Veľká večiereň 21.5.

Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv.
(ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)

I mý: Amíň.

Načinajet nastojateľ, velehlasno nastojaščij tropar, vo hlas 5:

Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv.

I my tojžde pojem podobňi, so sladkopenijem 2x

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Hóspodi, pomíluj. (6x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Priidíte, poklonímsja carévi nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, Christú, carévi, nášemu Bóhu.

Priidíte, poklonímsja, i pripadém samomú Hóspodu Iisúsu Christú, carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 103.

Blahosloví dušé mojá Hóspoda, * Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. - Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí, * oďijájsja svítom jako rízoju. - Prostirájaj nébo jako kóžu, * pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. - Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé, * choďáj na krylú vítreňu. - Tvorjáj ánheli svojá dúchi, * i sluhí svojá plámeň óhnennyj. - Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá, * ne preklonítsja vo vík víka. - Bézdna, jako ríza oďijánije jejá, * na horách stánut vódy. - Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut, * ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. - Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo, * jéže osnovál jesí im. - Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut, * nižé obraťátsja pokrýti zémľu. - Posylájaj istóčniki v débrich, * posreďí hór prójdut vódy. - Napajájut vsja zvíri sélnyja, * ždút onáhri v žáždu svojú. - Na tich ptícy nebésnyja privitájut, * ot sredý kámenija daďát hlás. - Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích, * ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. - Prozjabájaj travú skotóm, * i zlák na slúžbu čelovíkom. - Izvestí chľíb ot zemlí, * i vinó veselít sérdce čelovíka. - Umástiti licé jeléjem, * i chľíb sérdce čelovíka ukripít. - Nasýťatsja drevá poľskaja, kédri livánstiji íchže jesí nasadíl, * támo ptícy vozhňizďátsja - Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími, * hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. - Sotvoríl jesí lúnu vo vremená, * sólnce pozná západ svój. - Položíl jesí ťmu i bysť nóšč, * v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. - Skýmni rykájuščiji voschítiti, * i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. - Vozsijá sólnce i sobrášasja, * i v lóžach svojích ľáhut. - Izýdet čelovík na ďílo svojé, * i na ďílanije svojé do véčera. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí, * ispólnisja zemľá tvári tvojejá. - Sijé móre velíkoje i prostránnoje, * támo hádi íchže ňísť čislá. - Živótnaja málaja s velíkimi, * támo korablí preplávajut. - Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú, * vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. - Dávšu tebí ím soberút, * otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. - Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja, * otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. - Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja, * i obnovíši licé zemlí. - Búdi sláva Hospódňa vo víki, * vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. - Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja, * prikasajájsja horám i dymjátsja. - Vospojú Hospodévi v živoťí mojém, * pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. - Da usladítsja jemú besidá mojá, * áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. - Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im, * blahosloví duše mojá Hóspoda. - Sólnce pozná západ svoj, * položíl jesí ťmu i bysť nóšč. - Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, * vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

Jeréj že čtét svitílničnyja molítvy.

Molítva pérvaja.

Hóspodi ščédryj i mílostivyj, dolhoterpilíve i mnohomílostive, vnuší molítvu nášu, i vonmí hlásu molénija nášeho, sotvorí s námi známenije vo bláho, nastávi nás na púť Tvoj, jéže chodíti vo ístinňi Tvojéj. Vozveselí serdcá náša, vo jéže bojátisja ímene Tvojehó svjatáho: zané vélij jesí Tý, i tvorjáj čudesá, Tý jesí Bóh jedín, i ňísť podóben Tebí v bozích, Hóspodi: sílen v mílosti, i bláh v kríposti, vo jéže pomoháti, i uťišáti, i spasáti vsjá upovájuščyja vo ímja svjatóje Tvojé.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva vtorája.

Hóspodi, da ne járostiju Tvojéju obličíši nás, nižé hňívom Tvojím nakážeši nás, no sotvorí s námi po mílosti Tvojéj, vračú i iscilíteľu dúš nášich. Nastávi nás ko pristánišču choťínija Tvojehó: prosvití óči serdéc nášich v poznánie Tvojejá ístiny: i dáruj nám próčeje nastojáščaho dné mírnoje i bezhríšnoje, i vsé vrémja životá nášeho, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých.

Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá, i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva trétija.

