Večiereň 9.4.
Jeréj: Blahoslovén Bóh náš, vsehdá nýňi i prísno i vo víki vikóv. (ášče že ňísť jeréja moľáščasja, načinájem: Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Iisúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.)
I mý: Amíň.
Načinajet nastojateľ, s pročimi služiteli, velehlasno nastojaščij tropar, vo hlas 5:
Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv * i súščym vo hrobích živót darováv.
I my tojžde pojem podobňi, so sladkopenijem. Pojetsja že sej tropar triždy ot nastojateľa, i triždy ot nas.
Taže nastojateľ hlaholet stichi:
Pervyj stich: Da voskrésnet Boh, i rastočátsja vrazí Jehó, * i da bižát ot licá Jehó nenavíďaščiji Jehó.
I na kijždo stich my pojem tropar: Christós voskrése: ves po jedinoždy.
Vtoryj stich: Jako isčezájet dym, da isčéznut, * jáko tájet vosk ot licá ohňá. Christós voskrése: jedinoždy.
Tretij stich: Táko da pohíbnut hríšnicy ot Licá Bóžija, * a právednicy da vozveseľátsja. Christós voskrése: jedinoždy.
Četvertyj stich: Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď, * vozrádujemsja i vozveselímsja voň. Christós voskrése: jedinoždy.
Slava: Christós voskrése: jedinoždy.
I nyňi: Christós voskrése: jedinoždy.
Taže nastojateľ pojet vyššim hlasom: Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv.
I mý konéc: I súščym vo hrobích živót darováv.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x)
Sláva, i nýňi:)
Mírom Hóspodu pomólimsja.
Lík: Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
O svýšňim míri, i spaséniji dúš nášich, Hóspodu pomólimsja.
O míri vsehó míra, blahostojániji svjatých Bóžijich cerkvéj, i sojedinéniji vsích, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťím chrámi sém, i s víroju, blahohovínijem, i stráchom bóžijim vchoďáščich v óň, Hóspodu pomólimsja.
O svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rek), Pápi Rímsťim, Hóspodu pomólimsja.
O preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék), i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), čéstňim presvýterstvi, vo Chrisťí dijákonstvi, o vsém príčťi i ľúdech, Hóspodu pomólimsja.
O bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich, i o vsém vójinstvi, Hóspodu pomólimsja.
O hráďi sém (ilí O vési séj, ilí O svjaťíj obíteli séj), vsjákom hráďi, straňí, i víroju živúščich v ních, Hóspodu pomólimsja.
O blahorastvoréniji vozdúchov, o izobíliji plodóv zemných, i vrémeňich mírnych, Hóspodu pomólimsja.
O plávajuščich, putešéstvujuščich, nedúhujuščich, strážduščich, pľinénnych, i o spaséniji ích, Hóspodu pomólimsja.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, hňíva i núždy, Hóspodu pomólimsja.
Zastupí, spasí, pomíluj, i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, sámi sebé i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko podobájet Tebí vsjákaja sláva, čésť i poklonénije, Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Hóspodi, vozzvách:, hlás 6.
Psalóm 140.
Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * uslýši mja Hóspodi. * Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja, * voňmí hlásu molénija mojehó, * vnehdá vozváti mi k tebí, uslýši mja, Hóspodi.**
Da isprávitsja molítva mojá * jáko kadílo préd tobóju: * vozďijánije rukú mojéju, * žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.**
Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. - Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. - So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. - Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. - Jáko jéšče i molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. - Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. - Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí dušu mojú. - Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. - Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.
Psalóm 141.
Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. - Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. - Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. - Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. - Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. - Pohíbe bíhstvo ot mené, * i ňísť vzyskajáj duší mojejá. - Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. - Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. - Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.
Stích 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.
Hlás 6. Pobídu imíja Christé, júže na áda, na krest vozšél jesí: da vo ťmí smérti siďáščyja voskresíši s sobóju, íže v mértvych svobóď, istočájaj živót ot svojehó svíta, vsesíľne Spáse, pomíluj nás.
Stích 9: Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.
Dnés Christós smérť popráv, jákože rečé, voskrése, i rádovanije mírovi darová, da vsí vzyvájušče, písň táko rcém: istóčniče žízni, nepristúpnyj svíte, vsesíľne Spáse, pomíluj nás.
Stích 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.
Tebé Hóspodi, súščaho po vséj tvári, hríšniji kámo bižím? Na nebesí sám živéši, vo áďi poprál jesí smérť, vo hlubiný morskíja? Támo ruká tvojá Vladýko. k tebi pribihájem, tebí pripádajušče mólimsja: voskrésýj iz mértvych pomíluj nás.
Stích 7: Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.
