jehó ne otpadét; * i vsjá, jelíka ášče tvorít, uspíjet.
Ne táko nečestíviji, ne táko: * no jáko prách, jehóže vozmetájet vítr ot licá zemlí.
Sehó rádi ne voskrésnut nečestíviji na súd, * nižé hríšnicy v sovít právednych.
Jáko vísť Hospóď púť právednych, * i púť nečestívych pohíbnet.
Psalóm 2
Vskúju šatášasja jazýcy, * i ľúdije poučíšasja tščétnym?
Predstáša cárije zémstiji i kňázi sobrášasja vkúpi na Hóspoda * i na Christá Jehó.
Rastórhnem úzy ích * i otvéržem ot nás ího ích.
Živýj na nebesích posmijétsja ím, * i Hospóď poruhájetsja ím.
Tohdá vozhlahólet k ním hnívom Svojím * i járostiju Svojéju smjatét já.
Áz že postávlen jésm Cár ot Nehó nad Sijónom, * horóju svjatóju Jehó, vozviščájaj poveľínije Hospódne.
Hospóď rečé ko Mní: Sýn Mój jesí Tý, * Áz dnés rodích Ťá.
Prosí ot Mené, i dám Tí jazýki * dostojánije Tvojé i oderžánije Tvojé koncý zemlí.
Upaséši já žezlóm žeľíznym, * jáko sosúdy skudéľniči sokrušíši já.
I nýňi, cárije, razumíjte, * nakažítesja vsí suďáščiji zemlí.
Rabótajte Hóspodevi so stráchom * i rádujtesja Jemú s trépetom.
Priimíte nakazánije, da ne kohdá prohnívaetsja Hospóď, * i pohíbnete ot putí právednoho, jehdá vozhorítsja vskóri járosť Jehó.
Blažéni vsí, * nadíjuščijisja Náň.
Psalóm 3
Hóspodi, čtó sjá umnóžiša stužájuščiji mí * Mnózi vostajút na mjá,
mnózi hlahóľut duší mojéj: * nísť spasénija jemú v Bózi jehó.
Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá i voznosjáj hlavú mojú.
Hlásom moím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjátyja Svojejá.
Áz usnúch i spách; * vostách, jáko Hospóď zastúpit mjá.
Ne ubojúsja ot tém ľudéj, * ókrest napádajuščich na mja.
Voskresní, Hóspodi, spási mjá, Bóže mój; * jáko Tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje, zúby hríšnikov sokrušíl jesí.
Hospódne jésť spasénije, * i na ľúdech Tvojích blahoslovénije Tvojé.
Sláva, i nýňi:
Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)
Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Hóspodi, vozzvách:, hlás 2.
Psalóm 140.
Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**
Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**
Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.
Psalóm 141.
Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.
Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.
Hlás 2: Sľipýj rodívyjsja, v svojém pómysľi hlahólaše: jedá áz hrích rádi rodíteľnych rodíchsja bez óčiju? Jedá áz za nevírije jazýkov rodíchsja vo obličénije? Ne domyšľájusja voprošáti: kohdá nóšč, kohdá déň? Ne terpíta mí nózi kámennaho pretykánija, ne víďich sólnca sijájušča, nižé vo óbrazi mené sozdávšaho. No moľú ti sja Christé Bóže, prízri na mjá, i pomíluj mjá.
Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.
Mimochoďá Iisús ot svjatílišča, obríte čelovíka sľípa ot roždénija, i umilosérdivsja položí brénije na óčiju jehó, i rečé k nemú: idí umýjsja v Siloámi: i umývsja prozrí, slávu vozsylája Bóhu. Sosídi že jehó hlahólachu jemú: któ tvojí zínicy otvérze, íchže niktóže zrjáščich iscilíti vozmóže? Ón že vozopív, rečé: čelovík Iisús hlahólemyj, ón mí rečé: umýjsja v Siloámi, i prozrích. Tój jésť voístinnu, jehóže rečé Moiséj v zakóňi, Christá messíju: tój jésť S dušám nášym.
Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.
Hlás 4: Vsé žitijé sľipýj nóšč pomyšľája, vozopí tebí: Hóspodi, otvérzi mí zínicy, Sýne Davídov Spáse náš, da so vsími i áz vospojú tvojú sílu.
Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.
Hlás 5: Hóspodi, mimochoďá putém, obríl jesí čelovíka sľípa ot roždénija, i udivléni bývše učenicý, voprošáchu ťá hlahóľušče: učíteľu, któ sohriší, séj li, ilí rodíteli jehó, da sľíp rodísja? Tý že Spáse mój, vozopíl jesí k ním: ni séj sohriší, ni rodíteli jehó, no da javjátsja ďilá Bóžija na ném. Mňí podobájet ďílati ďilá poslávšaho mjá, jáže niktóže móžet ďílati. I sijá rék, pľúnuv dólu, brénije sotvór, pomázal jesí óči jehó, rék k nemú: idí umýjsja v siloámsťij kupíli. Ón že umývsja zdráv býsť, i vopijáše k tebí: víruju Hóspodi, i poklonísja tebí. Ťímže vopijém i mý: pomíluj nás.
Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.
Hlás 8: Právdy sólnce mýslennoje Christé Bóže, iz utróby svíta lišénnaho, tvojím prečístym prikosnovénijem prosvitívšeje obojúdu, i náši óči dušévnyja ozarívšeje, sýny dné pokaží, da víroju vopijém tí: mnóhoje tvojé i neizrečénnoje, jéže na nás blahoutróbije, čelovikoľúbče sláva tebí.
Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.
Za milosérdije mílosti voplotívyjsja Christé Bóže, svíta lišénnaho ot utróby, milosérdijem neizrečénnych ščedrót sijánija Božéstvennaho spodóbil jesí sehó zínicam pérstiju sozdáteľnymi pérsty tvojími prikosnúvyjsja: sám i nýňi svitodáteľu, i náša ozarí dušévnaja čúvstva, jáko jedín nezavistnodáteľ.
Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.
hlás 8. Pod: o preslávnaho čudesé! Blažénne Joánne Predtéče, * páče sólnečnych lúč, * vozsijávši oblistá * ot zemlí hlavá tvojá, * i vírnyja prosvití. * júže jáko božéstvennoje sokróvišče imúšče, * bohátnuju blahodáť počerpájem, * osvjaščájušče dúšy i ťilesá i pomyšlénija, * i toržestvújušče ťá ublažájem
Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.
Blažénne Joánne Predtéče, * páče sólnečnych lúč, * vozsijávši oblistá * ot zemlí hlavá tvojá, * i vírnyja prosvití. * júže jáko božéstvennoje sokróvišče imúšče, * bohátnuju blahodáť počerpájem, * osvjaščájušče dúšy i ťilesá i pomyšlénija, * i toržestvújušče ťá ublažájem
Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.
Blahodáť neskúdnu istočájušči * svjaščénnaja hlavá tvojá, * blažénne Predtéče, * svjaščénniku Bohomúdru, * ne víďašču pokazújetsja: * íže potščásja víroju i blahodátiju, * javlénno tvorít sejá prišéstvije, * osvjaščájasja s ľuďmí bohomúdrymi, * víru pravoslávnu tépľi utverždájušče.
Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.
Trétije prázdnujem javlénije * tvojejá čestnýja hlavý, * júže Tróica vinčála jésť, * usíčena bývši, slávne, * révnosti rádi božéstvennyja: * i obrítenijem sejá rádujutsja ánheľstiji číni, * múčenik soslóvije, božéstvenniji apóstoli, i prorócy vsí. * S nímiže nás vsehdá pomináj, * Hospódeň Predtéče.