Hóspodi, Bóže náš, pomjaní nás hríšnych i nepotrébnych ráb Tvojích, vnehdá prizyváti nám svjatóje poklaňájemoje ímja Tvojé, i ne posramí nás ot čájanija mílosti Tvojejá: no dáruj nám, Hóspodi, vsjá jáže ko spaséniju prošénija, i spodóbi nás ľubíti, i bojátisja Tebé ot vsehó sérdca nášeho, i tvoríti vo vsích vóľu Tvojú.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva četvértaja.

Nemólčnymi písňmi, i neprestánnymi slavoslovléňmi ot svjatých síl vospivájemyj, ispólni ustá náša chvalénija Tvojehó, jéže podáti velíčestvije ímeni Tvojemú svjatómu: i dážď nám učástije, i nasľídije so vsími bojáščimisja Tebé ístinnoju, i chraňáščimi zápovidi Tvojá, molítvami svjatýja Bohoródicy, i vsích svjatých Tvojích.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň. Amen.

Molítva pjátaja.

Blahoslovén jesí, Hóspodi Bóže vsederžíteľu, svídyj úm čelovíčeskij, svídyj íchže trébujem, mnóho mnóžaje páče néželi prósim, ilí razumivájem. Sám, čelovikoľúbče carjú, vo vsém blahíj, udovlí nás mnóžestvom ščedrót Tvojích, jéže nepostýdnoju sóvistiju prizyváti svjatóje ímja Tvojé: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho, i smotrénijem Tvojím vsé jéže ko póľzi nášej ustrój.

Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva šestája.

Hóspodi, Hóspodi, prečístoju Tvojéju dlániju soderžáj vsjáčeskaja, dolhoterpjáj na vsích nás, i kájajsja o zlóbach nášich, pomjaní ščedróty Tvojá, i mílosť Tvojú, posití ny Tvojéju bláhostiju, i dážď nám izbižáti i próčeje nastojáščaho dné, Tvojéju blahodátiju, ot razlíčnych kóznej lukávaho, i nenavítnu žízň nášu sobľudí blahodátiju vsesvjatáho Tvojehó Dúcha.

Mílostiju i čelovikoľúbijem jedinoródnaho Tvojehó Sýna, s nímže blahoslovén jesí, so vsesvjatým i blahím i životvorjáščim Tvojím Dúchom, nýňi i prísno, i vo víi vikóv, amíň.

Molítva sedmája.

Bóže velíkij i dívnyj, neizrečénnoju bláhostiju i bohátym prómyslom upravľájaj vsjáčeskaja, i mirskája nám blahája darovávyj: i sporučívyj nám obiščánnoje cárstvo, darovánnymi nám blahími: sotvorívyj ný i dné mimošédšuju čásť ot vsjákaho uklonítisja zlá: dáruj nám i próčeje neporóčno soveršíti pred svjatóju slávoju Tvojéju, píti Ťá jedínaho blaháho i čelovikoľubívaho Bóha nášeho.

Jáko Tý jesí Bóh náš, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Molítva osmája.

Bóže velíkij i výšnij, jedín imijáj bezsmértije, vo svíťi živýj nepristúpňim, vsjú tvár premúdrostiju sozdávyj, razďilívyj meždú svítom i meždú ťmóju, i sólnce položívyj vo óblasť dné, lunú že i zvízdy vo óblasť nóšči: spodóbivyj nás hríšnych i v nastojáščij čás predvaríti licé Tvojé vo ispovídaniji, i večérneje Tebí slavoslóvije prinestí: sám, čelovikoľúbče, isprávi molítvu nášu jáko kadílo pred Tobóju, i priimí jú v voňú blahouchánija: podážď že nám nastojáščij véčer, i prichoďáščuju nóšč mírnu: oblecý ny orúžijem svíta: izbávi ný ot strácha noščnáho, i vsjákija véšči vo ťmí prechoďáščija: i dážď són, jehóže vo upokojénije némošči nášej darovál jesí, vsjákaho mečtánija dijávoľa svobóden. Jéj, Vladýko blahích podáteľu, da i na lóžach nášich umiľájuščesja, pominájem v noščí ímja Tvojé, i poučénijem Tvojích zápovidej prosviščájemi, v rádosti dušévňij vostánem ko slavoslóviju Tvojejá bláhosti: molítvy i molénija Tvojemú blahoutróbiju prinosjášče, o nášich sohrišénijich, i vsích ľudéj Tvojích, jáže, molítvami svjatýja Bohoródicy, mílostiju posití.

Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i Tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x) Sláva, i nýňi:)

Mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.

O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.

O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.

O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.

O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.

O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj ), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.

O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.

O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.

O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Psalóm 1

Blažén múž, íže ne íde na sovít nečestívych * i na putí hríšnych ne stá, i na sidálišči hubítelej ne síde,

no v zakóňi Hospódni vóľa jehó, * i v zakóňi Jehó poučítsja déň i nóšč.

I búdet jáko drévo nasaždénno prí ischódiščich vód, * jéže plód svój dást vo vrémja svojé,

i líst jehó ne otpadét; * i vsjá, jelíka ášče tvorít, uspíjet.

Ne táko nečestíviji, ne táko: * no jáko prách, jehóže vozmetájet vítr ot licá zemlí.

Sehó rádi ne voskrésnut nečestíviji na súd, * nižé hríšnicy v sovít právednych.

Jáko vísť Hospóď púť právednych, * i púť nečestívych pohíbnet.

Psalóm 2

Vskúju šatášasja jazýcy, * i ľúdije poučíšasja tščétnym?

Predstáša cárije zémstiji i kňázi sobrášasja vkúpi na Hóspoda * i na Christá Jehó.

Rastórhnem úzy ích * i otvéržem ot nás ího ích.

Živýj na nebesích posmijétsja ím, * i Hospóď poruhájetsja ím.

Tohdá vozhlahólet k ním hnívom Svojím * i járostiju Svojéju smjatét já.

Áz že postávlen jésm Cár ot Nehó nad Sijónom, * horóju svjatóju Jehó, vozviščájaj poveľínije Hospódne.

Hospóď rečé ko Mní: Sýn Mój jesí Tý, * Áz dnés rodích Ťá.

Prosí ot Mené, i dám Tí jazýki * dostojánije Tvojé i oderžánije Tvojé koncý zemlí.

Upaséši já žezlóm žeľíznym, * jáko sosúdy skudéľniči sokrušíši já.

I nýňi, cárije, razumíjte, * nakažítesja vsí suďáščiji zemlí.

Rabótajte Hóspodevi so stráchom * i rádujtesja Jemú s trépetom.

Priimíte nakazánije, da ne kohdá prohnívaetsja Hospóď, * i pohíbnete ot putí právednoho, jehdá vozhorítsja vskóri járosť Jehó.

Blažéni vsí, * nadíjuščijisja Náň.

Psalóm 3

Hóspodi, čtó sjá umnóžiša stužájuščiji mí * Mnózi vostajút na mjá,

mnózi hlahóľut duší mojéj: * nísť spasénija jemú v Bózi jehó.

Tý že, Hóspodi, zastúpnik mój jesí, * sláva mojá i voznosjáj hlavú mojú.

Hlásom moím ko Hóspodu vozzvách, * i uslýša mjá ot horý svjátyja Svojejá.

Áz usnúch i spách; * vostách, jáko Hospóď zastúpit mjá.

Ne ubojúsja ot tém ľudéj, * ókrest napádajuščich na mja.

Voskresní, Hóspodi, spási mjá, Bóže mój; * jáko Tý porazíl jesí vsjá vraždújuščyja mí vsúje, zúby hríšnikov sokrušíl jesí.

Hospódne jésť spasénije, * i na ľúdech Tvojích blahoslovénije Tvojé.

Sláva, i nýňi:

Allilúia, allilúia, allilúia. Sláva tebí, Bóže. (3x)

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (3x) Sláva, i nýňi:)

Páki i páki, mírom Hóspodu pomólimsja.

Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko Tvojá deržáva, i Tvojé jésť cárstvo i síla, i sláva Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Hóspodi, vozzvách:, hlás 1.

Psalóm 140.

Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**

Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141.

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.

hlás 1: Na istóčnik prišél jesí, istóčniče čudés, v šestýj čás, Jévin ulovíti plód: Jéva bo v tój izýde iz rajá prélestiju zmíjevoju. Priblíži bo sja samarjanýňa počerpstí vódu, júže víďiv rečé Spás: dážď mí vódu píti, i áz vodý tekúščija nasýšču ťá. I vo hrád tékši cilomúdrennaja, naródom vozvistí ábije: prijidíte vídite Christá Hóspoda, Spasíteľa dúš nášich.

Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

Hlás 2: Na studenéc jáko priíde Hospóď, samarjanýňa moľáše blahoutróbnaho: podážď mí vódu víry, i prijimú kupíľnyja vodý, rádovanije i izbavlénije, životodávče Hóspodi sláva tebí.

Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.

Sobeznačáľnyj i soprisnosúščnyj Sýn i Slóvo Ótčeje na istóčnik priíde, istóčnik iscilénij, i žená ot Samaríi priíde počerpstí vódu, júže víďiv rečé Spás: dážď mí vódu píti, i šédši prihlasí tvojehó múža. Oná že jáko čelovíku hlahóľušči, a ne Bóhu, utajíti tščáščisja, hlahólaše: ne ímam múža. I učíteľ k néj: ístinu reklá jesí, ne ímam múža: pjáť bo imíla jesí, i nýňi jehóže ímaši, ňísť tvój múž. Oná že o hlahóľi udivívšisja, i vo hrád tékši, naródom vopijáše, hlahóľušči: prijidíte, vídite Christá, íže dárujet mírovi véliju mílosť.

Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

hlás 4. Podóben: Dál jesí známenije: Orúžije kripčájšeje carjú nášemu dál jesí * Krest tvój čestnýj, * ímže cárstvova na zemlí právedňi, * prosijáv blahočéstijem, * i cárstviju nebésnomu spodóbisja * milosérdijem tvojím: * s nímže tvojé čelovikoľúbnoje smotrénije slávim, * Iisúse vsesíľne, * Spáse dúš nášich.

Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.

Orúžije kripčájšeje carjú nášemu dál jesí * Krest tvój čestnýj, * ímže cárstvova na zemlí právedňi, * prosijáv blahočéstijem, * i cárstviju nebésnomu spodóbisja * milosérdijem tvojím: * s nímže tvojé čelovikoľúbnoje smotrénije slávim, * Iisúse vsesíľne, * Spáse dúš nášich.

Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.

Dál jesí, čelovikoľúbče, * blahočestívomu tvojemú uhódniku * Solomónovu múdrosť, * *Davídovu krótosť i apóstolskoje pravoslávije, * jáko caréj cár, * hospóďstvujuščich vsích Hospóď. * ťímže tvojé čelovikoľúbnoje smotrénije slávim, * Iisúse vsesíľne, * Spáse dúš nášich.

Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.

Dál jesí, čelovikoľúbče, * blahočestívomu tvojemú uhódniku * Solomónovu múdrosť, * *Davídovu krótosť i apóstolskoje pravoslávije, * jáko caréj cár, * hospóďstvujuščich vsích Hospóď. * ťímže tvojé čelovikoľúbnoje smotrénije slávim, * Iisúse vsesíľne, * Spáse dúš nášich.

Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Pérvyj povinúl jesí bahrjanícu, * prisnopómnimyj carjú, * vóleju Christú, * tohó poznáv Bóha, * i vsími cárstvujuščaho vsích blahoďíteľa, * pobidotvórna vsjákomu načálu, i vlásti prevýššaho. * Otsjúdu tebí, Christoľúbče, * cárstvo isprávil jésť Iisús čelovikoľúbec, * i Spás dúš nášich.

Sláva, hlás 2. Vizantíevo:

Bohátych daróv lúčšaja prijém ot Bóha, carjú deržávňijšij, Konstantíne prevelíkij, dóbri v sích preuspív: ozarívsja bo zarjámi presvjatáho Dúcha ot Silvéstra svjatíteľa kréščénijem, vo carích javílsja jesí nepobidím, vselénnuju jáko dár dál jesí ziždíteľu tvojemú, i cárstvujuščij hrád blahočestívyj. Ťímže moľásja ne prestáj Christú Bóhu, darováti vsím tvorjáščym pámjať tvojú, jáko derznovénije imíja, sohrišénij proščénije i véliju mílosť.