Krestóm tvoím Christé chválimsja, i voskresénije tvojé pojém i slávim: tý bo jesí Bóh náš. Rázvi tebé ináho ne vímy.
Stích 6: Ašče bezzakónija nazriši Hóspodi, Hóspodi kto postojít, jáko u tebé očiščénije jesť.
Sláva síľi tvojéj Hóspodi, jáko uprazdníl jesí deržávu imúščaho smérti, obnovíl jesí ný krestóm tvoím, dárujaj nám žízň i netľínije.
Stích 5: Imené rádi tvojehó poterpích ťa Hóspodi, poterpí dušá mojá vo slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.
Výnu blahoslovjášče Hóspoda, pojém voskresénije jehó: Krest bo preterpív, smértiju smérť pohubí.
Stích 4: Ot stráži útrenija do nóšči, ot stráži útrénija da upovájet Isrájiľ na Hóspoda.
Táže [stichíry živoprijémnaho istóčnika], hlás tójže. Hl.6. Podóben: Vsé vozlóžše: Stránnaja i preslávnaja nebés Vladýka na tebí soveršáše iznačála, vseneporóčnaja: íbo svýše jávstvenno ukánu, jákože dóžď vo utróbi tvojéj Bohonevísto, istóčnik ťá pokazúja vsé blahóje vríjuščij, obílije že iscilénij, blahoďijánija istočájuščij vsím nezavístno, trébujuščym kríposti dúš, i zdrávija ťilesé, vodóju blahodáti.
Stích 3: Jáko u Hóspoda mílosť i mnóhoje u ného izbavlénije, i toj izbávit isrájiľa ot vsich bezzakónij jehó.
Mánnu ťá nebésnuju, i rajá Ďívo istóčnik Božéstvennyj imenúju, Vladýčice, priískrenňi: zemlí bo tečé tók, i bláhodáť istóčnika tvojehó četveročástije jejá pokryvájuščaja, stránnymi čudesý vsehdá, i vsím prosímaja byvájet vodá pijémaja. Ťímže veseľáščesja Christoimenítiji, pritekájem vírno, svjátýňu čérpľušče vsehdá sladkotóčnuju.
Stích 2: Chvalíte Hóspoda vsi jazýcy, pochvalíte jehó vsi ľúdije.
Strují iscilénij istočáješi Ďívo, vírno pritekájuščym istóčniku tvojemú vsehdá Bohonevísto: Túne bo izliváješi, obíľno i bohátno nedúhujuščym iscilénija: sľipýja víďaščija javľáješi jásno, pristupájuščyja k tebí: chrómyja mnóhija isprávila jesí, i razsláblennyja sťahnúla jesí, umerščvléna že oživíla jesí vozlijánijem trehúbym, navodnénnych i zlodýšuščich strásti iscilíla jesí.
Stích 1: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.
Stránnaja i preslávnaja nebés Vladýka na tebí soveršáše iznačála, vseneporóčnaja: íbo svýše jávstvenno ukánu, jákože dóžď vo utróbi tvojéj Bohonevísto, istóčnik ťá pokazúja vsé blahóje vríjuščij, obílije že iscilénij, blahoďijánija istočájuščij vsím nezavístno, trébujuščym kríposti dúš, i zdrávija ťilesé, vodóju blahodáti.
Sláva, hlás 6.
Któ vozhlahólet síly tvojá istóčniče, íže neistoščájemymi čudesý izobílujaj, mnóhaja i páče jestestvá soďiváješi isciléňmi? Ole velíčij, jáže vsím izliváješi! Ne tókmo bo boľízni neudóbnyja othnála jesí pritekájuščich s ľubóviju, no i dušévnyja strásti izmyváješi očiščájušči vseneskvérnaja, vsím podajúšči véliju mílosť.
I nýňi, hlás 6.
Któ tebé ne ublažít presvjatája Ďívo? któ li ne vospojét tvojehó prečístaho roždestvá? Bezľítno bo ot Otcá vozsijávyj Sýn jedinoródnyj: tójže ot tebé čístyja prójde, neizrečénno voplóščsja. Jestestvóm Bóh sýj, i jestestvóm býv čelovík nás rádi: ne vo dvojú licú razďiľájemyj, no vo dvojú jestestvú neslítno poznavájemyj. Tohó molí čístaja vseblažénnaja, pomílovatisja dušám nášim.
Vchód
Diákon: Premúdrosť, prósti.
Lík: Svíte tíchij, * svjatýja slávy, * bezsmértnaho Otcá nebésnaho, * svjatáho blažénnaho, * Iisúse Christé: * Prišédše sólnca na západ, * víďivše svít večérnij, * pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha. * Dostójin jesí * vo vsja vremená, * pít býti * hlásy prepodóbnými, * Sýne Bóžij, * živót dajáj vsemú míru, * jehóže rádi * vés mír slávit ťa.