Sláva, hlás 6:
Sokróvišče božéstvennych daróv, bohochranímaja hlavá tvojá, Predtéče, ot zemných ňídr vozsijá: júže mý vírno prijémľušče i poklaňájuščesja, slávne, obohaščájemsja ot tebé, Christóv Krestíteľu, čudesý preslávnymi, i sohrišénij proščénijem.
I nýňi: hlás 8:
Któ vozhlahólet síly tvojá Christé? Ilí któ izočtét čudés tvojích mnóžestva? Suhúb bo jáko víďin býl jesí na zemlí za bláhosť, suhúby i ciľbý nedúhujuščym podavál jesí. Ne tóčiju bo ťilésnyja óči otvérzl jesí, íže ot utróby sľipómu, no i dušévnyja. Ťímže Bóha ťá ispovídaše tajáščahosja, i vsím podajúšča véliju mílosť.
Diákon: Premúdrosť, prósti.
Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.
Diákon: Vónmim.
Jeréj: Mír vsím.
Diákon: Premúdrosť, vónmim.
U vivtorok večera: Mílosť tvojá, Hóspodi, poženét mjá, vo svjá dní životá mojehó.
Stích: Hóspoď pasét mjá, i ničtóže mjá lišít, na mísťi zláčňi támo vselí mjá.
Proróčestva Isáiina čténije.
[Hlavá 40] Táko hlahólet Hospóď: uťišájte, uťišájte ľúdi mojá, hlahólet Bóh: Svjaščénnicy, hlahólite v sérdcy Jerusalímu, umolíte jehó, jáko umnóžisja smirénije jehó: razrišísja bo hrích jehó, jáko priját iz rukí Hospódni suhúba sohrišénija svojá. Hlás vopijúščaho v pustýni: uhotóvajte púť Hospódeň, právy tvoríte stezí Bóhu nášemu. Na hóru vysóku vzýdi, blahovistvúj Sijónu, vozvyšáj krípostiju hlás svój, blahovistvújaj Jerusalímu: voznesíte, ni bójtesja. Áz Hospóď Bóh, áz uslýšu ubóhich Izráilev, i ne ostávľu ťích. [41] No otvérzu ot hór ríki, i posreďí póľa istóčniki: sotvorjú pustýňu v lúh, i žážduščuju zémľu vo istóčniki vodnýja. [45] Da vozveselítsja nébo svýše, i óblacy da kropját právdu: da vozsijájet zemľá, i da prozjábnet mílosť, i právda da vozsijájet vkúpi. [48] Hlás vesélija vozvistíte, i uslýšano da búdet: vozvistíte dáže do konéc zemlí: hlahólite, jáko izbávi Hospóď rabá svojehó Jákova: i ášče vžáždut v pustýni, istočít ím vódu iz kámene. [Hlavá 54] Vozveselísja neplódy neraždájuščaja, rastórhni i vozopíj neboľívšaja: jáko mnóha čáda pustýja páče, néželi imúščija múža.
Proróčestva Malachíjina čténije.