I nýňi: Bohoródičen, hlás 4:

Íže tebé rádi, Bohootéc prorók Davíd, písnenno o tebí provozhlasí, velíčija tebí sotvóršemu: Predstá caríca odesnúju tebé. Ťá bo Máter chodátaicu životá pokazá, bez otcá iz tebé vočelovíčitisja blahovolívyj Bóh, da svój páki obnovít óbraz, istľívšij strasťmí, i zablúždšeje horochíščnoje obrít ovčá, na rámo vosprijím, ko Otcú prinesét, i svojemú choťíniju, s nebésnymi sovokupít sílami, i spasét Bohoródice mír, Christós imíjaj véliju i bohátuju mílosť.

Diákon: Premúdrosť, prósti.

Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.

Diákon: Vónmim.

Jeréj: Mír vsím.

Diákon: Premúdrosť, vónmim.

V pjatňicu večera: Bóže zástupnik mój jesí tý, i mílosť tvojá predvarít mjá.

Stích: Izmí mjá ot vráh mojích Bóže, i ot vostájuščich na mjá, izbávi mjá.

Cárstv trétijich čté**nije.**

[Hlavá 8] Stá Solomón pred licém žértvennika Hospódňa, pred vsím sobórom Izráilevym, i vozďív rúci svojí na nébo, i rečé: Hóspodi Bóže Izráilev, ňísť bóh, jákože tý na nebesí horí, i na zemlí dóľi. Ášče bo nébo, i nébo nebesé ne dovľíjut tebí, káko dóm séj, jehóže sozdách ímeni tvojemú? Obáče i prízriši na molítvu mojú, Hóspodi Bóže Izráilev, uslýšati molénija i molítvu, jéjuže ráb tvój mólitsja pred tobóju, k tebí dnés. Da búdut óči tvojí otvérsty na dóm séj déň i nóšč, na místo sijé, o némže hlahólal jesí: búdet ímja mojé támo, jéže uslýšati molítvu, jéjuže mólitsja ráb tvój na mísťi sém, vo dní i nóšči: i poslúšati moľbý rabá tvojehó, i ľudéj tvojích Izráiľa. I jelíka ášče pomóľatsja k tebí na mísťi sém, i tý uslýšiši na mísťi žilíšča tvojehó na nebesí: i sotvoríši, i mílostiv búdeši ím.

Proróčestva Isá**ijina čténije.**

[Hlavá 61] Da vozrádujetsja dušá mojá o Hóspoďi: oblečé bo mjá v rízu spasénija, i odéždeju vesélija oďíja má: jáko ženichú vozloží mňí vinéc: jáko nevístu ukrasí mja krasotóju. I jáko zemľá rasťáščaja cvít svój, i jáko vertohrád símena svojá prozjabájet: táko vozsijájet Hospóď právdu, i rádosť pred vsími jazýki. [65] Sijóna rádi ne umólknu, i Jerusalíma rádi ne popuščú, dóndeže úbo izýdet jáko svít právda mojá, spasénije že mojé jáko sviščá razžžétsja. I úzrjat jazýcy právdu tvojú, i vsí cárije zémstiji slávu tvojú, i narekútsja ímenem tvojím nóvym, jéže Hospóď imenújet jé. I búdeši vinéc dobróty v rucí Hospódni, i dijadíma cárstvija v rucí Bóha tvojehó. I ktomú ne narečéšisja ostávlen, i zemľá tvojá ktomú ne narečétsja pustá: tebí bo narečétsja vóľa mojá, i zemľá tvojá vselénnaja, jáko blahovolít Hóspodi v tebí, i zemľá tvojá naselítsja. I jáko živýj júnoša s ďívoju, táko poživút sýnove tvojí s tobóju: i búdet ímže óbrazom vozveselítsja ženích o nevísťi, táko vozveselítsja Hospóď o tebí.