Diákon: Vónmim.
Jeréj: Mír vsím.
Diákon: Premúdrosť, vónmim.
Prokimen hl. 7: Vozľubľú ťa Hóspodi kríposte mojá, Hospóď utverždénije mojé.
Stích: Bóh mój, pomóščnik mój, i upováju na nehó.
Stích: Chvaľá prizovú Hóspoda, i ot vráh mojích spasúsja.
Stích: Uslýša ot chráma svjatáho svojehó hlás mój.
Táže: Vozľubľú ťa Hóspodi kríposte mojá, Hospóď utveržénije mojé.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (40x)
Sláva, i nýňi:)
Rcím vsí ot vsejá duší, i ot vsehó pomyšlénija nášeho rcím.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Hóspodi vsederžíteľu, Bóže otéc nášich, mólimtisja, uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Pomíluj nás, Bóže, po velícij mílosti tvojéj, mólimtisja uslýši i pomíluj.
Lík: Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. Hóspodi, pomíluj. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Jéšče mólimsja o svjaťíjšem vselénsťim Archijeréji nášem (ímja rék), i o preosvjaščénňijšem Archijepískopi i Mitropolíťi nášem Kýr (ímja rék) i o bohoľubívim Jepískopi nášem Kýr (ímja rék), o služáščich i poslužívšich vo svjaťím chrámi sém, i o otcích nášich duchóvnych, i vséj vo Chrisťí brátiji nášej.
Ješčé mólimsja o bohochranímim naróďi nášem, o prederžáščich vlastéch nášich i o vsém vójinstvi.
Ješčé mólimsja o predstojáščich ľúdech, i ožidájuščich ot tebé velíkija i bohátyja mílosti, za tvorjáščich nám mílostyňu, i za vsjá pravoslávnyja (ilí pravovírnyja) christijány.
Jeréj: Jáko mílostiv i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Spodóbi, Hóspodi:
Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej, * bez hrichá sochranitísja nám. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich, * i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. - Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas, * jákože upováchom na ťa. - Blahoslovén jesí, Hóspodi, * naučí nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Vladýko, * vrazúmi nas opravdánijem tvojím. - Blahoslovén jesí, Svjatýj, * prosvití nás opravdániji tvojími. - Hóspodi, mílosť tvojá vo vik, * ďíl rukú tvojéju ne prezri. - Tebí podobájet chvalá, * tebí podobájet pínije. - Tebí sláva podobájet * Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. - Nýňi i prísno, * i vo víki vikóv, amíň.
(Diákon ilí jeréj hlahólet jekténiju sijú. Ášče mirján molítsja, hlahólet tokmó:
Hóspodi, pomíluj. (12x)
Sláva, i nýňi:)
Diákon: Ispólnim večerňuju molítvu nášu Hóspodevi.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bóže, Tvojéju blahodátiju.
Lík: Hóspodi, pomíluj.
Véčera vsehó soveršénna, svjáta, mírna i bezhríšna, u Hóspoda prósim.
Lík: Podáj, Hóspodi. (na jedínom kójemždo prošéniji)
Ánhela mírna, vírna nastávnika, chraníteľa dúš i ťilés nášich, u Hóspoda prósim.
Proščénija i ostavlénija hrichóv, i prehrišénij nášich, u Hóspoda prósim.
Dóbrych i poléznych dušám nášym, i míra mírovi, u Hóspoda prósim.
Próčeje vrémja životá nášeho v míri i pokajániji skončáti, u Hóspoda prósim.
Christijánskija končíny životá nášeho, bezboľíznenny, nepostýdny, mírny, i dóbraho otvíta na strášňim sudíšči Christóvi, prósim.
Presvjatúju, prečístuju, preblahoslovénnuju, slávnuju Vladýčicu nášu Bohoródicu i prisnoďívu Maríju, so vsími svjatými pomjanúvše, samí sebé, i drúh drúha, i vés živót náš Christú Bóhu predadím.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Jeréj: Jáko bláh i čelovikoľúbec Bóh jesí, i tebí slávu vozsylájem, Otcú, i Sýnu i svjatómu Dúchu, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Jeréj: Mír vsím
Lík: I dúchovi tvojemú.
Diákon: Hlavý váša Hóspodevi prikloníte.
Lík: Tebí, Hóspodi.