[Hlavá 3] Táko hlahólet Hospóď vsederžíteľ: sé áz posyláju ánhela mojehó pred licém tvojím, íže uhotóvit púť tvój pred tobóju. I priídet vo chrám svój Hospóď, jehóže vý íščete, i któ sterpít déň vchóda jehó? Zanéže tomú priití jáko óhň v horníľi, i jákože býlije perúščich, i očístit pojadája i očiščája, jáko srebró i zláto. I priídet k vám sudóm, i búdet sviďíteľ skór na lukávyja, i na preľuboďíjcy i na klenúščyjasja ímenem mojím vo lžú, i na lišájuščyja mzdý najémnika, i na nasílstvujuščyja vdovícy, i pchájuščyja síryja, i na ukloňájuščyja súd prišéľca, i na nebojáščyjasja jehó, hlahólet Hospóď vsederžíteľ. Zané áz Hospóď Bóh váš, i ne izmiňú sebé: i vý sýnove jákovli uklonístesja ot zakóna, i ne sochraníste. Sehó rádi obratítesja ko mňí, i obraščúsja k vám, hlahólet Hospóď vsederžíteľ, i ublažát vás vsí jazýcy: i razumíjte, jáko áz Hospóď, smotrjájaj posreďí právednaho, i posreďí bezzakónnika v déň ón, v óňže sotvorjú snabďínije ľúbjaščym mjá. Poznájte úbo, i pomjaníte zakón Moiséov rabá mojehó, jákože zapovída vám v Chorívi, ko vsemú Izráiľu poveľínije i opravdánije. I sé áz posľú vám Ilijú Thesvíťanina, préžde dáže ne priití dňú Hospódňu velíkomu prosviščénnomu, íže naprávit sérdce otcá k sýnu, i sérdce čelovíka ko ískrennemu svojemú: da ne prišéd poražú zémľu vskóri, hlahólet Hospóď vsederžíteľ, Bóh svjatýj Izráilev.
Premúdrosti solomóni čténije.
[Hlavá 14] Právednik, ášče postíhnet skončátisja, v pokóji búdet. Osúdit že právednik umirájaj živúščyja nečestívyja. Úzrjat bo končínu právednaho, i ne razumíjut, čtó soviščáša o ném: jáko povéržet Hospóď nečestívyja bezhlásny níc, i pokoléblet ích ot osnovánij, i do posľídňaho isčéznut v boľízni, i pámjať ích pohíbnet. Priídut bo v pomyšlénije sohrišénij svojích užásni, i obličít ích soprotív bezzakónija ích. [5] Tohdá stánet v derznovéniji mnózi právednik, pred licém oskorbívšich jehó, i otmetájuščich trudý jehó. Víďivše že jehó smjatútsja stráchom mnóhim, i užásnutsja o preslávnom spaséniji jehó. Rekút bo k sebí kájuščesja, i v ťisnoťí dúcha vozdóchnut, i rekút: séj bí, jehóže imíchom ňikohda v posmích, i v prítču ponošénija bezúmniji. Žitijé jehó vminíchom neístovo, i končínu jehó bezčéstnu. Káko vminísja v syňích Bóžijich, i vo svjatých žrébij jehó jésť? Úbo zabludíchom ot putí ístinnaho, i právdy svít ne oblistá nám, i sólnce ne vozsijá nám. Bezzakónnych ispólnichomsja stéz, i pohíbeli, i chodíchom stezí neprochódny, putí že Hospódňa ne razumíchom.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (40x)
Sláva, i nýňi:)
Rcím vsí ot vsejá duší, i ot vsehó pomyšlénija nášeho rcím.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Hóspodi vsederžíteľu, Bóže otéc nášich, mólimtisja, uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.
Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.
Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.
Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Spodóbi, Hóspodi:
Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x)
Sláva, i nýňi:)
Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.
Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.
Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.
Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.
Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.
Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jeréj: Mír vsím
Lík: I dúchovi tvojemú.
Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.
Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Na [stichóvňi] stichíra,
hlás 5: Tebé voploščénnaho Spása Christá, i nebés ne razlučívšasja, vo hlásich pínij veličájem: jáko krest i smérť prijál jesí za ród náš, jáko čelovikoľúbec Hospóď, isprovérhij ádova vratá, tridnévno voskrésl jesí, spasája dúšy náša.
Stich: Da voskrésnet Boh, * i rastočátsja vrazí Jehó Jehó, * i da bižát ot licá Jehó * nenavíďaščiji Jehó.
Páscha * svjaščénnaja nam dnes pokazásja; * Páscha nóva svjatája; * Páscha tájinstvennaja; * Páscha vsečestnája. * Páscha Christós Izbáviteľ; * Páscha neporóčnaja; * Páscha velíkaja; * Páscha vírnych. * Páscha dvéri rájskija nam otverzájuščaja. * Páscha vsich osvjaščájuščaja vírnych.