Proróčestva Isá**ijina čténije.**

[Hlavá 60] Svitísja, svitísja, Jerusalíme: priíde bo tvój svít, i sláva Hospódňa na tebí vozsijá. Jáko sé tmá pokrýjet zémľu, i mrák na jazýki: na tebí že javítsja Hospóď, i sláva jehó na tebí úzritsja. I pójdut cárije svítom tvojím, i jazýcy svítlostiju vostóka tvojehó. Vozvedí ókrest óči tvojí, i vížď sóbrannaja čáda tvojá: priídut vsí sýnove tvojí izdaléča, i dščéri tvojí na rámich vózmutsja. Tohdá úzriši i vozráduješisja, i uboíšisja, i užásnešisja sérdcem, jehdá priložít na ťá bohátstvo mórja, i jazýk, i ľudéj. I priídut tí stadá veľblúd, i pokrýjut ťá veľblúdy madijámstiji i hethárstiji, vsí ot Savá priídut, nosjášče tebí zláto i liván, prinesút tebí i kámeň čésten, i spasénije ot Hóspoda blahovisťát. I vsjá óvcy kidárskija soberútsja tebí, i ovní naveóthstiji priídut tebí, i voznesútsja prijátnaja na žértvennik mój, i dóm molítvy mojejá proslávitsja. Kíji súť, íže jáko óblacy ľitájut, i jáko hólubije so ptencý svojími? So mnóju jésť Sijón, mené óstrovi ožidáša, i korablí tharsíjstiji v pérvych, jéže privestí čáda tvojá izdaléča, i srebró, i zláto ích s ními, za ímja Hospódne svjatóe, i za jéže svjatómu Izráilevu slávnu býti. I sozíždut sýnove inoródniji sťíny tvojá, i cárije ích predstánut tebí: za hňív bo mój porazích ťá, i za mílosť mojú vozľubích ťá. I otvérzutsja vratá tvojá, Jerusalíme, výnu déň i nóšč, i ne zatvorjátsja, jéže vvestí k tebí sílu jazýkov, i carí ích vedómyja. Jazýcy bo i cárije, íže tebí ne porabótajut, pohíbnut: i jazýcy zapusťínijem zapusťíjut. I sláva livánova k tebí priídet v kiparísi i pévki, i kédri, vkúpi, prosláviti místo svjatóe mojé, i místo nóh mojích proslávľu. I pójdut k tebí bojáščijisja, sýnove smirívšich ťá, i prohňívavšich ťá, i poklóňatsja sľidám nóh tvojích vsí prohňívavšiji ťá, i narečéšisja hrád Hospódeň Sijón svjatáho Izráileva. Za jéže býti tebí ostávlenu i voznenavíďinu, i ne bí pomohájaj tebí: i položú ťa v rádosť víčnuju, vesélije rodóm rodóv. I isséši mlekó jazýkov, i bohátstvo caréj sňísi, i razumíješi, jáko áz Hospóď spasájaj ťá, i izbavľájaj ťá Bóh Izráilev.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (40x)

Sláva, i nýňi:)

Rcím vsí ot vsejá duší, i ot vsehó pomyšlénija nášeho rcím.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Hóspodi vsederžíteľu, Bóže otéc nášich, mólimtisja, uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.

Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.

Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.

Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.

Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Spodóbi, Hóspodi:

Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.

(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:

Hóspodi, pomíluj. (12x)

Sláva, i nýňi:)

Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.

Lík: Hóspodi, pomíluj.

Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.

Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)

Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.

Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.

Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.

Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.

Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.

Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Jeréj: Mír vsím

Lík: I dúchovi tvojemú.

Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.

Lík: Tebí, Hóspodi.

Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.

Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň.

Na stichóvňi stichíry,

hlás 2. Podóben: jehdá ot dréva: Pérvyj cár vo christijáňich ot Bóha, Konstantíne, skíptr vosprijál jesí: tebí bo javísja v zemlí krýjemo spasíteľnoje známenije, ímže i jazýki vsjá pokoríl jesí pod nóhi rímľan, orúžije neoborímoje imíjaj životvorjáščij krest, blažénne, ímže i privélsja jesí Bóhu nášemu.

Stích: Voznesóch izbránnaho ot ľudéj mojích, obritóch Davída rabá mojehó.

Voístinnu blažénno črévo, i osvjaščénnaja utróba tebé nosívšaja, carjú mirovoždeľínne, christijánov rádoste, Konstantíne Bohovinčánne: rímľan slávo, bohátstvo i pobórniče sírych i vdovíc, pokróv smirénnych, i nedoumíjuščichsja v skórbech ispravlénije, voístinnu i pľínnych izbavlénije.

Stích: Sehó rádi pomáza ťá, Bóže, Bóh tvój jeléjem rádosti.

Želánijem i ľubóviju Christóvoju ujazvívšisja máti presládkija ótrasli, so tščánijem priíde v svjatýj Sijón, na místo svjatóje, na némže raspjátsja vóleju Spás náš, vo jéže spastí nás: iďíže krest vzémši, rádujuščisja vzyváše: sláva darovávšemu mňí, jehóže naďíjachsja.