Molítva hlavopriklonénija: Hóspodi Bóže naš, priklonívyj nebesá i sošédyj na spasénije róda čelovíčeskaho, prízri na rabý Tvojá, i na dostojánije Tvojé. Tebí bo strášnomu i čelovikoľúbcu sudijí, Tvojí rabí podkloníša hlavý, svojá pokoriša výja, ne ot čelovík ožidájušče pómošči, no Tvojejá naďíjuščesja mílosti, i Tvojehó čájušče spasénija: jáže sochraní na vsjákoje vrémja, i po nastojáščem véčeri, i v prichoďáščuju nošč, ot vsjákaho vrahá, ot vsjákaho protívnaho ďíjstva diávoľskaho, i ot pomyšlénij sújetnych, i vospominánij lukávych.
Jeréj: Búdi deržáva cárstvija Tvojehó blahoslovéna i preproslávlena, Otcá i Sýna, i svjatáho Dúcha, nýňi i prísno, i vo víki vikóv.
Lík: Amíň.
Na stichóvňi stichíry voskrésny,
Hlás 6: Voskresénije tvojé Christé Spáse, ánheli pojút na nebesích, i nás na zemlí spodóbi, čístym sérdcem tebé sláviti.
Táže, nastojáščija stichíry Bohoródicy,
hlás 5. Pod.: Rádujsja živonósnyj istóčniče, po morjám razlivájaj čudesá, na vsjú vselénnuju. Okeáne úmnyj, Nílovy strují prevoschoďáj izlivánijem blahodáti. Siloáme vtorýj, vódu istočájaj, áki ot kámene preslávnuju, Jordánovo že prijémyj ďíjstvo. Mánno spasíteľnaja že, jásno byvájemaja, ko íščuščaho trébovaniju, bohátaja voístinnu i nezavístnaja, Christóva Máti otrokovíce, izlivájuščaja mírovi véliju mílosť.
Stích: Osvjatíl jésť selénije svojé výšnij.
Písňmi čúdnymi vírniji, nebésnyj óblak vospojím, kápľu nebésnuju živodávca Christá, na zémľu netľínno odoždívšuju, žívu skáčuščuju, i istočájuščuju bezsmértnaja: vódu Božéstvennuju, Amvrosíju, Néktara, nikohdáže po pitijí istľivájušča, žáždu že tájuščuju dúši othoňájušča. Ot nehóže pijúščym razúmno, tóki Božéstvennyja predlahájutsja ot úmnaho čréva, točášča vsím blahodáť nezavístnuju.
Stích: Ríčnaja ustremlénija veseľát hrád Bóžij.
Rádujsja, živoprijémnyj istóčniče, víčno istočája blahodáti, lijánije iscilénij, vsjákuju nedúhov kríposť, nemoščnúju i zlúju othoňájuščeje, sľipých vozzrínije, i prokažénnych Božéstvennoje očiščénije, točáščeje nedúhov vsjákoje vračevstvó, vsím pritekájuščym vírno k chrámu tvojemú: velíkaja óbščaja ciľbá, bezmézdnaja voístinnu i hotóvaja, Máti Christá Slóva, istočájuščaho mírovi véliju mílosť.
Sláva: hlás 5: Vostrúbim prazdnoľúbcy v písnech, vospléščem v vodách, i vozlikújim rádujuščesja, víčnymi tókami živonósnaho istóčnika: cárije i kňázi da stekájutsja, i istóčnika blahodáti da čérpľut nezavístno: carí bo spasé, na odrí že soderžímyja prikosnovénijem vozstávi. Pástyrije že i vsí doždenósnyj óblak, spasíteľnuju vódu sšédšesja počerpém. Íže v nedúzich svoboždénije: íže v bidách, kríposť: prochlaždénije, íže v žážďi: slepíji óči, hlusíji blahoslýšanije, zlostrážduščiji iscilénije: íže v smértech, živonósnuju: vsí povsjúdu vírnym istočájuščuju vódy spasénija, vospléščušče síce vozzovém: prisnoživýja tóki izlivájuščaja ot istóčnika čístaja, ne prestáj Ďívo vsehdá moľáščisja o rabích tvojích.
I nyňi, hlas 5: Voskresénija deň, * i prosvitímsja toržestvóm, * i druh drúha obímem. * Rcem brátije, * i nenavíďaščym nas, * prostím vsja voskresénijem, * i táko vozopijím: * Christós voskrése iz mértvych, * smértiju smerť popráv, * i súščym vo hrobích živót darováv.
Taže Christós voskrése: triždy.
Táže diákon: Premúdrosť. Mý že: blahosloví. Nastojátel:_ Sýj blahoslovén Christós Bóh náš: I mý: utverdí Bóže: Táže nastojátel: Christós voskrése iz mértvych smértiju smérť popráv. I mý: I súščym vo hrobích živót darováv. I ábije hlahólet otpúst so krestóm: Christós voskresýj iz mértvych: I próčeje, jákože izjavísja v konéc útreni.