Stich: Jako isčezájet dym, * da isčéznut, * jáko tájet vósk ot licá ohňá.
Prijidíte * ot viďínija žený blahovístnicy, * i Siónu rcýte: * prijimí * ot nas rádosti blahovíščenija, Voskresénija Christóva: * krasújsja, likúj * i rádujsja, Jerusalíme, * Carjá Christá uzrív iz hróba, * jáko ženichá proischoďášča.
Stich: Táko da pohíbnut hríšnicy ot licá Bóžija, * a právednicy da vozveseľátsja.
Mironósicy žený, * útru hlubokú, * predstávša hróbu Živodávca, * obritóša Anhela * na kámeni siďášča, * i toj proviščáv im, * síce hlahólaše: * čto íščete Živáho s mértvymi; * čto pláčete Netľínnaho vo tli? * Šédše, propovídite učenikóm Jehó.
Stich: Sej deň, jehóže sotvori Hospóď, * vozrádujemsja i vozveselímsja v oň.
Páscha krásnaja, * Páscha, Hospódňa Páscha! * Páscha vsečestnája * nam vozsijá. *Páscha, rádostiju druh drúha obímem. * O Páscha! * Izbavlénije skórbi, * íbo iz hróba dnes, * jáko ot čertóha vozsijáv Christós, * žený rádosti ispólni, hlahóľa: * propovídite apóstolom.
Sláva, hlás 2: Jákože božéstvennych umyšlénij, vsečestnája ráka neizrečénnaho suščestvá, jásno províďivšaja táinstvo hlavá tvojá, jáko ot ložésn máternich ot sokróvišč zemných dnés vozsijá, Joánne, vsechváľne, i oblahovóni vsjú podsólnečnuju osvjaščénija prolivájuščaja míro, i mýslenno propovídajuščaja púť pokajánija, i Spásu vsích moľáščajasja o dušách nášich.
I nyňi, hlas 5: Voskresénija deň, * i prosvitímsja toržestvóm, * i druh drúha obímem. * Rcem brátije, * i nenavíďaščym nas, * prostím vsja voskresénijem, * i táko vozopijím: * Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv, * i súščym vo hrobích živót darováv.
Táže:
Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa
Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.
Hóspodi, pomíluj. (3x)
Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.
I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.
Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.
Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.
Amíň.
Tropár, hlás 5: Sobeznačáľnoje slóvo Otcú i Dúchovi, ot Ďívy róždšejesja na spasénije náše, vospojím vírniji i poklonímsja, jáko blahovolí plótiju vzýti na krest, i smérť preterpíti, i voskresíti uméršyja slávnym voskresénijem svojím.
Sláva, tropár, hlás 4: Jáko božéstvennoje sokróvišče, sokrovénnoje v zemlí, Christós otkrý hlavú tvojú nám, proróče i predtéče: vsí úbo sošédšesja v sejá obrítenije, písňmi bohohlahólivymi Spása vospojím, spasájušča nás ot tľínija molítvami tvojími.
I nýňi: Jéže ot víka utajénnoje, i ánhelom nesvídomoje tájinstvo, tobóju, Bohoródice, súščym na zemlí javísja Bóh, v neslítnom sojedinéniji voploščájem, i krést vóleju nás rádi vosprijím: ímže voskresív pervozdánnaho, spasé ot smérti dúšy náša.
Diákon: Premúdrosť.
Lík: Blahosloví.
Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.
Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.
Lík: Svitísja, svitísja, nóvyj Jerusalíme: sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá. Likúj nýňi i veselísja, Sióne. Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, o vostániji Roždestvá Tvojehó.
Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.
Lík: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj (3x). Blahosloví.
Jeréj: Voskrésyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.
Lík: Amíň.
Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Svitísja, svitísja: Christós voskrése: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.