Sláva, hlás 8: Svít presvítlyj, cárskaja zvizdá nevečérňaja, ot nevírija v víru božestvá prešédši, privedésja osvjatíti ľúdi i hrád: i óbraz krestá na nebesí víďiv, uslýša ottúdu: sím pobiždáj vrahí tvojá. Otonúduže prijém razumínije Dúcha svjaščénnik izviščén, i cár, jeléjem utverdíl jesí cérkov Bóžiju, pravoslávnych caréj, ótče, jehóže i ráka iscilénije tóčit, Konstantíne ravnoapóstoľne, molísja o dušách nášich.

I nýňi, hlás 8: Jehdá javílsja jesí vo plóti Christé Bóže, za neizrečénnoje smotrénije, slýšavši samarjanýňa slóvo tebé čelovikoľúbca, ostávi počerpálo u studencá, i tečé hlahóľušči súščym vo hráďi: prijidíte, vídite serdcevídca, jedá séj jésť čájemyj Christós, imíjaj véliju mílosť?

Táže:

Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko, * po hlahólu tvojemú s mírom. * Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé, * jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj. * Svít vo otkrovénije jazýkov * i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa

Svjatýj Bóže, svjatýj krípkij, svjatýj bezsmértnyj, pomíluj nás. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Tróice pomíluj nás: Hóspodi, očísti hrichí náša: Vladýko, prostí bezzakónija náša: svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi, pomíluj. (3x)

Sláva Otcú, i Sýnu, i Svjatómu Dúchu.

I nýňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Ótče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja Tvojé, da priídet cárstvije Tvojé: da búdet vóľa Tvojá, jáko na nebesí i na zemlí. Chľíb náš nasúščnyj dážď nám dnés, i ostávi nám dólhi náša, jákože i mý ostavľájem dolžnikóm nášym: i ne vvedí nás vo iskušénije, no izbávi nás ot lukávaho.

Jeréj: Jáko tvojé jesť cárstvo, i síla, i sláva, Otcá i Sýna, i Svjatáho Dúcha, nýňi, i prísno, i vo víki vikóv.

Amíň.

Tropár, hlás 8. Krestá tvojehó óbraz na nebesí víďiv, i jákože Pável zvánije ne ot čelovík prijém, v carích apóstol tvój, Hóspodi, cárstvujuščij hrád v rucí tvojéj položí: jehóže spasáj vsehdá v míri, molítvami Bohoródicy, jedíne čelovikoľúbče.

Sláva, i nýňi, hlás 4: Svítluju voskresénija própoviď, ot ánhela uvíďivše Hospódni učenícy, i práďidneje osuždénije otvérhše, apóstolom chváľaščesja hlahólachu: isprovéržesja smérť, voskrése Christós Bóh, dárujaj mírovi véliju mílosť.

Diákon: Premúdrosť.

Lík: Blahosloví.

Jeréj: Syj blahoslovén Christós Bóh náš, vsehdá, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.

Lík: Amíň. Utverdí, Bóže, svjatúju pravoslávnuju (ilí katholíčeskuju) víru, vo víki vikóv.

Jeréj: Presvjatája Bohoródice, spasí nás.

Lík: Svitísja, svitísja, nóvyj Jerusalíme: sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá. Likúj nýňi i veselísja, Sióne. Ty že, Čístaja, krasújsja, Bohoródice, o vostániji Roždestvá Tvojehó.

Jeréj: Sláva tebi, Christé Bóže, upovánije náše, sláva tebí.

Lík: Christós voskrése iz mértvych, smértiju smerť popráv i súščym vo hrobích živót darováv. Hóspodi, pomíluj (3x). Blahosloví.

Jeréj: Voskrésyj iz mértvych, Christós ístinnyj Bóh náš, molítvami prečístyja svojejá Mátere, svjatých slávnych i vsechváľnych apóstol . . . i vsích svjatých, pomílujet i spasét nás, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Lík: Amíň.

Ášče mírjan molítsja, hlahólet tókmo: Svitísja, svitísja: Christós voskrése: Hóspodi, pomíluj (3x) Hóspodi, blahosloví. Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás. Amíň.